Pán je blízko všem
těm, kteří jsou Mu věrní
a kteří Ho milují z celé duše.
Stejně tak slyší modlitbu mnicha
jako světského člověka - za předpokladu,
že jsou oba pravoslavní. Tak dovoluje
prvnímu i druhému přenášet
hory, protože „u Pána
nic není nemožné“
(Mar 9,23).

(Z besedy
sv. Serafíma Sarovského
s Motovilovem)

Pravoslavná
spiritualita
čili duchovnost

Křesťanská duchovnost, jak ji autenticky pěstuje pravoslavná církev, je vyjádřením pravoslavného učení — tj. původní křesťanské věrouky — podle úsloví: spiritualita je žitá dogmatika.

Duchovnost pravoslavného křesťanství je založena na Písmu svatém a na posvátné Tradici Církve (nedílnou součástí této Tradice je svatootcovské podání; radám a výrokům svatých Otců je věnována samostatná stránka). Pravdivá křesťanská duchovní zkušenost je vždy v souladu s duchovní zkušeností Církve, která je měřítkem, jímž rozlišujeme pravou duchovní cestu od démonických klamů, jimiž se snaží nepřítel naší spásy zmařit naše duchovní úsilí. Spása člověka úzce souvisí s duchovní zkušeností — bez získání pravdivé duchovní zkušenosti není dílo našeho spasení věrohodné. Asketický zápas (modlitba, půsty, sebezapření) je charakteristickým jevem pro pravoslavnou duchovnost, protože skrze něj získáváme Ducha Svatého a zkušenost. Bylo tomu tak od prvních křesťanských dob a v Pravoslaví je tomu tak doposud. Boj proti vášním a proti "podnebeských duchům zloby" (jak to nazývá apoštol Pavel) je neodmyslitelnou součástí pravého, autentického křesťanského života. Duchovním zápasem a životem v Církvi cílíme k theosi (zbožštění), což je stav spásy.

Další články o spiritualitě a duchovním životě




<-<- Skok na Homepage