Skok na seznam „za dveřmi"
Skok na Homepage
Arabská číslice znamená číslo pravidla.
Apošt. - pravidla svatých apoštolů.
Všeobecné sněmy:
I. - pravidla prvního všeobecného sněmu.
II. - pravidla druhého všeobecného sněmu.
III. - pravidla třetího všeobecného sněmu.
IV. - pravidla čtvrtého všeobecného sněmu.
VI. - pravidla šestého všeobecného sněmu.
VII. - pravidla sedmého všeobecného sněmu.
Symbol I - symbol víry prvního všeobecného sněmu v Nicei.
Symbol II - symbol víry druhého všeobecného sněmu v Cařihradě.
Dogma IV - dogma čtvrtého všeobecného sněmu v Cařihradě.
Dogma VI - dogma šestého všeobecného sněmu v Cařihradě.
Dogma VII - dogma sedmého všeobecného sněmu v Nicei.
List III - list třetího všeobecného sněmu.
Místní sněmy:
Anc. - pravidla ancyrského sněmu.
Neoc. - pravidla neocaesarejského sněmu.
Gangr. - pravidla gangrského sněmu.
Ant. - pravidla antiochijského sněmu.
Sard. - pravidla sardického sněmu.
Laod. - pravidla laodicejského sněmu.
Karth. - pravidla karthagenského sněmu.
Karth. k Coel. - list karthagenského sněmu k Coelestinu, papeži římskému.
Cař. - pravidla cařihradského sněmu r. 394.
Cař.a - pravidla cařihradského sněmu zvaného dvojnásobný
Cař.b - pravidla sněmu konaného v chrámě Moudrosti Slova Božího.
Dion. - kanonický list sv. Dionysije Alexandrijského
Petr. - pravidla sv. Petra Alexandrijského.
Řehoř Neoc. - kanonický list sv. Řehoře Neocaesarijského.
Athan. - list sv. Athanasije Velikého.
Bas. - Pravidla sv. Basila Velikého.
Řehoř Nis. - kanonický list sv. Řehoře Nisského.
Řehoř Boh. - učení sv. Řehoře Bohoslovce o kánonu sv. Písma.
Amf. - učení sv. Amfilochije Ikonijského o kánonu sv. Písma.
Timoth. - kanonické odpovědi Timotheje Alexandrijského.
Theof. - pravidla Theofila, arcibiskupa Alexandrijského.
Cyr. - pravidla sv. Cyrilla, arcibiskupa Alexandrijského.
Gen. - okružní list Gennadije, patriarchy cařihradského.
Taras. - list Tarasije, patriarchy cařihradského.
Doplňková pravidla:
Post. - pravidla sv. Jana Postníka.
Nic. - pravidla Nicefora Vyznavače.
Stud. - otázky a odpovědi Theodora Studity.
Mik. - pravidla Mikuláše Cařihradského.
Růz. - rozličné kanonické předpisy.
Adam - stvořen od Boha nesmrtelným. Karth.123.
Agape - viz Večeře lásky.
Alexandrijský biskup - má pravomoc v Egyptě, Libyi a Pentapolu, I.6, II.2. Pořadí jeho stolce mezi ostatními předními stolci VI.36.
Ambon - neposvěcená osoba nesmí s něho čísti, VI.33; ani mnich VII.14.
Amfilochij ikonijský - svatý a blahoslavený otec VI.2.
Anathema - prokletí, klatba (vyobcování z Církve = odevzdání vyššímu soudu Božímu).
Anděl - kdož opouštějí církev Boží a Krista, aby sloužili andělům jako tvůrcům a správcům světa, předán anathemě (prokletí); Laod.35.
Anomeji - bludaři II.1.
Antimins - vyprání, Nicef.1.
Antiochijský biskup - jeho stolec po alexandrijském VI.36.
Apokryfické knihy . - tak nazývali bludaři knihy, jež sami sepsali pro oklamání prostých. Ath.
Apolinariané - II.1. Sjednocují se s církví pomocí myropomazání II.7.
Apolinarij - bludař VI.1.
Apoštol - víru odevzdanou od Bohem vyvolených apoštolů nutno zachovávat nedotčenu novotářstvím a měněním, VI.1. Pravidla sv. apoštolů přijata mezi církevní zákony VI.2, VII.1. T.zv. apoštolská ustanovení byla napřed určena pro čtení nově přistupujících ke křesťanství, (Ath.) ale potom od bludařů porušena a proto odvržena VI.2.
Apotaktité - při obrácení nutno je sjednocovati s církví křtem. Basil.47.
Ariáné - nesmějí býti při liturgii společně s věrnými; Timoth.9; předáni anathemě II.1; při obrácení nutno je sjednocovati s církví myropomazáním II.7 VI.95; při obrácení odpadlým k ariánství a býv. představitelům ariánství projevováno prominutí, ale nedostávali místa v kleru; a ti, kdož byli zavlečeni do ariánství přinucením a násilím po pokání obdrželi odpuštění a místo v kleru. Athan. k Ruf.
Arius - VI.1.
Askese - je dovolená, někdy zakázaná, Gangr.12, Gangr.21.
Astrolog - viz čarodějnictví.
Athanasij - arcibiskup Alexandrijský, svatý a blahosl. otec VI.2; jeho pravidla přijata do církevního zákoníku VI.2.
Aurelij - biskup karthagenský, předseda karthagenského sněmu. Karth.1, 3, atd.
Basil - arcibiskup Caesaree Kappadocijské, svatý, blažený, VI.2, bohonosný otec. VI.54.
Beránek - Ježíše Krista Boha našeho nelze zobrazovati v podobě beránka VI.82.
Biskup . - a/ zvolení a rukopoložení biskupa; biskupa mají ustanovovati dva nebo tři biskupové, apošt.1, Karth.60, ostatně nejlépe všichni biskupové té oblasti, I.4 VII.3. Nebo sněm, Ant.19, 23, Laod.12; shromáždí-li se všichni k volbě, lépe, Ant.19; je-li to svízelné, nutno, aby se sešli aspoň tři a nepřítomní vyjádří souhlas písemně I.4 VII.3 Ant.19; Volba má býti v přítomnosti metropolity, který písemně svolává ostatní biskupy na sněm, Ant.19, potvrzuje volbu, I.4 načež se koná rukopoložení I.4. IV.28 VII.3 karth.13. - Ustanovení tomuto odporující neplatí, Ant.19, a ustanovený bez souhlasu metropolitova, nesmí býti biskupem. I.6. - Jak postupovati, zpozdí-li jeden biskup, Sard.6, rozhoduje většina hlasů voličů, I.6; Ant.19, zvláštní ustanovení o tom, Karth.61; Každá volba biskupa, provedená světskými představenými, je neplatná, VII.3. Kdo pomocí světských představených obdržel biskupskou moc má býti svržen a odloučen a s ním všichni, kdož jsou ve společenství, apošt.30. Rovněž neplatí, ustanoví-li sobě biskup nástupce v biskupské hodnosti, koho chce sám, apošt.76, Ant.23. Rukopoložení se nemá odkládati více než tři měsíce, kromě nevyhnutelné nutnosti; IV.25; Karth.89. Nelze ustanoviti biskupa v církvi, kde biskup žije, cař.a16, anebo pro ves či malé město, jen když vzroste počet obyvatel; nutno ustanovovat v těch městech, kde dříve byli biskupové, Sard.6; Nelze ustanoviti biskupa, kde ho dříve neměli. bez souhlasu místního biskupa, Karth.64, 67, 111. Světitelé jsou povinni připomínat svěcenci ustanovení sněmů, aby nejednali proti rozhodnutí sněmu, Karth.25; b/ vlastnosti biskupů. - Biskupem mají býti ustanoveni lidé dávno osvědčení v slovu víry a v životě podle pravého slova, Laod.12, VII.2; kteří učinili všechny ve svém domě pravoslavnými křesťany, Karth.45; Nelze obratem povyšovati na biskupa toho, kdo teprve přešel z pohanského žití anebo se obrátil z hříšného způsobu života, apošt.80, I.2; Laik nebo mnich smějí býti povýšeni na biskupství po prověření na nižších stupních církevních, Sard.10; Cař.a.17; Pachatel neúmyslného zabití, Řehoř.Nis.5; hluchý nebo slepý nemůže býti biskupem, apošt.78; ale jednooký a na nohou poškozený může, apošt.77; biskup nemůže býti ženat VI.12. c/ Povinnosti biskupa. Biskup nutně má býti při záležitostech církevních, Ap.81, má udržovati vedoucí posvátnou péči s duchovní pevností, List.III , biskupu přísluší spravovati svou eparchii s náležitou pozorností, ustanovovati presbytery a jáhny, připravovat myro, posvěcovati panny a uvážlivě vyřizovati všechny záležitosti, Ant.9, Karth.6, navraceti zbloudilou a hadem zraněnou ovečku léčit, VI.102; svěcením na hodnosti kleru předběžně připomínat ustanovení sněmů, Karth.25; biskup má dostávat informace o služebnících církve a míti jejich seznam s označením, kdo je ustanovil a jaký je jejich život, Basil.89. Je povinen ve všechny dny, zvláště v nedělních dnech učit kler a lid zbožnosti, apošt.58, VI.19. na základě Písma a podání bohonosných otců, VI.19. Písmo vysvětlovati tak, jak vyložili učitelé církve ve svých spisech, VI.19; je povinen poučovati nemravného výkladem a přesvědčováním, někdy též církevními epitimiemi, nikoliv se na něho vzpínati bičem a bitím, Cař.a.9, apošt.27; je povinen pronášeti v modlitbách jméno svého oblastního biskupa nebo metropolity, Cař.a.14; biskupa nelze obviňovati, když z neznalosti ustanoví nehodného knězem nebo jáhnem. Theof.3, 5. d/ Omezení biskupské moci. - Každá eparchie je povinna zachovávati bez omezení jí příslušná práva a nikdo z biskupů nemá vztahovati svou moc na jinou eparchii, III.5, Ant.9, Karth.64, 57; nesmí veřejně učit v městě, jež mu nepodléhá, VI.20; zvláště k ponížení místního biskupa, Sard.11; nesmí přecházeti svévolně ze své eparchie do cizí a tam světiti a zařizovati církevní záležitosti, jemu nepříslušné, leč z rozhodnutí sněmu, Ap.14; nebo se souhlasem místního biskupa, Anc.13; ten, kdo svévolně přešel, budiž vrácen k své církvi, a jeho rozhodnutí jsou neplatná, Ap.14, 35, I.15; II.2; IV.5; Ant.13, 21, 22; Sard.1, 2, 3; Karth.59, biskup nemá opouštěti sídlo svého stolce a přejíti k některému chrámu ve své eparchii, Karth.82; nesmí více než nutno pečovati o své osobní záležitosti a zanedbávati péči o svůj stolec, Karth.82; nesmí odcházeti na své panství od své eparchie déle než tři týdny; každou neděli musí býti v nejbližším chrámě a sloužiti, ale nechoditi často do města, kde je biskup, Sard.12; jestli prodlí v jiném místě více než šest měsíců bez vážné potřeby, ztrácí eparchii, čest a hodnost, Cař.a.16; biskup nesmí uchvacovati klerika, patřícího území druhého, a světiti bez souhlasu jeho biskupa, jinak jeho úkon neplatí, I.16; IV.20; Karth.65, 91, 101, Sard.15; nesmí u sebe zdržovati klerika, odloučeného od druhé církve, VI.18; nesmí přijímati suspendované nebo svržené od druhého biskupa, Ap.16, Ant.3, Sard.13; nesmí přijímat nikoho z cizího monastýru a uvádět do kleru nebo na igumena, Karth.91; nesmí suspendovati nikoho ze stranickosti, I.5, VII.4; nesmí zakazovat sloužení ze stranickosti, VII.4; nesmí zavírat chrám ze stranickosti, VII.4; nesmí vyžadovati peníze nebo cokoliv od podřízených, VII.4; nesmí degradovat jenom z podezření, vzniklého našeptáváním a pomluvami, Theof.6; nesmí vylučovat z obecenství klerika, který řekl soukromě nějaký hřích, ale nepřiznává se na soudu, Karth.147; nesmí rozdělovat území pomocí světských úřadů na dvě, aby získal jméno metropolity, IV.12; nesmí obracet pozornost na liché stížnosti, Theof.6; nesmí nikoho ustanovovat na své místo z příbuzných nebo jiného ze stranickosti, Ap.76, Ant.23; nesmí choditi za moře, t.j. do Říma, leč s povolením oblastního biskupa, Karth.32; e/ různé případy: Biskup, který se neujal své eparchie ne ze své vůle, zůstane biskupem, ale nevměšuje se do záležitostí církve, v níž žije a vyčká na rozhodnutí plného sněmu o sobě, Ap.36, Ant.18; biskupové, kteří pro vpád barbarů se neujali svých eparchií, užívají všech práv své moci nad nimi, VI.37; biskup, který vytrpěl ve své eparchii pronásledování, nebo byl neprávem svržen a přišel do jiného města, přijímati s přátelstvím, Sard.17; biskup, který opustil eparchii pro nemoc, má jméno a čest biskupa, ale nesvětí, nezaujímá chrámy a samovládně neslouží, leč s povolením místního biskupa, list.III ; biskup, jenž se neujímá péče o církev, pro níž byl ustanoven, se odlučuje, dokud se jí neujme, nebo jiný sněm nevyřkne nad ním jiné rozhodnutí, Ap.36; Ant.17; biskup, přeložený s vyššího stolce na nižší, ponechává si přednost předešlého stolce, VI.39; biskupové, mladší dle vysvěcení, vzdávají přednost starším, Karth.97; biskupové malých měst jsou závislí na biskupech velkých měst, Laod.57; biskup který má dostatečný počet kleriků je povinen vypomoci biskupu potřebnému, Karth.66; písemné zřeknutí se úřadu vynucené na biskupu strachem a hrozbami, neplatí, Cyr.3; nevinen je biskup, oddělivší se od metropolity nebo patriarchy pro jejich blud, odsouzený otci, Cař.a.15; biskup zbavený pro nějakou vinu biskupských funkcí, nesmí zaujímat ani kněžské místo, IV.29; byl-li však bez viny odstraněn nebo svržen bludaři, musí býti znovuustanoven, III.3; IV.29; biskup, který se stal mnichem, nesmí konat archijerejskou službu, Cař.b.2; f/ majetek biskupa: Osobní majetek biskupa má být znám kněžím a jáhnům, kteří jsou s ním, Ap.40, Ant.24, klerici jej nesmějí uchvacovati po jeho smrti, IV.22; ani metropolita to nesmí činiti, VI.35, i kdyby zesnulý nevyúčtoval církevní vydání, Cyr.2; biskup má právo odevzdati svůj majetek při smrti komu chce, Ap.40, Ant.24; ostatně nesmí ustanoviti dědice nepravoslavné, bludaře a pohany, Karth.31, 92.
Biskupství - viz episkopie.
Bití otce - Nicef.43.
Bíti, tlouci - kněz, presbyter a jáhen, kteří by vlastnoručně nebo prostřednictvím druhých bili hřešící věrné nebo urážející nevěrné, zbavují se své hodnosti, Ap.27, Cař.b.3.
Bludař, blud - Co je bludař, Basil.1; blud se předává anathemě, II.1; s bludaři společně se nemodliti a nechoditi na modlitbu do jejich shromáždění, Ap.45, 65, Laod.33. Nelze jim povolovati přítomnost na bohoslužbách a modlitbách s věřícími, Timoth.9; dokonce ani přístup do Božího domu, setrvávají-li v bludu, Laod.6; nelze od nich přijímati oběti, Ap.46; ani sváteční dary, Laod.37; ani požehnání, Laod.32; ani s nimi společně slavit svátky, Laod.37; nelze choditi na bludařské hřbitovy, nebo na t.zv. jejich mučednická místa modlit se a uzdravovat, Laod.9; nelze je připouštět k svědectví proti biskupu a kleru, Ap.75, II.6; neuzavírati s nimi manželství, leč když přislíbí, že přejdou na pravoslavnou víru, IV.14, VI.72, Laod.10, 31, Karth.30; od bludařů vysvěcené nelze považovati za skutečně rukopoložené, Ap.68. S bludaři jednati laskavě, aby byli získáni pro pokání, Karth.77; učiní-li někdo z nich pokání při smrti, nutno přijímati, ale s prověřením, Basil.5; proti drzosti bludařů nutno prositi pomoc u císaře, Karth.104.
Bohatstvím - spojeným se spravedlností a dobročinností není nutno opovrhovati, Gangr.21.
Březen (Mart) - křesťané nemají konati 1. března pohanské lidové shromáždění, VI.62.
BŮH OTEC - jeden, všemohoucí, stvořitel všeho viditelného viditelného i neviditelného, symb. nic. a. cař.
Cařihrad - Nový Řím, II.3; stolec cařihradský má stejná práva jako stolec Starého Říma a je druhý po něm, IV.28, VI.36, II.3. Proto metropolité oblasti Pontu, Asie, Thrakie a známých i cizích národů po volbě jsou ustanovováni od cařihradského stolce, IV.28.
Církev . - eparchie, farnost, církevní úřad nemohou být dědici dědici biskupa nebo presbytera, Ap.76; církev nesmí býti dlouho osiřelá nebo býti bez představeného, list.III ; Karth.89; při vybudování nového města rozdělení církevních zařízení a farností má se říditi občanským a územním rozdělením, VI.38; IV.17; práva církve nutno dbáti a zachovávati, I.6, 7.
