Skok na seznam »za dveřmi«
Skok na Homepage
S ohledem na apel jejich eminencí Mons. Franja Kuhariče,
kardinála ze Záhřebu, a Mons. Vinka Puljiče, kardinála ze Sarajeva,
vydaný 7.12.1994 církvím a sekulárním politickým držitelům moci,
a vzhledem k našemu křesťanskému svědomí, na které též apelovali,
dovolujeme si pro domácí i světovou veřejnost uvést následující
řádky:
1. Jsme hluboce otřeseni utrpením srbských, chorvatských a muslimských lidí v Chorvatsku a v bývalé Bosně a Hercegovině v nerozumné občanské válce na území bývalé Jugoslávie. Každá válka je zlem, ale občanská válka je zlem nejhorším. Z tohoto důvodu se Církev neustále modlí, aby nás Hospodin chránil od »války mezi námi«. S cílem ukončit toto neštěstí jsme od začátku apelovali na znepřátelené strany i mezinárodní veřejnost, a to s cílem nalezení spravedlivého řešení, stejně dobrého pro všechny. My, jako Církev, jsme toto učinili i na mimořádném setkání Posvátného shromáždění biskupů Srbské pravoslavné církve v Banja Luke začátkem listopadu 1994.
2. Chápeme, že páni kardinálové ze Záhřebu a Sarajeva předkládají veřejnosti v prvé řadě své bolesti a zájmy, vzhledem k utrpení jejich římskokatolického chorvatského lidu a potom muslimské populace v Bosně a Hercegovině, se kterou jsou Chorvaté v (kon)federaci. Je přirozené, že se lidé zajímají především o své nejbližší a příbuzné. Leč to, co se nedá pochopit, je fakt, že dva vážení římskokatoličtí preláti ve svém apelu úplně zapomínají na zármutek a utrpení srbského pravoslavného lidu. Tento apel hovoří o srbském lidu jako o jediném nositeli „nemorální agrese“, který uskutečňuje „etnické čistky, jež nemohou být zastaveny“, jako o národu, který páchá „zločin vůči vlastnímu státu“ atd. S hořkostí uzavíráme, že slovník dvou respektovaných kardinálů je všelijaký, jen ne evangelijní, vybraný z arsenálu válečné propagandy. Vždyť slovo Boží nás upozorňuje: „Cokoliv chcete, aby lidé činili vám, čiňte jim i vy,“ a jinde: „Jakým soudem soudíte vy, takovým budete souzeni a jakou mírou měříte vy, takovou bude měřeno vám“ (Mat 7,12 a 7,2). Je pro nás těžké jen uvěřit, že si myslí, že obvinění a potrestání jen jedné strany za všechna zla této občanské války „může být účinnou ochranou principů a uplatňováním humanity, práv a důstojnosti všech národů bez ohledu na jejich náboženskou příslušnost“.
3. Respektujeme zájmy a bolesti těchto dvou pastýřů římskokatolické církve, ale musíme presentovat před veřejností a před tváří nezničitelné spravedlnosti Boží i druhou stranu této nešťastné války. Uvedeme jen několik příkladů, které poukazují na celkovou neúplnost a nespravedlivost jejich soudu.
Za prvé, je morální a křesťanské (ptáme se sami sebe) nazývat »agresorem« lid, který po staletí žil na svém území, na kterém dnes trpí a umírá? Jestli o tom lidé z jiných světadílů nevědí, dá se to přijmout, ale když lidé, se kterými výše zmíněný lid žil po staletí, to skrývají před sebou i před mezinárodní veřejností, pak je to přinejmenším překvapující a nepochopitelné. Klíčem k celému problému je, že od samého počátku noví političtí představitelé v Chorvatsku a později v Bosně a Hercegovině tvrdí z pozic, které jsou bohužel stejné jako pozice těchto dvou kardinálů, že jsou to „jejich země“. Co se dalo očekávat od Srbů naplněných existenčními obavami z hrozné genocidy (tj. vyvraždění národa), která již vůči nim byla uskutečňována v době druhé světové války v těch samých oblastech země, a nyní čelících tomu samému postoji vůči nim, když ne to, že se budou genocidě bránit?
Za druhé, co si myslet, pokud někdo hovoří o zločinu »etnické čistky« a má odvahu zapomenout před tváří Boží i lidské spravedlnosti na program a zničení 180 srbských usedlostí v Slovinsku a to ještě před Vukovarem? Krev zabitých Srbů v Kupresi, Igmanu a dalších bojových polích a táborech v této hrozné válce – to snad není lidská krev? Kde spí těch 25.000 utečenců z Kupresi okolo Livna, Glamoče, Bihače (vzpomínáme jen tyto ze stovek tisíců dalších, kteří byli ze svých obydlí vyhnáni ještě dříve), jejichž domy byly zdemolovány v čase, když dva vážení kardinálové předkládali svůj apel světové veřejnosti?
Neměl by apel tohoto druhu zahřmít z těch sedmi residencí pravoslavných biskupů a katedrálních chrámů zničených, rozbombardovaných či zdemolovaných řádnými chorvatskými a muslimskými ozbrojenými silami? Kde by mělo být vzpomenuto více než 160 zničených a více než 180 zdemolovaných pravoslavných chrámů a monastýrů? Ještě při psaní těchto řádek nás zastihuje zpráva o dalším pravoslavném chrámu podminovaném v Osijeku – tam, kde neprobíhá vojenská činnost! (Neztrácejme ze zřetele ani to, že v těchže oblastech bylo zničeno okolo 500 pravoslavných chrámů Ustašovci během druhé světové války a přesné množství zabitých Srbů v Jasenovaci, Gradiške, Jadovne atd. ani neznáme.)
Toto všechno nepresentujeme proto, abychom zvažovali, čí neštěstí je větší v této v podstatě bratrovražedné válce. Činíme tak kvůli objektivnějšímu chápání naší vzájemné tragédie. Jen takovým způsobem můžeme totiž získat pravdivý obraz o příčinách a důsledcích tohoto krveprolití a dospět k zodpovědnému, dlouhodobému a spravedlivému řešení. Jiný způsob by měl za následek hlubokou krizi víry, svědomí a myšlení. Jestliže spravedlnost a pravda nejsou stejné pro všechny, pak to není žádná pravda a spravedlnost! To, co skrýváme před sebou navzájem, nemůžeme skrýt před Bohem a Jeho vševidoucím okem a všepostihujícím soudem.
Pro nás je jasné a evidentní, že apel takového druhu, jako je ten, jenž byl vydán dvěma váženými římskokatolickými kardinály, není v souladu s Evangeliem, protože je sobecký a jednostranný. Jako takový nepřináší správné a spravedlivé řešení pro všechny, ale spíše prohlubuje překážky a vede do propasti, odkud není úniku. Jsme naprosto přesvědčeni a skutečně doufáme, že mezinárodní společenství a my sami, na základě tragické zkušenosti této čtyřleté války, přistoupíme co nejdříve k problému zodpovědně a bez předsudků presentovaných doposavad a předložíme nová a správná řešení k užitku a pokoji všech nás na Balkáně a tím i v celé Evropě.
(Z úřadu posvátného synodu biskupů) převzato ze slovenského pravoslavného časopisu Odkaz Cyrila a Metoda
Zpět na rozcestník Jugoslávie