O slavných mučednících
Rafaelovi, Nikolaovi a Ireně
z ostrova Mytiliny
Svatý Rafael, průběh života
Georgios Laskarides se narodil na ostrově Ithaka (kolem r. 1410). Byl vychován v křesťanských hodnotách a upřímné zbožnosti; dosáhl dobrého vzdělání. Když Rafael vyrostl přišel do slavné Mystry, byzantského státu na Peloponésu, kde studoval medicínu a filosofii. Přátelil se s byzantským císařem Konstantinem Paleologem.
Z hluboké lásky k vlasti, která byla v ohrožení, vstoupil do armády, a tak se stal důstojníkem (chiliarchou - tisícníkem - velitel nad tisícem vojáků). Byl poslán bojovat do velké bitvy u Varny v r. 1444, které se účastnilo 30.000 křesťanů, leč nestihl se tam dostat včas. V bitvě padla téměř polovina křesťanského vojska...
Zpráva o porážce ho tak zarmoutila, že se rozhodl zasvětit se Pánu Ježíši. Vstoupil do monastýru sv. Jana Křtitele v Serres v Makedonii. Po třech letech se odebral do Athén, kde sloužil jako farní kněz u chrámu sv. Dimitria Loumpardiaris.
Rozhodujícím obratem v jeho životě byla jeho návštěva v Konstantinopoli, kam přijel, aby pogratuloval svému starému příteli Paleologovi, který byl korunován za císaře. Císař ocenil schopnosti a vzdělání svého dávného přítele a byl mu udělen úřad u Ekumenického patriarchy (získal čestnou hodnost prosyngela a archimandrity).
Na teologickém setkání ve Francii se setkal s Nikolaem. Nikolaos se narodil v Soluni a studoval medicínu ve Francii. Ve věku 27 let byl mladý Nikolaos zasažen křesťanským kázáním, rozhodl se opustit světský život a následovat Rafaela.
V roce 1452 se archimadrita Rafael dostal do konfliktu s konstantinopolským císařem ve věci lživé unie východní a západní církve. 12. prosince 1452 se v Konstantinopoli v chrámu Boží Moudrosti konala společná mše unionizovaných pravoslavných s papisty, které se Rafael i Nikolaos odmítli zúčastnit. Císař Konstantin se rozhněval a rozhodl se vyhnat je z města. Takže když začalo obléhání města Turky, tito dva svatí už v něm nebyli.
Konstantin Paleolog zemřel v boji na hradbách města a Konstantinopol byla dobyta. Oba svatí byli spolu s mnoha utečenci pronásledováni a odplavili se z alexandrupolského přístavu. Archimandrita Rafael pak žil až do r. 1454 se svým duchovním synem jerodiákonem Nikolaosem v řecké Makedonii poblíž Soluně. Když Turci obsadili i toto území, odešli. Jejich cílem byl tehdy ještě svobodný ostrov Lesbos - Mytiliny.
Dorazili do vesnice Thermi a když si přáli usídlit se na místě vhodném pro mnišský poustevnický život, starosta je dovedl na horu Karyes do malého monastýru Narození přesvaté Bohorodice, kde nalezli jednoho mnicha jménem Rouvim. Sv. Rafael se stal igumenem tohoto monastýru. Pod jeho vedením se začalo utvářet malé mnišské bratrstvo. Žili zde v pokoji devět klidných let. Ottomanští Turci však pokračovali ve svém vpádu do Byzance. Ostrov Lesbos (Mytiliny) byl na řadě.
Mnoho křesťanů odešlo do hor a bojovalo proti Turkům. Když Turci viděli, že se obyvatelé Mytilin pokoušejí o ozbrojený odpor, rozzuřili se. Rozhodli se vytáhnout na trestnou výpravu proti odboji. Zanechali své původní taktiky neútočit na církev při svém úsilí o dosažení nadvlády, a přepadli monastýr, kde někteří obyvatelé ostrova hledali útočiště. Monastýr byl vypálen, rozvrácen a ti, jimž se nepodařilo utéci, byli zajati a mučeni.