Církev - společenství věřících - má zachovávati vše, přijaté z božských Písem a apoštolského podání, Gangr.21; různé způsoby sjednocení s církví jinověrných, I.19, II.7, VI.95, Laod.7, 8, Basil.1, 47.
Církevní majetek . - má býti znám presbyterům a jáhnům, aby v případě úmrtí biskupa nebyl církevní majetek zamíchán s biskupským a naopak, Ap.40; Ant.24; všechny církevní věci mají míti seznam, Karth.42; církevní majetek chrániti s péčí a dobrým svědomím, Ant.24, Karth.42; Cyr.2; a používat podle předpisů, Theof.11; nikdo si nesmí přisvojovati církevní dědictví, Theof.10, má býti ve správě a disposici biskupově, Ap.38, 41; není nutno po něm vyžadovati vyúčtování vydání z církevních příjmů a příspěvků, Cyr.2; může je používati pro nuzné, na své nutné potřeby a pro cestující bratry. Ant.25; pro vdovy a chudé, Theof.11; biskup má ekonoma pro církevní majetek, IV.26; (viz ekonom ); nedovoluje se, aby si biskup a kněží něco přisvojovali z církevních věcí nebo věnovali svým příbuzným nebo jim dávali právo spravovat církevní příjmy, Ap.38, Ant.25; církevní majetek se nikomu neprodává a v případě potřeby jsou biskupové povinni referovati k sněmu a presbyteři biskupu, Karth.42, VII.12; církev je povinna žádati nazpět svůj majetek, který presbyteři prodali, když nebylo biskupa, Anc.15; kdo si béře pro svou potřebu církevní posvěcenou zlatou nebo stříbrnou nádobu nebo závěsu, musí býti odloučen, Ap.73.
Církevní obec - viz farnost.
Císař, panovník - nikdo nesmí nespravedlivě napadati císaře, Ap.84; nikdo z kleru nesmí jíti k císaři bez povolení biskupa své oblasti a zvláště biskupa metropolie, Ant.11, 12; Karth.119, II.6. Biskup může žádati císaře o milost pro utlačované, vdovy, sirotky, odsouzené a ty, kdož se k církvi utíkají, Sard.7. -9; nikdo z biskupů nesmí jíti k císaři bez jeho písemného pozvání, Sard.7.
Císařský list - IV.12;
Cizí - nepřijímati bez pokojných listů, Ant.7. Cizím může biskup pomáhati z církevního majetku, Ap.41, Ant.25.
Cizoložství . - A/ pojem: cizoložníkem se nazývá ten, kdo obcuje s cizí ženou, Basil.18, Řehoř.Nis.4; k cizoložství náleží sodomie a homosexualita, Řehoř.Nis.4; za cizoložníka se považuje; a/ muž opouštějící ženu a pojímající druhou, VI.87, Ap.48, Karth.115, Basil.9, 77; b/ pojímající cizí snoubenku do manželského spolužití, VI.98; c/ pojavší pannu Pánu zasvěcenou, Basil.18; d/ kdož vstoupí do manželství, když mu byla vzata cizí žena, jako viník za první, Basil.37; e/ žena, která opustila muže a vdala se za jiného, VI.87; Karth.115, Basil.9; f/ žena odloučeného muže, která žila s druhým před osvědčením o smrti prvního, VI.93, Ap.31; g/ žena vojína, uzavírající manželství v době mužovy nezvěstnosti, VI.93, Basil.36; h/ panna, která dala Bohu slib čistoty, ale pak ho porušila, Basil.18, 60; muž, jehož bez provinění žena opustila, hoden je obecenství a církví, kdežto ona epitimie, VI.87, Basil.35; ženám přikazuje zvyk, aby udržovaly v manželství i nevěrné muže. Muž, jehož žena opustila, je hoden odpuštění, a ta, jež s ním žije se neodsuzuje, Basil.9. B/ epitimie pro cizoložníky: přijímají se do obecenství za patnáct let, Basil.7, 88; za sedm let, činí-li pokání se slzami. VI.87, Basil.77, Anc.20. Viz Post.18.-27.
Centiriat - biskup karthagenský, Karth.98.
Cestování - v neděli, Nicef.39.
Cypr - práva jeho biskupa, III.8, VI.39.
Cyprián - arcibiskup africký a mučedník, VI.2. Jeho pravidlo vydané sněmem, který byl při něm konán, bylo zachováváno pouze v místech, z nichž byli biskupové onoho sněmu, VI.2.
Cyril - arcibiskup alexandrijský, svatý a blahoslavený otec, VI.2. Jeho církevní pravidla přijata do církevního zákona. VI.2.
Epitimie - 1/ určení a zásady při stanovení; epitimie jest trest určený posvátnými pravidly, Cař.a.10; nebo duchovní léčba, vhodná pro neduh, VI.102; nelze jí uvrhnouti hříšníka do zoufalství ani dávati příčinu ke zkaženému životu, VI.102; ti, kdož přijali od Boha moc svazovati a rozvazovati, mají zkoumati vlastnost hříchu a stav hříšníkův, jeho život před hříchem a po něm, VI.102; I.2; Anc.5, Basil.3. Karth.52; nepovažovati dobu za dostačující k léčení, nýbrž ochotu kajícníkovu, Řehoř.Nis.8; epitimie lze zkrátiti horlivému k nápravě, Basil.74, Řehoř.Nis.4, 5, VI.102, I.12; kdo se sám rozhodl k pokání, podléhá mírnější epitimii; kdežto usvědčený, delší Řehoř.Nis.4, 5; s těmi, kdož nepřijímají úplného pokání, postupovati podle vydaného řádu, VI.102, Basil.3, I.12; za jedno provinění nestanoviti dva tresty, Ap.25; 2/ Vlastnosti epitimie: Epitimie se liší podle druhu hříchu a provinění. Epitimie za odpadnutí od víry, viz "odpadnutí od víry" atd. Kdo napomáhal při něčím hříchu radou nebo pomocí a nevyznal se, nýbrž byl usvědčen, má býti pod takovou epitimií, a po takovou dobu jako pachatel zla, Basil.71. 3/ Zrušení epitimie: Ty, kteří se obrátili, nutno uváděti do obecenství po uplynutí lhůty stanovené ku pokání, Laod.2; kajícníka zprošťuje biskup, Karth.52; z nutnosti presbyter se souhlasem biskupa, Karth.7, 52; tajně, ne na liturgii, Karth.6; byl-li znám přečin veřejnosti, pokládá se ruka na kajícníka v předsíni chrámu, Karth.52; odloučený, který dostal přijímání vzhledem k blížícímu se konci života, uzdraví-li se, vrací se k doplnění epitimie, I.13, Řehoř.Nis.5. Zkracování epitimie, Postn.3.
Čarodějnictví . - kouzelnictví. Kdož učiní z něho pokání, podléhá epitimii jako vrah, Basil.65, 72; honiči mračen, kouzelníci, výrobci ochranných talismanů, čarodějové, hadači podléhají šestileté epitimii VI.61; kdož v tom setrvají, vyobcují se z církve, tamtéž; kdož vyhledávají kouzelníky, kouzelníci, odevzdávají se pětileté epitimii, Anc.24; šestileté VI.61, Basil.83; ti, kdož se uchylují odvrhnuvše víru k čarodějům nebo hadačům nebo těm, kdož slibují, že pomocí démonů odvrátí nějakou škodu, podléhají odsouzení jako odpadlíci od víry, Řehoř.Nis.3 (viz odpadnutí od víry ) Postn.2.
Čest - cti se sám zbavuje, kdo jedná proti svému souhlasu nebo podpisu, Karth.13; kdo chrání před trestem odsouzeného klerika, zbavuje se cti, Karth.73.
Čistota - mravní musí býti zachovávána od biskupů, presbyterů, jáhnů a všech, kdož se dotýkají svátosti, Karth.4. viz "kler". Biskupové, presbyteři a jáhni jsou vysvěcením vázáni svazkem čistoty, Karth.3.
Čistý . - sebe nazývali následovníci Novata, I.8, Theof.12, VI.95, Basil.1.
Čtrnáctideníci - viz tetratidé, II.7, VI.95.
Čtyřicátnice - čili Veliký půst (velikonoční) během něho se nesmí: 1/ konati plná liturgie, kromě soboty a nedělního dne, Laod.49; 2/ světiti dny narození mučedníků, nýbrž konati jejich paměť v soboty a neděle, Laod.51; konati oddavky a slaviti narozeniny, Laod.52; zakazuje se jísti maso, sýr a vejce dokonce v sobotu a v neděli, VI.56; nutno postiti celý půst, se suchou potravou, Laod.50; nelze dispensovati půst ve čtvrtek posledního týdne sv. čtyřicátnice, VI.29, Laod.50; asketa, který bez tělesné potřeby dispensuje posty, předepsané k zachování a církví ochraňované, je pod kletbou, Gangr.19. Věřící ukončí půst v půlnoční hodiny po veliké sobotě, VI.89; Dion.1; postižení těžkou tělesnou chorobou se osvobozují od postu ve středu, pátek a v čtyřicátnici dokonce ve Velkém týdnu před Paschou, Ap.69; mohou dispensovati půst a užíti víno a olej, Timoth.8, 10; také rodička ve velkém týdnu před Paschou se osvobozuje od postu, Timoth.8.
Dědic - biskupská hodnost se nedědí, viz biskup. Dědic majetku biskupova, viz majetek biskupa.
Dekret o vysvěcení - mají dostávati od svých světitelů ti, kdož byli vysvěceni; dekret má býti podepsán světitelem s označením roku a dne jejich rukopoložení, Karth.100.
Delegát - ustanovení delegáta v Africe, Karth.75; biskupům delegátům dávati listiny, obsahující jejich pověření, od něhož nesmějí ustupovati, Karth.96.
Démon - viz posedlý.
Den Páně - viz vzkříšení.
Den nedělní - viz vzkříšení.
Děti - které opouštějí pod záminkou zbožnosti své rodiče, zvláště věřící a zbavující je příslušné cti, pod klatbou. Ovšem pravověří mají přednostně zachovávati, Gangr.16. Děti příslušníků kleru nemají se spojovati v manželství s bludaři nebo pohany, Karth.1.
Devátá hodinka - její modlitby mají býti vždy jedny a tytéž, Laod.18.
Diakon - viz jáhen.
Diakonisa - jáhenkou ustanovovati ženu po dosažení 40 let a po zevrubném prověření, IV.15, VI.14. Vstoupí-li do manželství po kladení rukou, musí býti předána anathemě, společně s tím kdo se s ní spojil, IV.15. Diakonisa, která smilnila s pohanem, Basil.44.
Dionisij - arcibiskup alexandrijský, svatý otec, jehož pravidla přijata do církevních předpisů. VI.2.
Dionysos - VI.62.
Dioskor - bludař, VI.1.
Dítě nekřtěné - Postn.37.
Divadlo . - je zakázáno, VI.24, 51, Karth.18; zvláště během osmi dnů Paschy, VI.66, Karth.72; klerik pozvaný na svatbu nebo hostinu se má vzdáliti, jakmile začnou hry nebo divadelní představení, VI.24. Laod.54; děti kněží nemají hrát světské divadlo, ani se na ně dívati, Karth.18; toho, kdo si přeje zanechati herectví, nemíti znovu k němu, Karth.84, a nezbavovati milosti smíření, Karth.55.
Dívky - se nesmějí vdáti bez svolení svého otce, Basil.38. Dívky zasnoubené a potom od jiných unesené musí být navráceny snoubencům, Anc.10. Kdo znásilní nezasnoubenou dívku, odlučuje se obecenství církevního a nesmí si vzíti jinou, nýbrž tu, kterou si zvolil, apošt.67.
Dobročinnost - konaná chudým prostřednictvím církve je chvalitebná, Gangr.21.
Dogma - církevní psané a nepsané, Basil.90, 92.
Donatisté - (odštěpenci) opatření k jejich obrácení, Karth.79, 80, 102. Příklad přihlášení donatistů k pravoslaví, Karth.103. Rozhodnutí o věřících a donastických eparchiích, navrátivších se k pravoslaví, Karth.57, 68, 112.
Dostihy - viz divadlo.
Duchovenstvo - viz kler, klerici.
Duchoborci - (bludaři) II.1.
Dům Boží - viz chrám Boží.
Duše - v naší duši jsou tři síly; síla rozumu, síla žádosti a síla hněvu. Řehoř.Nis.1.
Dveře chrámové - nesmějí býti opouštěny od nižších služebníků církevních, Laod.22, 43.
Ekonom . - při archijerejském domě spravuje církevní majetek podle souhlasu svého biskupa, IV.26; takový ekonom má býti při každém biskupovi, IV.26, VII.11, Theof.10; ekonom chrání majetek osiřelého biskupského chrámu IV.25.
Ekytij - svržený biskup hypponský, Karth.76.
Elija - viz Jerusalém, I.7.
Enkratité - způsob jejich sjednocování s církví, Basil.1, 47.
Eparchie - viz biskup.
Episkop - viz biskup.
Episkopie . - Biskup má péči o všechny církevní věci, rozhoduje o nich pod dozorem Božím, Ap.38. Polnosti a statky patřící episkopii, nesmí prodávati místním úřadům nebo někomu jinému; v případě, že jsou nevýnosné, může je předávati klerikům, nebo zemědělcům. Jestliže zeman s použitím lsti překoupí pole od klerika, nebo zemědělce, kup neplatí a prodané musí být vráceno episkopii VII.12. Žádný z biskupů nesmí budovati monastýr pro sebe ke škodě episkopie; v opačném případě stavba se přivlastní episkopii jako její majetek, Cař.a.7. Obsazení episkopií a jejich proměnění v obvyklá bydliště se trestá u kleriků svržením, u mnichů a laiků odloučením, VII.12, l3; ženy nechť se vzdálí při pobytu biskupa, VII.18.
Epitimie . - církevní trest, růz.4.
Exarcha - biskupa prvního stolce nenazývati exarchou kněží, nýbrž biskupem prvního stolce, Karth.48.
Eudoxiáné - bludaři II.1.
Eucharistie - viz přijímání, oběť.
Euagrij - biskup cyperský, III.8.
Eunomiané - bludaři, II.1, II.7, VI.95.
Eustathij - metropolita panifilijský, písemně se zřekl své eparchie, sněmovní jednání o něm, list.III . Gangr.16.
Eufychij - bludař, VI.1.
Evangelium - proti evangeliu nikdo beztrestně nejednal, Karth.5.
Farnosti . - církevní obce, ve vesnicích nebo předměstích každé eparchie nezměnitelně zůstávají pod mocí biskupů, kteří ji spravují, IV.17, VI.25; zvláště když během třiceti let nesporně byly v jejich správě, IV.17, VI.25; spor o ně se rozhoduje na oblastním sněmu nebo exarchou nebo patriarchou, IV.17, VI.25; v případě vybudování nového města, rozdělení farností musí se krýti s řádem občanským a územním, IV.17, VI.38.
Fotij - patriarcha cařihradský, Cař.b.1.
Fotiniané - bludaři, II.1.
Frýgové - bludaři, viz Montanisté.
Furtunatian - biskup africký, Karth.109.
Gennadij - patriarcha cařihradský, jeho okružní list přijat mezi církevní předpisy, VI.2.
Hadačství - viz čarodějnictví.
Hipponský sněm - Karth.43, 63, 84, 89.
Hluchota - viz tělesné vady.
Homosexualita - epitimie Basil.7, 62, Řehoř.Nis.4, Post.29.
Hospoda - viz krčma.
Hostina - nepořádají ji klerici ani laici, Laod.55; nutno žádati, aby byly zakázány pohanské hostiny a hry, zvláště ve dny svatých mučedníků a blízko posvátných míst, Karth.71.
Hra - nikdo z laiků a kleriků nesmí se věnovat hazardní hře, VI.50. Biskup, kněz a jáhen se nesmějí věnovati žádné hře, Ap.42; viz divadlo.
Hroby - vylupování hrobů je promíjitelné nebo nikoliv, Řehoř.Nis.7. Epitimie za ně, Řehoř.Nis.7, Basil.66.
Hřbitov - věřící nemají přicházeti na bludařské hřbitovy, jež oni nazývají mučednickými, k modlitbě nebo léčení, Laod.9.
