Historie i současnost Jugoslávie a Kosova
Poslední aktualizace 12. února 2008
(nové příspěvky hned pod úvodními obrázky)
Na památku toho, co se stalo v Evropě po roce 1990
Ve středu 24. března 1999 večer zaútočily vzdušné síly NATO na srbské cíle. Došlo tím k přepadení suverénního evropského státu ze strany západních mocností pod záminkou humanitárních důvodů. (A dnes je už prokázáno, že útok na Srbsko byl před veřejností ospravedlňován zmanipulovanými údaji; dopsáno v r. 2007; viz o tom např. zde)
|
Věčná paměť! Posvátný synod biskupů Srbské pravoslavné církve rozhodl, že každý rok 24. března (datum zahájení útoku proti Jugoslávii), bude ve všech pravoslavných chrámech v zemi připomínána památka obětí bombardování NATO. |
Odkazy na další stránky o Jugoslávii
Trpící Kosovo (o nedávné albánské anexi srbské země)
- Události z druhé světové války, genocida Srbů ustašovskými Chorvaty:
Noční můra Jugoslávie (memento z nedávné historie)
- Hrdinství otce Luky (povídka dle skutečného příběhu)
- Biskup Stepanič (Stepinac) byl papežem prohlášen za "blahoslaveného" (biskup zodpovědný za genocidní řádění katolických kněží a mnichů bude svatým?)
- Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc: Proč je nezákonné jednostranné uznání nezávislosti Kosova
-
Okupovaný Kypr (anexe poloviny řeckého ostrova Turky)
Snímek z Bělehradu. To není druhá světová válka a bomby německých fašistů. To je rok 1999 a rakety NATO.
|
Deja vu - Bělehrad 1999 a New York 2001 ("Kdo ničí Boží chrám, toho zničí Bůh," Bible: 1.Kor 3,17; viz zde níže: počty chrámů zničených bombardováním NATO) Zdroj: Ukřižované Kosovo (anglicky)
Pogrom: Kosovo - Prizren (ze 17. na 18. března 2004)
Fotografie ukazující kosovské Albánce řádící ve městě Prizren. Scény násilností, barbarství a hrůzy ukazují vypalování srbského bohosloveckého semináře sv. Cyrila a Metoděje, vypalování srbských domů a konečnou demolici srbské pravoslavné katedrály sv. Jiří: zde.
Zvláště událostem v Kosovu od roku 2004 do současnosti je ještě věnována naše další česká stránka:
orthodoxia.cz/jugoslavie/kosovo.htm
Pogrom v Kosovu 2004 - fotogalerie
Srbské monastýry (kláštery) (včetně seznamu zničených monastýrů).
Pravoslavné mnišství je duší Církve.
Římskokatolický papež Jan Pavel II. přes protesty historiků slavnostně prohlásil metropolitu Stepaniče, zodpovědného masakr pravoslavných křesťanů, za blahoslaveného. (Krátce o tom.)
Jak se historie stále opakuje
|
|
Turecká eskorta je připravena poskytnout ochranu navštěvníkům monastýru na začátku 20. století. V průběhu 19. stol. a začátkem 20. stol. dosáhl teror místních albánských klanů takových rozměrů, že bylo nemožné cestovat bez ozbrojeného doprovodu.
|
|
|
|
Dnes: cestování pouze za doprovodu italských vojenských vozidel. Po kosovské válce 1998-99 je pro mnichy a srbské návštěvníky monastýru nemožné svobodně cestovat mimo monastýr. Pouze při vojenském doprovodu KFOR je možno monastýr navštívit či opustit. |
|
|
Dva mniši z monastýru Dečany na procházce kolem tanků NATO před monastýrem (2001)
|
(Další obrázky z historie níže.)
Fotogalerie - bombardování NATO - ničení Jugoslávie
Archiv zločinů NATO v Jugoslávii 1. díl, 2. díl Další odkazy za dokumentaci a fotografie přepadení Jugoslávie.
Vybombardovaná nemocnice Dragisa Misovic. Podle statistiky byla většina útoků NATO vedena proti civilním cílům.
|
Bez ohledu na embargo vyhlášené OSN neutrální Rakousko v 90. letech vyzbrojovalo Chorvatsko. "V době embarga jsme spolupracovali s řadou zemí. Také s rakouskými firmami jako Steyr a Hirtenberger," řekl týdeníku News bývalý chorvatský náměstek ministra obrany, generál Vladimir Zagorec, přítel někdejšího chorvatského prezidenta Franja Tudjmana.
13.11. 2007 08:07
VÍDEŇ - "Také Rakousko pomáhalo Chorvatsku k nezávislosti. Chorvatská armáda používala například odstřelovačku SSG 69 od Steyera s municí Hirtenberger z rakouské produkce," řekl Zagorec s tím, že má k dispozici dokumenty o dodávkách.
"Snadno bychom mohli případ rekonstruovat. Zbraně, jejich sériová čísla, kudy šly toky peněz. Otázkou jen zůstává, zda o něco takového mají Chorvatsko a dotyčné země zájem," dodal generál, který žije od roku 2000 v Rakousku, kam se uchýlil, neboť v Chorvatsku mu hrozí stíhání za miliónové zpronevěry. Vídeňský vrchní soud rozhodl o jeho vydání do vlasti.
Firma Steyr-Mannlicher i rakouské ministerstvo vnitra generálovo vyjádření popřely.
Novinky.cz
V bosenské válce v letech 1992 až 1995 zahynulo 97.207 lidí
Novinky.cz 22.6.2007
Srbská pravoslavná církev brání Srby v Bosně
Srbská pravoslavná církev sbírá důkazy válečných zločinů vykonaných na Srbech v Bosně během války v letech 1992-1995. Pravoslavní chtějí podle EAI alespoň ukázat světu, že v této válce neexistoval pouze jeden agresor, ale také pravoslavní Srbové byli zabíjeni a vysidlováni.
Otec Momir Vasiljević, člen komise ustavený pravoslavnou církví, prohlásil, že ve válce utrpěla všechna bosenská společenství. „Cílem Církve není ukazovat ani soudit kohokoliv. V této zemi existují instituce vytvořené za tímto účelem(...) Děláme to, aby veřejné mínění v Evropě pochopilo, že je absurdní soudit za válečné zločiny jen jednu stranu konfliktu“ - dodal duchovní.
christnet.cz 29.3.2007
15.3.2007
Západ a jeho role při rozbití jugoslávské federace
Daniel Veselý
Reakce na televizní dokumenty "Nade vší pochybnost" a "Most na Drině", uvedené 4. března na Čt 2, v rámci tematického večera o festivalu Jeden Svět.
NATO v Jugoslávii. Festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden Svět uvádí nejen zajímavé postřehy, ale i propagandistické kusy.
Shora uvedené dokumenty, především ten první nabízí divákovi pohled do zákulisí soudního přelíčení Mezinárodního válečného tribunálu pro bývalou Jugoslávii, vyšetřování okolností pojednávajících o srebrenické tragédii a posouzení svědeckých výpovědí viníků i poškozených.. Z odstupu dvanácti let je příjemci stále nabízen stejný, poněkud pokřivený pohled na tento zločin. Stejnou dezinformační kampaní jsou servírovány události o válce v bývalé Jugoslávii., „vzdušné akci" NATO a následném zmrtvýchvstání Srbska, ač existuje mnoho seriózních studií i pramenů, organizací, svědků, kteří léta, většinou však nevyslyšeni, poskytují o této tematice validní informace.
Předehra konfliktu
Od samého počátku zápolení o osud Jugoslávie po pádu komunistického režimu v roce 1990 byla západním společenstvím podkopávána teritoriální integrita země a podporováno rozdělení unitárního státu. Tlak, jenž byl vyvíjen na jednotlivé státy bývalé federace, vyvolával nacionalistické napětí. Následným sílícím násilím v zemi byl Západem usměrňován a rozdmýcháván konflikt rozdělující znepřátelené státy na dobré, tedy submisivní západnímu politickému a ekonomickému modelu, a ten zlý, tedy odolávající tomuto tlaku. Skutečnost, že jugoslávská federace držela etnické rozepře na uzdě byla Západem soustavně podkopávána a ignorovány možné následky. Svobodné volby, které následovaly po pádu komunismu v listopadu 1990, byly v podstatě založeny na etnickém konsensu. Vláda Spojených států a otec balkánské privatizace George Söros měli eminentní zájem na tom, aby byla bývalá federace rozdělena na etnické státy, které by tak byly snáze podmaněny západními investory a připraveny na implementaci neoliberálních reforem.
Zdroj: www.zmag.org Herman E,S,.: Human Rights Watch in Service to the War Party
Srbsko bylo od počátku médii démonizováno a byla mu určena role darebáka. Slobodan Miloševič tehdy volal po vytvoření „Velkého Srbska", což sabotovalo plány západních zemí, které počítaly se vznikem samostatných států, otevřených reformám tržní ekonomiky. Z pohledu mnoha Srbů, ale i dalších obyvatel jugoslávské federace, byl však Miloševič vnímán jako zastánce jugoslávské celistvosti a identity proti separatistickým snahám prozápadních politiků ostatních zemí federace. A také proto, že v kritických letech 1992 až 95 podepsal veškeré mírové smlouvy, týkající se bosenské války, vetované především Spojenými státy a předáky bosenských muslimů.
Zdroj: www.zmag.org Herman E,S,.: Human Rights Watch in Service to the War Party
Válka v Bosně a Hercegovině
Od počátku války v roce 1992 stálo západní společenství na straně Chorvatů a bosenských muslimů a poskytovalo jim štědrou mediální a ekonomickou podporu. Srb představoval démona, zdroj veškerého zla, jenž byl přirovnáván k novodobému Hitlerovi. Bosenská muslimská vláda nadsazovala počet usmrcených během válečné řeže v letech 1992 až 1994 na 250.000 lidí. Západ se tohoto čísla chytil jako klíště, aniž by tento údaj nechal standardní cestou ověřit. Silná podpora tomuto tvrzení přišla samozřejmě z mediálního prostředí, které cíleně nepohodlné informace o válce a jejím průběhu zamlžovalo a vytvořilo PR iluzi, za kterou by se nemuseli stydět ani stalinističtí politruci. Skandální byla v tomto konfliktu také role organizace Human Rights Watch, jejíž zpravodajství o válečném dění bylo poplatné západní režii. Podle studie vypracované norskou vládou padlo na Balkáně v letech 1992 až 1995 kolem 80.000 lidí. Nezávisle na této studii uveřejnil tým haagských expertů zprávu, že během bosenské války padlo na obou stranách odhadem asi 102.000 lidí, z toho 16.700 srbských civilistů.
Zdroj: www.zmag.org Herman E,S, .: The Politics of Srebrenica Massacre
Zdroj: www.zmag.org Herman E,S,.: Human Rights Watch in Service to the War Party
Celoplošné sdělovací prostředky, jak bylo řečeno, hrály v tomto konfliktu nezástupnou roli. Jejich úkol spočíval ve vytvoření jakéhosi právního rámce válce na Balkáně, díky němuž měly „osvícené" státy (USA, Velká Británie, státy NATO ) morální povinnost zasáhnout vojenskou silou, a zničit tak zlo (Srbskou republiku). Volně přeloženo: Srbsko mělo být rozdrceno mamutím vojenským komplexem, který nemá v dějinách obdoby, za zločin, jenž spočíval v odmítnutí západního politického a ekonomického jha, na rozdíl od dalších zemí bývalé Jugoslávie.
Je navýsost nutné zdůraznit, že tento konflikt má hluboké kořeny jdoucí hluboko do historie a bylo by nespravedlivé rozdělit bojující strany na dobré a zlé. Srbská vojska spáchala během této války mnoho zvěrstev a předáci Srbské republiky zodpovědní za spáchání válečných zločinů museli být potrestáni, avšak role západního společenství by neměla být vykreslována jako vykupitelská, bažící po nastolení příměří v tomto nešťastném regionu. Ale jako cynická role, jejíž pravým záměrem bylo zde strategicky a ekonomicky zakotvit, nikoliv spasit válkou stíhané civilisty.
Nebyl to zdaleka jen Srb, který páchal zločiny proti lidskosti, ale také další strany válečného sporu. Chorvatská vláda si potěšena mnula ruce, když byla pozornost celého světa obrácena na exhibici srbských zvěrstev, z důvodů navýsost logických; neboť se tak odváděla pozornost od jejích válečných zločinů.
Masmédia, například, se v roce 1991 exkluzivně soustředila na osvobození chorvatského města Vukovar jugoslávskou armádou, avšak úplně ignorovala masakry, předcházející osvobození Vukovaru, kdy byly Chorvatskou národní gardou pobity stovky Srbů. Značná pozornost byla také věnována srbským zajateckým táborům, například táboru Omarska, ale o to méně se vědělo o muslimských a chorvatských zajateckých centrech v Celebrici, Tarcinu, Livnu a jinde, kde životní podmínky vězněných nebyly o nic lepší než v srbských táborech. Bosenští muslimové došli tak daleko, že měli žaludek na vraždění vlastních lidí a svádění toho na Srby, aby přišla kýžená pomoc NATO pro boj s nimi. Je těžké uvěřit tomuto tvrzení, avšak pozdější vyšetření OSN hrůznou skutečnost potvrdilo.
Zdroj.: www.zmag.org Herman E,S.: Human Rights Watch in Service to the War Party
V roce 1995, v době, kdy se odehrála srebrenická tragédie, bylo chorvatskými silami za aktivní pomoci Clintonovy administrativy z chorvatské Krajiny vypuzeno 250.000 etnických Srbů. Odhaduje se, že během této akce, nazvané „Operation Storm" (Operace Bouře), mohlo být chorvatskými jednotkami povražděno víc srbských civilistů než bosenských muslimských civilistů v Srebrenici, zlikvidovaných Srby. Zabity byly téměř čtyři stovky žen a dětí. Celková bilance etnické čistky v Krajině stála životy více než tisíce nevinných civilistů.
Zdroj: www.zmag.org Herman E, S,.: Human Rights Watch in Service to the War Party
Podobným způsobem zahynuly raketami a bombami NATO v Jugoslávii dvě tisícovky civilních obětí.
|
Srebrenica jako nástroj propagandy Západu
Největší mediální a politickou hanbu západního společenství předvedl v tomto konfliktu ukázkový příklad dezinformační mašinérie ohledně neštěstí v Srebrenici v roce 1995. Je naprosto skandální, že média i čelní západní politikové stále, navzdory mnoha usvědčujícím důkazům, hovoří ve stejném duchu, jako tomu bylo před dvanácti lety, tedy o barbarském zavraždění, genocidě „osmi tisíců muslimských mužů a chlapců" provedené Srby. Myslím, že zneužití památky zavražděných těmito je chladnokrevným cynismem.
Srebrenica během války fungovala jako vojenská základna bosenských muslimů, z které podnikali vražedné výpravy proti srbským civilistům, žijícím v okolních vsích. V oblasti operovali proti srbským pozicím i islámští fundamentalisté draftovaní pro tento účel ze Středního východu. Během tří let předcházejícím srebrenické tragédii bylo zabito přibližně tisíc srbských civilistů. Jak ve svém svědectví uvedl velitel při OSN, generál Philippe Morillon, byl útok na Srebrenici přímou reakcí na masakry srbských civilistů. Když bosenští Srbové v létě 1995 vpadli do Srebrenice, armáda bosenských muslimů (BMA) byla na útěku z města, zanechávajíc tak nechráněné civilní obyvatelstvo, hlavně ženy a děti, svému osudu, přestože měla nad srbskými vojsky (BSA) několikanásobnou převahu. Někteří vojáci z BMA, opouštějící kvapem město, byli povražděni při útěku, někteří byli vzati do zajetí a dalším se podařilo dostat do bezpečí. Muslimské ženy a děti byly Srby odvezeny do bezpečné zóny, což se výrazně vymyká „genocidnímu počínání", jak Mezinárodní soud pro válečné zločiny v bývalé Jugoslávii (ICTY) horlivě lamentoval (na rozdíl od „gentlemantství" , které prokázala srbská armáda, když evakuovala muslimské ženy a děti do bezpečí).
