Poselství pravoslavného patriarchy moskevského Alexije k situaci v Jugoslávii
List generálnímu tajemníku OSN Kofi Annanu a prezidentu USA Clintonovi
Posvátný synod ruské pravoslavné církve vyzval k ukončení vojenských akcí v souvislosti se začátkem svatého týdne.
Výzva k míru před Paschou
K bombardování cetra Bělehradu
Poselství pravoslavného patriarchy
moskevského Alexije k situaci v Jugoslávii
Říkají nám, že ozbrojená akce je namířena k dosažení míru. Což to není pokrytectví? Jestli "kvůli míru" zabíjejí lidi a upírají celému národu, aby sám řešil svůj osud, pak nejspíš za výzvami k míru stojí úplně jiné cíle.
Skupina vlád, která nezískala žádné oprávnění ze strany světového společenství, si přisvojila právo soudit, co je dobré a co je špatné, koho trestat a nad kým se smilovat. Pokoušejí se přivyknout nás myšlence, že síla je měřítkem pravdy a morálky. Široký ekonomický i politický nátlak, který byl v posledních letech praktikován vládami Západu kvůli dosažení vlastních cílů, byl vystřídán otevřeným násilím.
Všichni lidé dobré vůle na světě nechť zřetelně slyší: setkáváme se s pokusem silou diktovat národu cizí vůli, ustanovit dvoje měřítka, místo spravedlivých očekávání lidstva podstrčit zájmy nevelké skupiny lidí. Je nutno pevně říci, že ne vše, co je dobré pro určité kruhy na Západě, je dobré pro mír.
Chtěl bych se dnes především obrátit ke křesťanům těch států, jejichž vojska se účastní vojenských akcí. To, co se děje, je hřích před Bohem a přestupek z hlediska mezinárodního práva! Mnohé nepravosti (hříchy) se už staly jakoby "ve jménu míru", jako by to bylo kvůli zavádění "svobody a civilisace". Historie nás však učí, že nelze zbavovat suverénní národ jeho dějin, jeho svatyň a práva na svébytný život. Nepochopí-li toto národy Západu, historie je neodvratně odsoudí, neboť krutost postihne nejen oběť, nýbrž i agresora.
Vyzývám srbský národ i Kosovské Albánce, ukončete nepřátelství, bezprodlení začněte dialog. Je naprosto očividné, že Srbové nikdy nebudou souhlasit s tím, aby od jejich státu byla odtržena provincie Kosovo, které od dávna bylo a zůstane jejich duchovním centrem. Jasné je i to, že Albánci vždy budou žít na tomto území a bez toho, aniž by pro ně byly vytvořeny přijatelné podmínky, vzplane bratrovražedný boj vždy znovu a znovu. Je nutno, aby obě strany akceptovaly realitu, jaká v této zemi existuje, a vybudovaly svůj společný život na základech práva a vzájemného respektu.
Vojenské akce NATO nepřiblížily, nýbrž oddálily mír. A nejen to - staly se původem katastrofy a mnohonásobného nárustu konfliktu a uvedly v pochybnost spravedlivý světový řád. Obracím se dnes k Bohu v modlitbě za strádající a zemřelé a ještě jednou vyjadřuji naději, že mír a rozum zvítězí a válka vnesená do zatím svobodného lidu Jugoslávie bude zastavena."
V dopise se praví: "S bolestí jsem se dověděl o tom, že síly NATO provedly svými letadly útok na vojenské i občanské objekty ve Svazové republice Jugoslávie. Postoj Ruské pravoslavné církve k této akci, kterou vidíme jako nelegitimní a nespravedlivou, je vyjádřen v mých prohlášeních, jejichž texty přikládám."
Jeho svatost podtrhl, že na výsledku těchto dramatických dnů "ve mnohém závisí světový řád 21. století, budoucnost Evropy a celého lidstva". Představitel Ruské pravoslavné církve vyzval, aby "učinili vše, co je možno, pro ukončení krveprolití".
Jeho svatost patriarcha vyjádřil přesvědčení o to, že "pouze mírové cesty k řešení kosovské problematiky
přinesou skutečné dobro obyvatelům oblasti a celého balkánského regionu. Potlačení vůle celého národa však
nikdy nepovede k trvalému míru, ale naopak vytvoří nebezpečí mnohonásobného rozšíření a prodloužení
konfliktu".
Pokračují raketové a bombové údery prováděné ozbrojenými silami států NATO na území Jugoslávie. Jak se dalo očekávat, vedly k nesmírnému krveprolití - velikému počtu obětí pokojných obyvatel. V jediném okamžiku tato akce znehodnotila všechno dříve vynaložené úsilí pro pokojné vyřešení kosovského problému. Tisíce běženců každodenně překračují hranice Jugoslávie ve snaze zachránit život sobě a svým dětem. Odevzdány ke zničení byly mnohé civilní objekty, utrpěly pravoslavné svatyně.
