Rozhodnutí synodu OCA
Liturgické instrukce Posvátného Synodu biskupů Pravoslavné církve v Americe
Veledůstojným a důstojným presbyterům a diákonům Pravoslavné církve v Americe
Při zasedání Posvátného Synodu na jaře roku 2017 byla přijata následující rozhodnutí ohledně liturgické praxe:
1. Diákonovo trojité „Amen“, společně s pásovou nebo zemní poklonou, následuje ihned po: „…prolitou za život světa.“
2. Objasnit, že když byl předem posvěcený Beránek vložen do kalicha, se - dle starobylé obecné tradice Církve - V důsledku toho, kněží a diákoni, sloužící nebo přijímající při liturgii předem posvěcených Darů, přijímají ze svatého kalicha přesně stejným způsobem a se stejnými slovy jako při liturgii sv. Jana Zlatoústého nebo sv. Basila Velikého. Kněz nebo diákon, který musí později spotřebovat svaté Dary, vždy (tj. ihned u prestolu - po přijímání z diskosu) přijímá účast na kalichu. Takto konaje, neporušuje tím v žádném případě eucharistický půst.
Obě tato rozhodnutí jsou reflektovaná v novém služebníku „Hieratikon“ vydaném tiskárnou monastýru sv. Tichona s požehnáním Jeho Blaženosti metropolity Tichona.
Pro více detailů a k seznámení se s historií těchto dvou záležitostí viz přiložený dokument (zde níže na stránce).
V Kristu Váš,
+ Tichon
Arcibiskup washingtonský, metropolita celé Ameriky a Kanady
Originál synodálního usnesení na adrese oficiální website OCA.
V PDF zde.
PŘÍLOHA
Poznámka k epiklesi anafory liturgie sv. Basila Velikého
a k přijímání z kalicha na liturgii předem posvěcených Darů
Dr. Vitalij Permjakov
Jeromonach Herman (Majkrzak)
I.
Ačkoli je fráze „Proměniv je Duchem svým Svatým“ nedílnou součástí anafory liturgie sv. Jana Zlatoústého, není autentickou součástí textu liturgie sv. Basila. Byla (tato fráze, pozn. překlad.) totiž importována do pozdně středověkých redakcí liturgie sv. Basila, avšak není známá v řeckých rukopisech do 15. století ani v ruských tištěných textech (Moskva 1602, 1633, 1640, 1651) předcházející nikonovskou reformu v polovině 17. století. Následně byla odstraněna z řeckých bohoslužebných knih v 1. polovině 19. století, jsouc ostře kritizována sv. Nikodémem Svatohorcem (1749-1809).
V epiklesi anafory liturgie sv. Jana Zlatoústého je to Bůh Otec, kterého kněz prosí o uskutečnění proměny Darů, i když je žádán, aby tak učinil skrze působení Svatého Ducha: „Sešli Ducha svého Svatého … a učiň chléb tento … Proměniv je Duchem svým Svatým.“ V tomto kontextu je pak věta „Proměniv je…“ připojenou a potvrzující klauzulí, konečným zpečetěním, které navazuje a ustanovuje (proměnu Darů) zesilujícím stvrzením, a je v souladu se smyslem předchozí modlitby. Nicméně u sv. Basila kněz prosí Boha Otce, aby Svatý Duch sestoupil, aby Dary „požehnal, posvětil a ukázal“ Tělem a Krví Kristovými. Zde je to Duch Svatý, o kterém se hovoří jako o uskutečňovateli posvěcení (dle Otcovy blahovůle) a slovesa, použitá k vyjádření úkonu posvěcení (požehnal, posvětil, ukázal), se liší od těch, která jsou u sv. Jana Zlatoústého (proměniv), ačkoliv teologická podstata obou anafor je identická. Tedy s ohledem na podstatné jméno a sloveso (v anglickém originále „making the change“) není zde výrok „Proměniv je Duchem svým Svatým“ v souladu s gramatickým smyslem modlitby, ke které byl výrok připojen. Je to non sequitur.
II.
Řecké bohoslužebné knihy nikdy nepředepisovaly zvláštní způsob přijímání duchovenstva při liturgii předem posvěcených Darů, a nečinila tak ani ruská tradice do poloviny 17. století: přednikonovské „služebníky“ jednoduše instruují duchovní k přijímaní „dle řádu liturgie sv. Jana“ – „po posledovaniju služby Ioannovy“ (Služebnik, Moskva, 1651).
Avšak v roce 1646 Petr Mohyla, metropolita kyjevský, vydal „trebník“ s revidovaným pořádkem a počínajíce rokem 1699 byly ruské služebníky tisknuty s článkem nazvaným „O některých úpravách při slavení liturgie předem posvěcených Darů“. Dle tohoto článku - poněvadž nebyla nad kalichem pronesena slova posvěcení, kalich (myslí se: víno v kalichu; pozn. překl.) zůstal neposvěcen, nebo - jak bylo vysvětlováno - byl „požehnán, ale zůstal neproměněn“ na Krev Kristovu.
Nicméně tento názor zavádí do pravoslavného učení o svatých Tajinách scholastický přístup, který je v rozporu s čistou tradicí Církve, jak je zjevná v prvním tisíciletí a později. Ještě po 11. a 12. století, kdy už byla v Byzanci postupně zaváděna praxe „napájení Beránka“, který měl být uchován pro pozdější použití při liturgii předem posvěcených Darů, chápali, že je „liturgie předem posvěcených Darů slavena k posvěcení svatého kalicha“ (patriarcha Michael III., 1174). Sv. Simeon Soluňský (+ 1429) poznamenal, že při liturgii předem posvěcených Darů „to, co je v kalichu, není posvěcováno sestoupením Svatého Ducha (čili modlitbou epiklese při této liturgii) a znamením [nad kalichem - tj. požehnáním kněze, který činí rukou nad kalichem znamení kříže], ale účastí (tj. spojením vína s předem posvěcenými Dary) a sjednocením s životodárným Chlebem“, to znamená dotykem (vína) s posvěceným Beránkem (napojeným svatou Krví). Pokud by tomu tak nebylo, bylo by obtížné vůbec vyložit smysl a účel použití kalicha při liturgii předem posvěcených Darů.
Originál v PDF na adrese oficiální website OCA
Článek věnovaný tématu Basilovy epiklese: O dvou vsuvkách v liturgii sv. Basila
Zpět na rozcestník věnovaný liturgickému životu církve