Zdroj: www.zmag.org, Herman E, S, .: The Politics of Srebrenica Massacre
Zdroj: www.chomsky.info Chomsky N,.: A Review of NATO War over Kosovo
K údaji 8.000 dospěl nejdříve Červený kříž, který odhadoval, že 3.000 mužů byly Srby zajato a 5.000 jich bylo považováno za nezvěstné. Při tom se do bezpečné zóny dostalo „několik tisíc" uprchlých vojáků z BMA, podle pozdějšího prohlášení Červeného kříže, jež bylo masmédii okázale ignorováno, včetně faktu, že většina z „osmi tisíců muslimských mužů a chlapců" byla bojovníky, nikoliv civilisty.
Zdroj.: www.redcross.org
K dalším nejasnostem došlo během exhumací na místě i v okolí neštěstí, kdy byly nalezeny „pouhé" dva tisíce těl, včetně srbských a těl těch, kteří byli zabiti před červencem 1995. „Výrobci srebrenické genocidy" přišli s vysvětlením, že těla dalších obětí byla přemístěna do jiných lokalit, což se však jevilo nepravděpodobné, jelikož srbská vojska byla po červenci 1995 v silné defenzívě.
Samotné šetření masakru Mezinárodním soudem pro válečné zločiny v Jugoslávii (ICTY), podobně jako v ostatních kauzách, týkajících se balkánského konfliktu, jevilo velké známky zaujatosti. Tento soud byl založen zeměmi NATO, aniž mu dán nutný právní mandát, a od počátku fungoval jako jejich prodloužená paže a coby hlásná trouba o dění ve válkou zmítané Jugoslávii. Naprosto se opomíjelo zabývat svědectvími, poskytnutými různými svědky, například Henry Wielandem, šéfem pozorovací mise OSN, který tvrdil, že po zevrubném vyšetřování nemohli nalézt očité svědky tak obludného masakru ani mezi dvaceti tisíci uprchlíky ze Srebrenice.
Zdroj: www.zmag.org , Herman E,S,.: The Politics of Srebrenica Massacre
Tak či onak, k zjevnému krveprolití v Srebrenici došlo, ač byl počet mrtvých úmyslně navýšen. Tak přibyla Západu další záminka k rozbití Srbské republiky, která jako poslední země bývalé Jugoslávie úporně odolávala trestající ruce volného trhu, rozšiřování západního politického a ekonomického vlivu na úkor lidských práv, k rostoucí nevoli Ruska, tradičního spojence Srbska, které silně znepokojovala angažovanost Západu v regionu nedaleko jeho hranic. Tento trend pokračoval srebrenickými událostmi „ospravedlněn" k rozpoutání „vzdušné kampaně" NATO v roce 1999, aby Rusku mimo jiné ukázalo velikost svého bicepsu. O tři roky později bylo Rusko opět inzultováno rozšířením členské základny NATO až k jeho hranicím. Plánovaná výstavba americké raketové základny v Polsku a radarové stanice v Česku dává Rusku další důvod k obavám a záminku k dalšímu zbrojení.
Po bombardování NATO v Jugoslávii. |
Vojenský zásah NATO
Oficiální údaje hovoří, že v roce 1998 bylo Srby z domovů vyhnáno 450.000 kosovských Albánců a téměř dva tisíce byly zabity. Nezávislá vyšetřování, uskutečněné před několika lety britskou parlamentní komisí a organizací OBSE, vnesla jasno do dění v Kosovu v letech 1998 až 99. Podle prohlášení NATO zde bylo v tomto období povražděno 2000 lidí. Tato skutečnost měla být záminkou a oním spouštěcím mechanismem vojenského zásahu proti Srbské republice. Avšak britská parlamentní komise a OBSE zveřejnily šokující zprávu, že z oněch 2000 zabitých, přičítaných na vrub Srbům, zavraždila 1500 osob Kosovská osvobozenecká armáda (UCK-KLA) s pomocí USA, aby vyprovokovala srbskou armádu (BSA) k odvetě. Ta pozabíjela 500 osob. Monitoring OBSE v reakci na víření válečných bubnů NATO podal zprávu, že v kosovském regionu téměř tři měsíce před zahájením bombardování nedocházelo k výrazným násilnostem, jež by tento akt ospravedlnily.
Zdroj: www.nato.org
Zdroj : www.chomsky.org
Zdroj: www.wikipedia.org
Vojenské eskalaci předcházela diplomatická jednání mezi Západem a Srbskem, nutno ale říct, že šlo spíše o diktát Západu, v čele s USA. Závažnou skutečností, která by měla vejít veřejnosti ve známost, byl fakt, že samotné agresi mohlo být zabráněno, kdyby nebyly ignorovány nabídky alternativních řešení krize, a to jak ze strany Miloševičovy vlády, tak ze strany mezinárodního společenství.
Srbové například podali rezoluci, která by opravňovala operace OBSE a OSN v zemi, a navrch požadavek plné autonomie pro Kosovo. Zamítnuto. Srbští disidenti, jednoznační Miloševovičovi odpůrci, rovněž dávali přednost diplomacii. Ignorováno. John Grey, profesor z London School of Economics, kategoricky zamítal bombardování a upřednostňoval pozemní operace a s ním i další západní vědci a intelektuálové. Nevyslyšeno. Měsíce před útokem byly Spojené státy soustavně varovány před možným katastrofickým scénářem, ke kterému by mohlo dojít při masivním bombardování, vojenskými experty z USA i samotného NATO. Smeteno.
Zdroj: www.bbc.org
Zdroj: www.guardian.org
Během bombardování Kosova, trvajícího 78 dní, bylo ze svých domovů Srby vyhnáno 863.000 kosovských Albánců (tedy téměř dvojnásobný počet Srby vyhnaných kosovských Albánců, které měla akce NATO ochránit před etnickou čistkou). Útok vyhnal z domovů také stovky tisíc Srbů a Romů. Organizaci při OSN, starající se o uprchlíky (UNHCR), byl během bombardování i později drasticky snížen rozpočet, což humanitární krizi jen prohloubilo. Po šesti dnech „kampaně" je Miloševič ochoten vyjednávat o příměří; klade ale podmínku: odzbrojení kosovských rebelů z UCK-KLA. Opět ignorováno. Bombardování eskalovalo etnickou čistku kosovských Albánců, prováděnou Srby, do obrovské škály, která neměla do té doby příměr. NATO při akci použilo zbraně, zakázané Ženevskou konvencí, tzv. cluster bombs (tříštivé bomby), i střely s ochuzeným uranem, jehož destruktivní vliv na zdraví civilistů byl ohromný (BBC tehdy uveřejnila zprávu o tom, že v regionu díky radioaktivnímu spadu smrtelně onemocní rakovinou až 10.000 lidí). Až 60% cílů vzdušného útoku tvořily civilní objekty - školy, mosty, továrny, úrody, elektrárny, mediální střediska, chemické objekty, kostely, vlaky, čínská ambasáda a ropné rafinerie; zkáza byla dokonána v podobě humanitárního kolapsu i ekologické havárie. Tento akt byl vážným porušením mezinárodního práva i Charty OSN. O život přišlo až 1.500 civilistů a 6.000 jich bylo zraněno (srbský odhad uvádí 1.800 obětí). 6. června byla se Srbskem podepsána „mírová smlouva", což v reálu znamenalo okupaci Kosova silami NATO, o níž se bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan vyjádřil, že „je hrozbou pro mezinárodní bezpečnostní situaci."
Zdroj: www.bbc.org
Zdroj: www.independent.org
Zdroj: www.wikipedia.org
Zdroj: www.zmag.org , Herman E,S,.: Human Rights Watch in Service to the War Party
Obyvatel Bělehradu. Pro NATO legitimní cíl.
|
Soudní přelíčení s Miloševićem
Justice bývá často slepá a v případě balkánské krize to platí dvojnásob. Zatímco západním politikům, již se očividně dopustili válečných zločinů, jako Billu Clintonovi, Tony Blairovi, Madelaine Albrightové a Richard Holbrookovi se dostalo frenetických ovací západních sdělovacích prostředků a intelektuálů za úspěšně ukončenou bosenskou válku a „humanitární akci" NATO a dalším aktérům konfliktu - předákům chorvatské vlády a armády, vůdcům bosenských muslimů a islámských fundamentalistů a řezníkům z UCK- KLA - mnohdy beztrestnost, „rameno spravedlnosti" posadilo před soud hlavně představitele srbské strany.
Samotná role „režisérů" Mezinárodního válečného tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY), tedy soudců, žalobců i svědků selektovaných Spojenými státy, nabízela reminiscenci na moskevské „divadelní" procesy v 30. letech 20.století ve Stalinově impériu. Jednoznačným cílem tribunálu bylo vytvoření reálné skutečnosti představitelů zla, tedy Srbů, na pozadí šedé eminence právem disponujícího Západu.
Jugoslávský prezident Slobodan Miloševič byl žalován za spáchání válečných zločinů v Bosně, Chorvatsku a Kosovu. Žaloba vyzvedávala obžalovaného chtíč po vytvoření „Velkého Srbska" coby podhoubí pro válečné zločiny. Vytvoření Velkého Srbska vyžadovalo etnicky purifikovaný stát, prostý cizích elementů (národů). Žaloba ale selhala, když neposkytla soudu Miloševićův konkrétní příkaz k provedení etnické čistky těchto, a tedy přímý důkaz ze spáchání válečných zločinů. Na rozdíl od ověřeného tvrzení, které vyslovil v létě 1995 před svými generály chorvatský prezident Tjudman, když je žádal aby na Srby zaútočili tak, aby „zmizeli". K dispozici tribunálu byly videonahrávky snímající popravené Srby a četná svědectví o hrůzách, které rozpoutalo NATO. To vše zůstalo mnohdy nepotrestáno a když ne, mediální pozornost byla, vůči těmto soudním procesům, zjednodušeně řečeno laxní. Srbové spáchali největší zvěrstva na kosovských běžencích během bombardování. Zde ale došlo před tribunálem k trapné situaci, ježto tyto zločiny byly přímo vyvolány Západem kanonizovanou propagandou proti Srbům a následným jejich vyplísněním v podobě kolektivního trestu pod vojenskou kavalerií NATO. Ačkoliv nebyl Miloševič žádné neviňátko, role netvora mu Západem určená zdaleka neodpovídala skutečnosti. Jen samotný fakt, že tato role a válečné zločiny „nemající v Evropě od 2. světové války obdoby" mu byly přišity již v roce 1992 (!), tedy na úsvitu války v Bosně a Hercegovině, na důvěryhodnosti justici vykonstruované západními státy rozhodně nepřidal.
Zdroj: www.zmag.org. Herman E,S,.: Human Rights Watch in Service to the War Party
....
Závěr
Nedávno zbavil Světový soud Srbskou republiku zodpovědnosti za spáchání genocidy v Bosně v polovině devadesátých let 20.století. Vyloučil jí také coby komplice ve spáchání genocidy. Vina Srbska tkví podle Světového soudu v tom, že nebylo schopno genocidě předejít. Kořeny tragédie však spočívají v tom, že lví podíl západního společenství, především Spojených států, na násilné demontáži jugoslávské federace s účelem „privatizace Balkánu" zůstává dosud nepojmenován a nepotrestán. Avšak historie má sloní paměť.
Britské listy (zkráceno)
16.3.2007
|
|
|
|
Z bělehradské nemocnice po bombardování. (Tito mají štěstí, že leží v pokoji. Většina zraněných je uložena na chodbách. Děti jsou v inkubátorech po dvou. Nemocnice trpí s výpadky elektrické energie.) |
|
|
|
|
|
|
Civilní oběti bombardování NATO. Poslední dva obrázky dole: další civilní oběti kampaně NATO v Jugoslávii. O úmyslném zabíjení civilistů vojsky NATO: jeden podobný případ z mnoha: uniklý záznam rozhovoru pilota stíhačky se základnou:
|
1.3.2007
Pravda a lež o „genocidě“ ve Srebrenici
Jaroslav Foldyna
Když se z utrpení udělá symbol, který má sloužit k ospravedlnění dalšího utrpení, je těžké vyvracení polopravd a lží.
Srebrenica, ale především utrpení tisíců lidí, se staly ďábelským symbolem. Symbolem černobílým - na jedné straně bosenští muslimové jako ti kladní, na druhé straně pravoslavní Srbové jako krvavé šelmy. To je sprostá manipulace. Je načase říci i českým čtenářům několik pravd.
Pravda první
"Symbol" Srebrenice byl využit ještě dříve, než se stal.
Důkaz – Zpráva generálního tajemníka OSN Report on Srebrenica z roku 1999. Tato zpráva ukazuje, že strategicky použitá myšlenka „srebrenického masakru“ byla v uvažování muslimského prezidenta Aliji Izedbekoviče už v září v roce 1993, na sarajevském setkání se zástupci jeho muslimské strany ze Srebrenice.
Na programu tehdy byla také mírová jednání, kdy srbský návrh výměny Srebrenice a Žepi za území kolem Sarajeva byl odmítnut.
„Delegace myšlence oponovala a téma nebylo dále projednáváno. Někteří členové muslimské delegace potvrdili, že prezident Izetbekovič jim také řekl, že se naučil, že intervence NATO v Bosně a Hercegovině bude možná jedině, kdyby Srbové vpadli do Srebrenice a zabili nejméně 5.000 jeho lidí.“
Report of the Secretary-General Pursuant to General Assembly Resolution 53/35 (1998), Section IV, paragraph C.115.
Pravda druhá
Jen těžko může veřejnost vědět, že Srebrenice, popisovaná jako tzv. „bezpečná zóna“, nebyla jen útočištěm pro uprchlíky, ale také muslimskou vojenskou základnou, které velel generál Naser Orič. Srbští vojáci generála Mladiče se rekrutovali především z vesnic okolo Srebrenice, kde žili jejich otcové, matky, ženy a děti. Již v roce 1992 Nasrovi muslimští vojáci zmasakrovali tisíce srbských civilistů. Výpady muslimských jednotek do okolních srbských vesnic pokračovaly. Není od věci říci, že nezřídka v muslimských oddílech bojovali mudžahedíni z muslimských zemí. Myslím, že Američané dnes v Iráku vědí velmi dobře, o jaké bojovníky jde. Museli se ale přesvědčit na vlastní kůži. 3000 mrtvých Američanů a desetitisíce mrtvých Iráčanů jsou svědci masakrů a teroru ve jménu Alláha.
7. 10. 2004 Včera stanul před soudem Naser Orič - bývalý velitel muslimských sil ve Srebrenici
BBC/aktuálně 31. 7. 2006: Žaloba žádá pro Oriče tvrdší trestAktuálně: Fakta o srebrenickém masakru
Pravda třetí
Krátce před bosensko-srbským útokem na Srebrenicu muslimská vojska, umístěna pod ochranou tzv. bezpečné zóny“, podnikla několik vražedných útoků na srbské vesnice v okolí.
Při svědectví před francouzskou parlamentní vyšetřovací komisí ohledně Srebrenice generál Phillippe Morillon - důstojník UNPROFOR, který první volal po obrácení pozornosti na Srebrenicu, uvedl, že byl přesvědčen o tom, že bosensko-srbské jednotky se chytí do „léčky“ („trap“) pokud se rozhodnou dobýt Srebrenicu.
Pravda čtvrtá
Následně při svém svědectví u Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu 12. února 2004 zdůraznil, že muslimský velitel ve Srebrenici Naser Orič se zabýval během srbských pravoslavných vánoc útoky, při kterých ničil vesnice a masakroval všechny jejich obyvatele. Toto vyvolalo v regionu neobyčejný stupeň nenávisti, a to hlavně v oblasti Bratunac, která byla celá srbská. Vyvolalo to také bouři odporu i proti humanitární pomoci pro tamější (ve Srebrenici) přítomnou populaci.
Nikdo na světě nevrátí život tisícům mrtvým bosenským muslimům, nikdo na světě nevrátí život tisícům mrtvým Srbům. Stali se obětí špinavé mocenské hry.
Velmi pochybuji, že se před soud dostanou skuteční viníci. Bohužel tato špinavá hra pokračuje.
Britské listy 1.3.2007
Za genocidu ve Srebrenici není zodpovědný srbský stát
Mezinárodní soudní dvůr v Haagu v pondělí oznámil své rozhodnutí v civilní žalobě, kterou vznesla Bosna vůči Srbsku (někdejší Jugoslávii) za genocidu na bosenských Muslimech v letech 1992 - 1995. Soudní tribunál potvrdil, že jeden z masakrů konfliktu, vraždění ve Srebrenici v roce 1995, byl genocidou. Odmítl ale označit stát Srbsko za viníka, ačkoliv genocidu spáchali bosenští Srbové.