Popřeny byly všeobecně uznávané základy mezinárodního práva, učiněna byla veliká rána autoritě OSN. Postupem světového společenství se vytváří nebezpečný precedent použití hrubé síly na to, aby bylo jedné zemi vnuceno řešení, které je nepřijatelné pro většinu jejích obyvatel. Tím se fakticky dává zelená pro likvidaci spravedlivého světového řádu a pro další stupňování etnické nenávisti, náboženských rozepří a válečné hysterii.
Obracím se k bratrskému srbskému národu, ke všem obyvatelům federace Jugoslávie, ke společenství zemí ležících na kanonickém území Moskevského patriarchátu a k celému světovému společenství. My za celou Ruskou pravoslavnou církev svědčíme, že to co se dnes děje na jugoslávském území, kde "lidé naříkají a duše zabitých volají" (Job 24,12), je hřích před Bohem i zločin před lidstvem.
Za těchto podmínek nelze najít cestu k úplnému vyřešení konfliktu. Pouze v situaci míru je možné přivést všechny zainteresované strany a všechny, kdo usilují o nenásilné vyřešení existujících problémů, aby dospěli k důstojnému a skutečnému ukončení konfliktu. Zvláště kvůli tomu rozhodně vyzýváme představitelé zemí NATO i samotné vedení Severoatlantické aliance a taktéž prezidenta Jugoslávie Slobodana Miloševiče a dalších členů vlády této země, aby ukončili veškeré vojenské akce na území Jugoslávie a útoky ke dni 2. dubna, což je Pašijový pátek dle západní paschálie, a pak se zdrželi vojenských akcí v návaznosti na svátek Vzkříšení Kristova dle východní paschálie. Máme naději, že tento čas bude využit na konsultace a rozhovory nutné pro nalezení kompromisních řešení.
Předkládáme tuto výzvu s nadějí v to, že Bohem dané morální hodnoty a příslušnost ke křesťanské tradici ještě existují v naší hříchem zatemnělé civilizaci konce 20. století.
Jsme přesvědčeni, že potenciál pro mírové akce nebyl ještě zdaleka vyčerpán. Volám k představitelům OSN, Organizace pro bezpečnost v Evropě, státním představitelům Ruska a dalších zemí, které ještě nejsou zavlečeny do vojenských akcí, prosíme je každého zvlášť, aby vyvinuli úsilí k nastolení trvalého a spravedlivého míru na Balkáně. Dodáváme, že naše církev je připravena k jakékoliv kanonicky přijatelné formě spolupráce v mírovém procesu. O takovou spolupráci usilujeme jak samostatně tak i v součinnosti s ostatními místními pravoslavnými církvemi, římskokatolickou církví a dalšími jinoslavnými křesťany, věřícími jiných náboženství, státními i společenskými kruhy, mezinárodními organizacemi.
Je naprosto jasné, že dosažení míru v tolik trpícím kosovském kraji, který je neoddělitelnou národní svatyní srbského národa, je nemyslitelné bez záruk bezpečí pro obyvatele z řad etnických Albánců. Jejich národní, kulturní, náboženská práva musí být zabezpečena pod kontrolou legitimních představitelů světového společenství. Před tváří krvavých otřesností nemáme právo dopustit návrat k časům, kdy "každý činil to, co se mu zdálo spravedlivým" (Soud 17,6).
Vyzývám nepřátelské strany kosovského konfliktu: bratři Srbové a bratři Albánci, Hospodin vám určil společně žít na této zemi. Najděte v sobě odvahu ukončit bratrovražedný boj, složte zbraně a pro pravdu Boží, pro záchranu vašich žen a dětí vraťte se k vedení rozhovorů o uspořádání mírového života.
"Hospodine, ty nám dáváš pokoj" (Is 26,12). Vzpomínajíce na tato slova dávného proroka, vyzýváme v době končícího Svatého a Velkého půstu, na prahu Strastného (pašiového) týdne všechna vědná dítka Ruské pravoslavné církve k vroucí modlitbě, aby darován byl mír strádajícímu národu Jugoslávie, aby blížící se svátek Paschy Kristovy byl uvítán s radostí ze vzkříšeného Pána a ne v slzách pro další a další nenávratné ztráty.
Vyjadřuji naše odsouzení aktům agrese na Balkáně. Jsme povinni zachovávat nepředpojatost a moudrost, přijímat rozumné a odpovědné mírotvorné kroky, které povedou k uhašení a nikoliv k dalšímu rozdmychání konfliktu a tím spíše ještě k tomu, aby do něj nebyli zavlečeni další účastníci. Nesmíme mlčet. Nelze se pasivně poddávat utrpení. V našich slovech i činech máme zhmotnit apoštolskou výzvu: "Hledej mír a usiluj o něj" ((1.Pt 3,11).
