Arcibiskup Vasilij (Krivošein):

Katolicita a uspořádání církve

Překlad pojmu katolická: církevně-slovansky "sobornaja"; do čestiny obvykle překládáno jako "obecná" či "všeobecná" ("obecná" se zdá být lepší volbou, protože koresponduje s termínem "obec" čili společenství, shromáždění - tím už částečně prostupuje tento termín do významu pojmu "církev", s nímž je teologicky pevně spojen).

Od doby sv. Ignatia Antiochijského (Theoforos, Bohonosec) bylo přídavné jméno katholikí hlavním a prakticky jediným přívlastkem Církve. Jako podstatné jméno (tj. katolík) se toto slovo v řečtině jako jazyku východní církve téměř nepoužívalo. Objevilo se to až na latinském Západě, kde označovalo člena církve. Na Východě existují pouze výjimky, jako např. "katolikos" jako titul biskupů nebo představených monastýrů se zvláštními pravomocemi (např. patriarcha-katolikos v současné Gruzii).

Na druhé straně stojí slovo pravoslavný (orthodoxní), které se používá, počínaje 4. stol., často církevními spisovateli, a to jednak jako podstatné jméno, a současně i jako jméno přídavné (sv. Methodios, Athanasios, používá ho i historik Eusebios). Je používáno v průběhu ariánských sporů a v "aktech všeobecných sněmů". Podstatné jméno "pravoslaví", řecky "orthodoxia" se stalo součástí slovníku církve, zatímco slovo, odpovídající termínu "katolicismus" nikdy řeckými otci používán nebylo (výraz katholikismos je současným řeckým neologismem, označujícím římský katolicismus, ale často se v této souvislosti používají Řekové spíše pojem "papismus").

Je třeba podtrhnout, že téměř až do současnosti naše církev nikdy sebe samu necharakterizovala výrazem "pravoslavná", ale vždy sebe samu nazývala "katholická". Ve svatootcovské terminologii je církev "katholická" a její víra a učení je "orthodoxie", čili pravoslaví. I když je i víra někdy nazývána katholickou, členové církve jsou "pravoslavní". Proto je "katholická" církev často nazývána "církví pravoslavných": "ekklisía ton orthodoxon".

Můžeme konstatovat, že tento náš způsob vyjadřování by bylo lze shrnout do definice: "Katolická církev pravoslavných křesťanů."

O přívlastku "katholikí" čteme u Cyrila Jeruzalémského ("Katechetické besedy"): "(Církev) se nazývá "katholická", protože se rozprostírá po celém světě, od jednoho okraje země ke druhému, učí plnému "poznání", zahrnuje v sobě všechna učení, kterých je třeba člověku znát... objímá celý lidský rod... oplývá veškerou plností blahodati pro léčení každého hříchu duše i těla a vládne jakýmikoliv myslitelnými ctnostmi ve slově i v skutcích a všemi duchovními dary" (Cyr. H. Cartech. 18. 23; PG. 33. Col. 1044).

Arcibiskup Vasilij (Krivošein): Kafoličnosť i cerkovnyj stroj
http://kiev-orthodox.org/site/theology/768/

P.S.

Dodatek překladatele

Protože se nezřídka i v Pravoslaví setkáváme s mlhavým chápáním uvedeného pojmu, ještě jednou shrnujeme.

Pro hlavní chrámy velkých monastýrů či pro katedrály se začalo používat označeni "katolikon" (čili rusky: sobor). Tím se naznačovalo ústřední postavení tohoto chrámu, kde se (např. na velké svátky či k nějakým mimořádným událostem) všichni shromáždili.

Z řečtiny převzatý pojem "katolická" se pro církev používá při vyznávání pravoslavné víry v Nicejsko-cařihradském symbolu. Cyrilometodějská tradice překládá uvedený termín do slovanské řeči jako "sborová" (sobornaja). Tento překlad a zároveň výklad původního pojmu je potřeba chápat v kontextu výše načrtnuté svatootcovské tradice, tj. výraz pro Církev, v níž se všichni mohou sejít, shromáždit a sjednotit působením Svatého Ducha. Myslí se tu sbor, v němž se mnozí stávají jedním, tj. pro všechny lidi je tu jediná Církev, v níž se lidské osoby stávají organickou součástí mystického Těla Kristova. Pojem "sborovost" je tedy nutno chápat tak, že všichni společně (ať už myslíme jednotlivce či celé místní církve) v Církvi tvoří jeden sbor, jedno shromáždění, jedno mystické Tělo.

Katolický ("sobornyj") tedy znamená shromáždění těch, kteří byli doposavad rozptýleni. K tomuto shromáždění byli povoláni Svatým Duchem, který skrze jednomyslnost víry činí toto shromáždění pevným boholidským Tělem, jehož hlavou je sám Pán Ježíš Kristus.

V tomto smyslu je termín "sobornaja" téměř synonymem pro obsah pojmu "církev" (ekklisia). Obojí totiž odkazuje ke sboru či shromáždění. Základem pro výklad slovanského překladu "sobornyj" zůstává řecký pojem "katolický", který tedy znamená: všeobecný, pro všechny (lidi všech národů, ras, vzdělání, společenského postavení atd.), všude rozšířený, světový (ve smyslu jedna Církev pro celý svět), mající plnost pravdy, dávající všechny dary potřebné pro věčný život apod.

V dnešní době se místy objevuje náznak vykládat slovanské slovo "sobornyj" v posunutém významu, a to jako výraz pravomoci kolektivních orgánů v církevní správě. Pokud je to provázeno idejemi, které nejsou v plném souladu s kanonickým hierarchickým uspořádáním církve, pak můžeme v tomto posunu spatřovat nebezpečí protestantských či jiných nepravoslavných tendencí. Žádný církevní kolektivní orgán složený na úrovni farnosti či eparchie z laiků a kněží nemůže mít v církvi moc převážit nad pravomocemi hierarchické osoby (tj. na rovině farnosti nad knězem, který je biskupem ustanoven jako duchovní správce církevní obce, nebo na rovině eparchie nad eparchiálním archijerejem). V případě synodu či archijerejského sněmu může tento kolektivní orgán soudit biskupy, ale nemůže neodsouzenému eparchiálnímu biskupovi násilně zasahovat do jeho vnitřních eparchiálních záležitostí.