Liturgická činnost svatého biskupa Gorazda,
východiska,
koncepce, cíle
„Za dvacet let nebude smět naší církvi nikdo vytknout
žádnou odlišnost od ostatních pravoslavných církví ani po stránce
vnější ani po stránce vnitřní.“ Nebyl to malý cíl, který si svatý
vladyka vytýčil tímto výrokem, prosloveným v přítomnosti předsedy
sboru starších pražské církevní obce ing. F. Lva a doloženým svědectvím
o. archimandrity Andreje (Vsevoloda Kolomackého, + 13. 2. 1980).
Leckdo by chápal na začátku uvedený výrok v úzce obřadním dosahu.
Ve světcově pojetí však měl daleko širší význam. Vladyka totiž dobře
věděl, co vše v sobě zahrnuje identita se světovým pravoslavím.
Věděl, že pravoslaví neomezuje svou činnost jenom na péči o duchovní
růst jednotlivce v nejužším náboženském smyslu, že usiluje o všestranný
rozvoj celého těla církve jako živého jednotného celku. Pochopil - a
chtěl k takovému poznání vést i nejmladší dorost své eparchie1)
- že pravoslaví jako jediné ze všeho křesťanstva dokázalo promítnout
theologickou pravdu o dvojí přirozenosti v Kristu do praktického
každodenního života věřících. Proto jen pravoslaví má právo být národní
církví, paladiem národa, protože souběžně s péčí o „každou duši
křesťanů pravoslavných trpící a zarmoucenou, pomoci Boží a spasení
žádající“ 2) má na mysli i všestranný rozvoj věřícího národa
jako celku, jeho cestu dějinami a jeho vztah k vlasti jako domovu
rodiny národa. V tom všem měla být zajedno i jeho eparchie.
Z tohoto vědomí vyrůstá šíře vladykova pracovního záběru. Monastýr, který budoval, měl být jak školou východně-pravoslavné zbožnosti a místem plného liturgického prožitku, tak i střediskem nábožensko a národně osvětové činnosti. Mnišské obecenství, nezbytný prvek pro zdárný rozvoj pravoslavné duchovnosti, měl plnit stejně jako v ostatních pravoslavných církvích i funkci národně-výchovnou, podávat objektivní obraz náboženských dějin národa, bránit zkreslování jednotlivých historických etap, např. glorifikaci pobělohorského úpadku národa i nevěcnému prozápadnímu výkladu cyrilometodějství.
Vladykův životní sen se neuskutečnil. Český pravoslavný monastýr, středisko východní duchovnosti, liturgického života a národní osvěty nezahájil činnost podle představ svatého vladyky. Neúnavný organisátor eparchie tím snažněji usiluje o prohloubení náboženského života církevních obcí. Při péči o „druhou, pozemskou ... největší životní hodnotu ... z obou, jež uznává pravoslavná církev ...“ (srv. 1) mu byli nadšenými spolupracovníky národně uvědomělí duchovní jeho eparchie.3) Jiná byla situace při vytváření podmínek pro formování pravoslavné zbožnosti. Církevní obce naléhavě potřebovaly chrámy. Dosud nesplněným úkolem je zhodnocení zásluh přímého budovatele většiny z nich, otce Vsevoloda Kolomackého (později archimandrita Andrej). Zde budiž jen poznamenáno, že vladykova snaha, aby modlitebnímu soustředění napomáhaly samy interiéry chrámů vybavených ikonostasy, nenašla leckdy porozumění u věřících ani u duchovních. Biskup Gorazd to otevřeně vyjadřuje slovy: „Zprvu, když jsme obnovovali po první světové válce cyrilometodějské pravoslaví, byl u nás jakýsi strach, ba přímo odpor proti ikonostasu, poněvadž se lidé obávali, že bude znamenat jakousi přehradu mezi knězem a věřícími. ... Ikonostas nám ve skutečnosti nezakrývá, ale odhaluje duchovní skutečnosti. ... Nad to se nám jeví ikonostas jako laskavé, milé a světlé uvítání...“ 4) Tato slova, napsaná v letních měsících roku 1940, dávají znát, že ještě v té době nebylo zbytečné vysvětlit význam pravoslavného vybavení chrámového interiéru.