Hřích - není stejný, VI.102. Hříchy se vztahují ke třem silám naší duše, k síle rozumu, žádosti a hněvu. K síle rozumu se vztahují: bezbožnost, vzhledem k božským věcem, zřeknutí Krista, odpadnutí k židovství, pohanství atd. Řehoř.Nis.1; epitimie za tyto hříchy, Řehoř.Nis.2, 3. K síle žádosti se vztahují: lakota, ctižádost, rozkošnictví atd. Řehoř.Nis.1, epitimie za tyto hříchy, Řehoř.Nis.4. K síle hněvu se vztahují: závist, nenávist, nepřátelství pomluva, úklady, svárlivost, pomstychtivost, zabití atd. Řehoř.Nis.1, epitimie za tyto hříchy Řeh. Nis.5. Všichni lidé jsou hříšní, Karth.124, kdo tvrdí, že Janova slova: "Pakliť díme, že hříchu nemáme, sami se svodíme a pravdy v nás není", je nutno takto pronášeti z pokory, ale nikoliv, že by to byla skutečná pravda: anathema, Karth.128; kdo bude říkati, že svatí lidé mají pronášeti slova v modlitbě Páně: "odpusť nám naše viny" nikoliv za sebe, nýbrž za druhé lidi, a že jim není zapotřebí odpuštění, anathema, Karth.129. Kdo řekne, že svatí mají pronášeti tato slova modlitby Páně z pokory, avšak nikoliv proto, že by byla skutečností: anathema, Karth.130. Hříchy vztahující se k síle rozumu jsou nejtěžší a potřebují hlubokého a dlouhého pokání, Řehoř.Nis.2, Hřích k smrti je, když někdo hřeší, setrvává v nepolepšitelnosti a když někdo povstává proti zbožnosti a pravdě, VII.5. Nesmí býti odmítán nikdo, kdo se obrací ze hříchu, Ap.52. Kdož přijali od Boha moc svazovati a rozvazovati hříchy jsou povinni zkoumati druh hříchu a užívati léčbu, přiměřenou neduhu, VI.102. Zvláště nutno vymýtiti počátek hříchu, VII.22. Hřích vyznaný k biskupu soukromě, nelze považovati před soudem za dokázaný, Karth.147.
Hrozny - nelze přidávati k nekrvavé oběti, VI.28; přinášené hrozny přijímají kněží v chrámech pouze jako prvotiny, žehnají je a podávají prosícím jako díkůčinění Dárci plodů, apošt.3, VI.28.
Hyperveretej - jméno měsíce dle syromacedonského kalendáře, Ant.20, pozn.
Hypodiakon - podjáhen se neustanovuje do věku dvaceti let, VI.15, nesmí býti na místě jáhnů a dotýkati se posvátných nádob, Laod.21, 25.
Charisij - stoupenec Nostariův, III.7.
Chorepiskop - vikář, má býti ustanoven od biskupa města, Ant.10, může sloužiti i v městských chrámech, neoc.14; oni mohli omezujíce se na péči o podřízené chrámy, ustanovovati pouze žalmisty, podjáhny a exorcisty; presbytera však a jáhna pouze s povolením svého biskupa, VIl.14. Chorepiskopové byli povinni: a/ přijímati referáty o služebnících církevních od presbyterů a jáhnů a postupovati je biskupům, Basil.89; b/ míti u sebe seznam služebníků církevních s uvedením, kým byl kdo ustanoven a jaký je jeho život a postoupit takový seznam k biskupům, Basil.89; chorepiskopové měli právo prověřovati a přijímati hodné do kleru, ovšem nezařazovati je před oznámením eparchálnímu archijereji Basil.89.
Chrám bludařů - Nicef.46.
Chrám Boží . - nesmí nikdo budovati bez souhlasu biskupova, viz "oltář", chrámy mají býti posvěceny s obvyklou modlitbou a s uložením ostatků do nich, VII.7; chrámy se nesmí vylupovati a proměňovati v obyčejná bydliště, ale už proměněné obnoviti, VII.13; chrámy Boží jsou hodné úcty, Gangr.21; Kdo učí nedbati domu Božího, je pod klatbou, Gangr.5; Kdo nezůstane na modlitbě v chrámě do konce, budiž odloučen z církevního obecenství, Ap.9, Ant.2; nesmí se opouštěti Boží chrám a vytvářeti oddělená shromáždění, Laod.35; Gangr.6, v chrámě se nemá jísti, pořádati hostiny, umísťovati lože a konati stůl bratrské lásky, VI.74, Laod.28, Karth.51. Ženě, mající měsíčky, se nedovoluje vcházeti do chrámu Božího ani přijímati, Dion.2; nikdo nesmí uváděti na nádvoří chrámu žádné zvíře, jenom z krajní potřeby, VI.88;
Chudí . - mohou choditi s osvědčením chudoby s pokojným církevním listem, IV.11.
Igumen - je-li knězem smí ustanovovati žalmisty a hypodiákony, Nicef.6. Nesmí vyháněti mnichy, Nicef.24. Igumen-presbyter ustanovuje ve svém monastýru žalmistu, VII.14; ustanovení igumena v cizí eparchii neplatí, Karth.91; ten, kdo věnoval monastýru jmění a polnosti nemůže bez souhlasu biskupa sám sebe nebo druhého ustanoviti igumenem, Cař.a.1. Igumen a nástupce, Nik.7.
Ikona - úcta k ctěným a svatým ikonám je povinná, Dogma.VII Ježíše Krista Boha našeho nelze na ikonách zobrazovati v podobě beránka, nýbrž v podobě lidské, VI.82; spisy proti ctěným ikonám se počítají k bludařským knihám, VII.9.
Inventář církve - nelze vydávati věci, zapsané do církevního inventáře, Karth.42.
Jáhen . - Jáhna ustanovuje jeden biskup, Ap.1. Ustanovený nesmí týti mladší dvacetipěti let, VI.14, Karth.22. Nutno prověřiti u něho ještě na nižším stupni víru, mravy, stálost a tichost, Sard.10; má do svého posvěcení převésti na pravoslavnou víru všechny ve svém domě, Karth.45; volbu jáhna nemají konati světští představení, jejich ustanovení je neplatné, VII.3; jáhni jsou služebníci biskupa a jsou nižší kněží, I.18. Nemohou nic konati bez souhlasu biskupova, Ap.39. O jáhnu, který opustil své území bez vůle biskupovy, Ap.15, I.15; Jáhen, který obvinil svého biskupa před vyšetřením sněmu a vyneseného rozsudku, Cař.a.13; Jáhni nesmějí dávati přijímání presbyterům ani přijímati před nimi ani seděti mezi nimi, I.18. Tím spíše jáhni nemohou seděti před presbytery, třebas by měli nějaké církevní pověření, kromě toho, kdy zastupují svého patriarchu, nebo metropolitu, VI.7. Jáhen nesmí usednouti bez povolení svého presbytera, Laod.20; Jáhen usilující o přednost před presbyterem, VI.7. Jáhnům jsou povinni vzdávati čest podjáhni a nižší klerici, Laod.20; Povýšení na jáhna není překážkou jeho spolužití se zákonnou ženou, VI.13. Jáhni, když mají přistoupiti k svátostem, musí se zdržovati od svých žen, VI.13, Karth.4, 34. Trest pro toho, kdo zbavuje jáhna obcování se ženou, a trest pro jáhna, který pod záminkou zbožnosti vyhání svou ženu, Ap.5, VI.13. Ovdovělý jáhen smí míti ve svém domě pouze matku, sestru nebo tetu, I.3, VI.5, Basil.88. Jáhen, který zhřešil tělesně a hřích vyznal, neoc.10. Jáhen, který zhřešil pouze ústy a dále svůj hřích nerozprostranil, Basil.70. Jáhen, modlící se s bludaři, Ap.45. Na jáhna, usvědčeného z hříchu, který zbavuje duchovní služby, nelze pokládati ruce jako na kajícníka, ani dovolovati mu opětovný křest, aby takto mohl znovu vstoupiti do kleru, Karth.36. Sedm jáhnů, jež připomíná kniha Skutků; v městech může býti více než sedm jáhnů, VI.16.
jáhen odloučený - viz odloučený.
jáhen svržený - viz svržený.
Jan - papež římský, Cař.b.
Jerusalémský biskup . - má hodnost oblastního, I.7. Jeho stolec je pátý v pořadí, VI.36.
Jedení přínosu - Mik.5.
Ježíš Kristus - viz vyznání víry nicejské a cařihradské, dogmata IV a VI.
Kajícník . - upřímného kajícníka přijímati, VI.43; různé stupně epitimií pro kajícníky, viz Pláč, Poslouchání, Padání, Stání.
Kalendy - VI.62.
Kanonické knihy - viz Kniha.
Kanonické listy - neposílají venkovští kněží, Ant.8.
Kanonický list o propuštění - biskupové odcházející z Afriky do Říma, mají míti list o propuštění od svého předního biskupa, kart.32. Kdo chce jíti z nějaké potřeby k císaři, má míti propustku od biskupa, kde to budiž poznamenáno, Karth.119. Nikdo z kleru nesmí býti ustanoven v jiné církvi bez propuštění od svého biskupa, VI.17.
Kanonický list - Nikoho z cizích biskupů, presbyterů a jáhnů nepřijímati bez kanonického listu, ale s listy přijímati pouze kazatele zbožnosti, Ap.33. Klerikům neznámým v cizím městě nedovolovati sloužení bez kanonického listu od biskupa, IV.13. Bude-li někdo z kleru nebo laik, odloučený z církevního obecenství přijat v jiném městě, bez kanonického listu, musí býti odloučen jak přijímající tak přijatý, Ap.12. Kanonické listy se dávají osobám, o nichž by mohly vzniknouti pochybnosti, IV.11. Chudí nechodí s kanonickými listy, ale s listy pokojnými. IV.11. Viz Pokojný list, Chudý.
Kastrace - kastrát - Kdo se stal kastrátem z lidského násilí nebo v době barbarského pronásledování nebo zákrokem lékařů v nemoci, či od narození, může býti v kleru a je-li hoden, i biskupem, Ap.21, I.1; Kdo sám sobě provedl kastraci, jeli klerik, svrhuje se, je-li laik, nepřijímá se do kleru, a odlučuje se na tři léta od tajin, Ap.22. -24, I.1. Kastráti z posvátných hodností a z laiků, nemají míti při sobě ženy nebo otrokyně kromě manželky, sestry, tety a jiných osob mimo podezření, I.3, VI.5; Kdo provedl kastraci druhého vlastnoručně nebo na rozkaz bez zdravotních důvodů, je-li duchovní, zbavuje se hodnosti, je-li laik, odlučuje se, Cař.a.8.
Katechumen - potřebuje lhůtu, I.2. mezi jiným k naučení víře, Laod.46; Za katechumeny mají býti modlitby na liturgii, Laod.19. Vše, co katechumeni učinili před přijetím do katechumenátu, nepodléhá šetření, Basil.20; zhřeší-li však katechumen, podléhá trestu, Neoc.5, I.14; katechumen dítě nebo plnoletý, který přijal z neznalosti svaté tajiny, má býti pokřtěn, Timoth.1. Katechumen, který pozbyl v nemoci zdravý rozum, může býti pokřtěn, není-li pokoušen od zlého ducha, Timoth.4, Nelze křtíti ženu, dokud má periodu a se neočistí, Timoth.6; katechumen nemá jísti z darů pro nekrvavou oběť, Theof.8; katechumen odloučený pro hříšné pády, v případě umírání má být učiněn hodným křtu a přijímání svatých tajin, car.5.
Kathaři - viz čistí.
Kler, klerici . - A/ Co jsou klerici. Všichni sloužící při církvi, Basil.51; mohou býti voleni též z laiků, VI.33, církevní pravidla pro všechny příslušníky kleru, Basil.89. B/ Vlastnosti kleriků: Bezúhonnost, I.9, vyzkoušení Basil.89; kleriky nebo všeobecně v seznamu posvátných hodností nemohou býti; a/ pomlouvači, opilci, svárliví, Basil.89. b/ lichváři, kdož půjčují na úrok a přidávající k svému majetku cizí, Řehoř.Nis.6; c/ smilníci, Theof.3, 6. d/ po druhé ženatí po křtu nebo ti, co měli družku, Ap.17, Basil.12; e/ kdož mají vdovu nebo rozloučenou z manželství, nebo smilnici nebo herečku, Ap.18. f/ kteří byli ženati před obrácením na křesťanství s dvěma sestrami nebo neteřemi, Ap.19; ostatně jestliže po křtu nezůstanou v takovém manželství, mohou býti trpěni v kleru, Theof.5; g/ posedlí démonem, Ap.79; h/ muž ženy cizoložnice; ostatně upadne-li jeho žena do hříchu, je povinen se a ní rozvésti, jinak nesmí konati svěřenou službu, neoc.8; ch/ kdo na sobě provedl kastraci, Ap.22; i/ otrok bez souhlasu svého pána, Ap.82; j/ odpadlý k ariánskému bezbožnictví a ten, který tam přivedl též jiné, ath. k Ruf. Není zakázáno přijmouti do kleru; a/ ty, kteří nedobrovolně přijali něco obětovaného modlám, Anc.3; ty, kteří před křtem obětovali modlám, Anc.12; b/ toho, kdo před křtem uzavřel nezákonné manželství, umře-li jeho žena, nebo rozvede-li se s ní, Theof.4; c/ ty, kdož násilně byli těžkým mučením přinuceni k nečisté oběti, Petr.14. C/ Podřízenost biskupu: Klerici a ti, co jsou při dobročinných ústavech, monastýrech a mučednických chrámech, mají býti pod mocí biskupa, IV.8, Sard.14; mají ho poslechnouti, když s církevní potřeby je chce povýšiti na vyšší stupeň; jinak nesmějí sloužiti ani v té hodnosti, z níž nechtěli býti povýšeni, Karth.10. Kdož urazí biskupa a činí mu úklady, se svrhnou, Ap.55; IV.18, VI.34. Nikdo z kleru nesmí opustiti svou církev a přecházeti do druhé bez propustného listu svého biskupa, Ap.15, VI.17, Ant.3, Sard.16. Kler, který neučí lid poslušenství ustanovenému biskupu, se odlučuje, Ap.36. D/ Povinnosti kleru: Příslušníci kleru jsou povinni pilně konat Boží službu, IV.3; učit děti a domácí pravdám Božského písma, VII.10. Proto žádný z nich nesmí: a/ účastniti se světských záležitostí, IV.3, VII.10; b/ nebo konati světské vedoucí funkce, Cař.a.11. s výjimkou péče o sirotky a slabé z příkazu biskupova, IV.3; c/ najímati si majetek. IV.3, Karth.19; d/ konati vojenskou službu z povolání a vůbec světskou hodnost, IV.7. e/ ručiti za kohokoliv, Ap.20; f/ držeti v domě ženu s výjimkou matky, sestry, tety, nebo takové, jež je mimo jakékoliv podezření, I.3, Basil.88. E/ Příjmy kleru: Sloužící oltáře z oltáře jedí, Ap.41; mají býti však spokojeni tím, co dává přinášející, VI.99; pro svou výživu mohou pracovati, nikoli však konati zaměstnání nečestná a opovržení hodná, Karth.19, na př. míti krčmu, VI.9, obchod a nízká ziskuchtivost jsou vzdáleny církevnímu zvyku, VII.15; nikdo nesmí býti ustanoven pro dva chrámy, VII.15, IV,10, přecházeti z jednoho chrámu do druhého ze zištnosti, IV.5, 20, leč by tam nebylo dost lidí k obsazení církevních míst, VII.15, a v případě, že ztratil svou vlast, IV.20; Nikdo z kleru nesmí odcházeti do měst zvláště do sídelního města a tam konati bohoslužby v domovních chrámech, VII.10. Kdož tam žijí bez příčiny a poručení svých biskupů, odeslati, IV.23. F/ Majetek kleru: Klerik, který neměl žádného majetku a nezískal ho darem nebo dědictvím, koupí-li na své jméno polnosti nebo jmění, je považován za zloděje Božího majetku, Karth.41. Klerici nesmějí ze svého majetku nic dávati nepravoslavným, třebas byli jejich příbuzní, Karth.31. G/ Manželství kleriků: viz Manželství. H/ Tresty za těžké hříchy: Klerici, zhřešivší těžkým hříchem, degradují se ze své hodnosti, ale nezbavují se přijímání svatých tajin, Basil.32, 51; klerici, kteří bojují s loupežníky, zbavují se svých hodností, Basil.55.
Klečení - o nedělích atd. Nicef.10.
Klekání v sobotu - Mik.2.
Kliment - římský papež, jeho listy, Ap.85. Apoštolská ustanovení, předan. Klimenta, VI.2.
Kmotr - při křtu, viz křest, Karth.54.
Kněz - viz presbyter.
Kněz a půst - Nicef.47.
Kněžství - Ti, kdož přijímají kněžské důstojenství, mají se poučovati v přikázáních a slovech Páně. Neboť podstatu naší hierarchie tvoří znalost božských Písem, VII.2; shluk lidu nesmí voliti kněží, Laod.13, viz presbyter.
Kniha . - V církvi nelze čísti knihy, jež nejsou stanoveny pravidlem, Laod.59, Karth.33; Knihy posvátné, uctívané, kanonické, božské, a Bohem vnuknuté, Ap.85, Laod.60. Ath. o svátcích, Řehoř Bohosl. a Amfil. Ke kanonickým knihám nikdo nesmí nic přidávati a nic odnímati Ath. o svát. Knihy neuvedené do Zákona, určeny sv. otci ke čtení nově přistouplým, kteří si přejí poučení slovem pravdy, Ath. o svát. Není dovoleno Knihy Nového a Starého zákona a Kazatelů poškozovati, vystřihovati nebo dávati ke zničení, VI.68.
Knihy apokryfní - viz Apokryfní knihy.
Kníže - Nikdo nesmí uraziti knížete nespravedlivě, viníci zbavují se kněžské hodnosti, Ap.84.
Komický - nenosit komické masky. VI.62.
Komik - zcela se zakazuje býti komikem, VI.51.
Koupel - klerici, mnichové ani křesťanští laikové nemají se společně koupati se ženami. Usvědčení z toho klerici se svrhnou, laici odlučují, VI.77, Laod.30.