26.2. 2007
HAAG - Tiskové agentury ještě během čtení rozsudku informovaly o tom, že haagský tribunál žalobu uznal, a Srbsko je tudíž vinno. Později informaci změnily s tím, že tribunál ve skutečnosti Srbsko očistil.
Podle žaloby bělehradská vláda tehdejšího prezidenta Slobodana Miloševiče v rámci své kampaně za vytvoření "Velkého Srbska" podněcovala a zbraněmi a finančně podporovala bosenské Srby k etnické genocidě vůči bosenským Muslimům. Soud měl rozhodnout, zda je Srbsko zodpovědné za vraždění, mučení, znásilňování a vyhánění bosenských Muslimů v letech 1992 - 1995.
Srbsko tvrdí, že akce vedly srbské polovojenské skupiny, a že šlo o konflikt mezi etnickými skupinami. Neexistoval prý záměrný plán vlády zničit celé etnikum.
Válečný konflikt, v němž v letech 1992 - 1995 zahynulo více než 100 000 lidí, způsobil rozpad bývalé Jugoslávie. Bosenští Muslimové a Chorvati požadovali nezávislost na Bělehradu, s čímž nesouhlasili bosenští Srbové.
Bosna předložila svou žalobu v roce 1993. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii označil za genocidu jeden z útoků na bosenské Muslimy - masakr ve Srebrenici v roce 1995. V souvislosti se srebrenickým krveprolitím byli haagským tribunálem odsouzeni dva srbští vojenští velitelé, Radko Mladič a Radovan Karadžič. Oba odsouzení se ukrývají na neznámém místě. Před mezinárodním soudem stanul také bývalý jugoslávský prezident Miloševič, který ale v loni v březnu zemřel v haagském vězení jen pár týdnů před ukončením jeho čtyřletého procesu.
The Guardian, Novinky, ČTK, BBC
Ilegálně držené zbraně v Bosně od konce občanské války připravily o život na 10.000 lidí. Tento údaj zazněl v bosenském parlamentu.
"Okolo 10.000 lidí bylo zabito anebo spáchalo sebevraždu těmito střelnými zbraněmi v posledních deseti letech. To je příšerná bilance," uvedl poslanec Adem Huskić z branného výboru.
Poslanec předpokládá, že drtivá většina z 300.000 demobilizovaných vojáků si schovala "přinejmenším jednu zbraň" a že kvanta dosud zkonfiskovaných zbraní představují jen symbolické množství.
Pořádkové síly od konce války zabavily u bosenských civilistů na 52.000 ručních zbraní, 38.500 min, přes 225.000 granátů, okolo 33 tun výbušnin, více než 15 milionů nábojů různých ráží - a dokonce i dva tanky.
aktualne.cz 2.11.2006
Níže publikované zpravodajství o březnových událostech v Kosovu je převzato z ERP KIM Newsletter (informační servis Srbské pravoslavné eparchie /diecéze/ Rašské a Prizrenské, s požehnáním biskupa Artemije a
z website www.kosovo.net - navštivte jej!
Klíčový svědek v procesu s vrahy bývalého srbského premiéra Zorana Djindjiče u soudu řekl, že vysocí činitelé policie a bezpečnostních sil věděli o plánu na vraždu populárního politika. Svědek byl tělesným strážcem Djindjiče a při atentátu byl vážně zraněn. (flashnews.cz 21. dubna 2004)
Jednotky SFOR Bosně páchají na Srbech teroristické akce
Nevídaná brutalita západních vojáků
Srbský pravoslavný kněz otec Jeremija Starovlah a jeho syn Alexandr (28) byli vážně zraněni a krvavě zbiti jednotkami SFOR, které se dostaly pomocí výbušniny do jejich domu v Pale (u Sarajeva) při údajném hledání Radovana Karadžiče, bývalého prezidenta Republika Srpska. Incident se udál v noci z 31. března na 1. dubna. Přestože oficiální zpráva SFOR, kterou převzaly některé agentury, říkala, že byl kněz a jeho syn zraněni, protože vojáci "použili sílu nutnou úměrnou k předpokládanému nebezpečí", samozřejmě se ukázalo, že skutečnost je zcela odlišná. Ve skutečnosti byl útok na o. Jeremiju a jeho syna klasickým příkladem lynčování dvou nevinných mužů, kteří nemají nic společného s Radovanem Karadžičem.
Poté, co byli kněz a jeho syn brutálně zbiti a vojáci zjistili, že v domě nebyl nikdo kromě Starovlahovy rodiny (o. Jeremije, jeho mátušky Viktorky a Alexandra), naložili zraněné do vrtulníku a opustili dům. Lynčování kněze a jeho syna bylo popsáno v dramatickém svědectví paní Starovlahové, která byla očitou svědkyní nevídané brutality vojáků SFOR. Po útoku byli o. Jeremija a Alexander transportováni do nemocnice v Tuzle, kde i nadále zůstávají ve velmi kritickém stavu. Stále jsou na přístrojích pro podporu života s vážnými zraněními hlavy a bojují o život. Na útoku se podílelo asi 40 vojáků z USA, Británie a dalších států. SFOR a Úřad vysokého představitele v Sarajevu zatím odmítají přijmout zodpovědnost za tento brutální útok a potrestat pachatele tohoto bezprecedentního činu.
Příští den v Pale protestovalo 2000 pobouřených demonstrantů, kteří volali: "Fašisti!" Srbská pravoslavná církev v Bosně a Hercegovině odpověděla na útok rozhořčeně, nazvala operaci "terorismem" a prohlásila, že pozastaví spolupráci s mezinárodními organizacemi, dokud nebudou viníci potrestáni.
"(Tento) zločin terorismu je ... tím vážnější, že byl spáchán těmi, kdo se prezentují jako hlavní bojovníci proti terorismu," prohlásila pravoslavná eparchie Dabrobosanská, citovaná agenturou SRNA. Bosensko-srbské úřady také žádají prošetření operace SFOR a "vyšetření chování vojáků SFOR a posouzení jejich odpovědnosti za zranění nevinných civilistů".
Svědectví manželky kněze o průběhu krvavé akce:
Během noci kolem první hodiny ranní nás vzbudilo zvonění telefonu. To nás vylekalo, nikdo nám v tu dobu obyčejně nevolá; pochopitelně jsem se obávala, jestli se něco nestalo našemu mladšímu synu, který byl právě na cestách. Vzbudila jsem muže, ten šel k telefonu, který byl v obývacím pokoji. Jak jsme já a Alexander stáli v předsíni, uslyšeli jsme mocnou ránu - všude kolem nás byla světla a byly slyšet výstřely. Řekla jsem Alexandrovi, aby se schoval, a slyšela jsem otce Jeremiju něco říkat v kuchyni: "Otevřeme vám dveře! Proč to děláte!?" Posléze jsem uslyšela výkřiky vojáků a hlasité Jeremijovo naříkání: "Nechte mne jít! Co mi to děláte!?" Ale nadále na něj řvali. Svého syna jsem neslyšela.
Helikoptéra je ve 2:15 transportovala do nemocnice. Jeremija stále naříkal, kdežto Alexandr se nehýbal a pokoušeli se ho zřejmě oživovat.
Do domu vstoupil voják v maskovací uniformě, nepamatuji si přesně, co říkal. Prosila jsem ho, aby mi řekl, proč mučili mého muže a zabili mého syna... Neodpověděl, řekl jenom srbsky: "My nestřílet." Poručil mi pak, abych sepsala jména a stáří všech lidí, kteří žijí v mém domě; i když se mi třásly ruce, rychle jsem to udělala. Pak se zeptal něco ve smyslu: "Kdo tohle ve vztahu k tobě?" a ukazoval na jména: "Kdo tohle a kdo tohle?" Odpověděla jsem, že to byl můj manžel a syn, a pak ukázala na své jméno. Řekl mi, že je vzali do sarajevské nemocnice a že byli naživu, a že za dvě hodiny přijede a vezme mě tam, abych je mohla sama vidět.
Když vojáci odešli, přišla žena v maskovací uniformě a překladatel. Já jsem stále klečela u postele a svírala jsem kříž a modlitební knížku, modlila jsem se. Žena stále opakovala, že se omlouvá (anglicky) a mě připadalo, že jí je to opravdu líto. Klekla si ke mě, vyndala vlastní modlitební knížku a nějaký další předmět, asi malou ikonku nebo křížek, a modlila se se mnou. Pak jsem přešla k ikonostasu v obýváku a ona mě následovala. Pomohla mi zapálit lampádu. Po chvíli se mě zeptala, jestli se mnou má dál zůstat, nebo zavolat nějaké mé přátele, odpověděla jsem jí, že teď nikoho nepotřebuji, chci být sama a modlit se k Bohu.
V předsíni jsem našla loužičku krve a chuchvalce vlasů; věděla jsem, že
v tom rohu byl Jeremija. Stěny kolem byly postříkány krví. Tam, kde byl
Alexandr, jsem viděla nějaké masky a trubičky, všechno pokryté krví,
stejně jako okolní stěny. Dům byl zničen.
S pocitem zoufalství a bezmoci jsem poslouchala hysterický smích několika vojáků, kteří stále ještě stáli v předsíni domu.
Modlila jsem se k Bohu, aby z
mého srdce vypudil nenávist a smiloval se nad otcem Jeremijou a synem. Prosila jsem Boha, aby odpustil vojákům, neboť nevědí, co činí.
Zatelefonovala jsem svému mladšímu synovi, který byl v zahraničí na služební cestě. Řekla jsem mu, že se stalo něco strašného a musí se hned vrátit. Vypověděla jsem mu, co všechno se přihodilo, a on se několikrát zeptal: "Ale proč, mami?" Odpověděla jsem mu, že nevím. Krátce nato už jsem neslyšela vojáky, ale přišli dva muži, jeden v policejní uniformě a druhý v civilu. Bylo mezi 4:30 a 5:00. Ptali se mě, jestli jsme kladli nějaký odpor. Prý přijede policie, aby místo zabezpečila a připravila zprávu. Čekala jsem pak na vojáky, kteří mě měli vzít za Jeremijou a Alexandrem.
Nepřišli. Kolem 6:30 zazvonil telefon, ozval se novinář ze Sarajeva; zeptal se mě, jestli mě kontaktovala SFOR a jestli vím, kde je můj syn a manžel. Prý zjistil, že jsou živi v nemocnici v Tuzle, a dal mi telefon do nemocnice. Zavolala jsem tam, jeden z lékařů mi řekl, že dostali několik vážně zraněných v kritickém stavu, ale nevědí, o koho jde. Prý je tam přivezly jednotky SFOR kolem 3:00 a vyložily je tam jako nějaké pytle. Když se jich zeptali, o koho jde, odpověděli vojáci "John Doe 1" a "John Doe 2". Mysleli si pak, že se jedná o nějakou dopravní nehodu.
Prý byl jejich příjezd nahrán na videu a pásky jsou uloženy v úseku pro styky s veřejností Univerzitního klinického centra Tuzle.
Metropolita Nikolaj přijel kolem 5:00, ale do domu ho nepustili kvůli policejnímu vyšetřování.
Vitorka Starovlah
(Zkráceno)
Srbský pravoslavný kněz otec Jeremija Starovlah
|
Syn kněze Alexandr
|
|
|
Stav kněze po pogromu SFOR |
||
|
|
|
|
Stav syna Alexandra po pogromu SFOR
|
||
|
|
|
|
|
|
Více na website Srbské pravoslavné církve www.spc.org.yu
Z dopisu srbského patriarchy Pavla velitelům SFOR
2. duben 2004 (zkráceno)
(To Major General Virgil L. Packett II, Commander of the SFOR in Bosnia and
Herzegovina)
Několikrát jsme žádali velení SFOR a představitele OSN o zastavení zbytečných výtržností páchaných na pravoslavných obyvatelích města Pale, spojených s ničením jejich majetku těmito vojenskými silami. Naposledy jsme vám psali, když vaše síly zaútočily s plnou vojenskou výbavou pod záminkou hledání osob obviněných z válečných zločinů během vánočních prázdnin na chrámy a byty pravoslavných kněží v Pale.
Vojáci NATO dělají v Bosně pogromy
1.dubna 2004 v noci vojáci sil SFOR vtrhli do bytu srbského pravoslavného kněze. Kněze i jeho syna zbili na samu hranici smrti.
Zatímco je bili, na manželku kněze mířili zbraní, aby jim nemohla pomoci.
(Podobný indident není první.)
|
Generální tajemník aliance Ch. Scheffer prohlásil, že R. Karadžič, hledaný kvůli válečným zločinům, bude dopaden v nejbližší době. Zdálo by se, že neodpovídá osvícené Evropě, když tento Holanďan cynicky vyzval: nelitovat obětí, jimiž je provázeno hledání Karadžiče".
Tímto způsobem velení NATO fakticky prominulo krutosti, jichž se dopouštějí vojáci vůči bosenským Srbům.
Při poslední operaci k chycení Karadžiče vojáci NATO těžce zranili pravoslavného kněze a jeho syna. Oba jsou dosud na resuscitaci. Večer začali vojáci střílet na dům kněze z automatických zbraní a pak "mírotvorci" SFOR vzali kněžský dům útokem. Tenké dřevěné dveře otevřeli granátem. Poté protojereje a jeho syna, gymnáziálního učitele, vykopali na ulici. Jiný kněz sledoval speciální operaci "mírotvůrců" z druhého domu. "Na ulici vojáci tloukli kněze asi jednu hodinu. Kopali do něho a bili ho pažbami. Jak se pak zjistilo, byli to vojáci SFOR z Ameriky, Velké Británie a Slovinska. Já sám jsem se bál tam jít," uvedl druhý kněz. Pak vojáci donesli zbitého kněze a jeho syna do vrtulníku (chodit už nemohli) k převozu do nemocnice. Pro přesnost je však nutno dodat, že tyto zbité Srby pak z nemocnice vyhodili bez udání důvodu. Kněz je nyní v kómatu.
Důvodem nočního běsnění vojáků NATO bylo interview kněze pro místní noviny, kde se zmínil o rodině bývalého vůdce bosenských Srbů Radovana Karadžiče, který byl prohlášen OSN a haagským soudem za válečného zločince. Čím více času trvá vojákům SFOR hledání nepolapitelného Srba, tím krutější a bezprecedentnější jsou jejich razie a pogromy, které však stále nepřinášejí kýžené plody. (Přeloženo z Credo.ru 5. 4. 2004)
Zpravodajství z 27.3.2004 - KOSOVO
Vše nesoucí znak kříže bylo v Prizreni zničeno
Ruiny chrámu Sv. velikomučedníka Jíří a biskupské rezidence v Prizreni - po vypálení a použití výbušniny.
|
"Tragický obraz lidského šílenství,"
řekl biskup Artemij, který doprovázen těžce ozbrojenou eskortou mezinárodní policie navštívil prizrenské ruiny a obcházel zničená pravoslavná svatá místa a budovy (pátek 26.3.).
"Je vskutku nepochopitelné, že během jediné noci zmizelo v plamenech šílenství a násilí vše, co bylo budováno po staletí a chráněno během nejtěžších časů naší historie. Celá srbská čtvrť Potkaljaje vypadá jako po leteckém bombardování, chrám Svatého Vzkříšení je pokryt sazemi z ohně. Biskupská rezidence, kde jsem po léta žil, byla zcela zničena spolu se vším, co se v ní nacházelo. Fresky v chrámu Přesv. Bohorodice v Ljeviji, některé pocházejí už ze 12. stol., byly barbarsky zohaveny, a samotný chrám byl hanebně znesvěcen. Prizren, město, které ochraňovalo staletí kulturní tvořivosti a bylo pýchou ctihodných a kulturních obyvatel Kosova a Metochie, Srbska a celého světa, nyní vypadá jako vesnice v Afghánistánu," řekl biskup o tom, co se stalo v noci 17. března, a nazývá to URBICIDA (vyhlazení města).
