Vzpomínka, jak konal obřad anathemy
sv. patriarcha Tichon
Často jsem viděl sloužení patriarchy (Tichona), leč zvláště mi utkvěla v paměti jeho služba na Neděli Pravoslaví* (viz pozn.) v roce 1918, kdy konal obřad anathemy** (viz pozn.).
Zcela naplněný chrám Krista Spasitele, dlouhé řady lavic pokrytých nachovým sametem. Na nich v mantiích a omoforech sedí kolem stovky biskupů. Před červenou patriarší katedrou stál analoj s ikonou "Spasa nerukotvorennago". Na katedře sedí ve vysokých křeslech patriarcha a deset metropolitů v plném (bohoslužebném) oblečení. Archimandrité a kněží ve zlatých těžkých řízách stáli v několika řadách za lavicemi. Za patriarchou a metropolity stála skupina diakonů a archijerejských služebníků.
Tváří k patriarchovi na ambonu četl archidiakon Rozov*** (viz pozn.) Symbol víry. Předčítal jej před vysokým analojem, pokrytým černým sametem a stříbrem. Obrazy dávných heretiků Aria, Nestoria, Makedonia, ostré projevy prvých let křesťanství, dávno umlklá slova všeobecných sněmů vyvstávaly z hlubin věků a jitřily duši. Když archidiakon vyhlašoval pro zrádce Krista anathemu (prokletí), pozdvihávali se z lavic biskupové a klepali (bušili) svými žezly (tj. biskupskými berlami). Obrovský zvučný chór opakoval hrozná slova a hněv Církve zavládl nad ztichlým namačkaným zástupem (věřících).
Paprsky jarního slunce radostně zářily na brokátech, na sametu a zlatu rouch a činily mihotající světla svící bledými. Když archidiakon vyjmenoval vrahy hierarchů, loupežníky a kruté nepřátele Církve, vyhlásil pro ně anathemu, tisícihlavý zástup opakoval strašná slova, - bylo to, jako kdyby hrom zaburácel po celém chrámu a dozníval ozvěnami v nedosažitelných výšinách kupolí.
A pak začal archidiakon předčítat seznamy zesnulých pracovníků Církve, hierarchů a zbožných panovníků, kteří se namáhali pro její slávu, a vyhlásil jim věčnou památku. Řád anathemy byl zakončen slavnostním zpěvem mnoholetí všem patriarchům všeobecné Církve a všem pravoslavným křesťanům.
Poté patriarcha poklekl a četl modlitbu za milost Boží ke všem, kteří sami sebe vyhnali z Církve, i k těm, kteří ve svém životě nedodržovali Kristova přikázání. Ta slova modlitby vyjadřovala zármutek Církve nad zavrženými a její dobrou naději, že Boží milostí dojdou všichni odpuštění. Tím tato modlitba vysvětluje smysl "Slavnosti Pravoslaví", smysl obřadu anathemy, ukazujíc, že anathema - to je oddělení od Církve těch, kteří nesprávně učí o Bohu, a její modlitba za ty, kteří za svého života vyznávali Krista a následovali jeho přikázání.
Ještě vzpomenu na vzhled Jeho Svatosti (patriarchy), když přednášel modlitbu. Žal a hoře bez konce v něm hořely. Zdálo se mi, že když četl modlitbu za heretiky, modlil se patriarcha s vroucí láskou za syny mého národa, kteří předhodili jméno Kristovo na posměch temnému světu.
(zastřelen bolševiky roku 1937)
Poznámky
*Neděle Pravoslaví - vždy 1. neděle Velikého půstu. Svátek této neděle se také nazývá "Slavnost Pravoslaví". Byl ustanoven (r. 843) na památku vítězství Církve nad herezí (bludem, kacířstvím) ikonoborectví. V tuto neděli se konává také slavnostní "obřad anathemy", kdy je každoročně opakováno vyloučení všech v historii odsouzených heretiků z Církve.
**
Anathema, prokletí. Myslí se tím exkomunikace, vyloučení z Církve. Vyslovením anathemy se prohlašuje, že daný člověk lpěním na pokažené víře sám sebe oddělil od Církve.
Obřad anathemy (v Neděli Pravoslaví) - každoročně opakované vyobcování heretiků všech dob z Církve Kristovy
***
Otec Konstantin Rozov (1874-1923) - hlavní protodiakon moskevský, sloužil v Uspenském chrámu. Byl obdařen vynikajícím hudebním talentem a požíval lásky a vážnosti církevního lidu. V r. 1921 byl poctěn hodností "veliký archidiakon".
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Svátek pravoslavnosti
(Karel Havlíček - Borovský)
Zpět na rozcestník „Liturgický život Církve“