Kouzelnictví - viz čarodějnictví.
Kouzelník - viz čarodějnictví.
Krádež - se dělí na lup a odcizení, Řehoř.Nis.6; kdo lupičsky něco odcizí, podrobuje se epitimii pro vrahy, Řehoř.Nis.6; klerici usvědčení z krádeže se svrhují ale neodlučují Ap.25; laik, který kradl, ale sám učinil pokání, odstraňuje se z přijímání na rok, ale usvědčený na dva roky, Basil.61; Kdo odpadl a vyznal se knězi, má léčiti svůj neduh rozdáváním svého majetku chudým nebo tělesnou prací ve prospěch výživy a darů pro potřebné, Řehoř.Nis.6; Přiznání zloděje, Postn.41, Krádež obecního majetku, Postn.42. Vylupování hrobů, Postn.43. Krádež viz Loupež, Lakota.
Krčma . - Duchovní, klerik, mnich, nesmí vcházeti do krčmy bez nebezpečí odloučení, Ap.54. Kromě nutnosti získat nocleh nebo odpočinek na cestě, Karth.49; Tím více se nedovoluje míti krčmu, VI.9. Nikdo nesmí zřizovati krčmu uprostřed posvátné ohrady, VI.76.
Krev - zvířecí nelze jísti, VI.67.
Krev Páně - viz Přijímání.
Krvesmilstvo - Epithimie pro krvesmilníky, Basil.67, 75, 76, 79.
Křest . - A/ Způsob křtu" Křest nutno z příkazu Páně konati v Otce a Syna a svatého Ducha Ap.49; trojím pohroužením, Ap.50. B/ Povinnosti křtěnců: Ti, kdož se připravují k přijetí křtu, jsou povinni učiti se víře a pátého dne dávati odpovědi biskupu nebo presbyteru, VI.78; Laod.46. Kdož přijali křest pro nemoc, po uzdravení musí se učiti víře, Laod.47. Pokřtění mají očistou žití blížiti se k Bohu, VI.96. C/ Různá pravidla o křtu: Nelze překotně přiváděti k duchovní koupeli ty, kdož nedávno přistoupili k víře od pohanského žití, I.2, Laod.45; děti se křtí na odpuštění hříchů, aby skrze znovuzrození v nich bylo očištěno to, co obdrželi při starém narození. Anathemě podléhají ti, kdož zavrhují potřebu křtu novorozeňat a tvrdí, že nic nemají z prarodičovského hříchu, co by mělo býti omyto koupelí znovubytí, Karth.124; není dovoleno překřtívání, Karth.59 a Ap.47; nelze přijímati bludařský křest Ap.46. Basil.1. a pokřtěné bludaře nutno znovu pokřtíti. Ap.47, 68; Laod.8, Basil.1. II.7, VI.95. Křest rozkolníků se přijímá, Basil.1. Křest nutno konati v chrámě a v domácích modlitebnách jen s dovolením biskupa, VI.31, 59. Nemocní, kteří nemohou odpovídati, mají býti pokřtěni, jestli s jejich souhlasem vysloví druzí o nich svědectví Karth.54. Těhotnou pokřtíti, chce-li, neoc.26. Sedmiletý nebo plnoletý katechumen, který z neznalosti přijímal, má býti osvícen křtem. Timoth.1. Nekřtít posedlého, který se nezbavil nemoci, ale umírá-li, pokřtíti. Timoth.2. Katechumena, který ztratil zdravý rozum, nemocí, možno pokřtíti, není-li pokoušen od nečistého ducha, Timoth.4; Katechumenku, dostane-li v den křtu periodu, nekřtíti, dokud se neočistí, Timoth.6. Nekřtíti znovu duchovní zbavené hodnosti, aby mohli býti znovu ustanoveni, Karth.36.
Křesťan - kdo přijal jméno křesťan a uráží jméno Kristovo, nemá užitku z toho jména, Basil.45.
Křivopřísežnictví - Kněží a klerici usvědčení z křivé přísahy zbavují se posvátné hodnosti, nikoli však obecenství církevního, Ap.25. Laikovi - křivopřísežníku se zakazuje přijímání na deset let, Basil.64. Nevolníku na šest let, Basil.82.
Kříži - oživujícímu nutno vzdávati patřičnou úctu a nekresliti ho na zemi, VI.73.
Kvodvultdej - Quodevultdens, biskup karthagenský, kart.98.
Laik - nesmí a/ učit lid a bráti na sebe učitelskou hodnost, VI.64; b/ vcházeti do posvátného oltáře mimo osob císařské hodnosti, VI.69; c/ dávati si božské tajiny, je-li kněz, VI.58. Laici nepodrobující se svému biskupovi, podléhají odloučení, IV.8. Laik nedbající příkazů Božích a císařských. který se odváží bíti biskupa nebo ho vězniti, podléhá anathemě, Cař.b.3.
Lakota . - prospěchářství a odcizování podléhá odloučení od církve Boží, Řehoř.Neoc.3. Proto nutno krotiti vášeň lakoty, Karth.5. a léčit ji slovem učení a usměrněním viníka rozdávání jmění chudým, Řehoř.Nis.6.
Lepší - (bludaři), viz "Čistí".
Lichva - viz Úrok.
Listy - Venkovští kněží neposílají kanonické listy, píší pouze sousedním biskupům, Ant.8. Metropolita svolává listy biskupy své oblasti na sněm, Ant.19.
Liturgie . - svatý úkon oltářní, svatou tajinu oltářní, božskou liturgii smějí sloužiti jen ti, kdo nejedli, VI.29, Karth.50, 58; ve čtyřicátnici (velký půst) nutno v sobotu, v den nedělní a o svátku Zvěstování konati slavnou plnou liturgii, kdežto v ostatní dny pouze liturgii předem posvěcených darů, Laod.49, VI.52. Ariánům a ostatním bludařům se nedovoluje účast na božské liturgii, neslíbí-li, že zanechají bludu, Timoth.9. Částečný popis dávné liturgie, Laod.19.
Loupež . - Nejen loupež, nýbrž také vůbec lakota se považuje za hrozný a odvratný skutek, Řehoř.Neoc.3. Kdo v čas války se připojil k barbarům, účastní se jejich vpádu a ukazuje jim cesty a domy, nesmí býti přičten ani do počtu naslouchajících, Řehoř.Neoc.8. Kdož se odváží napadnouti na cizí domy a byli z toho usvědčeni, nesmí býti zařazeni ani do počtu naslouchajících Písmům. Přiznají-li se sami a navrátí-li cizí majetek, musí býti v počtu padajících, Řehoř.Neoc.9.
Lupič - bojovníci a lupiči se odsuzují, Basil.55. Lupič se soudí jako vrah, Řehoř.Nis.6.
Macedoniané - bludaři sjednocují se s církví udělením myropomazání, II.7, VI.95.
Macedonius - bludař, VI.1.
Majetek církve - viz Církev.
Majetek biskupa . - viz Biskup.
Majetek episkopie - viz episkopie.
Malomocný - se má modliti venku, Anc.17.
Manichejský blud - Basil.1.
Mantie - Nicef.27.
Manželství - druhé a další, Nicef.27.
Manželský svazek . - posvátnost manželského svazku; a/ manželství ustanoveno Bohem, Ap.51, poctivé manželské spolužití je čestné, Gangr.21. Kdo opovrhuje a hnusí se věrné a zbožné ženy, jakoby nemohla vejíti do nebeského království, je pod klatbou, Gangr.1. Kdo zůstává panicem (pannou) nikoliv z příčiny posvátnosti panictví, (panenství), ale z hnusu před manželstvím, je pod klatbou, Gangr.9. Opustí-li žena muže hnusíc se manželství, je pod klatbou, Gangr.14. Kdo z duchovenstva se vzdaluje manželství z hnusu, musí se napraviti nebo podléhá církevnímu potrestání, taktéž i laik, Ap.5, 51. Kdo se domnívá, že nelze přijímati v liturgii od kněze vstoupivšího do manželství, je pod klatbou, Gangr.4. b/ uzavírání manželství: Nesmí se oddávati nezákonná manželství, Theof.13. Ti, kdož uzavírají manželství, musí míti souhlas svých rodičů. Basil.38. 42, svých pánů, Basil.40, 42. Uzavírání manželství se zakazuje: 1/ biskupům, VI.12. 2/ mnichům a mniškám nebo pannám, jež se zasvětily Bohu, IV.16. Basil.6, 18. 3/ diakonisám IV.15. 4/ presbyterům, jáhnům a podjáhnům obdrželi-li svou hodnost. Ap.26, VI.3, 6. 5/ věřícím, zvláště žalmistům a zpěvákům s nevěřícími jako jsou židé a pohané a s bludaři, IV.14, VI.72, leč dají-li slib, že vstoupí do pravoslavné víry, IV.14, VI.72, Laod.10, 31. 6/ muži, žije-li jeho žena a ženě, žije-li její muž, VI.87, Basil.77. 7/ těm, kdož jsou v duchovním příbuzenství (viz "Duchovní příbuzenství" ) 8/ Pokrevním příbuzným (viz "Pokrevní příbuzní" ). c/ Povinnosti manželů: Manželé jsou povinni za souhlasu se zdržovati druh od druha ke konání modlitby zvláště v den sobotní a nedělní, Dion.3, Timoth.13. d/ Povinnosti při svatebních slavnostech: Nesluší se, aby křesťané na svatbách tancovali, nýbrž mají slušně jísti, Laod.53. e/ epitimie za některá nezákonitá manželství: Kněz, jáhen a podjáhen, kteří uzavřeli manželství po svém vysvěcení, jsou zbaveni své hodnosti, VI.6, Neoc.1. Jestliže kněz z neznalosti pravidla se zavázal nesprávným manželstvím, zdrží se pouze kněžských funkcí, manželství jeho se rozlučuje, ale nezbavuje se kněžství s kněžské cti, VI.26. Je zakázáno manželství věřícího s bludařkou, VI.72. Mnich, mniška a panna, jež se Bohu zasvětila, vstoupí-li do manželství, zbavuje se církevního obecenství, IV.16. a jejich manželství se rozlučuje. f/ Druhé manželství: je lék proti smilstvu, ale nikoliv prostředek k rozkošnictví, Basil.87. Kněz nesmí jísti na svatbě toho, kdo uzavřel druhé manželství, neoc.7. Po druhé oddaní se odlučují na rok a na dva roky, Basil.4. g/ třetí manželství je nečistota v církvi, ale je lepší než smilstvo. Basil.50. Po třetí oddaní podléhají epitimii, Basil.4, 80, h/ pollygamie je skutek zvířecí a těžší než smilstvo, Basil.80, epitimie, Basil.4, 80. viz Postn.19.
Marceliáni - bludaři II.1.
Maria Panna Bohorodice - dogma IV , neposkvrněná naše vládkyně, dogma VII .
Maska - křesťané nesmějí nosit masky, VI.62.
Maso - s krví, zvěřinu a zadávené nejísti, Ap.63. Kdo odsuzuje toho, kdo jí maso se zbožností, a vírou, je pod klatbou, Gangr.2. Nemají býti odsuzováni ti, kdož nejedí maso ze zdrženlivosti, Ap.51, 53, Anc.14, Basil.86. Přinášení masa má se díti mimo chrám. VI.96.
Mauritanie Sitifenská - povoleno, aby měla svého předního biskupa, Karth.24.
Maxim Cynik - II.4.
Maximian - biskup Vagenský, bludař, Karth.99.
Maximianisté - bludaři, Karth.78, 80.
Město - V malých městech nelze ustanovovati biskupy; ti, co byli ustanoveni před tím, nesmějí podnikati nic bez souhlasu městského biskupa, Laod.57.
Metropolita - je vedoucí biskup oblasti, I.4, 6, IV.28, Ant.19. Též exarcha IV.9, 17. Biskupové v oblasti jsou povinni ctíti ho jako hlavu, nekonati nic, co převyšuje jejich pravomoc bez jeho uvážení a pronášeti jeho jméno při modlitbách, Ap.34, Ant.9, Cař.a.14. Metropolita pečuje o své území Ant.9. Svolává místní sněm Ant.19. Potvrzuje volbu biskupa I.4 a ustanovuje ho s biskupy své oblasti, IV.28. Smí vzíti klerika od podřízeného biskupa a vysvětiti ho na jáhna, presbytera a episkopa potřebné církve, Karth.66. Bez jeho vědomí nesmějí podřízení biskupové cestovat za moře, Karth.32. Vzpomíná na modlitbách svého patriarchy, Cař.a.15. nesmí se nazývati veleknězem, Karth.48, ani rozšiřovati svou pravomoc za obvod své oblasti, II.2, III.8. Nemá nic dělat bez uvážení nebo souhlasu biskupů své oblasti, Ap.34, Ant.9. Oblastního biskupa ustanovují biskupové oblasti, Sard.6. Soudí ho biskupové té oblasti společně s ostatními metropolity, III.1. Město oblastního metropolity pojmenované rozhodnutím císařským metropolie, musí se spokojiti pouze se ctí, IV.12.
Milost - Kdo řekne, že ospravedlňující v Pánu Kristu milost boží působí pouze odpuštění hříchů, už spáchaných, ale neposkytuje pomoci, aby nebyly činěny jiné hříchy, anathema, Karth.125. Milost dává nejen vědomost, co nutno činiti, nýbrž i lásku, aby bylo lze splniti to, co víme; taktéž kdo praví, že milost Boží nám pouze odhaluje poznání hříchu a to, co nutno hledati a čeho se varovati, ale neposkytuje síly ke konání toho, co máme, anathema, Karth.126. Kdo řekne, že milost ospravedlňování je nám dána proto, abychom skrze ni snadněji plnili to, co lze splniti dle svobodného rozhodnutí, třebas můžeme s obtížemi i bez ní plniti božská přikázání, anathema, Karth.127.
Milostnice - Nicef.34.
Mnišství . - 1/ Přijímání do mnišství: Žádný dřívější způsob života nebrání křesťanu, aby vstoupil do mnišství, VI.43. Je velmi spasné připojovati se k Bohu skrze vzdálení z pozemských zmatků, VI.40. Na vstupujícím do mnišství nutno požadovati slib panictví, Basil.19. Ale po vyzkoušení, VI.40. Věk pro sliby, VI.40, Basil.18. Igumen, který konal postřižiny před uplynutím tříleté zkušební lhůty, budiž zbaven igumenství. Ten, kdo před uplynutím lhůty přijal mnišství, má býti odevzdán do přísnějšího monastýru, Cař.a.5. Tříletá zkušební lhůta může býti zkrácena pro nemoc a pro člověka, který už v občanském šatě žil jako mnich, Cař.a.5. Nečiňte nikoho hodným mnišství bez přítomnost osoby, která ho přijme do poslušenství, Cař.a.5. Duchovní, který přijímá do mnišství za peníze, má přestat, nebo býti svržen. Igumen neduchovní a igumenie buďtež vypuzeni z monastýru a dáni do druhého na poslušenství, VII.19. Nelze přijmouti do mnišství otroka bez souhlasu jeho pána, VI.4. O přijetí panen do mnišství, viz "Panna". 2/ Způsob mnišského života: Je úctyhodný, Cař.a.4. Mniši mají zachovati nemluvnost, VI.4, VII.22. Nevycházet z monastýru bez potřeby a požehnání představeného, aniž nocovati mimo monastýr VI.46. Mají žíti v těch místech, kde se zřekli světa, IV.4. Putujícímu mnichovi projeviti pohostinnost, ale nelze býti přijat do druhého monastýry bez souhlasu igumena. VIII.1. S bázní z odloučení od církevního obecenství Cař.a.4. Biskup může kteréhokoliv mnicha, známého zbožností přeložiti do druhého monastýru pro jeho prospěch a nebo poslati někoho z nich do světského domu, pro spásu těch, kdo v něm žijí, Cař.a.4. Mniši nevcházejí do hostince nebo krčmy, kromě potřeby při cestování, VII.22, Laod.24. Mniši nesmějí se vměšovati ani do církevních, ani do světských záležitostí, leč by jim to z nevyhnutelné nutnosti dovolil místní biskup, VI.4; nebo když městský biskup někomu z nich svěří péči o církevní věci, o sirotky a nemohoucí lidi, IV.3. Dlouho pobývají ve městě, zvláště v sídelním, bez příkazu biskupova, mají býti posláni na svá místa, IV.23. Nemají vstupovati do vojenské služby a světských funkcí, IV.7. Mniši a mnišky nemají žíti v jednom monastýru, ani o samotě spolu rozmlouvati, mnich nemá spáti v ženském monastýry a nejísti s mniškou o samotě. přinášené od muže do monastýru přijímá igumenie se starou mniškou za plotem monastýru. Mnich smí rozmlouvati s příbuznou mniškou krátce a v přítomnosti igumenie, VII.20. Ženy nesmějí spát v mužském monastýru, VI.47. Žena nemůže sloužiti v mužském monastýru, VII.18. 3/ Epitimie za těžké přečiny mnichů: Oženivší se mnich podléhá epitimii pro smilníky, VI.44, Basil.19, Anc.19, nebo cizoložníky, Basil.60, biskup může takovým projeviti lidumilnost, IV.16. 4/ Majetek mnichů a mnišek: Mnichové nemají míti nic vlastního. Smějí činiti pořízení o svém majetku před vstupem do monastýru a odkazovati jej komu chtějí, ale po vstupu do mnišství, moc nad veškerým jejich jměním má monastýr. Igumen nebo biskup má prÁvo odebrati v přítomnosti mnohých to, co by si někdo ponechal, prodati a rozdati chudým. Toho, kdo se v srdci rozhodl zatajiti něco ze svého majetku, nutno poučovati vhodnou epitimií, Cař.a.6. 5/ Představený monastýru, který nevyhledává uprchlé mnichy a nesnaží se posilovati padlé, má býti odloučen od svatých tajin, Cař.a.3. Povinnost hlásit hřích, Postn.38.