Děvičský monastýr. Nyní francouzská vojenská vozidla drží stráž, ale když zde byla nejvíce potřeba, opustila monastýr, aby byl vypálen albánským gangem. (Zločinci za sebou nechávali podpis albánských teroristů, který je často vidět vyškrábaný do omítky: UČK)
|
"Tímto barbarským zničením celého města a jeho kulturních památek, stejně jako křesťanských svatyň po celém Kosovu a Metochii, zapálením Děvičského monastýru, znesvěcením hrobky sv. Ionnachia, vykopáním mrtvých na hřbitově v Podujevu i dalšími bezprecedentními primitivními násilnostmi kosovští Albánci ukázali, že jejich vize společnosti není evropská a bajky o demokracii a Evropě byly pouze fasádou zakrývající slepou nenávist a touhu zničit vše nesoucí známky naší civilizace."
Zničení Děvičského monastýru, část I. - viz odkaz v textu
Zničení Děvičského monastýru, část II. www.kosovo.net/?q=node/view/18
Hořící katedrála Sv. Jiří. Tato fotografie byla publikována v německém vojenském časopisu a ukazuje hořící střechu vypalovaného vedlejšího církevního domu - oheň se nikdo nepokouší hasit.
|
"Uvědomují si vůbec albánští vůdcové jejich náboženští poradci, že ničením těchto kulturních a historických pokladů si ničí vlastní budoucnost, svoje místo v historii evropské civilizace, kultury a spirituality?" řekl biskup zhrozen výjevy ničení.
Po 17. březnu Prizren "vypadá jako Afghánská vesnice"
Řádění Albánců v Prizreni, fotografie viz: www.kosovo.net/?q=node/view/3
Je toto evropská vize kosovské společnosti?
|
Po návštěvě Prizreně se biskup Artemij také zastavil, aby viděl vypálený monastýr Sv. Archandělů a navštívil pak tamní mnichy ve vesnici Sredska. Biskup utěšoval mnichy, kteří jsou pevně rozhodnuti se na místo vrátit a žít v montážní ubikaci, dokud monastýr nebude obnoven. "Dnes jsem odeslal oficiální dopis německému veliteli v Prizreni, kde žádám, aby byli mniši pod ochranou KFOR navráceni do monastýru hned, jak jen to bude možné. Jakékoliv prodlení, stejně jako při návratu děvičského sesterstva, na kterém budeme taktéž trvat, bude interpretováno jako známka podpory etnické čistky, která se konala, aby navždy zničila křesťanské svatyně a zabránila návratu vyhnaných Srbů."
"Organizátorům pogromu z minulého týdne musí být dáno najevo, že politikou terorismu a násilí se nedostanou tam, kam chtějí, protože civilizovaný svět nebude tolerovat takové "argumenty" barbarských band."
"Zároveň jsem ve svém dopise německému veliteli vyjádřil svůj ostrý protest proti násilí vůči náboženské svobodě a důstojnosti našich srbských obyvatel Prizreně, kteří jsou dočasně ubytováni na německé vojenské základně a kteří byli bez mého vědomí a proti své vůli podrobeni římskokatolické mši a přijímání. Zneužívání tragické zkušenosti těchto lidí pro účely obracení na jinou víru je naprosto nepřijatelné a tento problém se také chystám brzy projednat na posvátném synodu biskupů Srbské pravoslavné církve."
Katedrála sv. Jiří v Prizreni před zničením.
Srovnej s hořící katedrálou - výše, katedrálou po vypálení - níže, nebo s fotografiemi průběhu ničení této katedrály zde (najdete zde nejen fotogalerii z ničení v Prizreni, ale i fotografii původní podoby bohosloveckého semináře)
|
Němci brání mnichům z monastýru sv. Archandělů v návratu.
Plukovník Hintelmann nepovolil "z bezpečnostních důvodů" mnichům z
monastýru sv. Archandělů návrat do ruin monastýru, kde si chtěli postavit
stan a postupně začít monastýr obnovovat. Pokud by se mniši pokusili vrátit
sami "před dosažením politické dohody, budou zastaveni silou".
"Němečtí vojáci nezúčastněně sledovali, jak albánští povstalci založili požár v monastýru sv. Archandělů a tancovali na hrobě svatého krále Dušana," informoval mnich z monastýru.
Srbská pravoslavná církev je šokována absencí jakékoliv snahy ze strany německé armády (mírových sil) chránit byť jen jediné pravoslavné křesťanské svaté místo v Prizreni. Zatímco jejich kolegové z ostatních kontingentů (KFOR) riskovali životy, Němci v Prizreni nechávají dav zapalovat kostely, ničit fresky a loupit křesťanské cennosti. Bohužel, dva Němci: veliter KFOR Holger Kammerhof a šéf policie UNMIK Stephan Feller jsou mezi mezinárodními činiteli nejzodpovědnějšími za tak hrozné následky pogromu z minulého týdne a církev bude trvat na jejich rezignaci a na kompletním odchodu německého kontingentu z Kosova.
Fotografie zdevastovaných pravoslavných míst v Prizreni (německý sektor) www.kosovo.net/?q=node/view/1
Prizrenští srbští uprchlíci jsou násilně obraceni na římsko-katolickou víru
"Řekli nám, abychom vzali římsko-katolické přijímání."
Pravoslavná církev je zděšena tímto případem římského proselytismu.
Německý vojenský římsko-katolický kněz přijel do budovy, kde jsou evakuovaní Srbové ubytováni, aniž by byl Srby pozván, a řekl jim, že bude sloužit mši. Někteří Srbové se ho otázali, proč nemohli přijít jejich kněží a sloužit jim pravoslavnou křesťanskou bohoslužbu, ale Němci trvali na tom, že může být sloužena jen římsko-katolická mše. Srbové byli žádáni, aby drželi v rukách svíce a na konci mše dával římsko-katolický kněz některým starším Srbům (kteří jsou vážně psychicky otřeseni) přijímání (oplatky - hostie). Někteří Srbové odmítli, zhrozeni, že jsou násilně konvertováni na jinou víru, i když jen několik kilometrů od nich jsou pravoslavní mniši a kněží (jeromonaši) z monastýru (kláštera) sv. Archandělů, kterým je však odpírána možnost návštěvy svých věřících, i když o to žádali.
Pravoslavný eparchiální (diecesní) úřad co nejrozhodněji odsuzuje tento skandální čin nestoudného obracení na jinou víru ze strany německého vojenského římskokatolického kněze a žádá o evakuaci všech zbývajících pravoslavných Srbů z německé základny. Chování německých vojáků vyvolalo ty nejtíživější vzpomínky z druhé světové války, kdy římskokatoličtí kněží (v Chorvatsku) využili srbského utrpení a vytrhli Srby zpod ustašovských nožů, aby jim násilně dali přijímání pod záminkou, že jim zachraňují život. Násilné podávání přijímání představuje jeden z nejhroznějších příkladů násilí proti náboženským svobodám. Jeden ze Srbů o tom řekl: "Nejen, že se nás pokoušejí zabít, ale pokoušejí se ukořistit i naše duše." (O chování římskokatolických kněží a mnichů v Jugoslávii za 2. světové války viz u nás: www.orthodoxia.cz/memento.htm)
Jeden (bývalý) srbský dům v Prizreni zbořený a vypálený bandou kosovských Albánců.
|
"Němci se zde chovají podobně, jako za 2. světové války."
Etničtí Albánci ničili a vypalovali všechny srbské čtvrti v Prizreni, a při tom 3800 německých vojáků stálo, dívalo se a dělalo si fotografie. Biskup Artemij to nazývá VELKOU OSTUDOU německé armády a Německa: "Přišli jako mírotvůrci a nechali Albánce vše obracet v trosky. Jejich mise zkrachovala."
Němečtí vojáci porušili písemnou smlouvu s vladykou Artemijem, že budou chránit jeho katedrálu a rezidenci; ovšem není to první a asi ani poslední smlouva, která byla v kosovské provincii anulována.
"Doufali jsme, že Němci ukáží jinou tvář než tu, kterou známe z druhé světové války. Bohužel však i dnes vidíme pokračovat ten samý způsob jednání," řekl jeden ze Srbů I. Jovanovič, který přišel o svůj dům v Prizreni. Pod německými fašisty za druhé světové války se zde kosovští albánští extrémisté organizovali do sborů uvnitř SS Skenderbey divise a páchali mnoho zločinů proti Srbům a Makedoncům s tichým souhlasem vedení Wermachtu.
Viz www.kosovo.net/skenderbeyss.html
|
Z webu www.kosovo.net/skenderbeyss.html vybíráme:
|
|
2. světová válka. Kosovští Albánci se připojují k nacistům v perzekucích Slovanů. Nacistická slavnost, Peč, 1944
|
Albánští nacisté byli zvláště brutální vůči srbskému pravoslavnému duchovenstvu. Vražda pravoslavného kněze v Děviči. (2. světová válka)
|
Italští nacističtí důstojníci a jejich albánští spojenci na přehlídce při okupaci Kosova v r. 1941
|
|
V průběhu 2. světové války albánští nacisté zničili mnoho pravoslavných svatyní. Trosky Děvičského ženského monastýru (kláštera). Monašky (jeptišky) obnovily jejich svatyni z trosek po válce. (Srovnej s fotografií dnešního stavu monastýru po vypálení - viz výše a vpravo)
|
A tak vypadá Děvičský monastýr dnes po padesáti letech - opět zničen Albánci, tentokrát však za asistence evropských mírotvůrců...
|
Zpravodajství z 25. března 2004 - KOSOVO
O nevídaných scénách barbarství svědčí čeští příslušníci mírových sil v Kosovu.
Česká a slovenská jednotka KFOR byla napadena Albánci v srbské enklávě.
Etničtí Albánci ničili všechny křesťanské svatyně v Prizreni, a při tom 3800 německých vojáků stálo, dívalo se a dělalo si fotografie.
Tato AP fotografie ukazuje kosovského Albánce močícího ve vchodu do prizrenské katedrály sv. Jiří. Biskup Artemij dostal písemnou záruku, že němečtí vojáci budou tuto katedrálu ochraňovat.
|
"Zničili nám všechno uvnitř včetně našeho komunikačního centra, a pak postavili před budovou obrovskou hranici a zapálili ji. Poté jejich pozornost upoutal srbský hřbitov.
Albánci poráželi náhrobní kameny, vykopávali rakve a rozhazovali z nich kosti," řekl český kapitán Jindřich Pleschner. "Nikdy jsem nic podobného neviděl."
"Naši chlapci shromažďovali srbské rodiny, vytahovali je ze sklepů a
hořících domů, zachraňujíce jejich životy."
"Bránili jsme pravoslavný kostel v Podujevu proti davu 500ti Albánců,
ale byla jich příliš velká přesila. Když se prolomili zdí kolem kostela,
dostali jsme rozkaz k ústupu."
"Obyvatelé jsou vzájemně ve válce; používají, co můžou - železné tyče,
pušky, pistole i granáty. V srbských enklávách kosovští Albánci ničí
majetek, zapalují domy, chytají lidi a linčují je. Srbové se pokoušejí
bránit a my se snažíme obě skupiny držet od sebe."
(Přeloženo z angličtiny. V naší televizi, na jejíž provoz bude nyní povinně platit celý národ, podobná svědectví Čechů z Kosova neuslyšíme; pozn. red.)
Nepokoje v Kosovu začaly poté, co vysoký činitel OSN (generální tajemník) pro mír Jean-Marie Guehenno chválil evidentní pokrok v Kosovu a naléhal na vysídlené osoby, aby se vrátily do svých domovů. To teď bude jen těžko možné.
Představitelé OSN i NATO říkají, že nepokoje byly zřejmě dobře
naplánovány a zorganizovány.
V Srbsku násilí vyvolalo protialbánské protesty a shořelo několik mešit.
Srbský ministr zahraničí Goran Silvanovic prohlásil, že nepokoje dokazují, že síly KFOR a OSN nemají v provincii žádnou skutečnou autoritu a nejsou schopné ochránit kosovské menšiny.
Kosovští vůdci tvrdí, že jediné řešení příčin konfliktu je dát provincii nezávislost, ovšem evropští vůdcové se shodují, že takový krok by opět mohl destabilizovat Balkán, kromě toho, co by něco takového znamenalo pro kosovské Srby a rumunskou menšinu (na kterou Albánci zatím činí nátlak požadavkem, aby Rumuni nepomáhali Srbům).
Fotogalerie pogromu na Srby v Kosovu www.kosovo.net/?q=node/view/6
Tak vypadá domov mnišek z kláštera Děvič po vypálení kosovskými Albánci.
|
Chavier Solana, řídící bombardování Jugoslávie ze strany NATO, prohlásil, že poslední pogromy v Kosovu byly naplánovány.
Vrchní představitel EU v otázkách vnější politiky a bezpečnosti uvedl: "Zděsili jsme se nad tím násilím, které se stalo v Kosovu".
Vysoce postavení evropští politikové (dle agentury Beta) navštívili městečko Kosovo Pole poblíž hlavního kosovského města Prištiny a viděli pozůstatky spálené budovy Domu zdraví, základní školy "svatý Sáva" a tzv. Bilý dům, kde žilo 150 Srbů. Solana přiznal, že je skutečně těžké vidět zničení školy, ze které byly evakuovány děti, vidět zabité lidi a spálené domy. "K tomu se nelze stavět s trpělivostí," uvedl. "Cítím hrůzu z krutosti, z ničení škol a chrámů, kde se lidé chtěli modlit. Srbové, stateční lidé, musejí zůstat zde, musejí obnovit své domy a my jim v tom pomůžeme."
Předseda společenství Kosova Pole Milan Džekič poznamenal, že Srbové tady žijí v situaci, která je "táborem v táboře". Na otázku Solany, zda někdo z Albánců nebránil srbské obyvatelstvo, odpověděl, že "nejbližší soused je důstojníkem Obraného útvaru Kosova (občanská domobrana), a můj dům byl vypálen".
Kris Patten, člen Evropské komise pro vnější politiku, prohlásil, že lidi, kteří prováděli takové zločiny, "ničili nejen budoucnost druhých, ale i svoji".
Návštěva Solany v Kosovu připadla na výročí zahájení náletů NATO. Zvláště kvůli tomu byl Solana otřesen současným násilím v Kosovu.
Výsledkem "mírové operace" NATO bylo, že Kosovo se změnilo na oblast, kde neomezeně vládnou Albánci tvořící 90 procent obyvatelstva. Srbské obyvatelstvo, které zde od dávna žije, bylo vyhnáno všemi možnými způsoby a spolu se Srby opustili oblast Chorvaté, Černohorci, Romové a Turci - celkem asi 600 tisíc lidí. Do vzduchu byly vyhozeny či poškozeny byly stovky pravoslavných chrámů.
Koncem roku 2001 publikovali analytikové izraelské rozvědky Mossad zprávu, ze které vyšlo na světlo, jaké mezinárodní síly stojí za realizací koncepcí "Velké Albánie", která se má prý stát novým geopolitickým útvarem - velkým silným jednonárodnostním islámským státem na jihu Evropy. Měla by prý sjednotit teritoria dnešní Albánie, Kosova a značné části Makedonie, jižní a jihovýchodní část Srbska, východ Černé Hory a sever Řecka. To vše by vypadalo jako hloupý sen a ignorance, kdyby nebylo událostí v Kosovu a potom také vpádu Albáců do Makedonie. Důstojníci NATO otevřeně přiznali, že v Kosou pracují tábory pro přípravu vojáků, kde jsou cvičeni nejen Albánci, ale i emigranti z Afghánistánu a Alžíru; tábor je v oblasti vesnice Ropotovo nedaleko města Kosovska Kemenica. Podle názorů izraelských analytiků jsou vojenské události vedoucí k uskutečnění ideje Velké Albánie vyprovokovány Usamou bin Ladinem. Bezprostřední velení nad albánskými oddíly v Makedonii vykonává prý balkánský štáb Al Kájdy vedený egypťanem Aimanem az Zavachiri, jedním z lídrů organizace "Islámský džihád". (Credo.ru)
24. březen 2004. Právě před pěti lety začaly nálety a bombardování Jugoslávie
Bible o těch, kteří nyní vzbuzují strach:
Redakční poznámka. Pětileté smutné výročí přepadení Jugoslávie ze strany NATO "oslavili" kosovští Albánci pogromem na kosovské Srby. Pro tento pogrom jim vytvořila prostor nečinnost protektorátních mírových sil, které údajně měly dovést Kosovo k mírovému spolužití všech přítomných národností.
