Čeští pravoslavní křesťané akci NATO odsuzují
Jedinou tuzemskou církví, která odsoudila bombardování
Jugoslávie, je Pravoslavná církev v českých zemích a na
Slovensku. Záminkou k útoku na Jugoslávii byla složitá
politická situace kosovských Albánců, jejichž práva údajně
nebyla respektována. Přitom je známo, že v provincii Kosovo v
rámci Jugoslávie fungovaly veškeré islámské a albánské
náboženské, vzdělávací i kulturní instituce a bylo plně
respektováno právo kosovských Albánců používat svůj
mateřský jazyk, uvedli představitelé českých pravoslavných
křesťanů ve svém prohlášení. Pravoslavný
olomoucko-brněnský biskup Kryštof přitom považuje
bombardování Jugoslávie za morální prohru křesťana-Evropana.
Je to složitý problém, ale nemá se řešit silou. Má se jednat, a
ne válčit, řekl Lidovým novinám Kryštof, který je přesvědčen, že
oficiální stanovisko pravoslavné církve nikomu nestraní.
Nejvyšší pravoslavný představitel u nás metropolita Dorotej
dokonce přirovnal dění na Balkáně k mnichovskému diktátu.
Jako jediná šance pro mír je tentokrát uváděno obsazení části
území suverénního státu vojsky NATO, prohlásil
pětaosmdesátiletý Dorotej. (Z Lidových novin 3. 4. 1999)
Prohlášení Posvátného synodu biskupů Pravoslavné církve v Českých zemích a na Slovensku k bombardování Jugoslávie.
Na stránkách Institutu pro ochranu kulturních památek Srbska (obsahuje fotografie památek ohrožených, poškozených nebo zničených bombami NATO) lze nalézt seznam památek, které jsou podle informací této organizace ohroženy bombardováním a popis škod, které v jeho dosavadním průběhu utrpěly ("Během posledního nesmyslného útoku ráno dne 10. dubna byla vesnice Gracanica opět bombardována. Bomby dopadají do bezprostřední blízkosti gracanického kláštera, jedné z nejvýznamnějších staveb pozdně byzantské architektury a mistrovského díla nejlepších malířů 14. století v celé byzantské říši. Gracanica existovala po staletí, až do dneška. Byla zapsána na seznam kulturního dědictví UNESCO... Varujeme odpovědné činitele na celém civilizovaném světě, že památka nenahraditelné umělecké hodnoty je již nyní vážným způsobem poškozena. Každý další útok bude pro gracanický klášter znamenat úplnou zkázu.").
Srbský nejvyšší představitel pravoslavné církve, patriarcha Pavle, odsoudil útoky NATO.
30. 3. 1999:
Tuto zprávu dnes vydalo Tiskové středisko České biskupské konference
1. 4.: Papež Jan Pavel II. uznal oprávněnost zásahu NATO a požádal představitele NATO, aby zvážili možnost přerušení bombardování během velikonočních svátků.
Prezident Bill Clinton řekl, že jakkoliv jej mrzí velikonoční nálety, ještě více by ho mrzelo velikonoční zabíjení kosovských Albánců.
Oficiální stanovisko Vatikánu: Svatý stolec chápe, že rozhodnutí zaútočit na Jugoslávii nebylo lehké a velmi lituje, že jugoslávská strana nepřijala mírové návrhy z Rambouillet a Paříže. (Viz poznámku) Připomíná, že církev dává vždy přednost použití veškerých diplomatických kroků, ale uznává, že někdy diplomacie nestačí. Text uvádí citáty z dokumentu 2. vatikánského koncilu "Gaudium et Spes" a z Katechismu katolické církve, které stanovují podmínky pro použití násilí.
Celý papežův text je zde.
Jak vidno "svatý otec" hraje celkem nepokrytě s přáteli z NATO jejich dobyvačnou hru. Není divu, vždyť tito novodobí křižáci svým útokem na pravoslavné křesťany pracují v souladu s papežovými odvěkými plány: křižáckými výpravami na pravoslavný Cařihrad to v r. 1204 začalo, pokračovalo to násilně vynucenou unií a vznikem tzv. "řeckokatolické církve" (odtud berou počátek římští katolíci východního byzantské obřadu), která se mohla uskutečnit jen díky spolupráci rakousko-uherské státní moci, a končí to letošní poslední křížovou výpravou na pravoslavný Východ - tentokrát poskytlo vojenskou sílu NATO (akorát, že znamení kříže na brněních a vojenských zástavách byl nahrazen "lidskými právy") a papež sleduje barbarství západních vojsk na východě se stejným "politováním" jako v r. 1204: jistě bude umět využít úspěchu západních zbraní na Východě dnes stejně dobře jako ve 13. století...
O cynismu, s nímž oficiální noviny české římsko-katolické církve "Katolický týdeník" píší o vztahu Srbů ke Kosovu, viz pozn. dole.
Katolický arcibiskup v Sarajevu kardinál Vinko Puljič varoval NATO před srbskými nabídkami příměří.
(V katolících se ozvývá stará křižácká krev.) Zásahy NATO v Kosovu komentoval slovy:
"Nemoc se musí léčit tak dlouho, dokud se neprojeví účinnost léků." (To vypadá na citaci
z knihy "Kladivo na čarodějnice", že, pane kardinále?) "Pokud léčba nepomůže,
musí se odstranit vadná část těla." (Ještě doutnají hranice svaté inkvizice...)