Mnich - dezertér Nicef.14, Nicef.35, odchod z monastýru, Nik.6.
Mnichové - odchod z monastýru, Nicef.17, 18, 25, pod epitimií, Nicef.19; v postu, Nicef.20, 33, 48, požehnání jídla, Nicef.49.
Mniši - a práce, Nicef.16, a vojenská služba Nicef.22, vchod do oltáře, Mik.1.
Mnišky - smějí do oltáře, Nicef.15, zhanobení, Nicef.21, přijímání od mladého presbytera Nicef.23.
Modla - modloslužebnictví. Utíkati se o pomoc k císařům k zničení model a zůstatků modloslužebnictví Karth.69, 95. Kdo opustiv Krista, koná tajné modlářství, anathema, Laod.35.
Modlám obětovati - viz Zřeknutí se víry. Presbyteři a jáhni, kteří obětovali modlám a potom obnovili zápas víry, nezbavují se cti, sedění, ale nekonají bohoslužby, Anc.1, 2. Kdo vyznal, že je křesťan, ale z přinucení oproti své vůli obdržel do ruky něco z obětovaného modlám, je vyznavačem, Anc.3, Petr.14. Různé epitimie pro ty, kteří se zúčastnili obětí modlám nebo obětovaného modlám podle jejich rozličné viny, Anc.4. -9,
Modlitba - Kdož vejdou do chrámu, mají setrvati na modlitbě do konce, Ap.9, Ant.2. Které modlitby konat, Karth.116. Ty, jež byly stanoveny a shromážděny na sněmu osvícenými, Karth.116. Anathema tomu, kdo praví, že slova modlitby Páně "odpusť nám naše viny" neříkají svatí, protože jsou hříšní, ale z pokory, Karth.130. Klerici jsou povinni pronášeti na modlitbě jméno svého biskupa, Cař.a.13, biskup jméno svého metropolity, Cař.a.14, metropolita jméno svého patriarchy, Cař.a.15, modliti se za odpadlíky k víře navrácené, nikomu neškodí, Petr.11. Kdo zbaven smyslů na sebe vztáhl ruku, může býti zahrnut do modliteb, Timoth.14.
Modlitba domovní - Duchovní mohou sloužiti a křtíti v modlitebních místnostech v domech s povolením biskupa, VI.31, Cař.a.12.
Modlitební dům - nesmí býti budován bez souhlasu biskupa, IV.4. Není-li prostředků k dobudování, VII.17.
Modlitebny pohanské - prositi císaře o vyvrácení, Karth.69.
Monastýr . - 1/ Budování monastýrů a jejich závislost na biskupovi; budování monastýru je věc důležitá a chvályhodná, nesmí se díti bez povolení eparchiálního biskupa, IV.4, Cař.a.1, a bez příslušné modlitby, Cař.a.1; posvěcený monastýr nesmí se státi civilním bydlištěm, IV.24, VI.49. Mnichové mají býti podřízeni městskému biskupu, a on má pečovati o monastýry. IV.4, 8. 2/ Vzájemný vztah mezi monastýru: Monastýry nemají býti smíšené, t.j. mužské a ženské dohromady, VII.20. 3/ Majetek monastýru: nutno chrániti, IV.24, VI.49. Monastýrské polnosti a statky neprodávati. V případě nevýnosnosti polí, lze je odevzdati klerikům, ale koupené od nich nutno vraceti monastýru, VII.12. Monastýr vyloupený a obrácený v obydlí nutno obnoviti, VII.12, 13. Věci a peníze zasvěcené Bohu od vstupujících do monastýrů mají zde zůstati dle slibu, ať dárce zůstane v monastýru či odejde, VII.19. Vše, co patří monastýru, má býti zapsáno do knih, Cař.a.1. Kdo věnoval monastýru majetek, nemůže jej odevzdávati ani jím disponovati, Cař.a.4.
Montanisté . - čili Frygové, bludaři, sjednocují se se svatou církví křtem jako pohané, II.7, VI.95.
Mučedník - kdož odsuzuje shromáždění na počest mučedníků, pod klatbou, Gangr.20. Paměť mučedníků má býti konána jen na těch místech, kde jsou jejich ostatky nebo část ostatků, nebo obydlí, nebo majetek, nebo místo jejich utrpení, ale nutno odvrhnouti oltáře, vystavěné podle vidění ve snu a marnivých zjeveních, Karth.94. Ostatně ve velikonočním postu konat památku mučedníků o sobotách a nedělích, Laod.51. Je dovoleno čísti o utrpení mučedníků v jejich dny, Karth.56. Avšak ohni odevzdávati pověsti o mučednících lživě sestavené nepřáteli pravdy. Podléhá anathemě, kdož je přijímá za pravé, VI.63. Nesmí se choditi k lžimučedníkům u bludařů, Laod.34, a na místa, bludaři zvaná mučednická, Laod.9.
Mučednický chrám - IV.6, 8, 10.
Myro, myropomazání - přípravu myra nemají konat kněží, Karth.6. Křtěnci po křtu mají býti pomazáni nebeským pomazáním, Laod.48. Kteří z bludařů mají býti sjednocováni při obracení k pravoslaví, myropomazáním, II.7, VI.95.
Myšlenky - nepodléhají epitimii, Postn.4, kdy ano Postn.5.
Narození Kristovo - Panna porodila nevměstitelné Slovo, což rozum nechápe a slovo nevyjádří. Nutno vyznávati, že božské zrození z Panny jako bezsemenné bylo nebolestné. Proto věřící nemají po dni narození Kristova připravovat a podávati chlebové pečivo jako na počest porodních bolestí Panny Marie, VI.79.
Násilí - viz Smilstvo.
Navatiané - bludaři, jinak "čistí", "lepší", viz "Čistí."
Neděle - křesťan je povinen světiti nedělní den, Laod.29, Theof.1. V nedělní dny se nesmí sklánět kolena, I.20, VI.90, Petr.15. Nedělní den nutno ztráviti jako den radosti. Petr.15, bez postu. Kdo se z příslušníků kleru toho dne postí, má býti svržen, laik odloučen, Ap.64, v údobí čtyřicetidenního postu o nedělních dnech věřící jsou povinni zdržovati se všeho zabitého, sýru a vajec, VI.56, půst se zmírňuje v nedělní den v předvečer Zjevení Páně, Theof.1.
Nekrvavá oběť - VI.28, viz Liturgie.
Nemoc - Nicef.26.
Neposlušenství - církevních rad a epitimií předávati soudu občanské moci, Cař.a.9.
Nestorij - bludař, VI.1. Klerici, kteří přijali Nestoriovo nebo Celestiovo mudráctví se zbavují hodnosti a laici odlučují, III.1, 2, 4, 6, 7, rehabilitují se ti, kteří Nestorij suspendoval za pravoslaví, III.3; sněmem degradovaní, Nestorijem však ustanovovaní. znovu se zbavují hodnosti, III.5.
Nevolnictví - Je nelidské držeti v nevolnictví křesťany, kteří prchli ze zajetí barbarského, Řehoř.Neoc.7.
Nocleh - v předsíni chrámové, Nicef.3.
Novat - bludař, presbyter římské církve, pozn. I.8.
Novoluní - novoměsíc, zapalování hranic při novoměsíci nutno odstraniti, VI.65.
Novotářství - odporující Písmům a církevním pravidlům nemá býti zaváděno, Gangr.21. I.2.
Numidil - přední biskup Numidie měl některá zvláštní práva, Karth.97.
Nutnost - nouze, potřeba, z nutnosti a jiných pohnutek vznikalo mnoho v dávné době nikoliv dle pravidel církve; napříště nic takového nesmí se státi, I.2.
Obecenství - (společenství) (obcování) s církví a s věřícími pouze na modlitbách je neúplné, ale v přijímání sv. tajin úplné, Anc.5. -9; biskupové a ostatní klerici, s nimiž zahájeno soudní řízení, jsou mimo obecenství, Karth.90, 98; viz "Soud".
Obětování . - viz Přinášení.
Obhajoba - obhájce, viz Ekdik.
Obchod - neprováděti obchod uvnitř posvátného nádvoří, VI.76.
Obrazy - jež klamou zrak a vyvolávají plamen nečistých rozkoší, jsou zakázány, VI.100.
Obviněný - obvinění, viz Soud.
Oděv - biskupové a klerici nemají se zdobiti nádherným, světlým a pestrým oděvem a lemováním jiné barvy, VII.16, Gangr.21, klerici nemají nositi nevhodný šat ani na cestách, ale ten, co je určen pro kler, VI.27. Kdo se vysmívá těm, kdož nosí prostý a skromný šat, má být napraven epitimií, VII.16. Hrubý šat nelze nositi pro domnělou askesi ani odsuzovati ty, kteří nosí se zbožností hedvábný šat, obecně přijatý, Gangr.12. Muž nemá oblékati ženský oděv ani žena mužský, VI.62, ani ne z asketických pohnutek, Gangr.13.
Odloučení - laika od přijímání; u duchovní osoby jest zbavení řádu, suspense.
Odloučení - bývá: a/ od svatého přijímání, b/ od všech modliteb, Anc.5. -9.
Odloučený od přijímání - a jedení prosfor, Mik.10.
Odloučený . - od obecenství nebo ten, komu zakázán výkon bohoslužeb, nesmí do vyšetření záležitosti přisvojovati si obecenství, Sard.14, Karth.28, 38, Basil.88. Kdo se modlí s odloučenými, má býti sám odloučen, Ap.10, Ant.2. Lid, který přijme odloučeného nebo suspendovaného klerika, se odlučuje, Basil.88. Skryje-li odloučený své odloučení, potrvá odloučení delší čas, Ap.13. Odloučené biskupy nesmí jiný biskup připustiti, jen v případě smrti odloučeného nebo s povolením biskupa nebo sněmu, Ap.32, I.5. Ant.6. Klerik, odloučený svým biskupem, je odloučen, dokud se neospravedlní, Theof.4, viz "Soud". Odloučení svým biskupem mohou hledati ospravedlnění před sněmem, který provede řádné vyšetření o odloučených, I.5, Ant.6, 20, Theof.4. Suspendovaný v Africe a hledající obecenství za mořem (v Italii) vyobcovává se z kleru, Cař.b.1. Odloučený v hodince smrti obdrží svaté tajiny, ale uzdraví-li se k životu, vrací se k dřívějšímu stavu, Řehoř.Nis.2, 5.
Odměnu - nesmí nikdo požadovati za ukázání, uschování, nalezení, atd. věcí, uchvácených nepřítelem v čas jeho vpádu a nalezených na poli nebo ve svém domě, Řehoř.Neoc.10, 11.
Odpadlý od víry - viz "Zřeknutí se víry".
Odštěpenec - viz Rozkolník.
Ochrana - klerika, odsouzeného na soudu biskupů, před trestem, se trestá buď peněžitou pokutou nebo zbavením cti, Karth.73.
Olej - krádež oleje z chrámu, viz svatou krádež.
Oltář . - žertveník, Ant.5. Pouze posvěcení smějí vcházeti do svatého oltáře a tam přijímati, Laod.19. Avšak nikdo z laiků, kromě osob císařské hodnosti, VI.69. Žena nevcházejž do oltáře. Laod.44. Oltáře čili žertveníky postavené v polích a vinicích jakoby na paměť ostatků mučedníků, vybudované stejně podle snů a lichých vidění, nutno bořiti a poučovati zmatený lid. Karth.94. K oltáři se nepřináší med, mléko, siker, ptáci, zvířata, maso a zelenina, ale přináší se víno, chléb, Ap.3, VI.57, 99, Karth.46, olej pro lampy, kadidlo Ap.3, prvotiny pšenice nebo hroznů pro požehnání, Karth.46.
Onanie - Postn.10. -14.
Opilství - kněží holdující vínu mají býti vyvrženi. Nižší klerici a laici odloučeni, nepřestanou-li, Ap.42, 43;
Orár - nenosí nižší církevní služebníci, Laod.22, 23.
Origenes - jeho učení, pozůstávající z fantasie bloudícího rozumu, odsouzeno, VI.1.
Osij - biskup kardubaký, Sard.1.
Otrok, otrokyně - bez souhlasu pána nepřijímati do mnišství nebo kleru otroků, Ap.82, IV.4. Otroci se propouštějí na svobodu při třech svědcích, VI.85. Otrok se nesmí vzdalovati služby svému pánu pod záminkou zbožnosti, Gangr.3. Otrokyně, která se provdala proti vůli svého pána, smilní, Basil.40, 42. Znásilněná svým pánem, Basil.49. Ovdoví-li a souhlasí-li na druhé manželství způsobem únosu, nemá býti obviněna, ale podléhá epitimii pro po druhé oddané, Basil.53.
Ozdoba - tělesná se zakazuje kněžskému stavu, VII.16.
Padesátnice - v jejích dnech nesklánět kolena, ale modliti se stoje, I.20.
Paměť zesnulých - má se konat liturgií a z nouze též mimo liturgii modlitbami, Karth.50.
Pán - provdané proti vůli pána, viz Smilstvo.
Panna . - Co je panna, Basil.18. Věk pro slib a ustanovení, Basil.18, VI.40, Karth.140. Zasvěcení panen nekoná kněz, ale biskup, Karth.6. Takové panny se svěřují zbožným ženám, Karth.53. Panna, Bohu posvěcená nesmí vstupovati do manželství, IV.16. Zakazuje se jí spolužití s jakýmkoliv mužem jako s bratry, Anc.19. Podmínky, při nichž povoleno panny navštíviti, Karth.17. Hřích panen Bohu zasvěcených je těžší než hřích vdov, Basil.18. Panna podléhá epitimii cizoložnice, je-li padlá, Basil.18, 60. Její manželství se rozlučuje, Basil.6. Kdo ji pojme, zcizoloží, Basil.18. Příslušný biskup má plné právo projeviti padlým pannám lidumilnost, IV.16.
Panenství - Vdovství je nižší než panenství, Basil.18. Panenství pro Pána spojené a pokorou je poctivé, Gangr.10, 21, je dobré a svaté, Gangr.9. Avšak jestli se někdo ze svobodných vzdaluje manželství z hnusu nad manželstvím nebo z povyšování nad oddanými, je pod klatbou, Gangr.10. Slib panenství uznává se platným, když věk dostihl plného rozumu, Basil.18. Kdož dala slib panenství v bludu a potom vstoupila do manželství, nepodléhá odsouzení, Basil.20.
Paramonarij - služebník k ochraně svatých míst, kostelník, IV.2.
Pascha - Nelze porušovati ustanovení nicejského sněmu o svěcení Paschy, Ant.1. O svátku Paschy nelze posílat svaté tajiny do jiných farností k požehnání, Laod.14. Den Paschy oznámiti skrze delegáty sněmu nebo připsáním při sněmovním usnesení, Karth.62, 84. Nelze konat Paschu se židy před jarní rovnodenností, Ap.7, Ant.1.
Pastýř - který přijal vedení má všemožně pečovati o to, aby zbloudilou ovečku navrátil a uštknutou hadem léčil, VI.102.
Pátek - v něm postiti podle podání pro utrpení Páně, Petr.15.
Patriarcha - co bylo stanoveno o presbyterech, biskupech a metropolitech, totéž ba ještě více náleží patriarchovi, Cař.a.15.
Peníze - ustanovení za peníze, viz Simonie.
Pepuziáné - bludaři, následovníci Montana, Basil.1.
Perioda - ženská, Postn.28.
Periodeut - se ustanovuje v malých městech a vesnicích, nikoliv biskup, Laod.57.
Petr - arcibiskup alexandrijský, svatý otec, jeho pravidla přijata do církevního zákona, VI.2.
Píseň trojsvatá - v ní po "svatý nesmrtelný" nesmí se přidávati slova "za nás ukřižovaný", VI.81.
Pláč . - první stupeň epitimie pro kajícníky. Bývá za branou modlitebního chrámu, Řehoř.Neoc.12.
Podání - dochované z dávných dob nutno zachovati, Karth.3. Je zachyceno písemně nebo bez sepsání, dogma VII , Basil.91; dogmata dochovaná podáním mají tutéž váhu jako písemná, Basil.91, 92.
Pohan - Křesťanům se nedovoluje vnášeti do pohanských chrámů olej nebo páliti svíčky, Ap.71, ani světiti s pohany, Laod.39. Věřící nesmějí uzavírati manželství s pohany, leč přislíbí-li, že přijmou křesťanskou víru, IV.14, Laod.10, 31, Karth.38.
Pohoršení - věřící nesmějí vyvolávat pohoršení, VI.47.
Pohostinný dům - IV.10.
Pokání - viz Kajícník, Epitimie.
Pokojný list . - nikoho s cizích nepřijímati bez pokojného listu, Ant.7, bezúhonní chorepiskopové mohou dávati pokojné listy, Ant.8. Chudí mají míti osvědčení o chudobě, IV.11.
