Krátký popis
života a utrpení
svatého velkomučedníka
Pantelejmona
Podivuhodný je Bůh ve svých svatých, Bůh Israele.
Svatý mučedník Pantelejmon se narodil ve městě Nikomedii, a ještě v mládí přišel o svoji bohabojnou matku Evu, která ho vychovávala ve víře v Krista. V tomto věku ještě nemohl pochopit podstatu křesťanské víry a oddat se jí celým srdcem. Proto se po smrti své matky poddal vedení svého otce Eustrogia, jenž se horlivě přidržoval bludu modloslužby. Poněvadž chtěl synovi dopřát vyšší vzdělání, dal ho na dobrou pohanskou školu. Tam pod vlivem pohanských učitelů a spolužáků téměř ztratil křesťanské povědomí. Jakmile dostatečně prospěl v naukách, dal jej otec vyučit v lékařských vědách u proslulého lékaře té doby – Efrosina. Tím předznamenal jeho další osud. Pantelejmon, který se tehdy jmenoval Pantoleon, rychle dosáhl úspěchů v této těžké vědě a brzy na sebe upoutal pozornost císaře Maximiána, jenž si přál, aby se stal hlavním lékařem u jeho dvora. Než se ale toto přání císaře naplnilo, podle vůle Všehotvůrce, Krále králů, Hospodina, který chce pro všechny spásu, byl Pantoleon obrácen na křesťanskou víru knězem Jermolaem. Když získal Pantoleon od bohabojného kněze jasnou představu o svaté křesťanské víře, přál si hlouběji se ujistit o její pravdivosti. Toto ujištění mu brzy bylo všudypůsobící moudrostí Boží zjeveno. Jeden otrok byl uštknut hadem a umřel: mladý Pantoleon se obrátil k Pánu Ježíši s nepochybující vírou. Jeho upřímná modlitba vrátila zemřelému život a jedovatý had se v tomtéž okamžiku roztrhl na kusy. Když Pantoleon viděl vykonaný zázrak, byl ozářen paprskem blahodatného osvícení a přijal od Jermolaa svatý křest. Mezi tím, co sám vstupoval na spasitelnou cestu Kristovy víry, trápil se kvůli pomýlení svého otce, ale nenacházel způsob, jak ho odvrátit od modloslužby. Ovšem nejdobrotivější Bůh, jenž přivedl Pantoleona k světlu pravdivého poznání, pospíšil mu na pomoc i v tomto srdečném přání – obrátit k témuž světlu pravdy rodného otce. Jednou byl k světci přiveden slepec, který byl Pantoleonem uzdraven v přítomnosti jeho otce vzýváním jména Ježíše Krista. Tehdy společně s opět vidícím slepcem prozřel duchovně a uvěřil v Ježíše Krista i Pantoleonův otec Eustorgij, jenž doposud setrvával v pohanské temnotě.
Po svém obrácení žil Eustrogij ještě krátce se svým svatým synem, a pak pokojně zesnul v Pánu. Po smrti svého otce daroval soucitný Pantelejmon svobodu svým otrokům, a zbytek bohatství po rodičích začal štědře rozdávat potřebným. Jeho horoucí láska k Bohu se projevovala láskou k bližním: navštěvoval vězně a trpící v celách; utěšoval nešťastné a sužované neštěstím; léčil nemocné, štědře obdarovával almužnou chudáky a vůbec jednal tak, že od něho nikdo neodešel bez pomoci a útěchy – zvláště nemocní, k jejichž léčení dostal od Hospodina zázračné schopnosti. Díky tomu se všude šířila zvěst o slavném a dobrotivém lékaři Pantelejmonu, který všechny bezplatně uzdravoval ani ne tak medikamenty, jako vzýváním všetvořícího jména Ježíše Krista, a léčil při tom takové nemoci, jaké nemohly být vyléčeny žádnými existujícími prostředky, a takové nemocné, kteří už ztratili jakoukoli naději na své uzdravení. Toto čině, stal se svatý lékař už ne Pantoleonem, ale Pantelejmonem, to je – ke všem a každému milostivým. Proto mnoho nemocných postižených různými utrpeními, opouštěli jiné lékaře a obraceli se k němu, jako k milostivému a rychlému léčiteli. Právě toto však vzbudilo zlost a závist u některých lékařů, kteří takto přišli o své pacienty. Nemeškali a pomluvili svatého před císařem Maximiánem. V té době byla křesťanská víra krutě pronásledována pohanskými panovníky a přihlášení se ke Kristu bylo dostatečným důvodem k odsouzení na smrt, jako za nějaký těžký zločin. Maximián byl jeden z pozdějších, krvelačných pronásledovatelů křesťanů. Proto závistníci donesli se zlovolnou radostí císaři, že Pantoleon opustil víru jejich otců – nejen že nectí jejich bohy, ale dokonce prohlašuje Krista ukřižovaného židy za pravého Boha.
