Skok na seznam „za dveřmi"
Skok na Homepage
Na setkání na patriarchátu dne 23. března 1999 Posvátný Synod Srbské pravoslavné církve vydává následující prohlášení týkající se situace v Kosovu a hrozby bombardování Srbska a Federální republiky Jugoslávie:
Lidská zkušenost, stará i nová a také ta nejnovější na teritoriu Jugoslávie nás učí, že válka a agrese, obzvláště mezi-etnického typu, nechává za sebou pouze devastaci a celkové neštěstí s dlouhodobými morálními a sociálními dopady a ranami, jež zůstávají otevřeny. Jsme si toho vědomi, žádáme a prosíme, ve jménu Božím, o zastavení všeho násilí v Kosovu a Metohiji a o řešení problémů výlučně mírovými a politickými prostředky. Cesta nenásilí a spolupráce je jedinou cestou požehnanou Bohem, která odpovídá lidským i nebeským morálním zákonům a zkušenostem.
Hluboce znepokojeni nebezpečím pro kolébku Srbska - Kosovo a Metohiji a nebezpečím, pro ty, kdo žijí v Kosovu, obzvláště strašlivou hrozbou světových vojenských sil bombardovat naší rodnou zemi, připomínáme odpovědným vůdcům mezinárodního společenství, že zlo v Kosovu a také kdekoliv na světě nemůže být napraveno ještě větším a ještě nemorálnějším zlem: bombardováním malého, ale hrdého evropského národa. Nemůžeme uvěřit, že mezinárodní společenství se stalo tak neschopným v nalézání cest k mírovému a lidskému urovnání a že se obrací k temným a pokořujícím prostředkům velkého násilí pouze z individuální a národní pýchy, aby zastavilo menší zlo a násilí.
Modlíme se k Pánu pokoje, Bohu živému a všemohoucímu, v jehož rukou je spravedlnost a právo, aby dal všem lidem v Kosovu a Metohiji, v celé naší otčině a všude ve světě - právo, bezpečnost a svobodu a všem pozemským mocnostem rozum a moudrost.
Z kanceláře Posvátného Synodu
Uplynulo několik hodin a to, čeho se Jugoslávie, celá Evropa a celý svět obával se stalo skutečností. Na několik málo hodin byl křesťanský svět jakoby ochromen hrůzou, avšak již brzy se objevily první reakce. Z jejich množství vybíráme výzvu Patriarchy Alexije II. a celého Ruska.
Včera večer a v noci NATO podniklo několik leteckých útoků na Jugoslávii. To, před čím bylo opakovaně varováno, se stalo. Byla prolita krev, krev mnoha civilistů a situace v Kosovu a jeho okolí byla zcela destabilizována. Více než tucet zemí se postavilo proti jednomu národu ničíce vojenské a také výlučně civilní cíle. Současný světový řád, který chránil Evropu a veškeré lidstvo před velkou válkou více, než padesát let, byl nesmírně poškozen.
Je nám říkáno, že vojenská akce má za cíl dosažení míru. Není to přetvářka? Když jsou lidé zabíjeni „pro mír“, když je právo jednoho národa rozhodnout o svém osudu zpochybňováno, není zde pak nějaký jiný cíl za těmito hlasy volajícími po míru? Skupina států bez toho, že by obdržela jakoukoliv legalizaci svého kroku od světového společenství, si osobuje právo soudit, co je dobré a co je zlé, kdo má být potrestán a kdo má být ospravedlněn. Neustále se dějí pokusy, abychom si zvykli na to, že idea síly je jediným měřítkem pravdy a morálky. Vulgární ekonomický a politický tlak, který byl praktizován západními zeměmi pro prosazení jejich zájmů v posledních letech, byl nahrazen otevřeným násilím.
Dobrý svět by si měl jasně uvědomit, že to, co vidíme je pokus podrobit si národ, uplatnit dvojité standarty, nahradit legitimní nároky lidstva zájmy malé skupiny lidí. Mělo by se jasně říci, že to, co je dobré pro jisté kruhy na západě, není dobré pro svět.
