Geron Paisios Agiorita (+ 1994)

Rozmluvy III. - Duchovní zápas

Svazek 1. - Zápas s myšlenkami

Díl II.: Rouhavé myšlenky

Pohrdání rouhavými myšlenkami

Vidíš malé děti, když ignorují nějaké dítě, jež s nimi mluví, tak říkají: "Tralala," a zpívají si. To samé udělejme i my s ďáblem.

-Starče, avva Izák říká, že nad vášněmi se vítězí "skrze pokoru a ne tím, když jimi pohrdáme." (Avva Izák Syrský, Asketická slova, List 4.). *

Pohrdat nějakou vášní a pohrdat rouhavými myšlenkami je to stejné?

-Ne, pohrdat (svojí vlastní) vášní je pyšné, sebevědomé, a tím nejhorším je, když člověk svoji vášeň omlouvá.* Jestliže ospravedlňuješ sebe samého a ignoruješ svojí vášeň, nezápasíš s ní, aby ses od ní osvobodil, tak je to jako bys řekl: "Tato vášeň není moje, nemá se mnou nic společného." Avšak rouhavými myšlenkami musíme opovrhovat, protože - jak jsem již říkal - nejsou naše, ale ďáblovy.

-Když se někdo před ostatními chová tak, jako by měl vášeň, např. když ze sebe dělá někoho, kdo hodně jí, tak se tím vysmívá ďáblu?

Tehdy je jeho licoměrnost správná, ale ďáblu se nevysmívá. Vysměješ se mu tehdy, když ti vnukává rouhavé myšlenky, a ty zpíváš (tj. zpíváš žalmy, církevní hymny atd.)

-Starče, jak mám zapudit rouhavou myšlenku v čase bohoslužby?

-Zpěvem. "Otevři ústa má..."* Neumíš zpívat? Nedotýkej se takové myšlenky. Ignoruj jí. Když někdo diskutuje s takovými myšlenkami v čase modlitby, tak je to stejné, jako když voják v čase hlášení drží v ruce granát.

-A jestliže rouhavá myšlenka neodchází?

-Jestliže neodchází, tak věz, že někde uvnitř tebe má kořen. Dokonalým řešením je opovrhovat ďáblem, jenž zřizuje školy záludnosti (zla). Dobré je v té chvíli se ani nemodlit (za zbavení té myšlenky), jinak tím dáváme najevo, že nás ta věc zajímá a ďábel se zaměřuje na slabý bod a stále nás bombarduje rouhavými myšlenkami. Nejlepší je zpívat žalmy. Vidíš malé děti, když ignorují nějaké dítě, jež s nimi mluví, tak říkají: "Tralala," a zpívají si. To samé udělejme i my s ďáblem. Budeme zpívat (např. žalmy, církevní hymny k Bohu), ne však světské písně. Zpěv žalmů a církevních hymnů je modlitbou k Bohu, a zároveň i tím ignorujeme ďábla.

-Když jsem v takovém stavu, starče, tak nemůžu zpívat a je pro mě obtížné dokonce i jít ke svatému přijímání.

-To je velmi nebezpečné! Brání ti v tom ďábel! Jdi a zpívej, přijímej Tajiny, protože tyto myšlenky nejsou tvé. Pouze v tom mě poslechni: zazpívej "Jest v pravdě důstojno," aby běs obdržel dovozné a odešel. Nevyprávěl jsem ti o tom mnichovi, jenž přišel na Agion Oros, když mu bylo deset let? Byl sirotek, ztratil lásku své tělesné matky a veškerou svoji lásku obrátil k Přesvaté Bohorodici. Vnímal Ji jako svoji matku. S jakou jen úctou se klaněl ikonám! Později však pokušení změnilo jeho lásku a vnuklo mu rouhavé myšlenky. Ten nešťastník se přestal chodit klanět ikonám. Když se to dozvěděl jeho starec, tak ho vzal za ruku, vedl ho, aby políbil ikonu Bohorodice, Krista na tvář, ruku, a tehdy ďábel ihned utekl. Je jaksi opovážlivé políbit Bohorodici a Krista na tvář, ale starec to udělal proto, aby vyhnal myšlenky, které mnich měl.

Zpět na rozcestník „Rady a výroky svatých Otců“

Skok na seznam „za dveřmi"    Skok na Homepage