Toto je dopis, který napsali z řeckého monastýru ct. Nikodima Svatohorce v odpověď na naše otázky ve věci modlitební praxe Církve vůči nepravoslavným. Tuto stať můžeme s ohledem na důstojnost jejího autora, který je velice váženou osobností řecké pravoslavné církve, považovat za autentické svědectví o ryzím pravoslavném přístupu k této otázce.

Vstal z mrtvých Kristus!


Milý bratře v Kristu a spoluslužebníku, otče ..., Christós Anésty! Přijali jsme Váš list a četli to, co jste napsal. Kladete otázky ohledně modliteb za ty, kteří nejsou pravoslavní.

Nejdříve ze všeho Vám chceme vyjádřit naší bratrskou lásku a sympatie k zápasu a dílu, které konáte v Čechách, v zemi, která je, bohužel, odevzdaná bouři moře nevíry, herezí a náboženského sjednocování. Avšak i celý svět se každodenně více odevzdává Antikristovým klamům, ďáblovým lžím. Každodenně lidé pomalu odhazují Kristovu pravdu a přijímají klam a lež ďáblovu. Toto všechno připravuje cestu pro přicházející konečný cíl Antikrista.

V Kristu se radujeme za toto společenství (komunikaci, sdílení se). Přejeme, aby Vám Vzkříšený Kristus dal světlo, sílu a požehnání k Vaší práci. Ať požehná také a rozhojní duchovně i početně Pravoslavnou Církev v Čechách a na Slovensku.

Odpovědi na Vaše otázky ohledně modliteb za nepravoslavné Vám dáváme níže:

1) První Vaše otázka je, jestli můžete v chrámu (nahlas - při bohoslužbách) vzpomínat jména lidí, kteří zemřeli bez toho, aby se stali pravoslavnými, nebo zemřelých nepokřtěných, nevěřících, Židů, když jejich příbuzní žádají, abychom se za ně při našich bohoslužbách modlili.

Na to odpovídáme: je známo, že církev při modlitbách vzpomíná pouze jména pravoslavných. Ve svatém chrámu vzpomínáme pouze pokřtěné údy Církve a nikoliv nepokřtěné, nevěřící a jinověrce.

Je velikým privilegiem a přináší duchovní užitek duším těch, kteří jsou vzpomínáni v chrámech při církevních bohoslužbách a na panychidách za zemřelé, ale toto má sílu pouze u pravoslavných a ne u jiných.

I když jako pravoslavní nemůžeme konat za zemřelé nepravoslavné křesťany panychidy v chrámech, můžeme se však za ně modlit osobně (tj. v soukromých domácích modlitbách) a dávat almužnu (pomoc chudým a těm, kteří to potřebují) za jejich duše. Tímto způsobem mohou dojít útěchy; z tohoto tedy mohou mít duše nepravoslavných nějaký užitek.

2) Vaše druhá otázka se týká osobních modliteb doma - nikoliv v chrámu.

Osobní modlitba, kterou konáte s čotkami (komboskinami, modlitební šňůrka s uzlíky na čítání modliteb) doma za ty živé, kteří nejsou pravoslavnými křesťany, říkaje "Pane, smiluj se nad nimi", je správná. Když se modlíme osobně, sami, za někoho, ať pravoslavného nebo jinověrce, nevěřícího, nepokřtěného, odevzdáváme ho milosrdenství a lidumilnosti Boží. Milosrdenství Boží je veliké a vyprošovat je pro nějakého člověka znamená, že prosíme Boha, aby dal tomu člověku právě to, co je pro toho člověka duchovně prospěšné. Je tedy správné to, co říkáte ve Vaší modlitbě: "Pane, Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nad ním" (smiluj se nad nimi) a vzpomínat při tom jejich jména.

3) Vaše třetí otázka se týká osobních modliteb doma za nepravoslavné zemřelé, nekřtěné, nevěřící a jinověrce. To, co je pro ně potřebné, abyste žádal, je Boží milost. Boží milost se projevuje na každém člověku jinak, projevuje se shodně s jeho potřebami.

4) Ve čtvrté otázce vyjadřujete problém s tím, jestli není neúctou k Božímu dílu spásy člověka a dokonce neblahou smělostí vůči Bohu a Církvi, žádáme-li po Bohu spásu společenství se svatými pro ty zemřelé, kteří se nestali pravoslavnými.

Naše odpověď: není správné žádat v našich modlitbách od Boha, aby dal společenství se svatými a Království nebeské těm, kteří nejsou pravoslavní křesťané. Samozřejmě, přejeme dobro a spásu všem lidem, avšak víme, že nejsou spaseni ti, kteří nevěří. A protože toto víme, proto nemůžeme takové lidi vzpomínat na církevních bohoslužbách. Můžeme se pouze osobně modlit doma s čotkami, aby se nad nimi Bůh smiloval.

Tímto způsobem, samozřejmě, neodnímáme Bohu konečný soud, ani nepředjímáme, co udělá Bůh se všemi těmi, kteří nebyli pokřtěni, nevěřícími, heretiky a jinověrci. Všechny tyto lidi odevzdáváme milosti Boží.

Víme však, že my pravoslavní přináležíme k jediné Kristově Církvi a že pouze uvnitř této Církve je spása. Toto zjevně praví Kristus, když říká, že ten, kdo věří a je pokřtěn (a zachová víru a sliby křtu), jen ten bude spasen, avšak ten, který nevěří, bude zatracen (Evangelium podle Marka 16,16).

Samozřejmě, Bůh je z jedné strany Otec a Spasitel všech lidí, avšak především věřících, když věřící přijímají v plnosti tuto spásu, kterou dává Pán (Timoteovi list 4,10).

5) V páté Vaší otázce se chcete dozvědět, jaký názor má Řecká Církev a Svatá Hora Athos na tyto otázky.

Zde je odpověď. Řecká Církev, a ještě více Athonská Hora, toto, co Vám píšeme, přísně a přesně dodržují. Mniši Athonské Hory nepřijímají, abychom přednášeli v chrámu na bohoslužbách jména nepravoslavných. Avšak mniši Athonské Hory se modlí v osobních modlitbách s čotkami za všechny nevěřící, zbloudilé a heretiky.

S bratrskými paschálními požehnáními

Igumen monastýru Archimandrita Chrisóstomos a v Kristu bratři



Zpět na rozcestník „Srovnávací theologie, ekumenismus, sektologie“



Zpět na rozcestník „Liturgika“



<-Skok na seznam „za dveřmi"    <-<- Skok na Homepage