Nesrovnatelně náročnějším úkolem než navyknout účastníky bohoslužeb na nové vybavení chrámového prostoru bylo naučit věřící pravoslavnému modlitebnímu výrazu, chápání a prožívání celé hloubky a šíře východní bohoslužby. Na tomto nejvlastnějším poli liturgické činnosti byly již dříve podnikány pokusy o vyorání první brázdy. Pro potřebu České pravoslavné besedy působící v Praze (bez přiznání veřejných práv církve rakousko-uherskými úřady) vyšly tiskem překlady liturgických textů už v sedmdesátých letech devatenáctého století. Vladyka Gorazd oceňuje tyto kroky ve své přednášce O počátcích pravoslavného hnutí v českých zemích slovy: „Velkou zásluhu o skupinu pravoslavných Čechů v Praze získal si Dr. Edvard Grégr, který r. 1885 vydal liturgii sv. Jana Zlatoústého v překladu Josefa Ranka, v roce 1888 znovu tutéž liturgii sv. Jana Zlatoústého i sv. Basila, jakož i troparů osmi hlasů i svátečních a některých kondaků.“5) Vladyka měl k disposici i jiné potřebné knihy, například bilingvu církevněslovanského a českého evangelia a stejně upravené knihy apoštolských Skutků a Listů se Zjevením sv. Jana,6) jež byly vydány pro Čechy usídlené na Volyni, kteří přijali pravoslaví.7) Žádné z těchto pomůcek však nebylo možné použít ihned. Se vzácným pedagogickým taktem zkušeného psychologa vede vladyka lid své eparchie z dosavadní praxe zpěvu jednotlivých strof průběžné „mešní písně“, souvisejících jen velmi volně (případně vůbec nesouvisejících) s liturgickým děním, postupně k vnímání obsahu posvátných úkonů a modlitební spoluúčasti na nich. Do roka po vladykově archijerejské chirotonii vychází ještě II. doplněné vydání Kancionálu ... pro potřeby církve československé,8) se čtyřiašedesáti vícestrofovými písněmi (nejsou to výlučně mešní písně, zařazeny jsou i obě části státní hymny). Na jaře následujícího roku (15. dubna 1923) však již vychází „návrh několika duchovních církve československé“ postupu Pobožnosti večerní, jejíž struktura již vykazuje pravoslavné stavební prvky (vydáním této publikace měli být duchovní mimo jiné uchráněni od nehoráznosti binace (tj. dvojího konání svaté eucharistie v jednom dni.9)).
Formátem i celkovou úpravou se zmíněnému dílku podobají svazečky (rozměru 15 krát 10,2 cm) Odpovědi k pravoslavné liturgii v době předvánoční a vánoční a Písně k liturgii v době postní, velikonoční a svatodušní. Všechny tři vytiskla „POLITIKA“ v Praze. Prvé dva vyšly nákladem olomoucké obce, nakladatelem posledního je Pavel Vojtovič v Praze. Jest litovati, že na žádném z nich není uveden rok vydání. Představují totiž již přechod k pravoslavnému postupu svaté liturgie. Kněz zde už koná všechny liturgické modlitby, ale odpovědí věřících jsou strofy průběžné písně rozvádějící rytmickými a rýmovanými verši základní myšlenku příslušného liturgického textu. Spolehlivě lze předpokládat, že probírané brožurky vyšly před r. 1927, kdy je péčí prot. Čestmíra Kráčmara vydána dvojbarevně tištěná knížka Božské liturgie sv. Jana Zlatoústého a sv. Basila Velikého, úplný český text pro sloužícího kněze s diakonem. O čtyři léta později vydává církevní odbor eparchiální rady pravoslavné církve v Praze Rukověť posvátných obřadů církve pravoslavné, zkrácená pro účely misijní (Trebnik), Díl I., jako další pomůcku pro kněze. Téměř souběžně je péčí pravoslavné duchovní správy v Přerově vydána litografovaná brožurka Pobožnosti (r. 1932) s odpověďmi věřících pro služby z Trebníku.
