O předem posvěceném Chlebu
K otázce svatého přijímání na liturgii „předem posvěcených“
Z pravoslavné liturgiky. Výpisky z historicko-liturgických statí
V řeckém ieratikonu, stejně jako v služebnících tištěných v donikonovské periodě, se postup přijímání duchovních ničím neodlišuje od přijímání na plné liturgii (to se zachovalo na jihozápadní Rusi až do středu 17 stol.). Petr Mohila ve svém služebníku ještě píše to samé, ale v jeho trebníku v dodatku ke službě „předem posvěcených“ se už objevuje poznámka, že v kalichu je jen víno a nikoliv Vládcova (tj. Kristova) Krev. Pokyny ieratikonu a staroruských bohoslužebných knih však svědčí, že víno v kalichu při liturgii „předem posvěcených“ se poté, co v ně byla ponořena část předem posvěceného Beránka, považovalo za Kristovu Krev a nikoliv jen za víno, byť třeba požehnané.
Jenže ani současná řecká praxe nedává úplně jednoznačnou odpověď. N. D. Uspenský poukazoval, že v jednom z vydání echologionu jsou pokyny podobající se současným ruským názorům (a tím pádem se odlišují od pokynů ieratikonu). Tedy i v řecké praxi je jakási dvojakost, co se názoru na obsah kalicha týče (leč převládá tam starší pojetí).
Prof. N. D. Uspenský míní, že historická svědectví se jasně staví proti praxi zachycené v ruských služebnících tištěných od konce 17. do 20. stol. „Řecká praxe přijímat na liturgii předem posvěcených Darů podle postupu liturgie Jana Zlatoústého, tj. pít obsah kalicha jako Kristovu Krev, navazuje na dávné dějiny bohoslužby, vede do minulosti starší než tisíc let.“ Profesor dále uvádí svědectví jednoho z konstantinopolských patriarchů 11. století (jméno neznámo), který v dopise jakémusi Pavlu píše o liturgii předem posvěcených Darů: „V poslední neděli syrného týdne při konání plné liturgie se svaté Chleby připravují nikoliv v obvyklém, ale větším množství. Po přijímání se do pátku opatrují ve zvláštní schránce, přičemž se do nich nevlévá Kristova Krev. Vždyť v postní dny se při každodenním konání liturgie předem posvěcených připravuje a posvěcuje Kalich, do něhož se vkládá dříve posvěcený Chléb, povznesený a rozlomený. K čemu by bylo potřeba (na předcházející plné liturgii) připojovat svatou Krev k Božskému Chlebu? Liturgie předem posvěcených se přece koná jen kvůli tomu, aby byl posvěcován kalich.“
Dále patriarcha objasňuje, že svatý Beránek napojený Kristovou Krví je určen pro domácí přijímání poustevníků a pro zaopatření nemocných (pro ně se zásobní svaté Dary ponechávají po každé plné liturgii a zachovávají se jen do následujícího jitra; nepoužité (Dary) má spotřebovat nalačno čisté dítě; ve svatou čtyřicátnici se kvůli malému počtu služeb plné liturgie připravují větší zásoby svatých Darů, aby vydržely delší dobu).