Dnes bych se chtěl obrátit především na křesťany těch zemí, jejichž armády se účastní vojenských akcí. To, co se děje, je hříchem před Bohem a zločinem před mezinárodními zákony. Množství nezákonných akcí je pácháno údajně pro mír a údajně ve jménu „svobody a civilizace“. Historie nás však učí, že suverénní národ nemůže být zbaven svojí historie, svých svatyní, svého práva žít v souladu se svojí identitou. Pokud tomu západní národy nerozumí, soud historie bude nezvratný, protože krutost ničí nejenom oběť, ale také agresora.
Vyzývám tímto srbský lid a kosovské Albánce, aby skončili spor a okamžitě zahájili dialog. Je zcela jasné, že Srbové nebudou nikdy souhlasit s odtržením oblasti Kosova, které je a bylo od nepaměti jejich duchovním centrem. Je stejně jasné, že Albánci budou vždy žít v této zemi, a že bratrovražedný boj bude hořet opět a opět, pokud pro ně nebudou vytvořeny příznivější podmínky. Obě strany by si měly uvědomit jaká je skutečnost v oblasti, rozvíjet svůj život a vzájemně stavět na svých legitimních aspiracích.
Vojenské akce NATO nepřiblížily mír, ale oddálily jej. Navíc vytvořily nebezpečí pro vznik konfliktu, který mnohonásobně přeroste konflikt současný, protože podkopaly spravedlivý světový řád. Obraceje se dnes s modlitbou k Bohu za zraněné a zabité, opět vyjádřuji naději, že mír a zdravý rozum zvítězí a že meč, zdvižený nad lidem Jugoslávie - ještě stále svobodným - bude zastaven.
+ Alexij, patriarcha moskevský a celé Rusi
25. března 1999
Mohlo by se zdát, že na útok NATO reagovali pouze pravoslavní a že mezi ostatními křesťany se nic nedělo. Statečně se však zachovali vedoucí představitelé ekumenických organizací a i mezinárodní představitelé většiny křesťanských společenství. Již 26. března obdržel generální tajemník Spojených národů následující otevřený dopis, který zaslali Rev. Dr. Konrad Raiser, generální tajemník Světové rady církví, Rev. Dr. Keith Klemens generální tajemník Konference eropských církví, Rev. Dr. Ishmael Noko Generální tajemník Světové luterské federace. List získal podporu také ze strany našeho krajana Dr. Milana Opočenského, který je generálním tajemníkem Světové aliance reformovaných církví. V otevřeném dopise Generálnímu tajemníku OSN Kofi Ananovi se píše:
(Druhý den po útoku NATO proti Jugoslávii)
Intervence, kterou vede NATO ve federální republice Jugoslávii představuje neschopnost mezinárodního společenství dosáhnout věrohodného a smluvního řešení. Každý den bombardování řešení ještě více oddaluje a zvětšuje rizika rozšíření konfliktu v regionu. Také zvětšuje nebezpečí nového rozdělení Evropy.
Proto vyzýváme k okamžitému zastavení vojenské intervence NATO, aby mohl být obnoven politický proces pod Vaším vedením a pod dohledem Spojených národů. Souhlasíme s výzvou Jeho Svatosti patriarchy Srbské pravoslavné církve Pavla z 25. března: „Vyzývám vlády všech zemí světa k akcím pro zastavení bombardování a k tomu, aby bylo nalezeno spravedlivé řešení současné krize skrze vyjednávání. Srbská pravoslavná církev apeluje na vojenské a civilní orgány Srbska a Jugoslávie, aby udělaly všechno, co je možné pro ustavení míru.“
Podporujeme deklaraci kosovských náboženských představitelů, kteří vyzývají k nenásilnému řešení, které by zajišťovalo práva všech komunit. V současné situaci však věříme, že jedině Spojené národy mohou nabídnout rámec pro novou iniciativu, která může překonat současný mrtvý bod.
Jménem svých členských církví potvrzujeme svoje odhodlání podpořit jakoukoliv iniciativu vaší excelence za zastavení současných vojenských operací a hledání nenásilného řešení tohoto konfliktu ve Federální republice Jugoslávii.
podepsaní generální tajemníci:
Světové rady církví,
Konference evropských církví,
Světové luterské federace,
Světové aliance reformovaných církví.