Hrozivé události nastaly rok po invazi a svatí již očekávali tyto vlky, kteří budou trhat jejich těla na kusy. Starosta vesnice Thermi Vasilios, jeho manželka a jejich mladá dcera Irena a neteř Eleni, stejně jako učitel Theodoros byli chyceni v monastýru hory Karyes v průběhu děsivých dní dubna roku 1463. Ó, svatá Ireno, dvanáctiletá dívko, co to bylo za zvířata, která tě nelítostně připravila o život?
Druhá Golgota
Sv. Rafael nazval (ve svém zjevení) to, co se v monastýru stalo, "druhou Golgotou".
Turkové se tedy rozhodli zaútočit na církev a monastýr v Karyes si vybrali za cíl pod záminkou, že monaši v monastýru pomáhají vzbouřencům, které hledali v okolních horách. Následoval masakr. A Bůh to viděl. Svatí věděli, jak Bůh hledí na to, co se děje. Stali se oběťmi nejhorší smrti, jakou si člověk dokáže představit. I oni byli válečníci a bojovníci, kteří dosáhli vítězství a byli Bohem korunováni zlatým věncem.
Byla právě Pascha. Mniši byli mučeni od strastného (velkého) čtvrtka až do světlého úterý. Nejvíce byl týrán sv. Rafael, který byl pověšen na stromě hlavou dolů a nakonec mu Turci ještě živému pilou odřezali spodní čelist. Posléze mu uřízli hlavu. Sv. Nikolaos byl také mučen a zemřel hrůzou na srdeční selhání při pohledu na utrpení svého duchovního otce. Jeho svaté ostatky byly nalezeny 13. června 1960 přesně na místě, které při jednom zjevení ukázal.
Dcerce starosty, Irině, nejprve před zraky rodičů usekli ruku, a pak ji před jejím otcem zaživa upekli ve velké hliněné nádobě. Nakonec zavraždili i rodiče, Basila a Marii, vesnického učitele Theodora a Ireninu patnáctiletou sestřenici sv. Helenu, kterou před tím znásilnili. Zuhelnatelé dětské ostatky sv. Ireny byly nalezeny spolu s hliněným kotlem 12. května 1961 (opět přesně na místě, jež všichni tři svatí označili ve zjeveních). Ostatky učitele Theodora, jemuž dobyvatelé usekli hlavu, nalezli s hlavou pohřbenou u nohou.
Ze zjevení sv. Rafela
"Georgios bylo moje první jméno. Byl jsem umučen Turky. Nejdříve mě bili holemi a bezvládného mě hodili na zem. Bodali do mne šípy a kopími. Vláčeli mne za vousy po zemi. Pak mne pověsili na strom, poté mne zabili. Nikolaos, který přišel se mnou (na ostrov) jako utečenec, je mučedníkem spolu se mnou; nevydržel mučení dlouho a zemřel na selhání srdce."
Ze zjevení manželky starosty
"Jmenuji se Marie. Velice jsme trpěli na tomto místě, kam jsme se přišli ukrýt. Nejdříve začali mučit Rinoulu (Irenu). Pak mi vytrhli z náručí mé právě narozené dítě, mrštili s ním o zem a ukopali je k smrti před mýma očima. Protože jsem křičela a hnala se za dítětem, abych jim je vzala, pevně mě svírali. Když mučili moji Rinoulu, nevydržela jsem to a omdlela. Nejsem tedy mučednicí. Avšak můj manžel mnoho vytrpěl. Rinoula byla upálena v širokém hliněném kotli."
Stalo se v úterý po Pasše
Byli usmrceni za rozbřesku úterý Diakenisima v paschálním týdnu a spáleni ráno. Stalo se to 9. dubna 1463. Zemřeli v jeden den, ale žijí stále. Dva muži a Irena nejsou mrtvi, ale navštěvují nás.
Duch sv. Rafaela nikdy před Turky nekapituloval. Lesbos se na staletí ponořil do tmy ottomanské tyranie, dokud nebyl osvobozen řeckým námořnictvem v r. 1912.
Zjevení památky
Na jejich mučednictví se téměř zapomnělo. Zachoval se jenom zvyk chodit na Světlé úterý sloužit slavnostní svatou liturgii na jeden kopec nedaleko vesnice Thermi. Nikdo už si přesně nepamatoval, jak tento zvyk vlastně vznikl. Někteří tvrdili, že na tom místě kdysi stával monastýr, jehož obyvatele vyvraždili Turci.