Již dříve (r. 1929) vyšla nákladem olomouckého pěveckého sboru litografovaná kniha o 328 stranách a názvem Sborník pravoslavných církevních zpěvů10) obsahující deset úprav zpěvů svaté liturgie Zlatoústého pro sbor, po jednom sborovém provedení liturgie Basilovy a předem posvěcených darů, nedělní tropary a zpěvy pro devětadvacet svátečních dní. Jednoduché dvojhlasé úpravy náročných sborových skladeb tohoto „olomouckého Sborníku“ byly pojaté do útlé brožurky, formátem podobné svazečku Pobožnosti. Pisatel článku však zná tuto pomůcku jen z neúplného torza.
Zdaleka ne všechny církevní obce byly schopny vytvořit erudovaný pěvecký sbor. A nadto svatý vladyka viděl činné zapojení věřících především ve všelidovém zpěvu. Aby se mohly rozhlaholit „naše chrámy i rodinné krby našich bratří a sester zpěvem církevních písní, zvláště žalmů“,11) je vydán v roce 1933 Lidový sborník modliteb a bohoslužebných zpěvů pravoslavné církve. Právem hodnotí dr. P. Aleš tuto publikaci jako stěžejní dílo biskupa Gorazda.12) Jeho domněnka, že vladyka získal první podněty k zlidovění českého pravoslavného zpěvu u pravoslavných na Příkarpatí je velmi pravděpodobná, vždyť i Gorazdovi duchovní, kteří přešli do pravoslaví z římskokatolické církve, museli povinně absolvovat studijní pobyt v pravoslavném podkarpatském prostředí.13)
Lidový sborník je bezesporu tvůrčím počinem, nepřebírá mechanicky danou předlohu, ale s nevšední šetrností a taktem provádí úpravy nutné k dosažení maximální misijní účinnosti celku. Kniha o celkovém počtu 760 stran formátu A 5 je uvedena předmluvou a krátkým poučením s názvem Denní život křesťana podle evangelia. Dále následuje oddíl modliteb (26 stran), v němž je vedle denních modliteb zařazen též modlitební soubor ke svatým tajinám (kající, před a po svatém přijímání), dále je zde modlení za nemocného, za cestující, modlitba nemocného a jeho útěcha ve slovu Božím. Oddíl je uzavřen modlitbou za národ a při útoku nepřátel na vlast. Kalendářní část sestávající z pořadu svatých čtení dle pohyblivého ročního kruhu, nepohyblivého kalendária a abecedního seznamu světců zabírá dalších 42 stran. I výběr jmen světců je misijně přizpůsoben.
Na straně 81 začíná zpěvní část sborníku. Za neměnnými zpěvy z bohoslužeb a za postupem nedělní večerní a svaté liturgie jsou uvedeny texty dle osmihlasníku i s neměnnými částmi rozlišenými jen nápěvem po str. 287. Tropary a prokimeny z „obyčné mineje“ zabírají dalších 25 stran. V následujícím 144ti stránkovém oddíle služeb ze sváteční mineje patří pozornost Pobožnosti v památný den 6. července, jež je svébytnou modifikací obřadu Oslavy pravoslaví. „Postní triodě“ patří 122, „květné“ 83 stran. Sborník zpěvů pak uzavírá 81 stran obřadů dle trebníku. Misijní úpravy ve večerní záležejí hlavně ve snížení počtu stichir, v liturgii ve spojení prvních dvou antifon, vynechání malých ektenií, vypuštění veršů k alleluja a kondaků, krácení zakončení liturgie katechumenů (při přechodu do liturgie věrných) a zkrácení prosebných ektenií.
Lidový sborník přinesl sjednocení liturgických snah jednotlivých duchovních, jež jménem, stejně jako spolupracovníky na přípravě sborníku, uvádí vladyka v předmluvě.14) Jazyk sborníku je důstojný, leč bez archaismů. Důležitým textovým zdrojem byly práce prot. A. Malceva.15) Sledovat v nich črty psané vlastní světcovou rukou je nejen dojemné, ale i poučné: přesně stejnou značkou jako texty, jejichž české znění známe ze Sborníku, je tam označeno po jedné stichiře a obou prokimenech pro každou středu a pátek Velikého postu. To vše tedy původně mělo být zařazeno ve Sborníku. I v tom jsme povinni dokončit dílo svatého vladyky...