Ještě v tentýž den 26. března 1999 se generální sekretář Světové rady církví Rev. Dr. Konrad Raiser s listem vyjádřujícím solidaritu a ochotu pomoci obrací k Patriarchovi Pavlovi, maďarskému reformovanému biskupovi Ištvánovi Csete-Szemesimu a Slovenskému evangelickému biskupovi Jánovi Valentovi. Výzvy k zastavení války však generály nezajímají a zděšený svět se dívá na první civilní oběti tragédie, exodus kosovských Albánců, zabíjení Jugoslávců bombami NATO a neschopnost demokratické veřejnosti zastavit agresi rozpoutanou nejsilnější vojenskou aliancí proti malé zemi na Balkáně. Jednotlivci, organizace a celé skupiny obyvatel západních zemí vyjdou v prvních dnech války do ulic a jsou proti válce, avšak propaganda pracuje na plné obrátky. I když musí být lživé zprávy vedení NATO jedna za druhou dementovány, jejich účinek na světové veřejné mínění je zdrcující. Po jistém váhání se na stranu aliance postaví někteří popřední čeští katolíci a evangelíci, německá katolická biskupská konference a opatrně i někteří představitelé německých luteránů. Ti, kteří ovládají média triumfují záběry ubohých kosovských Albánců a to až do chvíle, než se prokáže, že na uprchlické konvoje střílejí letadla NATO a že hlavní město kosovských Albánců Priština je rovnáno se zemí především americkými bombami. Ze srbského monastýru Dečani k nám dne 27. března 1999 dolehla tato slova:
Píši tuto výzvu, v čase, když bombardéry a rakety NATO šíří smrt a ničí vše v mojí zemi. Je mou morální povinností říci, že vyjádření představitelů NATO o tom, že v Jugoslávii jsou cílem útoků pouze vojenské cíle, nejsou pravdivé a že jejich cílem je zmást a podvést mnoho mírumilovných lidí na západě tvrzením, že jejich letecké síly jejich zemí konají humanitární misi.
Infrastruktura, školy, telekomunikace, životní prostředí a dopravní trasy byly napadeny a ničeny leteckými silami NATO. Kromě toho je zde více a více civilistů, kteří jsou zabíjeni anebo mrzačeni bombami NATO. Jsou mezi nimi i uprchlíci z Bosny a Chorvatska. Jejich uprchlický tábor v Kursumlija byl bombardován a bylo zabito deset žen a dětí. Bylo zničeno několik škol. Mnohé školy byly poškozeny a děti je již nemohou navštěvovat, protože by se mohly zřítit.
Cílem jsou dále oblasti s důležitými kulturními a náboženskými památkami. Předevčírem byl zasažen a vážně poškozen monastýr Gračenica. Několik domů v bezprostředním okolí bylo spáleno na popel.
Minulou noc řízená střela zasáhla staré město v Djakovici, které je obydleno většinou Albánci. Vznikl velký oheň, který zničil několik domů. Několik Albánců vyvázlo s těžkými popáleninami.
Ve zkratce - útoky NATO nejsou ničím jiným, než barbarskou agresí, která postihuje většinou nevinné civilní obyvatelstvo, jak srbské, tak albánské. Pokračování těchto útoků nejenom podlomí přání lidu Jugoslávie žít ve svobodě, ale posílí jejich rozhodnutí odolat tomahavkové demokracii, která se pokouší nastolit mír zločiny proti lidskosti.
Takovéto akce jsou hanbou pro západní demokracie a pro celý svět...
Lidé, kteří ještě neztratili soudnost, nevzdávají a opět a opět vyzývají ke složení zbraní a zastavení útoků. Nálety však pokračují a generálové z NATO jsou rozhodnuti nevzdát to. Bombarduje se Novi Sad a další města ve Vojvodině, v nichž sídlí mírumilovní Maďaři a Slováci - když se kácí les, lítají třísky. Válečná propaganda pracovala na plné obrátky a těch, kdo dokázali říci nahlas svoje ne ubývá. O to cennější byl v pondělí 29. března hlas naší církve, posvátného Synodu církve řecké, výzva Jeho Svatosti ekumenického patriarchy Bartoloměje i výzva k mírovému řešení ze strany Světové rady církví a Konference evropských církví a diplomatické úsilí ze strany Vatikánu. V plném znění přinášíme výzvy Posvátného Synodu řecké církve a výzvu Světové rady církví, která obsahuje také velikonoční výzvu Jeho Svatosti ekumenického patriarchy Bartoloměje.