Je to dnes pět let od bombardování a přepadení suverenního národa. Kvůli úmyslu západních mocností sesadit prezidenta Miloševiče zemřely pod americkými bombami přes dva tisíce nevinných lidí, většinou pravoslavných křesťanů. Následovalo násilné protiprávní oddělení části tradičně srbského území a jeho vzetí pod protektorát s výhledem na úplné odtržení a předání Albáncům (jak jen to připomíná fašistický "protektorát Čechy a Morava", který měl postupně vyčistit naše území od Čechů!). Jak se ukazuje, protektorát uvrhl Kosovo do chaosu, ve kterém bují extrémismus, terorismus, náboženská nesnášenlivost a kulturní barbarství.
Od r. 1999 stihly USA za krátkých pět let přepadnout a bombardovat ještě dva další dva státy. Svými raketami ostudně "honily" po Afghánistánu Bin Ladina, když se rozhodly svrhnout Taliban, a zemi uvrhly do chaosu, bídy, terorismu a drogového obchodu.
Pak stihli američtí vojáci ještě přepadnout Irák, kvůli tomu, že se prezident USA rozhodl sesadit prezidenta Iráckého. Oficiálně prezentované "dobré důvody" pro tuto válku byly veřejně odhaleny jako lživé. Výsledkem jsou opět tisíce mrtvých, bída, terorismus a chaos zemi.
Svět roku 2004? Svět neustále někde probíhající války, vojenského přepadení, čistek, genocidy. Svět plný strachu z násilí, bomb, terorismu, chaosu... Ze světa je stále častěji slyšet o strachu - mj. o strachu z USA.
Viz Deja vu
- Bělehrad 1999 a New York 2001
Protož takto praví Pán Hospodin zástupů: Neboj se Assyrského, lide můj, kterýž přebýváš na Sionu; prutem toliko umrská tě, a holí svou opřáhne na tebe na cestě Egyptské.
Po maličkém zajisté času dokoná se hněv a prchlivost má k vyhlazení jich.
Neboť vzbudí na něj Hospodin zástupů bič, jako porážku Madianských na skále Goréb; a jakož pozdvihl holi své na moře, tak jí pozdvihne na něj, jako na cestě Egyptské (Isaiáš 10,24-26). Tedy povolán bude nějaký národ jako bič Hospodinův a potopa...
Násilí v Kosovu, které si vyžádalo 28 mrtvých a 600 zraněných, řídili albánští extremisté. Prohlásil to ve správním středisku této jihosrbské provincie Prištině generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer. (flashnews.cz)
Příslušník mezinárodních policejních sil a kosovský policista zahynuli v úterý v noci při útoku na vozidlo OSN v Kosovu asi dvacet kilometrů severně od Prištiny. "Ve voze byli dva policisté OSN, jeden místní policista a tlumočník. Dva z cestujících jsou mrtví," řekl mluvčí mluvčí mise OSN v Kosovu. Útočníkovi se podařilo zmizet.
Násilí v Kosovu se dalo předvídat, protože mezinárodní společenství nedokázalo vyřešit konečný status této jihosrbské provincie, řekl bývalý americký velvyslanec u OSN Richard Holbrooke.
"Evropská unie udělala řadu chyb a mezinárodní správce Kosova Harry Holkeri nepochopil situaci," řekl ještě. Albánci sledují svůj dlouhodobý cíl, kterým je nezávislost. (24.3. flashnews.cz)
Násilí v Kosovu, které si vyžádalo 28 mrtvých a 600 zraněných, řídili albánští extremisté. Prohlásil to ve správním středisku této jihosrbské provincie Prištině generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer. (flashnews.cz)
Srbská vláda vyhlásila 21. březen za den smutku v souvislosti s pogromy - vypálením chrámů a monastýrů. Vláda Srbska a rada ministrů se také obrátily na média s probou uctít životy ztracené v Kosovu a Metochii. Více než 3500 Srbů bylo donuceno opustit své domovy a hledat útočiště na území Srbska.
Mnich German, představený monastýru sv. Archanděla Michaela poblíž Prizreni prohlásil v interviu pro BBC, že to, co se děje, není náboženský konflikt, ale národnostní. Za to, co se stalo, je nutno vinit nacionalismus. Otec German je pevně přesvěčen, že Srbové a pravoslavná církev v Kosovu zůstanou. Když se v Kosovu začalo šířit násilí, byl v Mitrovici a mohl jen bezmocně naslouchat zprávám, jak jeho monastýr, postavený v r. 1352, byl rozbořen ve čtvrtek večer a mniši byli evakuováni německými vojaky KFOR. Viní mezinárodní společenství z toho, že nic nečinilo proti radikálním elementům v albánském společenství. "Je to ještě horší než v r. 1999," řekl, maje na mysli bombardování ze strany NATO. Vždyť za pět let poté bylo v Kosovu zbořeno 126 chrámů a monastýrů a za poslední tři dny dalších 22.
Pohled z vrtulníku na srbský kostel Svaté Panny Marie v Djakovici (19. století)
(zbyla žlutá zeď z 19. stol.), zničený
kosovským albánským davem. Narozdíl od německých sil KFOR, které ve své
oblasti svatá místa nechránily, několik italských parašutistů statečně
bránilo chrám před davem. V poslední chvíli se zachránily z demolovaného domu čtyři srbské stařenky, které
žily ve farním domě (ruiny vpravo). Podle
svědectví vojáků i srbských žen byli parašutisté napadnuti více než
tisícovkou albánských muslimů ozbrojených samopaly, ručními granáty,
Molotovovými koktejly a kovovými tyčemi. Několik vojáků bylo při útoky
zraněno. Byli evakuováni v poslední chvíli, kdy chrám začal hořet. Poté,
co chrám celý shořel, kosovští Albánci na místo vjeli s buldozerem a
ruiny srovnali se zemí. Cenný ikonostas s desítkami ikon a sv. ostatků
kompletně shořel. Nikdo se oheň nepokusil uhasit. Dav se celou noc
veselil a ráno 18. března, když byla pořízena tato fotografie, albánští
muži, ženy a děti přišli opět na místo vyplenit trosky a získat zbylé
cennosti.
|
Ikona Krista z chrámu sv. Mikuláše na Kosovu Poli. 19. století. Poškozena ohněm, který v chrámu zapálili vandalští muslimští Albánci.
|
Vypálený monastýr (klášter) sv. Archandělů poblíž Prizreni.
Němečtí vojáci monastýr nebránili, pouze řekli, že mnichy mohou evakuovat.
|
Bělehrad. 18. března na mimořádném zasedání posvátného synodu biskupů Srbské pravoslavné církve pod předsednictvím Jeho Svatosti patriarchy srbského Pavla bylo přijato následující prohlášení ohledně posledních tragických událostí v Kosovu a Metochii.
Nepokoje, které včera začaly a pokračovaly celou noc všude v Kosovu a Metochii, jsou pokračováním celá desetiletí trvajícího organizovaného albánského teroru vůči pravoslavnému srbskému národu, vůči jeho světovému kulturnímu dědictví a též vůči dalšímu nealbánskému obyvatelstvu na tomto území. Terorismus a násilí, které se zvláštním způsobem projevily v r. 1981 zapálením budovy Pečského patriarchátu, pokračovaly bez přerušení až do r. 1999, kdy bombardováním NATO vyhnáním několika stovek tisíců Srbů a dalšího nealbánského obyvatelstva nabyly ještě na síle a intenzitě. Plodem tohoto neslýchaného násilí bylo několik tisíc zajatých a zabitých mužů i žen, spálené srbské vesnice a města, zabrané či ohrožené majetky lidí a Církve, více než 115 zničených a vypálených monastýrů a chrámů. A to vše se dělo v době, kdy oblast byla pod bezprostředním protektorátem mezinárodního společenství. Vrcholem všeho se jistě stal poslední - očividně dříve naplánovaný - pogrom na zůstatek srbského obyvatelstva a jeho věkovité svatyně. Více než 15 těch nejvýznamnějších svatyň a kulturních památek ze 14. - 19. století, počínaje monastýrem sv. Archandělů a chrámu Bohorodice Levišské v Prizrenu až po chrám sv. Mikuláše (19. stol.) v Bílem Poli, bylo vypáleno a zničeno během jediného dne. Desítky lidí byly zabity, zapalují se a ničí zbývající srbské vesnice po celém Kosovu a Metochii. Minometný útok byl podniknut na monastýr Dečani, v ohrožení je Pečský patriarchát a monastýr Gračanica. Každému jen trochu rozumnému člověku je jasné, že je tu řeč o vyhlazení a všestranné etnické čistce a zničení všech kulturních a duchovních stop po přítomnosti křesťanského srbského národa na teritoriu Kosova a Metochie.
Při tom představitelé mezinárodního společenství, KFOR a UNMIK svými činy nebo spíše nečinností - počínaje od r. 1999 - úmyslně či neúmyslně napomáhají konečnému vyhnání srbského národa a zničení jeho kultury a obecně křesťanských kosovských svatyň. Náš stát je i přes rezoluci Rady bezpečnosti No. 1244 zbaven možnosti chránit svůj národ a část svého území, a ti, kdo ve jménu ochrany lidských práv a svobod vzali na sebe protektorát a odpovědnost, napomáhají svojí pasivitou stupňování nevídaného teroru v srdci Evropy.
V souvislosti s tím se synod biskupů obrací ke státním představitelům a vládám srbského státu a Černé Hory s výzvou, aby učinili vše pro ochranu srbského národa před vyhlazováním a definitivním vyhnáním z Kosova a Metochie.
Obracíme se křikem bolesti k evropskému společenství, Rusku, USA, OSN, aby bez prodlení zastavily tento pogrom a teror, kvůli Bohu a lidské důstojnosti.
Obracíme se i k Albáncům v Kosovu a Metochii a k jejich lídrům, aby ukončili toto šílenství, kvůli sobě i své budoucnosti. Připomínáme lidskou zkušenost, podle níž násilí a nespravedlnost nikdy nepřinesly nic dobrého. Nakonec vyzýváme náš lid, aby zesílil půst a modlitbu za záchranu a vysvobození, za mír mezi námi a v celém světě. (Credo.ru)
Ze srbského tisku:
19. března ve vesnici Vučitri se několik stovek Albánců vloupalo do místních chrámu sv. proroka Eliáše, vykradlo jej a pak do něj vhodili několik lahví se zápalnou směsí.
Při etnické srážce zahynulo tento den minimálně 31 lidí a zraněno je více než 500 lidí, jak prohlásila občanská mise OSN v Kosovu (UNMIK). Večer bylo evakuováno více než 2000 Srbů, jimž vyhrožovali albánští extrémisté.
Nyní jsou z Kosova odvolávány oddíly KFOR a jsou zaměňovány za NATO.
Oddíly KFOR prokázaly svoji neschopnost, už když v červnu 1999 vstoupily do Kosova. Za pouhé 2 roky přítomnosti sil KFOR v této trpící zemi (1999-2001) opustilo své rodné domy více než 360.000 Srbů; do základů bylo rozbořeno, vykradeno a znesvěceno více než 100 srbských svatyň - svědků 1400-leté historie pravoslavného křesťanství v Kosovu.
V roce 2001 prohlásil srbský patriarcha Pavel: "Ani lidskost ani spravedlnost nezvítězí, dokud bude vládnout msta a nezákonnost v Kosovu. Nikdo nemá morální právo v míru oslavovat vítězství, když jedno zlo vystřídá druhé a když svoboda jedněch je stavěna na otroctví druhých."
Poskvrněná ikona Matky Boží z monastýru Děvič (město Srbice).
|
18. března při liturgii v katedrále sv. Sávy v Bělehradě vyzval patriarcha Pavel trpící srbský lid, aby chránil věrnost přikázáním Kristovým: "Musíme se nyní chránit od nesmyslné msty, podobné té, kterou nerozumě učinili v Niši a v Bělehradě. Musíme mít na paměti, že bránit se zlu a zločinům nelze těmi nelidskými metodami, jaké používají zločinci. Bůh ať pomůže nám i našim nepřátelům. Sláva Bohu za vše!"
Představený pravoslavného chrámu sv. Mikuláše v hlavním městě Kosova prohlašuje, že byl zázrakem zachráněn před tlupou pogromářů, kteří vypálili 18. března jeho chrám a 19. března farní dům.
Zachránilo mne, že se nepodívali do sklepa," uvedl kněz Miroslav Popadič. "Shoval jsem se ve sklepě farního domu ještě před tím, než přišli, polili chrám benzínem a zapálili."
Podle slov otce Popadiče tlupa ozbrojených Albánců násilím vnikla do chrámu sv. Mikuláše v 8:30 hod. ráno 18.3. a před tím, než jej vypálila, tak chrám znesvětila. Následující den se Albánci vrátili a odevzdali plamenům i farní dům. Kněze evakuovali vojáci KFOR.
Jak uvedl otec Popadič, síly KFOR odvážely asi 300 Srbů, kteří byli v Prištině a blízkém Obiliči pod ochranou norských vojsk. Mezi nimi byly těhotné ženy a dvě děti ve věku 2-3 týdny.
Cílem útoků albánských tlup se stalo 17 pravoslavných chrámů po celém Kosovu. Zabito bylo nejméně 31 lidí. (Credo.ru)
Srbské ministerstvo vnitra oznámilo, že v noci na sobotu 20.3. zabránila srbská policie zapálení mešity ve vesnici Oraovica. V souvislosti s pokusem o žhářství policie zatkla Ramadana Nuchi, který bude souzen za spáchaný čin.
Pravoslavní kněží nazývají běsnění extrémistů proti Srbům druhou "Křišťálovou nocí" (fašistický pogrom zvaný "křišťálová noc" - v r. 1938 v Německu - pogrom na židy, při kterém jich bylo několik desítek zabito, vykradeny byly židovské obchody a zapáleny synagogy). Tento mezietnický konflikt, kvůli němuž desítky lidí zahynuly a stovky jsou raněny, uštědřil nenapravitelnou ránu pravoslavným svatyním. V počtu raněných jsou srbští duchovní, mniši. Mrtví mezi duchovenstvem nejsou.
Zpravodajové říkají, že v současnosti je Kosovo ve válečném stavu.
Představitel parlamentní skupiny Rady Evropy Peter Schider vystoupil s ostrou kritikou na adresu (albánských) politických lídrů Kosova; prohlásil, že vedení země je povinno jasně vyjádřit své odsouzení skutků kosovských etrémistů; také poukázal na nepřijatelnost pokusů vládců Kosova zříci se odpovědnosti a používat zostření mezietnického konfliktu pro posílení politických pozic albánské většiny kosovského obyvatelstva. Upozornil, že "Kosovo nemůže stavět svou budoucnost na krvi nevinných lidí a na spáleništích vypálených domů a chrámů".
Rašsko-prizrenská eparchie Srbské pravoslavné církve oznámila, že požárem utrpěly svatyně v: Peči, Djakovice, Uroševaci, na Kosovském Poli, v Prištině, Gžilaně, na Bílém Poli, v Obiliči a Prizrenu. (22.3. Credo.ru)
Oficiální představitel Iránu Chamid Reza Assefi odsoudil poslední události mezináboženského konfliktu v Kosovu a nazval je "antihumánními skutky".
Albánci na internetu. Scény zničení prizrenského bohosloveckého semináře a katedrály sv. Jiří kosovskými muslimy:
Znesvěcení a zboření křesťanského pravoslavného chrámu kosovskými Albánci (18.3.2004). |
Kosovo - Prizren (ze 17. na 18. března 2004)
Fotografie ukazující kosovské Albánce řádící ve městě Prizren. Scény násilností, barbarství a hrůzy ukazují vypalování srbského bohosloveckého semináře sv. Cyrila a Metoděje, vypalování srbských domů a konečnou demolici srbské pravoslavné katedrály sv. Jiří.
Kompletní sbírka fotografií na internetu: www.besimi.com/prizreni
Na našem serveru můžete vidět výběr z těchto fotografií: zde.