Z celé řady možností zpracování daného tematu zvolil pisatel způsob sledující i jevy na první pohled jen okrajově související s vladykovou liturgickou činností (monastýr, ikonostasy atd.), aby tím více vynikla délka i nádherná strmost vykonané cesty, aby se ozřejmilo, co zůstalo nevykonáno, a zdůraznilo, čím byla vladykovi liturgická činnost: jedním z řady rovnocenných nástrojů k celostné výchově věřících do podoby Kristovy, k pěstění obou největších životních hodnot - nebeské (totiž víry), jež je odleskem Kristovy Božské přirozenosti, výrazem lidské touhy po sounáležitosti s Ním, a pozemské (totiž lásky k národu a vlasti), skrze níž se stáváme ratolestmi16) révy, jejímž kmenem je Kristus, révy posvěceného křesťanského lidství.
Poznámky, odkazy:1) Pravoslavný katechismus, Praha - Hlinsko 1940, str. 112, pozn. XI. (Zpět do textu)
2) Lidový sborník modliteb a bohoslužebných zpěvů pravoslavné církve, Hlinsko 1933, str. 714. (Zpět do textu)
3) O jednom z nich čteme v rukopisné Pamětní knize náboženské obce církve československé směru pravoslavného pro Třebíč a okolí v zápise z r.1919: „... Josef Leixner ... jediný z kněží na západní Moravě se rozpomenul, že je synem českých rodičů ... a že je jeho svatou povinností, aby postavil se do služeb národa ...“ (str. 6). (Zpět do textu)
4) Gorazd, biskup, Průvodce po katedrálním chrámu svatého Gorazda v Olomouci, Olomouc 1987, str.14. (Zpět do textu)
5) Rukopis přednášky, str. 21, v archivu úřadu EROB, zpřístupněno laskavostí řed. úř. Th.Dr. Pavla Alše. (Zpět do textu)
Novyj zavět ... Vypusk I: Sv. Jevangelie, S.-Peterburg Nový zákon ... Svazek I. Sv. evangelium, Petrohrad 1892 (Nové vydání - reprint - Soluň, 1994) Dtto, Vypusk II, Dějanija ..., S.-Peterburg Dtto, Svazek II: Skutkové ..., Petrohrad 1897 (Nové vydání - reprint - Soluň, 1994)
7) L.c. (svazek I), str. III: „...pečatájetsja dlja našich bratěv Čechov, nedavno pereselivšichsja k nam na jug i priňavšich pravoslavije ...“ (Zpět do textu)
8) Kancionál, t.j. sbírka písní, modliteb a poučení z Písma sv. pro potřeby církve československé, II. doplněné vydání, Uherský Brod, 1922-9). (Zpět do textu)
9) Pobožnost večerní (večerně), Olomouc 1923, druhá str. obálky. (Zpět do textu)
10) Formát Sborníku 20 krát 25 cm. (Zpět do textu)
11) Lidový sborník modliteb a bohoslužebných zpěvů pravoslavné církve, Praha - Hlinsko 1933, str. 7. (Zpět do textu)
12) Biskup Gorazd / Z díla (sestavil Th.Dr. Pavel Aleš), Praha - Přerov 1988, str. 19. (Zpět do textu)
13) Prohlášení d.o. Jaroslava Čecha (dříve Deutsch) při setkání duchovních v Olomouci. (Zpět do textu)
14) L. c., str. 7; připomeňme si je vděčně i nyní: o. Vladimír Gruzín, o. Theodor Perútka, o. Vít Abrahám, o. A. Jiří Novák, o. Bohumír Axmann - Aleš a dr. B. J. Mayer; z průkopníků překladatelů uveďme J. Žídka a o. Josefa Nerudu (archimandritu Sávvu); jmenovaný Josef Neruda přeložil také a hektograficky rozmnožil I. díl knihy dr. Lazara Mirkoviče Pravoslavná liturgika čili nauka o bohoslužbě pravoslavné východní církve. (Zpět do textu)
Fasten - und Blumen - Triodion nebst der Sonntagsl. Postnaja i cvetnaja Triodi s voskresnymi pesnopenijami Berlin, 1899 Menologion der Orthodox-katholischen Kirche des... Mesaceslov pravoslavnoj kafoličeskoj vostočnoj cerkvi Berlin, 1900
16) Srv. J, 15, 5 (Zpět do textu)
Ze sborníku „Pastýř a Martyr“ (Olomouc 1992 - 1995)
(Internetová publikace září 2013)
Hlavní stránka o tomto mučedníkovi