"Každým dalším oddálením terapie hrozí větší nebezpečí, že se nemoc rozšíří."
(Všechny prostředky jsou na terapii dobré, zvláště když za nás špinavou práci vykoná
někdo jiný - včera to byli křižáci, dnes NATO...
(Citace zprávy s výroky kardinála Katolický týdeník č. 18, 1999, str. 5; poznámky kursivou redakce ppd)
Tady je také jeden obrázek z historie. Ale ne vždy přenechávali katoličtí duchovní špinavou práci s touto "terapií" jiným - zvláště to platí v případě Jugoslávie: zde něco o tom.)
1. 4. 1999
Církev československá husitská vydala (CČsH) 30.3.1999 k současné situaci v Kosovu následující prohlášení:
"Husitská církev se aktivně účastnila charitativní pomoci počátkem 90. let nejprve během války v Chorvatsku, později v Bosně. Nejznámější akcí byla "Pomoc dětem ve válce". Tím naznačujeme, že tato balkánská oblast je v centru našeho zájmu již dlouho. K zásahu NATO v Kosovu se nabízí otázka - kolik lidí musí vždy zemřít, než se to či ono světové společenství odhodlá k zásahu, když je již dlouho zřetelné, že se diplomacií konflikt nepodaří urovnat. Zásahem sil NATO v Kosovu se tedy nezabránilo humanitární katastrofě (jak je v prohlášení NATO k zásahu uvedeno), neboť ta již nastala. Jsou vypáleny stovky vesnic, roste počet hromadných hrobů jejich obyvatel, statisíce lidí prchají ze svých domovů.
Apelujeme však, aby při vojenském zásahu Aliance byly nejen na území provincie Kosovo, ale i na celém srbském území chráněny - v nejvyšší možné míře - lidské životy, aby se tak humanitární katastrofa ještě nerozšířila. A také - jakmile budou splněny nejzákladnější podmínky pro další jednání - aby byl zásah okamžitě zastaven a strany se vrátily k jednacímu stolu."
Synodní rada Českobratrské církve evangelické (ČCE) přijala na dnešním zasedání (31.3.) toto stanovisko:
"Synodní rada ČCE pozorně sleduje vývoj situace v Jugoslávii v Kosovu. Je přesvědčena, že zásah vojsk NATO je nezbytným krokem k tomu, aby v této oblasti byla zabezpečena lidská práva jednotlivců i etnických skupin."
1. dubna 1999
Poznámky:Zveřejnění některých dodatků k "mírové" dohodě (zvl. tzv. "dodatek B") z Rambouillet, která měla být vnucena Jugoslávii, prokazuje, že skutečně se zde nejednalo o pomoc mírovému uspořádání v jugoslávské provincii, ale o přímý diktát Západu a nastolení režimu faktické vojenské okupace části Jugoslávie. Až nyní byly tyto části "mírové dohody" zveřejněny a vyvolaly pohoršení v Německu i ve vládních kruzích. Přijetí takových podmínek muselo být pro vládu suverénního státu nepřijatelné. Např. pohyb pozemních vojsk NATO měl být dle této dohody neomezený po celém území Jugoslávie. (Zodpovědní politikové přispěchali se zdůvodněním, že z těchto požadavků byli připraveni v průběhu vyjednávání ustoupit. Takové "vysvětlení" je však již jen spoléháním na krátkou paměť lidí. Jednání v Rambouillet se - jak známo - dosti dlouho protahovala a kdyby západní "zprostředkovatelé" chtěli skutečně z některých nehorázných požadavků ustoupit, měli k tomu dosti času a příležitostí. Není divu, že s podmínkami dohody souhlasili zástupci Kosovských Albánců. Skutečnost je taková, že jednání v Rambouillet mělo Jugoslávii postavit do bezvýchodné situace: buď souhlasit s okupací vlastní země anebo dát Západu "ospravedlnění" k přepadení Jugoslávie. Pravděpodobnější variantou je, že Západ předpokládal odmítnutí takového diktátu ze strany Jugoslávie, že v Rambouillet vůbec nešlo o to, aby se s Jugoslávií někdo chtěl o něčem dohodnout a že tedy cílem komedie sehrané v Rambouillet byla příprava půdy pro agresi NATO na Jugoslávii. Kosovský problém se tedy stal jen záminkou pro útok Západu na Východ. (Dle zpráv Českého rozhlasu a Mladé Fronty Dnes 14. 4.)
Toto vše však "svatý otec" jistě věděl od samého počátku. Existuje snad na světě lepší zpravodajská služba, než jakou má k disposici diplomacie státu Vatikán?
Zpět do textu
Katolický týdeník se takto vyjádřil o citech Srbů ke Kosovu: "Srbové jsou ve vztahu ke Kosovu plně v zajetí legendárních představ o tomto místě." (KT 15 / 11. dubna 1999) (Jak by asi bylo Čechům, kdyby jim někdo začal upírat horu Říp s poukazem na mytologičnost Jiráskovy "zprávy" o praotci Čechovi? - A to se v případě Čechů jedná skutečně o pouhý mýtus, kdežto posvátnost Kosova pro Srby je doložena existujícími kulturními památkami, reálnými historickými fakty a četnými duchovními hodnotami, pro něž má však Západ pramalé pochopení..., pozn. red.) Zpět do textu
Stránka s texty na okraj situace v Jugoslávii
Skok na seznam »za dveřmi«