Pokrm - se nesmí klásti za chrámovým plotem ani tam provádět obchod, VI.76. Není dovoleno jísti s divadelnímy výmysly a satanskými písněmi. Kněží nemají jísti o samotě se ženami, nýbrž s bohabojnými a zbožnými muži a ženami, aby obecenství stolu vedlo k duchovnímu vzdělání, VII.22. Dovolený je pokrm pro zajaté křesťany z rukou pohanů, není-li obětované modlám, Řehoř.Neoc.1.
Polnosti - patřící episkopii, viz Episkopie. Půda monastýrská, viz Monastýr.
Poluariáné - bludaři, II.1.
Poluce - (výron semene) přirozená, noční není hřích, Athan. k Amunovi, Dion.4, Timoth.12, Postn.8. -9.
Polygamie - je skutek zvířecí, těžší smilstva, Basil.80. epitimie Basil.4, 80.
Pontský biskup - II.2.
Posedlý . - nesmí býti přijat do kleru ani připuštěn k modlitbě s věrnými, Ap.79. Ten, kdo se neočistil od nečistého ducha, může obdržeti svatý křest pouze při odchodu ze života, Timoth.2. Ale věrný posedlý běsem, neporušuje-li svátost a nerouhá se, může přijímati periodicky, Timoth.3, pokrytecky posedlé nutno trestati. VI.60. a přijímati, Mik.4.
Poskvrna - duševní vlastně poskvrňuje, Ap.77.
Poskvrnění kněze - bludem a rozkolem, Stud.1, 16.
Poslouchání . - naslouchání, druhý stupeň epitimie pro kajícníky. Hříšník má státi za dveřmi v předsíni pouze do modlitby za katechumeny, Řehoř.Neoc.12.
Postřižiny - viz Mnich.
Posvátná místa - kdož převrací v obyčejná a když se u nich chovají nedbale a tak v nich žijí, mají býti vyhnáni i z míst, určených pro katechumeny, VI.97.
Poustevnictví - pokorné je hodné souhlasu, Gangr.21.
Poustevník - t.zv. poustevníky, kteří v černých řízách s dlouhými vlasy chodí po městech mezi ženami a muži, určovati do monastýru nebo vyhánět na poušť, VI.42.
Pověra . - oltáře postavené z pověry, viz "Oltář".
Pověřovací list - Posvěcená osoba nebo klerik nesmí putovati bez pověřovacího listu od svého biskupa, Laod.41.
Povolání duchovní - je vyšší než světské, VI.7.
Požehnání - je podávání posvěcení, VI.26, Basil.27, proto od bludařů se nesmí přijímati požehnání, Laod.32. Ten kdo sám potřebuje léčit vlastní rány, nesmí žehnati druhému, VI.3, 26, Basil.27.
Práce a půst - Nicef.42.
Pragmatikální list - IV.12.
Pravidlo - Pravidla svatých apoštolů šesti všeobecných sněmů a těch, kdož se místně shromáždili, a od svatých otců vydaná, vcelku a nepohnutelně přijímáme. VII.1. Nikdo nesmí je měniti, něco z nich vypouštěti ani přijímati druhá, podvržená, VI.2.
Pravoslavný - děti kleriků, narozené v manželství s jinověrkou a pokřtěné u bludařů, mají býti přiváděny do obecenství s obecnou církví, IV.14; děti kleriků nemohou vstupovati do manželství s jinověrci, leč když slíbí přijmouti pravoslavnou víru, IV.14. Pravoslavní členové kleru jsou svobodni podřízenosti biskupům, kteří odstupují od pravoslaví, III.3, Cař.a.15.
Presbyter . - 1/ K ustanovení presbytera: Presbytera ustanovuje jeden biskup, Ap.2. Nikoliv před třicátým rokem, neoc.17, VI.14, 15. Nikoliv před tím, než převede na pravoslaví všechny své domácí, Karth.45. Ne hned po křtu, I.2. Nepřekotně, ale po prověření, Sard.10, I.9, Cyr.4; viz Kler, Rukopoložení. 2/ Poměr presbytera k biskupu: Presbyter nesmí opomíjet svého biskupa, Cař.a.14. Bez souhlasu svého biskupa nesmí nic činiti, Ap.39. Laod.57. Presbyter, který opustil svůj obvod bez souhlasu svého biskupa a přemístil se do druhého, odlučuje se od obecenství, když se nevrátí, Ap.15, I.15, 16. Učiní-li rozkol, opovrhnuv svým biskupem, požádá zvláštní shromáždění, buduje jiný oltář, nepřesvědčiv biskupa v ničem, co by odporovalo zbožnosti a spravedlnosti, budiž svržen jako vládychtivý, Ap.31. Předává se anathemě, Karth.10, 11, Gangr.6, Cař.a.13. Presbyter je povinen pronášeti jméno svého biskupa na modlitbách, Cař.a.13. Je povinen dohlížeti na způsob života služebníků chrámu a referovati o nich Basil.89. 3/ Pastýřské povinnosti presbyterovy: Presbyter musí nepromíjitelně býti při záležitostech církve, Ap.51. Je povinen učiti kleriky a lid zbožnosti, Ap.58. Ty, kdo jsou nedobrého chování poučovati radami a někdy církevními epitimiemi, Cař.a.9, poskytovati nutné potřebným, z kleru, Ap.59. Nepřijímající tajiny bez provinění, má býti odloučen, Ap.8. Nepřijímající pověřenou službu se odlučuje, dokud ji nepřijme, Ap.36, viz Kler. 4/ Kdo nemůže býti presbyterem: a/ neúmyslný vrah, Řehoř.Nis.5. b/ ten, kdo byl zvolen světskými představenými, VII.3, viz Kler.
Presbyterida - Laod.11.
Pronásledování - Není nutno vyhledávati mučednictví, nepřijde-li samo a nerozpalovati oheň hříšníků vůči bratřím. Ostatně lze míti obecenství a těmi, kdo takto jednají, Petr.9. Nepřičítati vinu těm, kdož se vykupují stříbrem v čas pronásledování, Petr.12, kdož v době pronásledování za víru uprchli před pronásledováním všechno opustivše, nemohou být viněni, že místo nich byli zajati druzí, Petr.12.
Prorok - proti prorokům nikdo beztrestně nejednal, kart.5.
Prosfory - Nicef.11.
Prostopášný život - a kandidát svěcení, Nicef.7.
Prvotiny oltáře - viz Oltář.
Představený - viz Monastýr.
Přepych - má býti vzdálen kněžské hodnosti a stavu, VII.16.
Příbuzenství duchovní . - je důležitější než tělesný svazek, kmotři při křtu dětí nemají vstupovati do manželství s jejich ovdovělými matkami, VI.53.
Příbuzenství tělesné . - nelze vstupovati do manželství s dcerou bratra svého, otci a synu s matkou a dcerou, otci a synu s dvěma pannami sestrami, matce dceři s dvěma bratry, dvěma bratrům s dvěma sestrami, ženě se dvěma bratry, muži se dvěma sestrami, VI.54, neoc.2, Basil.23, 78, 87, Timoth.11. Jinak se manželství jejich rozlučuje a oni podvrhnou epitimii, VI.54, Basil.78.
Přijímání - růz.2, 3, 5, 6, 7.
Přijímání, eucharistie . - Odlučují se duchovní, kteří při přinášení bez řádného důvodu nepřijímají, Ap.8. Věřící, kteří nezůstávají v chrámě na modlitbě do konce a odvracejí se od svatého přijímání, se odlučují, Ap.9, Ant.2. Kdo chce přijímati, přistoupí, složí ruce do podoby kříže, a nemá používati žádného zlatého či jiného prostředku k přijetí božského daru místo rukou, VI.101. Každý umírající má býti hoden přijímání, I.13, Karth.7, Řehoř.Nis.2, 5. Muž a žena v noci obcující, ráno nesmějí přijímati, Timoth.5. Žena mající měsíčky, nesmí přijímati dokud se neočistí, Timoth.7, Dion.2. Kdo se připravuje k přijímání a nenadále polkne vodu, smí přijímati, Timoth.16. Posedlý člověk věřící, nerouhá-li se smí občas přijímat, Timoth.3. Kdo měl nečisté sny, nechť zkouší svědomí a byl-li pokoušen od satana, nechť přijímá, Dion.4, Timoth.12. Kdo se domnívá že nemá přijímati od ženatého kněze, je pod klatbou, Gangr.4. O přijímání těch, kdož jsou pod epitimií viz epitimie.
Příjmy - osiřelé církve, jež náležely biskupovi, má chrániti její ekonom v celosti, IV.25.
Přinášení . - svatých darů na liturgii. V něm nutno řediti víno vodou, VI.32. Toto přinášení nutno konati po vzájemném odevzdání pokoje, Laod.19. Svaté přinášení se nekoná v domech, Laod.58. Kněží mají podávati lidu přinášení bez přidávání hroznů, VI.28. Za sebevrahy nečiniti přinášení, Timoth.14, leč spáchal-li sebevraždu v pominutí smyslů, Timoth.14. Je spravedlivé konati přinášení za odpadlé z příčiny těžkých muk, kteří pak učinili pokání, Petr.11. Zbytky přinášení po použití při svátosti rozdělují mezi sebou klerici, z nich nesmějí jíst katechumeni, jenom klerici a věřící, Theof.8.
Přinášení plodů - nemá býti přijímáno a rozdáváno bez vůle biskupovi, Gangr.7, 8.
Připadání, padání . - klekání, třetí stupeň epitimie. Kajícník stojí za dveřmi chrámu, vychází společně s katechumeny, Řehoř.Neoc.12.
Přirozenost - Dvě přirozenosti jsou v jediné osobě Ježíše Krista, dogma IV o dvou přirozenostech.
Přísaha - je zakázána a zvláště ve špatné záležitosti, Basil.29. Nenutit k porušení přísahy, kdož přísahali, že nepřijmou svěcení, Basil.10. Dva způsoby rozvázání přísahy, Basil.10, 17. Též Postn.43.
Příspěvky - za zemřelé, Nicef.4.
Půjčka - viz Úrok.
Půst v srpnu - Mik.3.
Půst - nutno zachovávat ve svatou čtyřicátnici před Paschou, rovněž ve středu a v pátek, Ap.69, Petr.15, v den Páně, neděli a sobotu mimo Velikou, zakázán přísný půst, Gangr.18.
Rány Páně - Petr.1.
Resignace na sloužení - písemně vynucená strachem a hrozbami, neplatí, Cyr.3.
Rigin (Regin) - biskup cyperský, III.8.
Rodiče - nemají opouštěti své dítky pod záminkou poustevnictví, Gangr.15.
Rodička a půst - Nicef.15.
Rozhodování - při nesouhlase rozhoduje většina hlasů, I.6, Ant.19. Souhlasné rozhodnutí biskupů musí platiti, Ant.15.
Rozkol - presbyter, který způsobí rozkol, předává se anathemě, Karth.10, 11.
Rozkolník . - pojem, Basil.1. S rozkolníky nebo odštěpenci není nutno se modliti, Laod.33. Proti řádění rozkolníků dlužno prositi pomoci u císaře, Karth.104. Rozkolnický křest se přijímá, Basil.1. Z obrácených rozkolníků enkratitů Basil Veliký přijal dva na biskupský stolec, Basil.1.
Rozvod (rozluka) - není dovolený kromě případu cizoložství. Žena se nemá rozváděti s mužem proto, že ji bije, že utrácí její majetek, že je nevěrný, Basil.9. Muž se nesmí rozvésti se ženou proto že je posedlá zlým duchem, Timoth.15.
Rukopoložení . - má býti po prověrce s vědomím duchovenstva ne tajně, ale uprostřed chrámu, v přítomnosti lidu, a při ohlášení biskupově, Theof.7. Svěcenci mají být svěceni pouze od svých biskupů, Sard.15. Rukopoložiti pouze s jmenovitým určením k známému chrámu nebo monastýru, IV.6. Svěcení mají dostat od světitele dekrety, s vyznačením dne a roku rukopoložení, Karth.100. Nikdo se nesvětí po druhé na tutéž hodnost, Ap.68, Karth.36, 59. Jenom svěcení od bludařů mohou býti znovu svěceni od pravoslavných biskupů, Ap.68, Basil.1. Nelze nutit k porušení přísahy ty, kteří přísahali, že nepřijmou svěcení, Basil.10.
Řád církevní - jest zachovávati, Karth.2.
Řehoř Bohoslovec - svatý a blahoslavený otec. Jeho pravidlo přijato do církevních předpisů, VI.2.
Řehoř biskup neocaesarejský - svatý a blahoslavený otec. Jeho pravidla přijata mezi církevní předpisy, VI.2.
Řehoř biskup nisský - svatý a blahoslavený otec. Jeho pravidla přijata mezi církevní předpisy, VI.2.
Řím Nový - Cařihrad II.3.
Římský biskup - má míti moc na západě, I.6. Jeho stolec, VI.36.
Sakkofoři - bludaři, Basil.47.
Satyrická maska - se nesmí nositi, VI.62.
Sebevrah - nebývá obětování za sebevrahy, Timoth.14.
Savelliáné - bludaři, II.1, 7, VI.95.
Shluk lidu - nesmí voliti kněze, Laod.13.
Shromáždění církevní - kdo bez omluvy po tři nedělní dny během tří týdnů nepřijde na církevní shromáždění, je-li klerik musí býti svržen, je-li laik vzdálen od obecenství, VI.80. Kdo učí beztrestně nedbati domu Božího a shromáždění v něm, je pod klatbou, Gangr.5. Kdo se straní shromáždění v jedné církvi, nebudiž přijímán ani v druhé, Ant.2.
Shromáždění rozkolné - je ono, jež svolávají nepokorní kněží nebo biskupové a prostý lid, Basil.1. Kdo svolává oddělené shromáždění vně církve, a církví opovrhuje, chce jednati o církevních věcech bez presbytera, vyslaného biskupem, je pod klatbou, Gangr.6. Duchovní opominuv biskupa pořádající oddělené shromáždění a postavující oltář, který neposlouchá napomínajícího biskupa, se svrhne. Kdo bude úporný ve zneklidňování církve, musí býti zkrocen vnější mocí, Ap.31, Ant.5. Presbyter odsouzený od svého biskupa, který přináší z pýchy odděleně svaté dary, podléhá klatbě, Karth.10, 11. Ostatně před odstoupením presbytera odcizujícího se od biskupa, nutno zjistiti, zda nemá spravedlivé stížnosti proti biskupovi, Karth.11. Ty kdož jsou v rozkolnických shromážděních, napravovati vhodným pokáním a opět sjednocovati s církví, Basil.1. Ti, kdož jsou v církevních hodnostech, odstoupí-li od církve a učiní-li pokání, někdy se přijímají v téže hodnosti, Basil.1.
Simonie, svatokupectví . - Milost svatého Ducha je neprodejná, VI.23. Proto a/ ustanovující a ustanovené za peníze nebo dary, stejně jako prostředníky při tom, nutno zbaviti hodnosti a funkce; laiky a mnichy předati anathemě, Ap.29, IV.20, VI.22, VII.5, 19. Bráti za svěcení ať se tak stalo před rukopoložením nebo po něm, či při něm je stejné, Basil.90. Genad b/ kdo z biskupů nebo kněží žádá za podání svatého přijímání peníze nebo něco jiného, má býti svržen, VI.23. c/ kdo za peníze přijímá do mnišství, má býti svržen, VII.19.
Sjednocení - jinověrců s pravoslavnou církví se děje s ohledem na jejich vlastnosti skrze křest a myropomazání, I.19, II.7, VI.95, Laod.7, 8, Basil.1, 47.
Slavosloví - "se svatým duchem" přijato z nenapsaného apoštolského podání, Basil.92.
Slepý - viz Vady tělesné.
Slib - nutno se vystříhati nerozvážných slibů, jako na příklad slib o nejedení vepřového masa, Basil.28. Platí slib těch, kdož dosáhli plného rozumu, Basil.18. Muži a ženy, kteří dali slib panictví a porušili ho, podléhají epitimii, Basil.19, Anc.19, VI.44, Basil.18, 60.
Slovo Boží - kdo poslouchá a neplní, má se napomínati, Timoth.17.
Služebník - nižší nemá nositi orár a neopouštěti vchod do chrámu, Laod.22.
Smilstvo, smilník, smilnice . - a/ určení smilstva: Rozdíl mezi smilstvem a cizoložstvím, Řehoř.Nis.4. Smilníkem je uznán muž, který spáchal smilstvo se svobodnou od manželství, Basil.21. Smilnicí je dívka, která se vdala bez souhlasu otcova, Basil.38, pánova, Basil.40, nebo vůbec toho, kdo má nad ní pravomoc, ale pouze do odpuštění a smíření, Basil.42. b/ epitimie (trest) pro smilníky z řad laiků: Kdo se sám rozhodl vyznati hříchy má býti pod epitimií více mírnou. Kdo byl ve zlu přistižen nebo nevolky usvědčen, podrobuje se delší nápravě, Řehoř.Nis.4. Proto taková epitimie se prodlužuje na devět let, Řeh.Nys.4, na sedm let, Basil.59. dokonce na čtyři, Basil.22, a na tři roky, Basil.38. Jak tedy nutno tuto epitimii prodělávati? Řehoř.Nis.4, Basil.22, 59. Kdo unesl a pojal cizí snoubenku nebo si vzal ženu po tajném nebo násilném jejím zneuctění, podléhá řízení dle Basil.22. Provdavší se bez souhlasu otcova nebo pánova se odlučují na tři léta od přijímání, Basil.38. c/ epitimie pro smilníky z duchovenstva: Kněží a klerici usvědčení ze smilstva zbavují se duchovenské hodnosti, Ap.25, Basil.3, 32, 51, 70, neoc.1. Žalmista, který obcoval se snoubenkou před sňatkem, neuvádí se na vyšší hodnosti, Basil.69. d/ epitimie pro vydržovatele smilnic, VI.86, viz Postn.14. -18. Smilstvo - Nicef.36, 37. Smilstvo - epitimie podle Postn.49. -65. (v Pindalionu).