V roce 1959 se jeden zbožný muž rozhodl vybudovat malou kapli na místě, kde podle tradice kdysi monastýr stával. Při stavebních pracích objevili dělníci kosterní pozůstatky muže, ale nevěnovali jim žádnou zvlástní pozornost. Brzy se však mnich, jemuž ostatky patřily, začal spolu s dalšími umučenými zjevovat různým lidem po celém ostrově. Vesničané začali nezávisle na sobě vídávat zvláštní osoby - nejprve ve snu, pak i při bdění - ve dne i v noci. A tak se obyvatelé ostrova Mytiliny postupně od tajemného mnicha, který se představoval jako igumen Rafel, a od jeho společníků dozvěděli všechny okolnosti jejich života a mučednické smrti. Tyto události jsou shrnuty v knize významného novodobého řeckého spisovatele, malíře a obnovovatele byzantské ikonografie v Řecku, Fotise Kontoglou.
V průběhu několika let se svatí mučedníci velice často zjevovali lidem mladým i starým, věřícím i nevěřícím, moudrým i prostým, chudým i mocným, takže nakonec posvátný synod Konstantinopolského patriarchátu v čele s patriarchou rozhodl o jejich oficiálním zápisu do seznamu svatých.
Svatí se zjevovali někdy zvlášť, jindy společně a oznamovali lidem, že Boží vůlí je, aby se na jejich mučednictví nezapomnělo. Mučedníci také požádali o napsání ikon a sestavení liturgických hymnů k oslavě jejich výroční památky. Přesně určili místa, kde byly uložené jejich svaté ostatky. Na základě vyprávění tech, jimž se zjevili, byla výše zmíněným umělcem svaté památky Fotisem Kontuglu napsaná jejich první ikona. Sestavení liturgických textů se mistrovsky ujal velký hymnograf konstantinopolské církve, svaté paměti mnich Gerasim ze skitu Malé svaté Anny na Athosu.
Na přímluvy svatých mučedníků se stalo a dodnes se děje mnoho blahodatných Božích zásahů do lidských životů, a to nejen na ostrově Mytiliny, ale po celém světě. Svatí stále pomáhají nejen těm, kdo se k nim s důvěrou obracejí, ale často i těm, kdo o jejich existenci doposavad ani neslyšeli. Uzdravují nemocné, utěšují zarmoucené a mnoho pochybujících či odpadajících od víry nebo úplně nevěřících přivádějí opět do Kristovy Církve.
Hlavní hymny k oslavě svatých
Tropar (4. hlas)
Pro lásku svou ke Kristu Bohu
slavně jste zápasili, blažení,
celý ostrov Mytiliny byl posvěcen
nalezením ostatků vašich svatých.
Proto vás jako ochránce své oslavujeme,
bohonosný Rafaeli s Nikolaem a pannou Irinou,
vroucně se modlete
za nás k Hospodinu.
Kondak (4. hlas)
Oslavmež, věřící,
Rafaela, Nikolae a Irenu,
Kristovy svaté mučedníky a divotvorce,
spolu s těmi, kdo statečně společně zápasili.
Ač jejich svaté ostatky dlouho skryty byly,
v posledních dnech nám všem přinášejí hojné požehnání.
(Připraveno z různých internetových zdrojů)
Všechny odkazy na naše stránky týkající se ostrova Mytiliny:
Článek o mučednících Rafaelovi, Nikolaovi a Ireně z ostrova Mytiliny.
Reliéf archanděla Michaela a ostatky sv. mučedníků Rafaela, Nikolaose a Ireny může vidět na našem krátkém videu poetické filmové pohlednice z ostrova Mytiliny.
Svatí mučedníci Rafael, Mikuláš a Irina z ostrova Mytiliny (starší článek s přiloženým videem starého filmu)
Zázračný reliéf archanděla Michaela (svátost v mytilinském monastýru svatých archandělů)
Anglicky psaný článek:
A Miracle of St. Raphael of Lesvos
Zpět na rozcestník „Životy svatých“