"Bůh pokoj, nechť je se všemi vámi, amen" (Řím 15,33).
Dnes pravoslavní křesťané na celém světě a tedy i na Balkáně oplakávají pro nás ukřižovaného Pána Ježíše. Církev vzpomíná, jak Kristus Spasitel, pronásledovaný světskou mocí, pomluvený farizeji, přehlížený davem - přijal muka a smrt, aby nás osvobodil od otročení hříchu a dal věčný život.
Ke světlému smutku tohoto dne se přidala bolest lidského utrpení. Ještě nedávno Ruská pravoslavná církev, jiné křesťanské církve a společenství vyzývaly strany balkánského konfliktu ukončit vojenské akce na Strastný (pašijový) týden a na velikonoce dle západního i východního kalendáře. Bohužel tato výzva nebyla vyslyšena. Mnozí lidé se dnes ptají: Vědí ještě tyto státy o křesťanství? Jak se mohly účastnit násilí páchaném v tyto svaté dny? Nevěřím, že se srdce bratří a sester na západě zatvrdila, a doufám v jejich dobrou vůli. Chovám naději, že škoda způsobená vztahům mezi národy Východu i Západu bude napravena. K tomu je však nutno učinit skutečné kroky k míru, jež nemohou nebýt oboustranné. V této souvislosti vítáme prohlášení prezidenta Jugoslávie Slobodana Miloševiče o jednostranném přerušení ozbrojených akcí v Kosovu a myslím, že nyní se otevírá reálná možnost zastavit tragédii a přistoupit k rozhovorům o mírovém a spravedlivém vyřešení konfliktu.
Vyzývám představitele zemí Severoatlantické aliance ukončit bombardování Jugoslávii - v krajním případě alespoň na pravoslavný svátek Paschy Kristovy. Není možno promarnit tuto jedinečnou a samotným Bohem darovanou možnost přetnout neustávající kruh násilí. Obracím se k představitelům Jugoslávie. Pouze pokojný a důstojný život pro všechny, včetně etnických Albánců v Kosovu, uchrání zemi v celistvosti, upevní v ní pořádek a jednomyslnost.
Ve chvíli vzplanutí konfliktu, potřísněného mnohou krví, vznikl neklid i v naší vlasti. Znovu se vyostřuje zápas o moc, při němž jsou často užívány nedůstojné prostředky. Tím je současně kladen otazník ne jen občanský mír v naší vlasti, nýbrž i samu budoucnosti Ruska, její roli v Evropě i ve světě. Trpí autorita naší země, která zůstává jako jedna z posledních pilířů naděje na vyřešení balkánské krize.
Nebudu poskytovat politické hodnocení. Napomínám pouze všechny, kdo jsou zaslepeni touhou po moci a panování nad zemí i nad světem, slovy apoštola Jakuba: "Ovoce spravedlnost sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj" (Jak 3,18).
V tento svatý a veliký den - Velký Pátek - znovu a se zvláštním citem vyzývám všechny ke smíření.
...
9. dubna (27. března) 1999, Veliký Pátek
Bez ohledu na výzvy k míru, byl vojsky NATO uskutečněn nový křiklavý zločin - bombardování středu Bělehradu, při čemž zemřeli pokojní lidé. Bylo zničeno televizní centrum a poškozen chrám svaté Trojice ruské pravoslavné církve.
Zločinné vraždění ničím se neprovinivších občanů Jugoslávie není zdaleka první v činnosti NATO je nyní ještě obohaceno pokusem zbavit celý národ jeho svobodného hlasu. Zvláštní zármutek však vyvolává útok na Boží chrám, což se jeví jako akt rouhačství a svatokrádeže. Jen několik dnů před tím jsem viděl živou víru lidí, která mi dávala naději na mír. Rozhovory s lidmi dávali reálný základ pro nutné vyřešení současné krize. Nové akce NATO však opět krajně znesnadňují cestu k míru. Vraždy lidí a nadto poskvrňování svatých míst jsou vzpourou proti Bohu i lidstvu a musí být bez okolků odsouzeny. S ohledem na výše řečené opět vyzývám k okamžitému ukončení všech bojových akcí na území Jugoslávie. Nechť obrátí Pán vůli nepřátel k pokoji, aby lidstvo bylo vysvobozeno od velikého neštěstí.
23. dubna 1999
Výše uvedené texty jsou převzaty ze serveru Moskevského patriarchátu.
Stránka s texty na okraj situace v Jugoslávii
Návštěva patriarchy Alexij II. v Bělehradě a jeho promluva při bohoslužbě
List patriarchy moskevského Alexije II. patriarchovi srbskému Pavlu
Skok na seznam »za dveřmi«
Skok na Homepage