Snářství - viz Pověra.
Sněmovní zápisy - obsahující usnesení sněmu jest nutno psáti jménem všech. Podepisuje je předsedající na sněmu, Karth.96.
Sněmy - 1/ místní: a/ pojem: místní sněm je shromáždění biskupů jedné oblasti, I.5. Úplný sněm je ten, na němž je přítomen metropolita s ostatními, Ant.16. b/ doba svolání: podle dávného zvyku dvakrát do roka, Ap.37, I.5, IV.19, Ant.20. Později pro různé obtíže stanoveno, aby byl jednou do roka, VI.8, VII.6, Karth.27. Napřed byl sněm svolán ve čtvrtou neděli padesátnice a na dvanáctý nebo patnáctý den měsíce října, Ap.37, Ant.20, a potom doba před velikým postem a k podzimu, I.5, posléze 21. srpna, Karth.84. Rozhodně plný sněm se má konat jednou ročně, Karth.106. c/ kdo svolává sněm: nikdo nesmí sám o sobě svolávat sněm, Anc.20. Sněm má svolat metropolita nebo oblastní biskup dopisem, Ant.19, 20. d/ kdo tvoří sněm: na sněm mají přicházeti všichni biskupové, I.5, IV.19, VI.8, kromě těch, jimž vadí překážky, Karth.87. Kdo z biskupů se na sněm nedostaví bez omluvení, sám sebe obviňuje, Laod.4, a podvrhuje se epitimii, IV.19, VI.8, Karth.87, 88. Biskupové předního stolce oblasti mají vysílati dva nebo dle volby více delegátů ze svých shromáždění na sněm, aby byl schopný jednání, Karth.14. Úlevy biskupům při zvláštním trvání sněmu, Karth.141, 142, jestliže některý představený překáží svolání sněmu, má býti odloučen, VII.6. Metropolita vyžadující nějakou věc od biskupa který přijel na sněm, navrátí čtyřnásobně, VII.6. e/ předmět sněmovního jednání: Oblastní (eparchiální) sněm zařizuje záležitosti své oblasti II.2, jedná se o dogmatech zbožnosti, rozsuzuje církevní nesrovnalosti, Ap.37, VII.6, a případy, vyvolávající pochybnosti, Ant.20. Jedná se o žalobách na biskupa, I.5, rozhoduje ve sporech biskupů o farnostech, IV.17, VI.25. Doplňuje rozhodnutí menšího sněmu, Karth.43, volí a ustanovuje biskupa, I.4, IV.28, VII.3, Ant.19, 23, Laod.12, Karth.13, a soudí biskupa, viz Soud. f/ uznané místní sněmy, VI.2. 2/ všeobecné: a/ pojem všeobecného sněmu, I.2. b/ které jsou všeobecné sněmy? ~>~ První všeobecný sněm: pozůstával z třistaosmdesáti svatých a blahoslavených otců, shromážděných v Nicei při císaři Konstantinu proti bezbožnému Ariovi, odhalil a vysvětlil jednobytnost v třech osobách (hypostasích) božské přirozenosti, naučil věřící klaněti se jednou úctou Otci i Synu i svatému Duchu a vyvrátil lživé učení o nerovnosti v božství, VI.1; nikdo nesmí skládati, předkládati, a ukazovati jiné vyznání, než stanovené od svatých otců svatým Duchem v Nicei shromážděných, III.7. ~>~ Druhý všeobecný sněm pozůstávající ze stopadesáti otců shromážděných v Cařihradě při velikém císaři Theodosiovi. Tento sněm doplnil nicejské vyznání víry bohosloveckými výroky o svatém Duchu, odvrhl Macedonija, který se opovážil považovati vládce za služebníka a chtěl přetíti přetíti nepřetnutelnou jednotu; a odsoudil Apolinaria, bezbožně učícího, že prý Pán přijal tělo bez duše a rozumu, VI.1. ~>~ Třetí všeobecný sněm sestávající z dvouset otců, shromážděných v Efezu při císaři Theodosiovi, synu Arkadiovu. Stanovil, že jeden a týž Kristus jest Syn Boží vtělený a porodivší ho vždycky Panna je vlastně a pravdivě Bohorodice, a odvrhl Nestorija, který učil, že odděleně je Kristus člověk a odděleně Bůh, VI.1, ~>~ Čtvrtý všeobecný sněm pozůstával ze šestisettřicetipěti otců, shromážděných v Chalcedoně při císaři Markianovi. Stanovil, že jeden a týž Kristus Syn Boží pozůstává z dvou přirozeností a vyobcoval z církve pošetilého Eutychije, který učil, že veliké tajemství spasení vykonal přízrak; s ním Nestorija, který potvrzoval rozdělení přirozeností a Dioskora, uznávajícího smíšení těchto přirozeností, VI.1. ~>~ Pátý všeobecný sněm sestávající ze stošedesátipěti otců, shromážděných v Cařihradě při Justinianovi, zavrhl Theodora Mopsuetského, učitele Nestorijova, Origena, Didyma, Euagrija, kteří obnovili pohanské báje o přecházení a proměnění některých těl a duší a nerozumně se postavili proti vzkříšení mrtvých; také spis Theodorita proti pravé víře a proti dvanácti kapitolám blahoslaveného Cyrilla a tak zv. list Lvův, VI.1. ~>~ Šestý všeobecný sněm shromážděný v Cařihradě při císaři Konstantinovi, objasnil, že máme vyznávati dvě přirozená chtění a dvě vůle a dvě přirozené působnosti v jediném Pánu našem Ježíši Kristu pravém Bohu, který se vtělil pro naše spasení. Přijal a potvrdil víru, dogmata a pravidla předešlých pravoslavných všeobecných a místních sněmů a svatých otců a stanovil, že se nesmí nic dodávat k nim, ani odnímati, dogma VI . ~>~ Sedmý všeobecný sněm sestávající z třísetsedmdesátisedmi svatých otců při císaři Konstantinovi a jeho matce Irině, vysvětlil a potvrdil dogma o úctě k ikonám, dogma VII . 3/ Důležitost sněmovních usnesení: Neplatí rozhodnutí proti ustanovením všeobecného sněmu, III.8. Kdo se odvažuje odporovati všeobecnému sněmu, vystavuje se nebezpečí vyvržení z kleru, I.2. 4/ Důležitost sněmů všeobecně: Nikdo nesmí měniti sněmovní pravidla, VI.2. Tato pravidla mají býti připomínána při rukopoložení, aby nebylo jednáno proti nim, Karth.25. Zbavení hodnosti, domnívají-li se, že jsou v právu, mohou se odvolat k velkému sněmu biskupů, Ap.2. Zbavení kněžské hodnosti sněmem a odváživší se konati dřívější službu, zbavují se práva na obhajobu před před sněmem, Ant.4.
Sobota - křesťané nemají společně se židy světit soboty, Laod.29. V sobotu se zakazuje přísný půst, Ap.64, VI.55; i o velikém postě, VI.55. kromě Veliké soboty Ap.64. V sobotu čísti i evangelium s druhými Písmy, Laod.16.
Sodomista - se přijímá do obecenství po patnáctileté epitimii, Basil.7, 63, nebo delší, Řehoř.Nis.4, někdy pouze na konci života s ohledem na věk a jiné okolnosti, Anc.16, modlí se venku, Anc.17.
Soud . - 1/ obecné pojmy: Soud se má konat nikoliv z nepřátelství, stranickosti a vyhovování lidem, Karth.16; obviněný může vznésti námitky proti soudcům, Cyr.1, může žádat potřebnou lhůtu ke své obhajobě, Cyr.1. 2/ svědkové a žalobci proti biskupovi a ostatním duchovním: V církevních záležitostech mohou biskupa obviňovati pouze důvěryhodní lidé, Ap.74. Nelze od nikoho uznávati udání na biskupy a kleriky bez vyšetření, nýbrž nutno napřed přezkoumati veřejné mínění o nich, IV.21. Nepřijímají se obvinění biskupa a kleriků od: a/ bludařů, pohanů a židů, Karth.144, Ap.75, II.6. b/ odsouzených a svržených kleriků nebo odloučených laiků, od odsouzených a obviněných, II.6, Karth.143, c/ nemravných a nezachovalých, Karth.8, 28, d/ všech otroků a propuštěnců těch lidí, jež chtějí obviniti, Karth.144, e/ těch, kdož záležitost dříve posuzovali, nebo byli při jednání přítomni, nebo od jejich domácích, Karth.70, f/ těch, jež občanské zákony nepřipouští k stížnostem, Karth.144, g/ těch, na nihž lpí skvrna bezbožnosti, od herců a lidí účastných hanebných povolání, Karth.144, od stěžovatelů, jejichž jedno z mnohých obvinění už bylo vyšetřeno a nebylo prokázáno, Karth.145, h/ stížnost od jednoho, dokonce biskupa, se nepřijímá, Karth.147, ch/ soukromou žalobu proti biskupu a klerikům, na př. ve věci odcizení majetku nebo v jiné urážce, nutno přijímati od každé osoby, II.6, Karth.28, 144. 3/ Řád soudního řízení s biskupem: Bezúhonní stěžovatelé doručí svá obvinění biskupa všem biskupům oblasti a potvrdí je před nimi svými důkazy, II.6. Biskupa soudí sněm, Ap.74. Nemůže-li se sněm sejíti, soudí dvanáct biskupů, Karth.12. Nezavedou-li biskupové oblasti pořádek, musejí se žalobci obrátiti k velikému sněmu, nejinak než písemně a s vědomím, že budou stejně potrestáni s obviněným, ukáže-li se, že pomlouvali, II.6. Žalobce na biskupa musí doručiti záležitost k prvnímu v oblasti a obviněný má býti odstraněn z obecenství, dostaví-li se v určenou dobu k soudu, Karth.28. Biskup se musí dostaviti osobně na soud, Ap.74, v měsíční, v nutnosti dvouměsíční lhůtě. Opomenuv lhůtu nesmí býti v obecenství, dokud se neobhájí ve při, Karth.28. Nedostaví-li se k soudu ani po třetí výzvě skrze dva biskupy, podvrhne se rozhodnutí, jež učiní sněm, Ap.74, Karth.28. Jestliže se žalobce v době projednávání jeho podání skryje, biskup se přijme do obecenství, onen však bude obecenství zbaven, jestliže během projednávání věci se něčím proviní, jeho žaloba se zamítne, Karth.28. Jestliže se bude rozcházeti mínění biskupových soudců, povolá biskup metropolie k poradě několik biskupů ze sousední oblasti, Ant.14. Ani patriarcha nemůže rozhodnouti o věci sobě podřízeného biskupa, nýbrž musí je předložiti k posouzení sněmu za jeho přítomnosti, Cyr.1. 4/ Řád soudního řízení nad presbytery, jáhny a ostatními příslušníky kleru: Spočívá na těchže hlavních zásadách jako u biskupů, Karth.29. Zvláštnosti jsou tyto: a/ presbytera soudí šest biskupů a jeho biskup, jáhna tři, Karth.12, 29. Záležitosti soudní ostatních kleriků zkoumá a rozhoduje jeden místní biskup, Karth.29. Nesvrhnouti klerika pouze z podezření, Theof.6. Nepřijímati ospravedlnění od kleriků, na něž podána stížnost, jestliže během roku nedodají důkazy o své nevině, Karth.90. 5/ Odvolání k vyššímu soudu (apelace): a/ nevhodnost apelace: 1/ nepřenášeti záležitosti duchovních osob od soudu církevního k světskému soudu, IV.9, Karth.15, 117; 2/ od soudců, shromážděných se souhlasem obou sporných stran, Karth.17, 107, 136. 3/ od všech biskupů oblasti, kteří vynesli jednomyslně rozsudek Ant.15. 4/ nemůže-li obviněný prokázati, že jeho pře vyžaduje druhého souzení, Sard.3. b/ řád záležitostí tohoto druhu: Žaloby presbyterů a ostatních kleriků na své biskupy musí vyslechnouti sousední biskupové a se souhlasem vlastních biskupů ukončovati vzniklou nespokojenost, od těchto lze dílo postoupiti předním biskupům oblasti, Karth.11, 37, 139, Sard.14, jmenovitě k metropolitovi, IV.9 a od tohoto k exarchovi oblasti nebo na východě k stolci cařihradskému, IV.9, 17, a na západě k stolci římského biskupa, Sard.3, 4, 5; ale z východu a jihu nikdo se nemá obraceti se stížností za moře, t.j. k římskému biskupovi, Karth.37. 139. Klerika, kteréhokoliv stupně, odsouzeného soudem biskupů nesmí chrániti před trestem církevní obec, v níž sloužil a žádný člověk, Karth.73.
Souhlas - nelze jednati proti svému souhlasu nebo podpisu, Karth.13.
Souložnice - její dítě a kněžství, Nicef.8.
Spiknutí - zakázáno, IV.18, VI.34.
Stání společně s věřícími . - čtvrtý stupeň epitimie pro kajícníky, kteří stojí s věřícími po celou liturgii, ale bez přijímání, Řehoř.Neoc.12. Tito nevycházejí s katechumeny, ale nepřijímají svaté tajiny, Řehoř.Neoc.12.
Stížnost - viz Soud.
Stolec biskupský - Biskup prvního stolce se nesmí nazývati veleknězem, Karth.48.
Středa - ve středu nutno se postiti vzhledem k židovské poradě zraditi Pána, Petr.15.
Stříbro - nelze vytýkati těm, kdož se vykoupili za stříbro u pronásledovatelů víry, Petr.12.
Studně - znečištěná, Postn.47.
Stupeň církevní - (hodnost) Volba hodnosti nemá býti v přítomnosti naslouchajících, Laod.5. Shluk lidu nemá voliti církevní hodnosti, Laod.13. Pro každou kněžskou hodnost nepříliš malou lhůtu ponechávati, Sard.10.
Svatí otcové - jejich učení je bohumilé, dogma VII .
Svaté Písmo . - nutno vykládati souhlasně se spisy sv. otců, VI.19. Všichni křesťané, zvláště duchovní, se mají poučovati v božském Písmu. VII.2. Nelze požadovati doslovnou přesnost po Písmu, když přeložený výraz dobře vystihuje předmět, ale přesně neodpovídá významu hebrejského slova, Basil.15.
Svatokrádež . - se počítá za těžkou nemoc, Řehoř.Nis.6. ovšem podání otců určuje pro pachatele epitimii menší než cizoložníkům, Řehoř.Nis.8. Vyvrhuje se ten, kdo odcizil oltářní posvátnou nádobu nebo roucho pro vlastní zisk nebo určil pro použití neposvátné, Cař.a.10. Kdo ukradne ve chrámě vosk nebo olej, má býti odloučen a navrátit pateronásobně, Ap.72. Viz Postn.44.
Svěcení chrámů - Nicef.31.
Svědek - Proti biskupu nesmějí býti přijati v církevních záležitostech jako svědkové: 1/ nevěřící, pohané nebo židé, Karth.144; 2/ bludaři, Ap.75, II.6; 3/ rozkolníci, 4/ za proviny svržení z kleru nebo z třídy laiků a odloučení, t.j. na něž bylo podáno udání a neočistili se z obvinění, II.6; 5/ nemravní, Karth.8, 28; 6/ dokonce pravověrný, je-li sám, Ap.75, I.2. Proti biskupovi a příslušníkům kleru nemají býti přijímáni: a/ ti, od nichž se nemá přijímat udání, b/ žalobci z jejich domu, c/ mladší čtrnácti let, Karth.146, d/ ti, kteří dříve posuzovali záležitost, o níž by měli svědčit, Karth.76.
Svržení . - (zbavení hodnosti, degradace) a/ se svrženým z kleru se nemodliti, Ap.11. b/ vyobcování: biskup, presbyter nebo jáhen správně svržený, začne-li znovu sloužiti, vylučuje se z církve, Ap.28, a zbavuje se práva apelace odvolání, Ap.4. Trest pro toho, kdo přijme svrženého, Karth.9.
Svržený kněz - a ohlasy, Mik.8.
Světská moc - viz Světská správa veřejná.
Synagoga - do židovské synagogy nechoditi, nenosit tam olej ani rozsvěcovati svíčky o jejich svátcích, Ap.65, 71.
Talisman - zhotovitel talismanů, viz Čarodějnictví.
Tanec - zakázán při představení. VII.51, 62; na svatbě, Laod.53; zvláště pohanské tance o svatebních dnech blízko posvátných míst, Karth.71.
Tarasij - cařihradský patriarcha, jeho list přijat do církevního zákona.