Tisícovky nových sil NATO zaujímají pozice po celé provincii spravované OSN, kde už každé město trpí násilím, žhářstvím a střelbou. Velitel vojsk NATO v Evropě admirál Gregory Johnson prohlásil, že násilí "zjevně přerostlo na úroveň etických čistek". Žádá zastavit "násilnické gangy, loupeže a kriminální činy". Tlupy etinckých Albánců doposava vyloupily několik celých vesnic a byty opuštěné srbskými občany. Ohněm bylo zničeno 110 domů. Pokračující násilí je důsledkem rozdělení, které staví na různé póly: jednak etické Albánce - hlavně muslimy - domáhající se nezávislosti na Srbsku, a pak pravoslavné Srby - kosovskou menšinu, která považuje provincii za svou dávnou rodnou vlast.
Lídři kosovských Albánců vyzvali své lidi, aby zastavili protesty, ale nedokázali přímo odsoudit útoky na Srby.
Mezi 25 zničenými chrámy a monastýry byly středověké architektonické památky nalézající se pod ochranou UNESCO.
Bělehradští studenti protestují proti organizovanému masovému terorismu kosovských albánských extrémistů proti kosovským Srbům a nejvzácnějším svatým místům. MADRID = KOSOVO. |
Muslimové si stěžují na diskriminaci
Několik muslimů žijících na Slovensku tvrdí, že v této zemi neexistuje náboženská svoboda. "Jsme na Slovensku diskriminováni. Pokud neodpovíte na tento dopis, pošleme ho arabským médiím," napsali v pondělí muslimové premiérovi Mikuláši Dzurindovi.
"Budeme se snažit, aby se v arabských médiích a médiích celého světa mluvilo o náboženské nesvobodě na Slovensku," píše se v dopise.
"Když náš dopis přečtou na Al-Džazíra, tak budou nepokoje. Kdyby však náš dopis způsobil nepokoje, my za to nemůžeme," dodal předseda Slovenského islámského hnutí Erik Prešinský.
Existuje však nebezpečí, že slovenští muslimové tímto dopisem upozorní radikální islámské extrémisty na naše východní sousedy.
Muslimové mimo jiné poukazují na to, že v SR stále nemají vlastní mešitu. (novinky.cz)
Ruský prezident Vladimir Putin označil násilí v Kosovu za etnické čistky, řekl, že Rusko se na to nemůže netečně dívat, a vyzval mezinárodní společenství k energické akci na podporu kosovských Srbů.
Vypálený chrám Matky Boží v Ljevish. 14. století, Prizren. |
Perly středověkého umění v plamenech - bandy kosovských Albánců řádí
Více než 20 pravoslavných křesťanských chrámů v plamenech za poslední tři dny pogromu pořádaného albánskými extrémisty na zbývající kosovské Srby a jejich svatá místa. Vzácná umělecká díla: svaté ikony, středověké knihy, fresky z 14. a 15. století jsou v plamenech, zatímco civilizovaná Evropa není schopna zastavit řádění extrémistů, kteří pomalu vytvářejí společnost, v níž brzy nebude místo pro znamení kříže ani pro žádné žijící Srby.
Předáci kosovských Albánců vytvořili neschopnou vládu, která umožňuje bandám ozbrojených extrémistů s automatickými zbraněmi, protitankovými raketami, granáty, noži a sekyrami ničit poslední stopy po jediných lidech, kteří zde žili v posledních několika stoletích. Je toto plán? Kráčí Evropa a svět k toleranci? Pan Schielder, prezident evropského parlamentu, napsal do Kosova, že evropská a civilizovaná společnost nemůže být budována na krvi nevinných lidí, na troskách staletých křesťanských památníků. Předáci kosovských Albánců pochopí, že toto není cesta k vybudování lepší budoucnosti pro jejich děti.
Albánská dívka si něco odnáší z trosek prizrenské katedrály sv. Jiří. |
Kosovští Albánci: Smrt Srbům!
19. březen 2004, Gracanica
Předpokládá se, že v Prizrenské oblasti byly v těchto dnech zničeny všechny zbývající pravoslavné chrámy. Oficiálně bylo oznámeno, že posledních 16 chrámů bylo zničeno - podle potvrzení UNMIK. Je pravděpodobné, že celkový počet chrámů zničených v těchto několika dnech převýší 20 (na základě informací přicházejících z diecésí Rašské a Prizrenské). Spolu se 112 chrámy, zničenými či těžce poškozenými na záčátku "mírové mise" UNMIK v červnu 1999, je to už přes 133 pravoslavných svatyní v Kosovu a Metochii, které byly zničeny či demolovány. Na dva pravoslavné chrámy v Lipljani, které ještě nebyly zničeny, je podle zpráv právě podnikán útok.
"Albánci zabíjejí Srby, vyhánějí je z jejich domovů a ven ze země. Více než 800 Srbů, kteří utekli v pátek večer ze svých domů kolem Prištiny, našli útočiště v blízkém pravoslavném monastýru. Jenže jeho stěny už osahávají extrémisticky naladění Albánci. Zatím je chrání monastýrské stěny. Avšak hrozí jim hlad a není vyloučeno, že Albánci monastýr vypálí.
Mnoho starých křesťanských vesnic a celých monastýrů, které pocházejí ještě z byzantské epochy a mají status historického dědictví lidstva, extrémisti zničili do základů. Lidé prosí ochranu u rozmístěných vojenských jednotek. Jenže na ochranu se nedostává sil a prostředků. Oddíly mírových sil se ve vesnici na chvíli zastaví a pak ji opouštějí..." uvedl pro rozhlas v interviu profesor Prištinské univerzity Libe Šivolič. (Credo.ru)
Mezi zabitými je i člen církve "Křesťanů evangelijní víry".
Ze zpráv srbského tisku:
17. března. Srážky v Mitrovici pokračují v jižní části města, kde už dva Srbové zemřeli a více než 70 je raněno. Nepokoje jsou i v srbských vesnicicích centrálního Kosova, kde Albánci vypalují srbské domy. ... Centrální Kosovo je v chaosu. Albánci zapálili Caglavicu (vesnice pod Prištinou, poblíž Gračanice), lidé utíkají. K večeru Albánci přepadli srbskou vesnici Lipljanu, vyhánějí Srby a zapalují jim domy. Dým požárů je vidět i ze sousedních vesnic. ... V západních částech kraje se ve větších městech konají protisrbské demonstrace. Albánskými etrémisty byl zapálen bohoslovecký seminář sv. Cyrila a Metoděje v Prizrenu, v němž bylo dočasně umístěno osm srbských občanů včetně dvou dětí. Jejich osud není znám. Seminář byl pod ochranou německých vojáku KFOR. ... Albánci se dostali až k budově eparchie v Prizrenu a chystají se ji podpálit. ... V Prizrenu zůstává ještě asi 60 starých Srbů. Ve Vitinu byl napaden a zraněn kněz.
18. března. V Obilici (blízko Prištiny) Albánci napadli Srby - jsou tam mrtví a zranění. ... Albánci nutí Srby vycházet ze svých domů a střílejí je na prahu. V plamenech je chrám a 15 domů kolem něj. Srbové zůstali bez ochrany KFOR.
(Credo.ru)
Monastýr (klášter) sv. Archandělů pod ochranou sil KFOR. (O pár dní později - viz výše)
|
Bratrstvo monastýru sv. Archandělů s biskupem Artemijem
|
Večer 18. března vzplanul pravoslavný chrám sv. Mikuláše v centru Prištiny, hlavním městě Kosova. Představený chrámu se ukryl ve sklepě. Korespondent agentury Reuters se stal svědkem toho, jak albánští muslimové zapálili srbský chrám ve městě Mitrovica. Shořel chrám ve městě Obilič.
V ten samý den tisíhlavá tlupa rozjařených muslimů se pokoušela "vyřídit si účty" s monaškami (jeptiškami) v monastýru (klášteru) u Srbice, jižne od kosovské Mitrovice. Obyvatelky monastýru byly evakuovány vrtulníky francouzských mírových sil KFOR. (Credo.ru)
Seznam nově zničených chrámů
Vypálený chrám Krista Spasitele. Prizren, 14. století. |
Tento seznam bude připojen k celkovému seznamu zničených pravoslavných chrámu v Kosovu a Metochii:
Chrám sv. Mikuláše v Prištině - hoří včetně vzácného do dřeva vyřezávaného oltáře z 19. stol. |
Stovky Srbů musely být v uplynulých hodinách evakuovány z Kosova před útoky Albánců. Jejich domy byly následně vyrabovány a vypáleny. Od středy přitom v regionu zemřelo nejméně 31 lidí a 500 osob bylo zraněno. Etnické srážky budou navíc podle pozorovatelů pokračovat.
"To, co se tam děje, je pokus etnicky Kosovo vyčistit od Srbů," řekl Svilanovič (srbsko-černohorský ministr zahraničí na půdě OSN) po zasedání Rady bezpečnosti, jež se situací v Kosovu dnes v noci zabývala. "Nejhorší scénář je, že mnoho Srbů uteče a už se nevrátí. Uvidíme za několik dnů, kolik jich uteklo."
Ve čtvrtek večer museli být např. evakuováno 140 Srbů z obce Obilić, kde Albánci vypálili asi 40 domů. "Tuto
enklávu se albáncům v podstatě podařilo zničit, "řekl českému Radiožurnálu velitel česko-slovenského praporu Josef Kopecký.
"Situace v Kosovu je hrozná. Stále přicházejí nové zprávy o dalších obětech. Potřebujeme pomoc mezinárodního společenství a NATO, potřebujeme víc vojáků. Naše země je v ohrožení," řekl Tadič (ministr obrany Srbska a Černé Hory) po jednání s generálním tajemníkem NATO.
(19.3. flashnews.cz)
V čtvrtek večer se ve Vídni měla konat přednáška srbského vladyky Artemije,
kterou organizovala
katolicko-ekumenická instituce "Pro Oriente" a která se měla konat v prostorách
Vídenské diplomatické akademie. Bohužel, vladyka se nemohl zúčastnit
(z důvodu mimořádných událostí v Kosovu), a tak se konala jen pódiová diskuze s ruznými osobnostmi. O průběhu události jsme dostali tuto zprávu od přítomného pravoslavného duchovního:
Srbský farář
otec Branko Govedarica přečetl seznam asi 20 (!) chrámů a klášterů -
většinou ze 13. století - které za posledních 5 dní vyhořely. Bylo to navíc
ke 120 jiným chrámům a klášterům podobného data vzniku, zničených již dříve za
posledních 5 let.
A pak následovaly různé příspěvky, ze kterých vlastně "vyšlo
najevo", že "za všechno si mohou Srbové sami". Taktéž "vyšlo najevo", že "mezinárodní politika (v Kosovu) má úspech" a že je jen potřeba, "aby byl už konečně vyhlášen
nezávislý albánský kosovský stát". Bylo při tom uznáno, že "ničení kulturních památek
je politování hodné".
Korunu tomu nasadil albánský diskutér, který citoval
názor jakéhosi Srba z roku 1952, že "ta kultura, kterou Srbové pokládají za
vlastní, je v podstatě cízí - importovaná".
Rovněž bylo diskutováno, zda to byli
Srbové, kteří nahnali psy na děti, které zahynuly v řece, což se stalo podnětem aktuálních
nepokojů. Nebyli to Srbové, ani psi nebyli srbské národnosti, jak se
ukázalo z vyšetřování jednotek KFOR-u. Nicméně, původní zpráva už je
venku...
Také se mluvilo o tom, že byly zapáleny 2 (!) mešity. Z toho jedna
v Bělehradě, kde se proti rozhořčenému (srbskému) davu postavil vladyka Amfilochij. To už ale v novinách nestojí... (19.3.2004)
Patriarcha Pavle (uprostřed) a srbský prezident Kostunica (vlevo) spolu s dalšími představiteli Srbské pravoslavné církve jdou v míru po bělehradských ulicích. Srbská pravoslavná církev a lid Srbska je šokován pogromem na srbské chrámy a křesťany v Kosovu a Metochii.
(18.3.2004) |
Kosovo: 22 mrtvých, 500 zraněných, slzný plyn a gumové projektily
Severoatlantická aliance ve čtvrtek opět použila v kosovské Mitrovici slzný plyn a gumové projektily. Počet obětí při středečních etnických srážkách přitom vzrostl už na dvacet dva.PRIŠTINA - Francouzští vojáci se pokusili zostřenými prostředky rozptýlit dav lidí a zabránit protestujícím Albáncům, aby se přiblížili k srbskému pravoslavnému kostelu v jižní části tohoto etnicky rozděleného města.
Při krvavých střetech bylo vedle dvaadvaceti mrtvých zraněno téměř pět set lidí, včetně sedmnácti vojáků KFOR.
Srbský koordinátor pro Kosovo Nebojša Čovič mezitím kritizoval "naprostou neschopnost" NATO chránit Srby v provincii. "Celá koncepce multietnického Kosova se nyní zhroutila," řekl doslova.
Dnešní největší srážka se odehrála v obci Obiliče u kosovského správního střediska Prištiny. Tam byl včera vypálen pravoslavný kostel a několik srbských domů. Obyvatelé byli narychlo před albánským davem evakuováni.
Stopy násilí obnovených bojů jsou viditelné na mnoha místech. Kouř stoupá například z vypálených srbských domů v etnicky smíšené obci Kosovo Polje ležící asi pět kilometrů od Prištiny.
Velitel KFOR pro Kosovo generál Holger Kammerhoff krátce před zásahem oznámil, že dává mezinárodním jednotkám zelenou k použití síly.
Londýn vyhoví žádosti NATO a vyšle do Kosova jako posilu dalších 750 vojáků. (18.3.2004)
SMS z Kosova. Albánci přepadli pravoslavné biskupství a seminář. Masakrují lidi. (Půlnoc ze 17. na 18. března)
Hořící chrám sv. Sávy v Mitrovici.
Kolem 20 srbských pravoslavných chrámů bylo zapáleno etnickými albánskými gangy běsnícími v Kosovu (18.3.2004) |
Jugoslávie - Kosovo
Nejméně devět lidí zahynulo a téměř dvě stě padesát osob bylo zraněno při středečních etnických srážkách mezi Srby a Albánci ve městě Mitrovica na severu Kosova. Bitky vypukly poté, co se v nedaleké řece utopily dvě děti.
Podle jednotek OSN dohlížejících na klid v regiónu začali s agresí Albánci, kteří chtěli pomstít zbytečnou smrt dětí, jež se pokoušely dostat na vratké lodi přes řeku Ibar. Srbským obyvatelům na druhém břehu se to nelíbilo a plavidlo zasypali kamením, které ho potopily. Mezi mrtvými je 5 Srbů a 4 Albánci. Všichni byli zastřeleni. V nemocnicích skončilo téměř 250 osob, 5 z nich je v kritickém stavu.
Jednotky OSN musely dnes rovněž pacifikovat stovky rvoucích se Albánců a Srbů na předměstí Prištiny. Incident vyprovokovalo prvně jmenované etnikum, které se snažilo dostat do "nepřátelské" vesnice Caglavica. (17.3. flashnew.cz)
SKOPIE - k napadení metropolity Jovana a také několika kněží, monašek a věřících z Ochridské diecéze Srbského patriarchátu došlo v monastýru Sv. Jana Zlatoústého u vesnice Nižpolje u Bitole a na několika dalších místech v posledních týdnech. Proti biskupům a hierarchii Srbské pravoslavné církve na území Makedonie probíhá zároveň nenávistná kampaň usilující o diskreditaci a znemožnění představitelů a struktur církve, hlásící se k Bělehradu. Média a státní autority podporují biskupy a struktury tzv. "Makedonské pravoslavné církve", která je vedena metropolitou Stefanem, vznikla protiprávně, nekanonickým oddělením od mateřské Srbské církve před několika desetiletími - tato církev není oficiálně uznávána ostatními autokefálními světovými pravoslavnými církvemi a existuje ve schizmatu. Persekuce církevních představitelů řádné pravoslavné církve (uznávané všemi ostatními světovými pravoslavnými církvemi) se stalo předmětem důrazné kritiky ze strany Srbského patriarchátu i ze strany mezinárodních institucí, jako jsou OBSE a Amnesty International. V nikdy nepotvrzených obviněních ze strany Makedonie se mluví třeba o tom, že rezidence metropolity Jovana se stala úkrytem zbraní. Z pohledu Srbského patriarchátu je kampaň přirovnávána k očerňování církve, jakého se dopouštěli komunisté.