Svatý Synod řecké církve se setkal dnes 29. března a vyslechl svého presidenta Jeho Blaženstvo Christodula arcibiskupa aténského a celého Řecka, který popsal tragickou situaci, v níž se nachází pravoslavná neozbrojená civilní populace sousední Jugoslávie po leteckých útocích, které spáchalo NATO a které naneštěstí pokračují. Vyslechli jsme dále obsah prohlášení Svatého Synodu sesterské Srbské pravoslavné církve. Svatý Synod církve řecké rozhodl:
1. Vyjádřit svůj smutek nad vojenskými útoky proti Srbům, hrdinnému a slavnému křesťanskému národu a proti Jugoslávii, samostatnému evropskému státu. Náš smutek je o to větší, že podle zpráv tisku, se mají útoky zintenzivnit v tomto svatém období, kdy se křesťané ponořují do kontemplace, půstu a modliteb, aby se připravili na oslavu Ukřižování a zmrtvychvstání našeho Pána Ježíše Krista.
2. Jasně odsoudit tragické dopady bombardování a ztráty lidských životů a ničení vzácných pokladů a památek historické a křesťanské tradice kosovských Srbů, které jsou zároveň chráněny Spojenými národy a UNESCO.
3. Ve světle velikého svátku velikonoc, které jsou oslavou míru a lásky, vyzýváme Spojené národy, NATO a Evropskou unii, aby okamžitě zastavily palbu. Vyzýváme také vládu Jugoslávie a ozbrojené albánské síly v Kosovu, aby okamžitě zastavily vzájemné násilí. Stanovisko církve v takovýchto otázkách je vždy jasné: církev je na straně míru a proti válce a nepodřizuje se momentálním účelovým prostředkům jednostrannmé mezinárodní diplomacie.
4. Vyjádřit svůj údiv nad tím, že velké a silné mocnosti světa si ještě neuvědomily navzdory množství tragických zkušeností tohoto století, že spravedlnost nemůže být vnucena silou a nadržováním jedné straně. Jakékoliv chyby byly učiněny v Kososvu, nemohou být napraveny bombardováním a ani nespravedlnost nemůže být napravena, bez ohledu na to, kdo je jejím původcem. Dějiny mají svoje zákony, a ti kdo je porušují, jsou trestáni samotným Bohem.
5. Připomenout těm, kteří aby ospravedlnili svůj útok a dovolávají se morálních principů křesťanství, že slova našeho Pána směrovala proti zákonníkům a farizejům. Připomínáme je: „Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra:“(Mat 7, 5).
6. Podpořit vládu naší země ve svém pevném odhodlání vyhnout se jakékoliv přímé či nepřímé účasti naší země v rámci NATO na pozemních bojových operacích v Kosovu.
7. Vyzvat nejsvětější představitele pravoslavných církví a všechny křesťanské vůdce v Evropě, aby spojili své hlasy s hlasem řecké církve, aby mír na Balkáně zvítězil, nepokračovala eskalace konfliktu a tento se nerozšířil do ostatních oblastí Balkánu.
8. Obracíme se s naléhavou výzvou na všechny diecéze řecké církve a žádáme je na příští květnou neděli o zvláštní modlitby za mír na Balkáně a bohoslužby za všechny naše trpící bratry v sousední Jugoslávii.
9. Vyzýváme také k tomu, aby byla ve všech chrámech o nadcházející neděli konána sbírka, jejíž výtěžek bude použit na nákup léků pro naše ubohé bratry v sousední zemi bez rozdílu jejich národnosti a náboženského přesvědčení.
10. Tento list bude doručen Jeho Excelenci presidentu Řecka, velvyslancům USA, Anglie, Německa a Itálie, Světové radě církví, mezinárodním církevním organizacím, představitelům Spojených národů a Evropské unie v Řecku.
Dokument je opatřen pečetí ústřední kanceláře Svatého Synodu.