Další svědectví pochází od studitského mnicha Nikity Stifata (11. stol.), který píše o jejich tradici, jak večer „po čtení proroků přinesli Dary, modlili se nad nimi, připojili modlitbu, kterou nám odevzdal Pán, pozdvihovali Chléb, pravíce: Předem posvěcené, svaté svatým, načež vykonali sjednocení a přijímali“. Slova „vykonali sjednocení“ znamená, že jeden z kněží vložil části Darů do kalicha, poté hlavní hypodiákon vléval víno a vroucí vodu se slovy: „Požehnej, vladyko,“ a kněz pravil: „Jednota Ducha Svatého“ (neboli: sjednoceno Duchem Svatým). Konstantinopolský patriarcha Michal (1143—1146): „K (předem posvěceným) Chlebům, které skutečně jsou samotných životodárným Tělem Pána … nepřiléváme ani jedinou kapku Božské Krve, takže zůstávají bez pokropení svatou Krví. V každý postní den, kdy se nekoná plná liturgie, se přenášejí z místa předložení (tj. uložení) na svatou trapezu v oltáři a nepronáší se nad nimi žádná z tajných a posvěcujících modliteb … Předem posvěcený Chléb se vkládá do tajemného kalicha a víno, které v něm je, se mění na svatou Krev Páně a je považováno za proměněné.“
V 10.—11. stol. tedy existovaly dva způsoby předem posvěcených Darů: jedny se nenapájely Krví a byly určeny pro liturgii „předem posvěcených“, kdežto druhé se napájely Krví, protože byly určeny pro domácí přijímání poustevníků a nemocných. Na kalichem s vínem se při liturgii „předem posvěcených“ nečetly žádné posvěcující modlitby, ale víno bylo považováno za proměněné na Kristovu Krev skrze sjednocení s Tělem, neboť v tom tkvěl smysl této liturgie – „konala se jen proto, aby se posvětil kalich“. Od konce 12. stol. začali v Konstantinopoli vpouštět do Kalicha část svatého Těla napojenou Krví. Prof. N. D. Uspenský to objasňuje takto: „Tato praxe vznikla v souvislosti se širokým používání zásobních svatých Darů, jimiž bylo dáváno svaté přijímání nejen nemocným, ale i přestupujícím k pravoslavné církvi z heretických společenství, oddávaným (tj. při svatbě), korunovaným císařům a těm, kdo byli uváděny na vysoké státní posty, a konečně i těm z lidu, kteří se postili do večera, ale kvůli nějakým okolnostem se opozdili a přišli na liturgii předem posvěcených Darů pozdě.“
Z počátku 13. stol. se nám zachovalo svědectví: „Jedni kněží svaté Dary určené pro další opatrovaní pomazávají pomocí lžičky Krví Páně a takto je skladují, jiní však nic podobného nečiní … jedni i druzí činí správně. Jedni totiž pomazávají Chléb, aby zachovali jakýsi ostatek předem posvěcené a neviditelně proměněné Krve, druzí zase nečiní nic podobného, ale spokojují se s opatrováním pouze předem posvěcených Darů, neboť mají za to, že proměněné Tělo Kristovo už stačí k tomu, aby proměnilo na Krev víno, které je spolu s ním vléváno do kalicha při svatém přijímání, a tím podávají posvěcení přijímajícím“ (Lev Alliacký takto pravděpodobně tlumočí názor Ioanna Kitrského). Oba způsoby mají stejnou sílu, ale autor upřednostňoval druhý s odvolání na praxi „Veliké Církve“ (tj. Konstantinopole).
V 15. stol. už bylo všude zavedeno používat pouze Beránka napojeného svatou Krví, leč obsah kalicha se stejně jako dřív považoval za proměněný na Krev Kristovu tím, že víno bylo spojeno částí Beránka, která do něj byla vpuštěna. Blahoslavený Simeon Soluňský píše: „Předem posvěcené Dary nezískávají nic čtením připojených modliteb, protože už jsou to dokonalé Dary … Do posvátného kalicha se bez čtení známé modlitby vlévá víno a voda, aby poté, co do něj bude přidán Božský Chléb s Krví, kterou je napojen už při (plné) liturgii, jeho přítomností byly tyto matérie (tj. víno a voda v kalichu) posvěceny a kněz mohl podle řádu liturgie dávat přijímání jak z Chleba tak i z kalicha … Má-li někdo přijímat Tajiny bez liturgie, činíme to takto: vezmeme částici Chleba, zachovávaného pro takové případy, a vkládáme ji do vína s vodou; často používáme je samotný suchý životodárný Chléb sjednocený s Krví (tj. napojený při plné liturgii) … Na liturgii předem posvěcených činíme, jak bylo řečeno, aby byl dodržen řád přijímání a aby mohlo přijímat více osob. To, co je při liturgii předem posvěcených v kalichu, se posvěcuje nikoliv vzýváním Svatého Ducha a přežehnáním (rukou kněze), ale přítomností životodárného Chleba a sjednocením s ním, neboť to je vskutku Tělo Kristovo ve sjednocení s Krví.“
Učení o posvěcení „skrze sjednocení“ je vlastní byzantskému liturgickému bohosloví a nebylo ostatními tradicemi odmítáno.
Literatura:
Přeložil Prodromos
Viz o tom zde i usnesení synodu biskupů Americké pravoslavné církve (OCA)
Odkazy na další stati o liturgii předem posvěcených Darů
Zpět na rozcestník „Liturgický život Církve“