BĚLEHRAD - PALE. Srbský patriarcha Pavle odeslal generálnímu tajemníkovi OSN a nejvyššímu představiteli spojených národů na území Bosny a Hercegoviny list, v němž praví: "Nepříjemné a tvrdé jednání části sil SFOR (vůči pravoslavným kněžím i věřícím při brutálních raziích v chrámech a domech církevních institucí) je nepřijatelné. Namísto toho, aby usilovaly o vytváření atmosféry pochopení a tolerance, dráždí srbské prvoslavné lidi a urážejí jejich víru, důstojnost a (působí proti jejich) bezpečnosti."
KOSOVO. Rašsko-prizenské biskupství varuje, že se v současnosti velmi zhoršuje bezpečnostní situace v Kosovu.
Podle zástupců srbské menšiny byli dne 20. února za nevyjasněných okolností zabiti další dva příslušníci srbské menšiny u vesnice Lipany a Srbové žijící v enklávách připomínajících gheta jsou nadále kosovskými Albánci nuceni k odchodu. K návratu srbských běženců do Kosova téměř nedochází a srbské zdroje mluví o mnoha problémech, s nimiž se navrátilci musejí potýkat. Dochází totiž k tomu, že se zmenšuje mezinárodní kontingent v Kosovu, protože jeho udržování je pro ty, kteří pro Albánce vybojovali kosovský protektorát, příliš drahé. Stává se také, že mezinárodní síly již nebývají schopny zajistit ochranu všem příslušníkům srbské menšiny v Kosovu. Snižuje se počet kontrolních stanovišť KFOR. To vede k tomu, že jsou další Srbové vystaveni zlovůli svých albánských sousedů a opouštějí svoje vesnice. Těch, kteří zůstávají, je stále méně a jsou vystaveni rostoucímu riziku. Členové srbského parlamentu zároveň mluví o vylhaných a zkreslených zprávách, které jsou sepisovány úředníky OSN o bezpečnostní situaci v Kosovu. Policejní komisař velící silám UNMIK, nepřivedl k soudu ani jednoho člověka, který se dopustil zločinů proti příslušníkům srbské národnosti. Biskup Artemije rašsko-prizrenský říká: "Nemáme nikoho, ke komu bychom se mohli obrátit pro pomoc. Naší jedinou nadějí je Bůh..." A dodává: "Nemáme tu svobodu, protože všichni zločinci, kteří spáchali zločiny proti Srbům, zůstávají na svobodě." (Začátek března 2004)
Srbsko
Po zavraždění 2 mladých Srbů, když se koupali v řece u vesnice Garazdevac na západě Kosova, patriarcha Pavel, představitel Srbské pravoslavné církve, vydal dne 14. srpna 2003 novou výzvu místním a mezinárodním úřadům, aby poukázal na události v Kosovu. "Není a nemůže být hroznější čin, než je vražda nevinných dětí, které byly ještě k tomu bez ochrany. Něco takového nemůže nikdo ospravedlnit," prohlásil patriarcha, který odhaduje, že "čestní albánští obyvatelé, stejně jako dočasné politické úřady Kosova," musí ukončit a zabránit podobným zločinům, které se opakují čím dále tím častěji.
Prizrenský pravoslavný biskup také odsoudil tento útok a požadoval rychlá opatření pro chranu srbského civilního obyvatelstva. "Tento zločin dobře ukazuje, jaký druh "demokracie" si predstavují kosovští Albánci pod ochranou OSN. Střílet do dětí, zabíjet staré ženy, ničit chrámy a posvátná místa, všechno toto se tu děje, zatímco albánští představitelé Kosova poskytují jen rétorické projevy a farizejská slova. Kosovo se neubírá k demokracii, do Evropy, k civilizaci, ale k barbarství a státnímu terorismu," prohlásil biskup v oficiálním komuniké.
100 dětí a dospívajících Srbů si hrálo v řece Bistrica, asi 600 metrů od vesnice Gorazdevac nedaleko města Peč. Dvě z nich byly zastřeleny kosovskými odstřelovači, šest dalších bylo zraněno. Dva měsíce před tím byli tři členové srbské rodiny zavražděni v městě Obilic. Srbská pravoslavná církev tvrdí, že více než tisíc srbských a nesrbských lidí zahynulo násilnou smrtí v Kosovu od června 1999 v důsledku útoků kosovských albánských extrémistů. Dále bylo zničeno sto chrámů a monastýrů v Kosovu, stejně jako mnohé srbské hřbitovy. (OCM č. 12/2003)
Golgota
Kosovských Srbů a menšinových skupin v poválečném Kosovu |
Srbská pravoslavná církev uspořádala 24. dubna 2002 modlitební shromáždění na památku obětí bombardování NATO. "Dva a půl roku po rozmístění mezinárodních sil jsou Srbové v Kosovu nejen zbaveni svobody pohybu a nejzákladnějších lidských práv, ale neustále také slouží jako terč," měl prohlásil vladyka Artemije.
Posvátný synod Srbské pravoslavné církve rozhodl, že každý rok 24. března (tj. datum zahájení útoku proti Jugoslávii), bude ve všech pravoslavných chrámech v zemi připomínána památka obětí bombardování NATO.
R. Doleček a J. Keller o válce na Balkáně (9/2002)
Ukřižované Kosovo
(obsahuje mj. smutný seznam zničených chrámů - včetně obrazové dokumentace)
Jugoslávie 1999 - dokumenty (8/2001)
Ikony v ohni (dokument o návštěvě vl. Kryštofa v Kosovu)
Exploze kompletně zničila velký kostel v Srbsku
12.10. 2001 11:27:57 ČTK (Niš)
Požár a mohutný výbuch v noci na dnešek zcela zničily hlavní pravoslavný
kostel v jihosrbském městě Niši. Podle místních médií si zřícení budovy
nevyžádalo žádné oběti.
Příčiny výbuchu kostela, pocházejícího z 19. století, zatím nejsou známy.
Podle agentury Beta byla exploze slyšet v celém městě, které má 300.000
obyvatel.
"Návrat jugoslávské armády do Kosova je nyvyhnutelný!" (M. Jackson)
Generál Michael Jackson, vrchní velitel KFOR prohlásil v diskusi nazvané "Balkánské operace NATO 99" v Haagu poté,
co opustil Priscinu: "Hlavní povinnost KFOR určená rezolucí 1244 Rady bezpečnosti OSN, zabezpečit multietnické Kosovo,
nebyla realizovaná. Dnes nemáme multietnické Kosovo a Srbové tam žijí v mizérii a ghetu. Ze strany Albánců neexistuje
tolerance. Vojáci KFOR musí denodenně hlídat srbské kostely v neprůstřelných vestách a pancéřových vozidlech.
Ozbrojení vojáci musí doprovázet (eskortovat) každou srbskou ženu, která chce jít koupit chléb. Je nevyhnutelné, aby
se do Kosova vrátily ozbrojené síly Jugoslávie - armáda, policie, pohraniční stráž, které jsou potřebné pro
zabezpečení kulturních památek, lidí a spolupráce s KFOR. Momentálně je nemožné dosáhnout to politicky, ale musí
se o tom diskutovat na nejvyšší úrovni.
Jugoslávská armáda díky mimořádnému úsilí akceptovala dočasný odchod z Kosova
a Metochie a po dobu této operace se jasně ukázalo, že jugoslávská armáda zůstala operativní a neporažená."
(Překlad z publikace "Dny teroru za přítomnosti mezinárodních sil" - Days of terror in the presence of the international forces)
Poznámka: Generál Michael Jackson byl z funkce velitele KFOR odvolán. Není pochyb, že kvůli tomu,
že se demokratům z NATO opovážil veřejně říci alespoň malou část pravdy o tom, co se skutečně v Kosovu stalo.
(Ze slovenského pravoslavného časopisu Odkaz Cyrila a Metoda).
Episkopát Srbské pravoslavné církve se sešel v době od 4.-5. února 1999 v Bělehradě na mimořádném zasedání pod vedením srbského patriarchy Pavla I. Na konci zasedání biskupové v závěrečné rezoluci píšou: "Pro Srby představuje Kosovo to, co pro židy Jeruzalém, pro Angličany Londýn, Notre-Dame pro Francouze, Moskva pro Rusy." Uvádějí, že Peč v hornaté oblasti západního Kosova je místem, kde jsou tradičně intronizováni srbští patriarchové. "Jestli se dnes Srbové stali menšinou v oblasti, která byla několik staletí "historickým srdcem" jejich národa, je tomu tak proto, že 200.000 Srbů bylo vyhnáno z Kosova pronacistickým režimem v období 2. světové války a že po válce jim titovský komunistický režim nedovolil vrátit se do svých domovů. Tato politika vedla k tomu, že se Albánci stali teroristy a separatisty, Pro nikoho není tajemstvím, že se v době posledních 20 let konaly etnické čistky v 800 lokalitách, kde nyní nežije ani jedna srbská rodina. Bez Kosova ztratí srbský lid svoji identitu, svoji minulost a svoje práva v budoucnosti. Na tomto místě postavil srbský národ veliký počet svatyň, větší než na celém křesťanském východě. Na tomto místě budou nyní Srbové ukřižováni, aby zde byl vybudován jiný stát? Pozemské mocnosti se snaží vzít nám právo na naši národní paměť, na svůj stát a na svou duchovní existenci." (Převzato ze slovenského pravoslavného časopisu Odkaz Cyrila a Metoda)
Otevřený dopis monarchistickému sdružení „Koruna Česká" ohledně jejich podpory
bombardování Jugoslávie (únor 2000)
K tomu odpověď z pera pana Bedřicha Karla (5.11. 2000)
Prezident a dva ministři české vlády jsou spolu s představiteli dalších zemí žalováni v Haagu kvůli útokům na Jugoslávii.
Haagský tribunál pro válečné zločiny v bývalé Jugoslávii prověřuje žalobu sboru kanadských právníků na osmašedesát představitelů zemí NATO. Právníci jsou toho názoru, že se tito představitelé Západu, stejně jako Slobodan Milošević, dopustili během války o Kosovo válečných zločinů. Mezi obviněnými jsou i prezident České republiky Václav Havel, ministr zahraničních věcí Jan Kavan a ministr obrany Vladimír Vetchý. Skupina, která je u soudu zastoupena právníkem z torontské York University Michaelem Mandelem, podala žalobu na hlavy států, ministry zahraničí a ministry obrany všech zemí NATO. Spolu s nimi právníci žalují také nejvyšší představitele vedení aliance. Žaloba tvrdí, že šéfové NATO odpovídají za humanitární zločiny, tj. zejména za to, že při válečných akcích zahynuli i civilisté, jak se to stalo například při útoku na civilní vlak u Grdelice. Soud nyní žalobu zkoumá. Podle hlavní žalobkyně Del Ponteové zatím oficiální vyšetřování nezačalo. Kromě tohoto soudu, který může přijímat žaloby pouze na konkrétní osoby, se válkou v Jugoslávii zabývá i další haagský soud. Mezinárodní soudní dvůr projednává žalobu Jugoslávie na deset členských zemí NATO. Jugoslávská žaloba viní z genocidy srbského národa ty státy, které přímo poskytly letadla k náletům. (Ze sdělovacích prostedků; 6. ledna 2000)
|
Věčná paměť! |
Stránky Slovanského výboru (z obsahu:
Slovanský výbor ČR spolupracuje na ustavení Evropského tribunálu pro odsouzení zločinů NATO vůči Jugoslávii
a mnoho pozoruhodného dalšího).
Stručný dokument o přepadení Jugoslávie silami NATO. Nyní obsahuje pouze přehled stručných poznámek o vývoji války na Balkáně a odezvách na agresi NATO.
Další texty umístěné na tomto webu:
Kosovo - prohráli jsme všichni;
O žlutém kruhu, který byl modrým trojúhelníkem;
článek "NATO záměrně bombardovalo civilní cíle" (svědectví vojáka NATO);
otevřený dopis p. Danielu Hermanovi, mluvčímu České biskupské konference;
otevřený dopis synodnímu seniorovi Česko-bratrské církve evangelické P. Smetanovi;
Válka v Jugoslávii očima křesťanského světa.
Nepravoslavní křesťané v naší zemi k útoku NATO na Jugoslávii
Stručně o historii Kosova (převzato z nezávislého zdroje a od nepravoslavného vydavatele
- z teletextu České televize).
Z webu Češi a Slováci společně proti agresi NATO na Jugoslávii
uvádíme:
PRVNÍ STÍŽNOST PREDLOŽENÁ MEZINÁRODNÍMU TRESTNÍMU TRIBUNÁLU PRO BÝVALOU
JUGOSLÁVII V HAGU (ICT) (kdyby originál stránky nebyl dostupný, zde je kopie textu u nás).
Z došlé pošty:
(V knize, na kterou výše uvádíme cestu, jsou bohužel i nepřesnosti, zde je reakce od našeho dopisovatele.)
Zajímavý link http://mujweb.cz/www/PressChat/neff.htm - najdete zde dopisování s p. Neffem
(redaktorem Neviditelného psa) o zpravodajství o Jugoslávii...
Na webu byl uveřejněn
dopis ze Srbska. Vybíráme:
STOLETÍ AMERICKÝCH VOJENSKÝCH INTERVENCÍ (Kdyby byl web nedostupny
je jestě zde.)
Uvedu Vam dve zajimavost, ktera mi neni zcela jasna:
Mnoho valek bylo zpusobeno jenom touhou po moci. Mnoho valek maji na svedomi jezuite a Vatikan -
viz knizka Tajene dejiny jezuitu (ukazano na historickych prikladech, jak jezuite ovladali a ovladaji historicky vyvoj):
http://mujweb.cz/www/novpol/
Je k dispozici i v elektronicke podobe, jako dokument DOC nebo RTF.
"Skutečnost je taková, že jediný důvod napadení Jugoslávie byl její
nesouhlas s přistoupením k severoatlantické alianci. ...
Já osobně jsem to považoval za cestu řešení mnohých našich problémů, ale nyní se ptám, zda nám vůbec
bylo dáno právo volby. Celá východní Evropa přijala NATO, všechny naše sousední země jsou v NATO nebo před vstupem
do aliance, anebo jsou pod neoficiální okupací."
|
Prohlášení a vyjádření vydané pravoslavnými církvemi k útoku NATO na Jugoslávii Níže jsou zveřejněny statě vydané k situaci v Kosovu a útoku na Jugoslávii moskevským pravoslavným patriarchou. Není bez zajímavosti, že našimi i západními sdělovacími prostředky jsou tyto dokumety vydané největší pravoslavnou církví zcela ignorovány - nepublikovány (dalo by se říci, že jsou před západní veřejností téměř utajovány). Úzkostlivě se jim vyhýbají i periodika ostatních českých církví. Doporučujeme tato poselství dobré vůle vaší pozornosti. (Vše přeloženo do češtiny.) List patriarchy moskevského Alexije II. patriarchovi srbskému Pavlu Výzvy a poselství moskevského patriarchátu Ruské pravoslavné církve Reakce pravoslavných ve světě i nepravoslavných představitelů na bombardování Návštěva patriarchy Alexije II. v Bělehradě a jeho promluva při bohoslužbě Modlitby za srbský pravoslavný lid Prohlášení biskupů zdejší pravoslavné církve k bombardování Jugoslávie: "My, biskupové pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku odsuzujeme bombardování Jugoslávie..." (Celý text viz link)
|
Kdo a proč vyvolal a podporuje válku na Balkáně? Na situaci v Kosovou a její možné příčiny nám nabízejí sdělovací prostředky zřetelný a přehledný pohled, který se jednoduše drží zavedeného prozápadního schématu - démonizace Srbů, glorifikace jejich protivníků či vyvolávání soucitu s oběťmi konfliktu, který Srbové údajně krvežíznivě vyvolali a vedou... Do toho naši servilní politikové rozčileně bijí na poplach sotva popadají dech, že komu se tento pohled (a tato schemata, jak rozumět balkánské krizi) nelíbí, ten vlastně brání rozšiřování NATO a svobody, což se rovná: je proti demokracii a míru a štěstí na této planetě, ne-li v celém vesmíru. Jaký by tedy mohl být pohled na situaci na Balkáně v jugoslávské provincii Kosovo, kdybychom odložili brýle, které se nám na nos snaží nasadit propagandistická kampaň NATO?