K pátému dni války - 29. březnu 1999 se váže také prohlášení Svatého Synodu pravoslavné autokefální církve Albánie, jejíž členy jsou jak Albánci, tak i albánští Řekové, Srbové a Valaši. I z krátkého prohlášení vyplývá, že pravoslavná církev v Albánii nese na svých bedrech velkou část péče o uprchlíky.
Celým srdcem prožíváme bolest těch, kdo trpí pro nespravedlnost a násilí v důsledku krize v Kosovu. Nejsme schopni vystoupit s elegantními projevy, a nebo snadnými prohlášeními v této obzvláště těžké situaci, avšak vyslovujíce denně modlitbu za ty „kdo nás nenávidí a za ty, kdo nás milují“ pokorně se modlíme k Bohu pravdy a lásky, aby učinil svůj zázrak, aby mír a spravedlnost zavládla v oblasti sužované válkou. Ve značné míře jsme již pomohli a dále se snažíme dělat, co je v našich silách pro pomoc uprchlíkům z oblasti konfliktu, kteří našli útočiště v Albánii.
Zajisté by se dalo vybírat k množství výzev a modliteb k míru, které zazněly z úst církevních představitelů, z prohlášení ekumenických organizací, avšak také z úst představitelů dalších náboženských komunit. Tyto výzvy k míru nebyly do 17. března vyslyšeny. Ze zpráv, které přicházejí ze Srbské pravoslavné církve vybírám tu poslední, která, jak doufám, bude pro čtenáře Hlasu Pravoslaví výzvou k modlitbě, i výzvou k tomu, aby pomohly svými dary obětem války..
Později během dne Jeho Svatost patriarcha Pavel navštívil desítky lidí, převážně civilistů, kteří byli vážně raněni bombami a raketami NATO a jsou teď hospitalizováni ve vojenské lékařské akademii. Věnoval se každému jednotlivému člověku, jehož zdravotní stav dovoloval konverzaci. Ptal se raněných na místa a na situace v níž byli zasaženi a rozdával malé dárky - velikonoční vajíčka a ikony Matky Boží z Děčanského monastýru v Kosovu. Všichni vážně ranění jsou hospitalizováni ve vojenské lékařské akademii, protože se jedná o profesionálně dobrou nemocnici. Mezi raněnými je mnoho Albánců, Muslimů a Romů a patriarcha se slovy soucitu promluvil se všemi. Setkal se také s Albáncem Nreczem Cholaku, římským katolíkem z Prizrenu v Kosovu, kde byl patriarcha biskupem třicet let. Tento se uvítal s patriarchou obzvláště srdečně, protože od doby, kdy se setkali naposled uplynulo již mnoho let.
Patriarcha byl velmi rád, že se zaměstnanci akademie starají o všechny pacienty stejně a řekl také, že válka je vždy společnou tragedií, takže je tragedií pro Srby a všechny národy, které žijí s nimi ve stejné zemi. „Všechny knihy, jež různá náboženství respektují jako svaté - jak Bible, tak Korán, které nejvíce respektují obyvatelé Jugoslávie“, podle slov patriarchy, „dělají rozdíl mezi utrpením na cestě pravdy a okupací ze strany toho, kdo užívá zločin jako prostředek k dosažení svých cílů.“ Proto patriarcha Pavel dále řekl: „ Bůh nás chraň, před upadnutím do pokušení vracet stejně našim dnešním nepřátelům. Nesmíme nikdy přijmout nelidský způsob, kterým s námi zacházejí, protože bojujeme za pravdu, spravedlnost, mír a lásku.“
Po návštěvě raněných se Jeho Svatost obrátil s přímými slovy k novinářům: „NATO nás napadlo, takže je agresor a podle naší křesťanské víry a chápání obranná válka je požehnána Bohem a On ji schvaluje.“ Patriarcha Pavel opětovně vyzval vládce tohoto světa, aby zastavili násilí a vyjádřil svojí soustrast i soustrast Srbské pravoslavné církve se všemi obětmi této tragédie.
Prohlášení a projevy byly přeloženy z anglických verzí dokumentů. Připravil Mgr. Roman Juriga.
Zpět na rozcestník o problematice Jugoslávie