Na příkaz císaře byl Pantoleon předveden k soudu. Zde svatý zvěstovatel, v úmyslu přesvědčit přítomné, která víra je pravdivá, navrhnul císaři vyhledat nevyléčitelně nemocného člověka, a aby žreci vzývali své bohy pro jeho vyléčení; potom i on bude vzývat jím hlásaného Jediného Boha, a kdo z nich smrtelně nemocného uzdraví, tomu bude uznáno, že má pravdivou víru. Císař ochotně souhlasil s tímto návrhem, pravděpodobně proto, že věřil v sílu svých bohů. Na jeho příkaz byl přinesen jeden mrtvicí raněný, jenž už mnoho let neovládal žádný svůj tělesný úd a od něhož všichni lékaři už dávno s neúspěchem odešli. Po marném úsilí žreců a bezvýsledném vzývání jejich bohů, uzdravil svatý Pantelejmon ochrnulého jediným slovem. Tento zázrak obrátil mnohé z přítomných ke Kristu a způsobil, že potupení žreci s nesmírnou záští k divotvůrci uprosili císaře, aby ho bezodkladně zahubil, protože jinak, jak říkali, zrušením obětí budou jejich bohové potupeni. Císař – mučitel, rychle zapomněl na to, co předtím tak ochotně přislíbil, a začal Pantelejmona nutit, aby se poklonil modlám. Když však viděl, že je neoblomný a odvážně pranýřuje modloslužbu,vydal ho nelidským mukám, jaké mohli vymyslet pouze zlostní nepřátelé křesťanství. Tímto okamžikem se začalo velké množství hrdinských činů svatého vyznavače, ve kterých, při rozličných mučeních vymyšlených vynalézavými nepřáteli, projevil Hospodin svoje smilování nad mučedníkem, zázračně ho zachovávaje neporušeného po všech mučeních. Na rozkaz císaře svatého mučedníka pověsili v mučírně, drásali mu tělo železnými bodci a pálili ho svícemi. Potom mučedníka uvrhli do roztaveného cínu, zatížili mu šíji kameny a vhodili do moře, předhodili ho k sežrání dravé zvěři a přivázali ke kolu s ostrými břity vespod, jež mohly rozedřít celé jeho tělo. Ale Bůh, podivuhodný ve svých svatých, při všech těchto nevylíčitelně krutých mukách, zázračně ochránil svatého Pantelejmona, zjevovav se mu v podobě kněze Jermolae. Nakonec Maximián, vyčerpav všechny způsoby mučení, odsoudil svatého trpitele ke stětí mečem.
Před svou tělesnou smrtí byl svatý velkomučedník odveden vojíny za město a přivázán k olivovníku. Protože pokračoval v modlitbě, kterou započal už během cesty, udeřil svatého jeden z vykonavatelů císařova rozkazu mečem do šíje, aby mu usekl hlavu. Ale meč se ohnul jako stéblo, protože služebník Boží ještě nedokončil svoji modlitbu. Vojíni se polekali, padli velkomučedníkovi k nohám a prosili odpuštění všech ublížení a muk, která mu způsobili na císařův rozkaz. Svatý vyznavač nepřerušil svoji modlitbu, ale ozval se hlas s nebe, jenž mu dal nové jméno, které díky svým skutkům měl mezi lidem už dávno: místo Pantoleona jej Hospodin přejmenoval na Pantelejmona, zjevně tím darovav svoji blahodať, aby i po smrti vyléval milost na všechny, co za ním přicházejí se svými neštěstími, bolestmi a nemocemi. Přitom Kristův světec slyšel, že je zván do nebeských příbytků a naplněn nevýslovnou radostí, začal sám prosit vojáky, aby mu usekli hlavu. Ale ti nechtěli popravu vykonat, protože mezitím uvěřili v Krista. Teprve po jeho hrozivých slovech, že nezískají milost Hospodinovu, pokud mu nesrazí hlavu, odhodlali se rozkaz splnit. Při tom byli ohromeni dalším slavným zázrakem: po useknutí hlavy namísto krve vytékalo mléko, a olivovník, ke kterému byl svatý přivázán, se v tu chvíli obsypal hojivými plody odspodu až nahoru. Když lidé, co se přišli podívat na popravu velkomučedníka, viděli, co se stalo, uvěřili v Krista stejně jako vojáci.
Takovými divy proslavil Hospodin pozemský život svého svatého, který z lásky k němu vydal sebe sama na rozličná mučení a smrt. Památka svatého velkomučedníka a lékaře Pantelejmona je církví oslavována 27. července (9. srpna podle obč. kal.). Z tohoto světa odešel roku 296 po Kristově narození.
Tropar:
Svatý trpiteli a léčiteli Pantelejmone, pros milostivého Boha, aby odpuštění hříchů daroval duším našim.
Kondak:
Milosrdného Boha jsa napodobitelem a přijav od něho blahodať léčení,
trpiteli a mučedníku Kristův, modlitbami svými uzdrav nemoci duší našich
a odežeň stále útočící pohoršení od těch, kteří věrně volají:
Spasiž nás, Pane.
Velebení:
Velebíme tě, trpiteli svatý a léčiteli Pantelejmone, a uctíváme ctihodná
utrpení tvá, jež jsi pro Krista přetrpěl.
Z ruštiny přeložil Joakim.
Poznámky pod čarou:
Nikomedie je město v Malé Asii na území dnešního Turecka. Zpět do textu
Žrec – ten, kdo přináší oběť, zde pohanský kněz. Zpět do textu
Pantelejmon znamená řecky nejvýše milostivý. Zpět do textu
Zpět na rozcestník „Životy svatých“