Nesouhlasíme s agresí NATO v Jugoslávii - nezávislá iniciativa, podpisová akce; dále tato stránka obsahuje: Úplný anglický text dohody z Rambouillet z 23. února 1999 je zde k dispozici v podobě, ve které byl předložen srbské delegaci k podpisu. Srbská strana neodmítla navrhovanou dohodu per se. 15. března 1999, devět dní před zahájením bombardování, předal v Paříži vůdce srbské delegace Ratko Markovič vyjednavačům Chrstopheru Hillovi, Wolfgangu Petritschovi a Borisi Maiorskymu návrh změn v navrhovaném textu dohody se žádostí o písemné vyjádření. Anglický text srbského protinávrhu včetně doprovodných dopisů je zde též k dispozici. (Jiná adresa této stránky.)
Z výše uvedené adresy dále přebíráme:
Jan Oberg, zakladatel švédské nadace Transnational Foundation, ve své analýze prosazovaného textu mírové dohody
ze 17. března 1999 mj. upozorňuje, že dokument má samosprávnému Kosovu umožnit ovlivňovat politiku Jugoslávské
svazové republiky (JSR), zatímco JSR má být zbavena možnosti ovlivňovat vnitřní záležitosti Kosova, že rozhodnutí
Nejvyššího soudu Kosova mají být závazná pro orgány JSR, že dokument nedává JSR žádné záruky zrušení uvalených
sankcí nebo řešení situace 650,000 uprchlíků na jejím území. Podle Oberga dohoda staví suverénní Jugoslávii na
stejnou právní úroveň jako samozvané, právně neexistující Kosovo, reprezentované Kosovskou osvobozeneckou
armádou, přičemž veškeré závazky z ní vyplývající jsou fakticky závazné pouze pro JSR, protože na kosovské straně
není žádná legální instituce, která by je mohla převzít. Dokument se nijak nezmiňuje o Kosovské osvobozenecké
armádě. Má být legislativně nadřazen zákonům JSR, přičemž nejvyšší vojenskou autoritou na území Jugoslávie se
stane NATO.
"Počínání mezinárodního společenství ve věci Kosova silně připomíná předehru válek, provázejích osamostatnění Slovinska a Chorvatska. Diplomacie Spojených států tehdy nejdříve zaujala pozici odmítání rozpadu existující Jugoslávie, rychle ale dodávala, že Jugoslávie nesmí použít síly, aby tomuto rozpadu zabránila. Tyto rozporné signály na jedné straně dávaly zelenou Bělehradu, aby vzdoroval rozpadu, na druhé straně podporovaly separatisty v tom, aby nadále realizovali své plány: výsledné zmatky a váhání v jugoslávských ozbrojených silách pak katalyzovaly dezerce důstojníků a vojáků a formování nepravidelných ozbrojených jednotek na etnickém základě. Stejný mechanismus se opakuje v případě Kosova. Mezinárodní společenství v čele se Spojenými státy oficiálně odmítá nezávislost Kosova, ale odmítá i odzbrojení separatistů, kteří se chovají stále násilničtěji, silou. Tato rozporuplná pozice navenek přijímá suverenitu Bělehradu a zároveň podporuje separatisty v provokování ozbrojených střetů, ze kterých jsou okamžitě a s vervou obviňováni Srbové." (Diana Johnstone, uznávaná americká novinářka a někdejší evropská dopisovatelka časopisu "In These Times")
Pan Bissett říká, že se mělo jednat vážně a rozumně s jugoslávským prezidentem Slobodanem Miloševičem, ale to se nestalo. Tzv. 'dohoda v Rambouillet' nebyla ve skutečnosti žádnou dohodou nýbrž ultimátem, které bylo dáno Srbům a Albáncům. Byli přivedeni do místnosti, byly jim předány písemnosti a dán příkaz: 'Podepište to!' Jak je známo, obě strany odmítnuly a odešly z místnosti. Tehdy organizátoři konference zašli za Albánci se slovy: 'Nebuďte bláhoví - když dohodu podepíšete, budeme moci začít bombardovat Srby'.
Kosovští "bojovníci za svobodu" jsou financováni organizovaným zločinem. Nelítostné bombardování Bělehradu a Prištiny silami NATO, které globální média přijímají jako humanitární mírovou misi, je daleko víc než porušení mezinárodního práva. Zatímco Slobodan Miloševič je démonizován a zobrazován jako bezcitný diktátor, Kosovská osvobozenecká armáda (UCK) je podporována coby důstojné národní hnutí bojující za práva etnických Albánců. Pravda je taková, že UCK je vydržována organizovaným zločinem za tiché podpory Spojených států a jejich spojenců. UCK rovněž získala techniku pro elektronické sledování, která jí umožňuje přijímat ze satelitů NATO informace o pohybu jugoslávské armády. Rozsáhlé dodávky zbraní armádě kosovských rebelů jsou zcela v souladu s geopolitickými cíli Západu. Není překvapující, že kolem obchodu se zbraněmi-drogami v Kosovu existuje v mezinárodních médiích "ohlušující mlčení". Základy dnešního osudu Kosova byly vědomě položeny již před podepsáním Daytonské dohody v roce 1995. NATO uzavřelo nezdravý "sňatek z rozumu" s mafií. Na svá místa se dostali "bojovníci za svobodu" a obchod s narkotiky umožnil Washingtonu a Bonnu "financovat válku v Kosovu" s konečným cílem destabilizovat bělehradskou vládu a znovu zkolonizovat Balkán. Výsledkem je zničení celé země. Západní státy, které se účastnily operace NATO tak nesou velké břímě odpovědnosti za smrt civilistů, za zbídačení etnického albánského i srbského obyvatelstva a za utrpení těch, kteří byli v důsledku bombardování brutálně vyhnáni z měst a vesnic v Kosovu. (Celý text M. Chossudovského, profesora ekonomie na univerzitě v kanadské Ottawě je zde.)
Rozhovor s mimořádným a zplnomocněným velvyslancem SR Jugoslávie Djoko Stojičičem
Zajímavý pohled na celou situaci ze světa přinesla příloha internetového deníku Neviditelný pes.
A ještě z příloh Neviditelného psa: Jugoslávie a Turecko, jaký je rozdíl? Aneb dvojí metr západního společenství. To, co rozhodlo pro vojenskou akci proti Jugoslávii, může být pravoslavné vyznání většiny Srbů (v ostatním je totiž problém Jugoslávie prakticky totožný s problémem Turecka, na které se Západ evidentně zaútočit nechystá).
Začala 3. světová válka? V USA zní válečné bubny
Kongres USA začíná opatrně brzdit ve věci válečné výpravy na Jugoslávii.
Začíná se opatrně říkat, že nelze všechno svalovat jen na Srby. Napřiklad Chorvatský Helsinský výbor zveřejnil, že během operací chorvatské armády v roce 1995 v srbské enklávě Krajina zahynulo 410 srbských civilistů. Na následky etnicky motivovaných útoků zemřelo v Chorvatsku od roku 1996 do letoška 24 občanů srbské národnosti. Ani s vysídlovací politikou si Chorvatsko nezadalo s Miloševičovými pohůnky. Chorvatské jednotky zničily nebo zaminovali v Krajině 22000 obydlí srbských rodin. Provokace ze strany Albánců nebyly ničím neznámým ani za Titovy vlády, stejně jako chorvatské opovrhování pravoslavnými Srby.
Britské listy přinášejí pozoruhodný
článek: Proč NATO
lže? (momentálně je tento článek přístupný
zde.)
Dále je v britských listech článek Rajko Dolečka:
Barbarská
agrese NATO proti Jugoslávii.
Bombardování
srbské televize: Nová kulturní politika NATO (J. Keller).
Kosovo:
Co vidí Rusko
Česká stránka proti agresi NATO v Jugoslávii
Překlad záznamu rozhovoru pilota stíhačky NATO se základnou, který raketami odstřeloval jugoslávské civilisty - konvoj uprchlíků. (V případě nedostupnosti tohoto webu zde je jeho kopie u nás.)
Zde je článek autora, který na vlastním případě ukazuje, jak se z polopravd vaří protisrbská propaganda (necháváme bez komentáře).
Pravoslavná církev v Jugoslávii
Jestliže někdo ničí Boží chrám, Bůh zničí jeho! (1.Kor 3,17) |
Zde je cesta na server Srbské pravoslavné církve.
Duchovní genocida srbského národa (anglicky)
Rekapitulace škod, které útok NATO způsobil pravoslavné církvi
(konec dubna 1999)
Zničeno: 212 chrámů, poškozeno: 367 chrámů.
Zničeno: 111 farních domů, poškozeno:
107 farních domů
Seznam zničených chrámů v Kosovu
Oficiální podrobný web o Kosovu
Pozoruhodná kniha Dr. Rajko Dolečka: Žaluji
Kritické poznámky k mýtům o Evropské unii, NATO a USA v souvislostmi s událostmi v Jugoslávii
"Žaluji" vychází, aby ukázalo na špinavou roli Západu v Jugoslávii, proti srbskému národu, při jeho očerňování během občansko-etnicko-náboženské války, ve které nikdo nebyl bez viny, a nyní i během tragických událostí v Kosovu a Metochii. Vše to pomohlo vyprovokovat bezpříkladné, kriminální vměšování Západu do vnitřních záležitostí suverénního státu Jugoslávie, kdy lež, dezinformace, neznalost, arogance a prodejnost dočasně zvítězily nad pravdou, dějinnými zkušenostmi a starými přátelstvími. (Z prologu knihy)
Z obsahu knihy:
Evropské společenství (unie) prodnítilo válku v Bosně
Jak bylo rozbití Jugoslávie financováno
Protisrbská stanoviska Václava Havla
NATO ničí infrastrukturu Republiky srbské
Tři výbuchy v Sarajevu - orgie dezinformací
"Tábory smrti" - hit médií Evropy a Ameriky
"Znásilňovací tábory" - jak se rodily neuvěřitelné počty znásilněných
Propaganda a počty mrtvých
Výběrová spravedlnost v Haagu
Německá spoluúčast při zneužívání tribunálu v Haagu
Lži a dezinformace se stále opakují
Bankrot západní demokracie v Bosně a Hercegovině
SFOR se stává okupační armádou
Kosovo a dvě špinavé doktriny - Brežněnova a Albrightové
Kosovo - příliš mnoho dezinformací, arogance, neznalosti a prodejnosti
Kam kráčí západní justice
Nová eskalace násilí v Kosovu - jak tomu pomohl Západ
Javier Solana versus Kofi Annan - vzpomínka na G. Orwella
Barbaři nad Jugoslávií ...
Kniha přináší informace a pohledy, které jsou západními (i našimi) sdělovacími prostředky ignorovány resp. zatajovány. Uměle a účelově vytvořený nereálný a lživý obraz, který je nám vtloukán do hlavy televizí, má ospravedlnit brutální a barbarské uskutečňování záměrů Západu, které mají se spravedlností společného asi tolik, co noc s dnem. Kniha odhaluje množství lží a účelově použitých polopravd předkládané nám novináři a publicisty jako "šokující zprávy" z Jugoslávie. R. Doleček zde seznamuje i s fakty, událostmi a okolnostmi, jež jsou našimi médii "po špičkách" obcházeny či vysloveně zamlčovány. Na konkrétních příkladech ukazuje, jakými metodami pracuje protisrbská propaganda a jak je obratně vytvářeno veřejné mínění. Dočtete se zde i o minulé i současné politováníhodné roli Vatikánu.
Ilustrováno fotografiemi, 151 stran, cca 80 Kč
Knihu si můžete objednat na adrese:
Nakladatelství FUTURA
Politických vězňů 9
111 21 Praha 1
Nebo telefonicky na čísle prodejny nakladatelství: 02/ 22 897 205
Okupovaný Kypr
Dvojí metr uplaňovaný USA a západoevropským společenstvím při záštitě lidských práv není patrný jen při srovnání situace kosovských Albánců s tureckými Kurdy a pod. Antipatie Západu k Pravoslaví jsou zřetelné i na příkladu neochoty západního společenství pomoci přepadeným pravoslavným křesťanům, jak to velice výrazně můžeme pozorovat na případu Kypru, který byl před čtvrt stoletím přepaden Turky a pod patronací mezinárodních sil dosud trvá jejich hanebné okupování třetiny ostrova. Proč, když na rozdíl od agrese NATO vůči Jugoslávii se v záležitosti sporu Řeků a Turků jedná o prakticky vnitřní záležitost Severoatlantické aliance a řešení by tedy mohlo být bleskové? Invaze Turků a jejich okupace Kypru byla mezinárodně odsouzena všemi kompetentními orgány. Nemůže tedy být sporu o tom, jak by mělo vypadat spravedlivé řešení současného konfliktního stavu...
Do očí bijící zločinné bezpráví páchané na pravoslavných kyperských Řecích se děje před tváří Evropy a civilizovaného lidstva již čtvrt století! Lidská práva pravoslavných křesťanů totiž Západ příliš netrápí. V tomto světle je jistě ještě pozoruhodnější vysoký stupeň aktivity západní vojenských sil na Balkáně a kolovrátkovitě opakované proklamace politických vůdců o nutnosti hájit zde lidská práva.
Zajímá-li vás kyperský problém, můžete nahlédnout na naši českou stránku věnovanou projektu „Okupovaný Kypr", na níž kromě základních informací najdete i odkazy na další stránky a texty.
Starší obsah této stránky:
Tato stránka přináší některé
texty
na okraj tragických událostí, které se staly na území bývalé Jugoslávie.
Nechceme se cele pokoušet vysvětlit tuto tragédii, ale přispět
určitým dílem k jejímu bližšímu pochopení k nastínění okolností, na jejichž
pozadí se onen hrozný konflikt odehrával. Nedomníváme se, že by masové sdělovací
prostředky přinášely objektivní informace a nezkreslená zpravodajství...
Pamětní krypta, kde byly umístěny ostatky srbských mučedníků vyzdvižených v r. 1991 ze země (z hromadného hrobu v Hercegovině v okolí Livna). V zemi byli od doby, kdy je zavraždili chorvatští Ustašovci za druhé světové války. Vyhozeno do povětří dynamitem r. 1992. Více o tom zde. |
Komuniké synodu biskupů Srbské pravoslavné církve (vyjádření k apelu dvou
kardinálů)
Otevřený dopis redakci týdeníku „Respekt“ (proti pomluvě o Srbské pravoslavné
církve)
Navštivte stránku na Internetu
o válce v bývalé Jugoslávii (v angličtině)
Zde je "link" na další zajímavý článek:
RESPEKT
č. 17-19. (25. dubna 1998):Chorvatsko - Pravda o Sakičovi - V
Chorvatsku se mluví o vztahu k ustašovské minulosti
Nové odkazy související se současnou situací v Jugoslávii:
-
Nezávislá americká skupina FAIR (Fairness
and Accuracy in Reporting), zaobírající se dokumentací
případů cenzury a zkreslování skutečnosti v médiích,
věnuje zvláštní stránku válce
proti Jugoslávii a roli, kterou v ní hrají sdělovací prostředky.
- Stop NATO
- Text "mírového" diktátu (v angl.) z Rambouillet (february 23, 1999) (zvláště bod č. 8 pobouřil mnoho lidí).
- Bombing of Yugoslavia is illegal, immoral, unfair, and unnecessary.
- Federal Republic of Yugoslavia Official Web Site
- Válka v Jugoslávii (slovansko-anglicky)
- Anti NATO
- Kosovo.net - Do you want to know truth on Kosovo and Metohija?
- K O S O V O
- Vecernje Novosti - Agresija NATO na SR Jugoslaviju
- Serbia Info News - Kosovo and Metohia
- ALBANIAN TERRORISM IN KOSOVO AND METOHIJA
- FEDERAL MINISTRY FOR FOREIGN AFFAIRS
- WELCOME TO KOSOVO TRUTH PAGE kosovo and metohija
- CNN In-Depth Specials - Strike on Yugoslavia
- NATO Strikes Kosovo
- ABC News.com: A Beginner's Guide to the Balkans
- The truth about Kosovo
- NATO - Yugoslavia - News
- BLIC - site for support Yugoslavia (reports)
- Media centar Pristina
- Stop NATO
Viz též naši starší stránku: Aktuality - starší i novější zprávy vybírané z pravoslavného i světového tisku a ostatních sdělovacích prostředků. Záznam vybraných zpráv a událostí charakterizujích naši dobu a odrážejících stav světa: www.orthodoxia.cz/aktual.htm