Tělo Páně - viz Přijímání.
Teplota - Nicef.13.
Tetradité . - bludaři, II.7, VI.95.
Theodor Mopsuatský - učitel Nestoriův, zavržen, VI.1.
Theodor - biskup Pamfilijský, list.III .
Theofil - arcibiskup alexandrijský. Jeho pravidla přijata do církevního zákona, VI.2.
Thrákie - biskupové thráčtí, mají spravovati pouze záležitosti thrácké oblasti, II.2.
Timotej - arcibiskup alexandrijský; jeho kanonické odpovědi přijaty do církevního zákona, VI.2.
Travič - bude přijat do obecenství po dvaceti letech jako vrah, Basil.7, 65.
Tripol - chudá země, kde soudilo pouze pět biskupů kněze, Karth.14.
Trojice - Jednota přesvaté Trojice nemá žádného rozdílu v podstatě, Karth.2.
Učitel - neosvědčený nemůže býti učitelem druhých, Ap.80.
Uchvatitelé - církevního vedení, růz.1.
Umírající - nesmí býti zbaven sv. přijímání, I.13, kart.7.
Únos - žen pod způsobou manželství a napomáhání při něm se odsuzuje, IV.27, VI.92, Basil.30. Únosci žen jsou povinni je navrátiti a pak jsou přijímáni na pokání, Basil.22.
Urážka - ty, kdož druhé urážejí, odlučovati od církve dokud nepřestanou, Theof.14. Kdo urazí (rozhněvá) neprávem císaře nebo knížete, je-li z kleru má být zbaven hodnosti, laik odloučen od církve, Ap.84. Kdo z kleru urazí biskupa, má býti svržen, Ap.55. Urazí-li někdo z kleru presbytera nebo jáhna, má býti odloučen od obecenství církevního, Ap.56.
Úrok . - Nicef.32. Nikdo z příslušníků kleru nemá bráti úrok z půjček, Ap.44, I.17, VI.10, Laod.4. Karth.21. Viník, nepřestane-li bude zbaven hodnosti Ap.44, I.17, VI.10.
Uzavření (klausura) - se dovoluje po tříletém vyzkoušení v monastýru, a má býti trvalá, VI.41.
Územní rozdělení - církevních obcí a záležitostí musí odpovídati občanskému a veřejnému rozdělení (když se z příkazů císařského obnovuje město) IV.17, VI.38.
Vada tělesná . - neposkvrňuje, duševní ano, Ap.77. Odlučuje se ten, kdo se posmívá těm, kdož mají tělesné vady, Ap.57.
Válka, vojna - zabití nepřítele ve válce je zákonné a chvályhodné, Ath. k Timoth. Ale ani biskup, ani kněz, ani jáhen a nikdo z příslušníků kleru, ani mniši, nesmí zastávati vojenskou službu z povolání, Ap.83, IV.7.
Vášně - boje s nimi, Postn.6.
Vdova - nezávislá může se vdáti, Basil.41. Zařaděná do počtu vdov, vydržovaných církví. Vdá-li se ztrácí péči církve. Basil.24. Do počtu vdov nezařazovati před 60 rokem, tamtéž; kdo smí vdovy navštěvovati, Karth.47. Vdovství je nižší než panenství. Padlá vdova se posuzuje jako zneuctěná otrokyně, Basil.18. Šedesátiletou vdovu, chce-li se vdáti, nutno zbaviti sv. přijímání, dokud nezanechá vášnivou nečistotu, Basil.24.
Večerní - konání modliteb na večerní má býti vždy jedno a totéž, Laod.18.
Večeře lásky . - nejsou něco nízkého a kdo opovrhuje těmi, kdož je z víry pořádají, je pod klatbou, Gangr.11. Večeře nebo stoly lásky a bratrství nesmějí býti v chrámech Páně nebo v modlitebnách, VI.74. Laod.28. Z těchto stolů se nesmí odnášet s sebou domů žádná část, Laod.27.
Věrný - věřící mají býti bez jakéhokoliv pohoršení a úrazu, VI.47.
Veřejná správa . - Duchovní osoby smějí žádati úřady o pomoc obecné matce křesťanské církvi když se nedbá v městě na pravomoc biskupa, Karth.78. Veřejné správě se odevzdávají ke zkrocení a uvedení v řád biskupové, nepokorní sněmu, Karth.59, presbyteři a jáhni neposlušní biskupa Ant.5, hřešící laici, ale nepodrobující se církevním epitimiím, Cař.b.3. Zvolení biskupa, presbytera a jáhna konané světskými představenými není platné, VII.3.
Ves - ve vsích neustanovovati biskupy, nýbrž periodeuty, Laod.57. Venkovští kněží nemohou sloužiti v městském chrámě v přítomnosti biskupa nebo presbytera města, Neoc.13.
Víno - k oltáři nelze přinášeti mimo vína z révy žádný nápoj, zhotovený z něčeho jiného, Ap.3. Nepije-li někdo z duchovenstva nebo laiků zvláště o svátečních dnech víno nikoliv ze zdrženlivosti, nýbrž z opovržení, vyvrhuje se z hodnosti a z církve, Ap.51, 53. Při lisování vína se nesmí podle zvyku pohanů smáti, VI.62.
Víra - symbol víry. Víru, předanou od svědků Slova, apoštolů, svatých sněmů a svatých mužů nutno zachovávati neporušenou novotářstvím a změnami, VI.1. Zvláště nikomu se nedovoluje říkati nebo psáti jinou víru, než tu, co byla v Nicei stanovena, III.7, Karth.2.
Vlasy - věřící nemají zdobiti vlasy umělými pletenci, VI.96. Žena, která si ostříhala vlasy pro domnělou askesi, je pod klatbou, Gangr.17. Svrženým, kteří činí pokání, je dovoleno se stříhati podle vzoru kleru, VI.21.
Volba - na církevní hodnosti se nemá díti v přítomnosti katechumenů - naslouchajících, Laod.5. Neplatí, je-li provedená světskými představenými, VII.3.
Voňavky - jsou zakázány duchovnímu stavu, VII.16.
Vosk - krádež v chrámě, viz Svatokrádež.
Vota - VI.62.
Vražda, vrah . - Vrahem je ten, kdo způsobil bližnímu smrtelnou ránu, ať první tak učinil nebo se mstil, Basil.43. Zabití může býti úmyslné nebo neúmyslné, téměř úmyslné nebo téměř neúmyslné, a zabití ve válce. A/ Zabití úmyslné, Řehoř.Nis.5, Basil.8. Za úmyslné vrahy se považují: 1/ Kdo v hněvu zabil ženu svou sekerou, 2/ kdo použil proti někomu meč nebo hodil po něm sekerou či něco podobného a zabil ho, 3/ kdo zabil při loupežení a při vpádu nepřátel, 4/ kdo dal někomu napíti neznámého nápoje, třeba z jiného důvodu a otrávil ho k smrti, 5/ ženy dávající nápoje lásky a zabíjející tím, 6/ Ženy dávající a přijímající léky k vyhnání plodu, VI.91, Basil.8, Anc.21. 7/ žena, která porodila na cestě, měla možnost zachovati dítě, ale nedbala, chtějíc tak skrýti svůj hřích, Basil.33, 52. -- Epitimie za úmyslné zabití čili vraždu je dvacatiletá i více, Anc.22, Řehoř.Nis.5, Basil.56, a za vyhnání plodu desetiletá, Basil.2. B/ zabití téměř úmyslné, když někdo v hněvu nebo návalu vášně, při obraně ve rvačce, udeří odpůrce na nebezpečné místo; nebo když se s někým rve ne s těžkou holí, chtěje mu způsobiti pouze bolest, nikoliv smrt, Basil.8. Epitimie za to činí jedenáct let, Basil.11. Klerik musí býti svržen, Ap.66. C/ Zabití neúmyslné, když někdo zabije někoho náhodou bez úmyslu zabíti, nýbrž s jiným úmyslem, Řehoř.Nis.5, na př. když někdo hodí kamenem na psa nebo chtěje někoho napraviti udeří řemenem, nebo netěžkou holí a neúmyslně zabije, nebo hodí kamenem na psa nebo strom a zabije člověka, Basil.8. Epitimie za to je patnáct let a více, Basil.57, Řehoř.Nis.5, Anc.23. Prodloužiti nebo zkrátiti epitimii je v úvaze pastýře, Basil.54. Neúmyslný vrah není hoden kněžské milosti, Řehoř.Nis.5. Viz též Postn.31. -36, 39, 40.
Vrumalia - VI.62.
Vůle - dvě jsou v našem Pánu, dogma VI .
Východní - biskupové smějí mít pravomoc pouze na východě, II.2.
Výklad sv. Písma - viz sv. Písmo.
Vykonavatel - ustanovení vykonavatelů z potřeby církve, Karth.108.
Výsměch - nad tělesnými vadami lidí, Ap.57.
Výtka - činiti si výtku je část spasení, Timoth.17.
Vyznání hříchů - Nicef.29, 30.
Vyznání víry - při křtu musí prameniti pouze z vlastního rozhodnutí, neoc.6.
Vyznavač - kdo je vyznavač, Petr.14. Vyznavači, kteří z přinucení přijali něco z obětovaného modlám, nezakazovat obecenství u uvedení do posvátné hodnosti, Anc.3.
Vzdálení požehnání - Mik.9.
Vzkříšení . - Ode dne vzkříšení Kristova do nové neděle po celý týden mají věřící neustále ve svatých chrámech pěti žalmy, písně a zpěvy duchovní, radujíce a plesajíce v Kristu; naslouchajíce také čtení božských Písem a kochajíce se svatými tajinami. V tyto dny nemají býti dostihy ani jiná lidová podívanÁ, VI.66.
Vzkříšení duchovní - je povstání z hříšného pádu, Řehoř.Nis.1.
Zabití - viz Vražda.
Zakázané knihy - Nicef.40, 41.
Zaklínač (exorcista) - Ti, kdož nebyli ustanoveni biskupem, nesmějí dělat zaklínání v chrámech ani v domech, Laod.26.
Zaopatřování - čili přijímání ke konci života, má býti podáváno každému umírajícímu, který si to přeje, po vyšetření od biskupa, I.13. Totéž ohledně těch, kdož jsou v nebezpečí života, Karth.7, Řehoř.Nis.5.
Zaopatřování nemocných - a půst Nicef.9.
Záruka - Nikdo z kleru nesmí se zaručovati, Ap.20.
Zasnoubený - viz Manželství, Panna, Žena, Cizoložství.
Závěsu církevní - si nepřisvojovati k domácímu použití, Ap.73 : Cař.a.10. viz Církevní majetek.
Zdrženlivost - ve všem mají zachovávati biskupové, kněží a jáhni, Karth.3, ale schvaluje se zdrženlivost zachovávaná s poctivostí a zbožností, Gangr.21.
Zinon - biskup cyperský, III.8.
Zištnost - lidé, kteří nenávidí Boha, využívají dobu barbarských vpádů ke kořistnictví, Řehoř.Neoc.3.
Zjevení Páně - v jeho předvečer bývá večerní shromáždění o deváté hodině. Toho dne se postí, ale v den nedělní se půst zmírňuje, Theof.1.
Zpěv - ve chrámě nemá býti používáno hlučného zpěvu, nýbrž nutno pěti pozorně a mile, VI.75. Jenom členové kleru mají zpívati v chrámech, Laod.15.
Zpěvák - (církevní) nemá nositi orár, Laod.23. Zpěvák propadlý hře nebo vínu, nepřestane-li, má býti odloučen, Ap.43.
Zpovědní tajemství - nic.28.
Zprznění - děcka, Postn.30, znásilnění nepřipisovati za vinu znásilněným, Basil.49.
Zřeknutí víry, Krista . - kdo z kleru se zřekl Krista ze strachu lidského, má býti vyvržen z církve; kdo se zřekl jména služebníka kristova, budiž vyvržen z kleru. Učiní-li pokání, přijímá se jako laik, Ap.62, Petr.10. Kdo byl přijat do kleru po zřeknutí Krista, vyvrhne se, I.10. Odpadlíky a ty, kteří přinutili k odpadu od víry též druhé, přijímati k úplnému obecenství za deset let, Anc.9. Kdo se dobrovolně zřekl Krista, a učinil pokání, musí býti po celý život v počtu plačících, přijímání obdrží až na konci života, Basil.73, Řehoř.Nis.2. Kdo byli dovedeni do zřeknutí Krista těžkým mučením a utrpením, přijímají se s ohledem na vinu do obecenství za osm let, Basil.81, nebo dle doby určené pro smilníky, Řehoř.Nis.2, Petr.1. Kdo se odřekli Krista po překonání utrpení a zápachu ve věznicích a učinili pokání, přijímají se do obecenství za čtyři léta, Petr.2. Kdož odpadli od víry bez utrpení, ale z malomyslnosti a bázně, a potom učinili pokání, přijímají se do obecenství po dvanácti, I.11, po jedenácti Basil.81, po sedmi letech, Petr.3. Odpadlé od víry a zoufalství zůstávající bez pokání, odevzdávají se věčnému odsouzení, Petr.4. Pro ty, kteří se pokrytecky ukázali nekřesťany, ale neobětovali modlám, se stanoví šestiměsíční pokání, Petr.5. Odpadlí od víry pro získání dřívější vojenské hodnosti, za což dali peníze, odlučují se od přijímání na patnáct let, I.12. Křesťanští otroci, které dali páni za sebe a hrozbami svých pánů přivedeni k obětování modlám a pádu, podrobují se ročnímu pokání, Petr.6. Sami páni jak za pokrytectví, tak za přinucení svých otroků k sloužení modlám, podrobují se pokání na tři léta, Petr.7. S těmi kdož padli, ale pak sami šli na hrdinství, vyznali sebe křesťany, byli v žaláři a na mukách, nutno míti obecenství v modlitbách a přijímání, Petr.8. Nutno míti obecenství též s těmi, kteří předčasně šli na hrdinství a sami na sebe navedli pokušení, Petr.9. Ti klerici, kteří padli, ale potom obnovili své hrdinství, nemohou konat svatou službu, ale zůstávají v obecenství, Petr.10. Za ty, kteří se sami vrhli do zuřícího pronásledování a z nemohoucnosti těla nemohli vydržeti těžká muka a padli, ale potom činili pokání a obrátili se, je spravedlivo přinášeti oběti, Petr.11. Nelze obviňovati ty, kteří se stříbrem vykupují ze zloby pronásledovatelů, Petr.12, Skut.17,9-10. Ti, kdož vše opustili pro spásu duše a uprchli před pronásledovateli, nesmějí býti obviňováni, že místo nich byli zajati druzí, Petr.13. Viz též Postn.1.
Zvěstování - strava, Nicef.5.
Zvracení - Po přijímání, Postn.48.
Žalm - Nelze čísti v chrámě žalmy neposvátné, Laod.59. Ani spojovati žalmy nepřetržitě, nýbrž čísti je s přestávkami po každém žalmu, Laod.17.
Žalmista - kromě postřižin má přijmouti položení rukou, VII.14. Nemá nositi orár, Laod.23. Stávají se plnoletými, mají se buď oženiti nebo dáti slib panictví, Karth.20. Nemá se v době bohoslužeb klaněti lidu, Karth.23. Obcoval-li před manželstvím se svou snoubenkou, odlučuje se na rok a pak se přijme za žalmistu bez uvedení na vyšší hodnosti, Basil.69. Klerik, který jako žalmista upadl do smilstva, a pak byl vysvěcen, vrací se na svůj stupeň, Theof.1.
Žaloba - viz Soud. (Žalobce, žalovaný atd.) Stížnost na udání, všechno viz Soud.
Žehnání kalichem - při předložení, Nicef.12.
Žena . - ani presbyter, ani jáhen, ani hypodiákon nesmějí býti zbaveni obcování se zákonnou ženou. VI.13. Kněží, kteří se vzdálili od svých žen, pod způsobem zbožnosti, nesmějí s nimi ani žíti, VI.30. Poctivý manželský život nepřekáží muži, aby byl knězem nebo jáhnem, VI.13. Zdrženlivost od žen u kněží, jáhnů, podjáhnů a všech kdo se dotýkají svátosi, Karth.4, 34, 81, VI.13. Žena toho kdo je svěcen na biskupa, má vstoupiti do vzdáleného monastýru, kde má obdržeti vydržování a může býti uvedena mezi diakonisy, je-li hodna, VI.12, 48. Žena nesmí opustiti svého muže, opovrhuje-li manželstvím, Gangr.14. Opuštěná žena má zůstat mimo manželství, Basil.48. Ženy jsou povinny mlčet v době božské liturgie, a doma se mají tázati mužů o učení, VI.70. Nezveřejňovati ženy zcizoloživší, ale ale povoliti jim, aby stály s věřícími bez přijímání, až se naplní doba pokání, Basil.34. Ženu, která žila ctnostně a byla zhanobena v zajetí, nutno připouštět do obecenství, Řehoř.Neoc.2. Epitimie, Postn.46.
Žertveník - viz Oltář.
Žid - nepřijímati do církve a do obecenství židy, kteří se přetvařovali, že jsou křesťané. Jejich děti nekřtíti, nedovolovati jim koupi nebo získávání otroka z křesťanů, ale přijímati židy, kteří se obracejí s upřímnou vírou a slavnostně se zřekli židovských zvyků a skutků, VII.8.