Skok na seznam »za dveřmi«
Skok na Homepage
Jugoslávie. Třikrát se v minulém roce (1993) sešli biskupové na shromáždění Srbské pravoslavné církve pod předsednictvím patriarchy Pavla, aby rokovali o sebeurčení bosenských Srbů a též kvůli výzvě k odvolání sankcí, které byly uvaleny na Srbsko, Černou Horu a bosenské Srby. (Hlas Pravoslaví)
Chorvatsko. Problém katechese na chorvatských školách! Povinného vyučování náboženství se musí zúčastňovat i děti pravoslavných rodičů i když vyučujícími jsou katoličtí kněží a katecheté. Poslanec Hinik prohlásil, že pravoslavné děti, které nebudou navštěvovat katolické hodiny náboženství, budou považovány za „četniky“. V Osjeku jistý katolický kněz tvrdil, že pravoslavné děti, které nebudou navštěvovat katolické náboženství, budou „pochovány jako psi“. (Hlas Pravoslaví)
Výroční shromáždění biskupů
Srbské pravoslavné církve se konalo loni pod předsednictvím patriarchy
Pavla.
Začalo v starobylém monastýru v Peči, v srdci
oblasti Kosovo. Svaté liturgie se zúčastnilo asi 10 tisíc
věřících. Zasedání pokračovalo v Bělehradě a ve
Vrači, kde byl slavnostně svatořečen Theodor Vršacký,
srbský biskup, který zemřel mučednickou smrtí v r. 1594 za turecké
okupace. (Hlas Pravoslaví 94/95)
USA – Čtyři pravoslavní biskupové zaslali dne 17. dubna 1994 prezidentu Clintonovi otevřený dopis, aby „ho upozornili“ na určité skutečnosti týkající se současného konfliktu v bývalé Jugoslávii a intervence západních mocností v historických souvislostech. „Nechť všechny strany na Balkáně, všichni, kteří je zvenku podporují a umožňují jim páchat zlo, nechť se všichni kají a poslechnou vzkříšeného Krista, který přináší mír.“
Ve svém memorandu sestávajícím z 5 bodů vzpomínají srbští biskupové 10. duben, kdy letadla NATO zaútočila na bosenské Srby. Toto datum se shoduje s výročím vzniku chorvatského fašistického státu v roce 1941 – v té době byly na území města Goražde chorvatskými fašisty zavražděny tisíce Srbů; tam nyní padají americké bomby na kosti těch, kteří se nechtěli zříci své pravoslavné víry, když se dostali k moci komunisté.
Není to symbolická ironie, když vidíme, že se bombardování uskutečňuje padesát let po tom, co bylo pět set amerických letců zachráněno velitelem srbské armády Dražom Mihailovičem, který pak byl zavražděn komunisty?
„Upozorňujeme Vás, že sankce proti srbskému lidu začaly již v r. 1941. V čase druhé světové války jsme trpěli pod německou a italskou okupací, podstoupili jsme krvavý masakr ze strany chorvatských ustašovců na území nezávislého Chorvatska, k němuž patřila Bosna-Hercegovina, kterou Chorvatsku darovalo Německo.“
„Po padesáti letech totalitního komunistického režimu, jenž ničil srbský lid, je tu nová krvavá občanská válka, kterou způsobily Evropské společenství a Spojené státy.“
Srbští biskupové zvláště poukazují na administrativně vytvořené hranice, které určili komunisté v rámci bývalé Jugoslávie, ale které nejsou založené ani na zeměpisné ani na historické realitě. Zachovávání těchto hranic za současného stavu „bude dále vytvářet neustálý konflikt a nenávist dnes i v budoucnosti“.
Poté je v listu připomínáno, že Spojené státy vystupují jako obránce svobody, demokracie a lidské důstojnosti. „Dnes srbskému lidu, bombardovanému americkými letadly, zbavenému práv, opuštěnému mezinárodním společenstvím, zůstává pouze víra v Boha a ve věčnou spravedlnost“.
Poselství americkému presidentu Clintonovi podepsali metropolita černohorský Amfilochij s nišským biskupem ze Srbska, dále metropolita Christofor a metropolita Irenej, eparchiální biskupové Srbského patriarchátu v Severní Americe.
Ze SOP 6/94
V časopisu „Respekt“ (č. 1/95) se jeho stálý spolupracovník Teodor Marjanovič, nechvalně již známý čtenářům Hlasu Pravoslaví svou hrubostí (viz reakce na jeho vyjádření o Srbské pravoslavné církvi v HP 7/94), rozčiluje na tím, že „žena generála Michaela Rose, velitele jednotek OSN v Bosně, věnovala nemocnici v Pale, sídle Radovana Karadžiče, balík drahého vybavení – mimo jiné inkubátor“. Tento „žurnalista“ trpící záští k Srbům patrně nemůže přenést přes srdce, že Srbové na počátku devadesátých let odmítli pasivně přihlížet, jak na ně Chorvatské neofašistické síly chystají opakování pokusu o genocidu, který podnikli již jednou za druhé světové války ("vyznamenávali" se při tom takovou nelidskostí, že se na jejich metody nemohli dívat ani němečtí fašističtí důstojníci); současní Srbové se nehodlali podřídit ani tlaku muslimů, se kterým mají tragické zkušenosti již tolik staletí. To se samozřejmě nelíbí těm, kdo doufali, že postkomunistická Jugoslávie bude lehkou kořistí...
Francie – Novinář, redaktor vysílání France 2, Jacques Merlino uveřejnil nedávno knihu s názvem „O jugoslávské pravdě neradi hovoří“, ve které poukazuje na manipulaci s informacemi jako na „válečnou zbraň“, a též na jednostranné vysvětlování určitých faktů v době rozsáhlé (protisrbské) kampaně organisované různými agenturami. Podle francouzského novináře je zásah Vatikánu do jugoslávské krize též značný.
Francouzský novinář tvrdí, že jeho zjištění mu umožnilo odhalit důkazy o mezinárodní dodávce zbraní do Chorvatska v letech 1991 a 1992 přes Vídeň, Prahu a Budapešť z fondů pocházejících kromě jiného z Vatikánské banky, která věnovala „prostřednictvím Institutu pro šíření náboženství (Institut for the Dissemination of Religion) 1 988 300 dolarů na nákup zbraní v Bejrůtu a jejich zaslání do Chorvatska“.
Chorvatsko – Pumový atentát zničil 25. prosince residenci pravoslavného biskupa v Karlovaci asi 50 km od Záhřebu. Při tomto atentátu bylo zničené i museum pravoslaví. Pravoslavná katedrála v Karlovaci byla zničená dynamitem již 19. července 1993. V Chorvatsku je 5 pravoslavných eparchií: Záhřeb, Šibenik, Karlovac, Pakrac a Osijek; tři katedrální chrámy, a to v Pakraci, Karlovaci a Osijeku, byly zničeny. Residence záhřebského metropolity byla zdevastována pumovým atentátem už v minulém roce. „Žádný z pěti pravoslavných biskupů v Chorvatsku nemůže přebývat ve své eparchii, zatímco šest římskokatolických biskupství v Srbsku a Černé Hoře nemá žádné překážky při vykonávání své činnosti,“ píše srbský časopis Pravoslavije.
Zpět na rozcestník Jugoslávie