Geron Paisios Agiorita (+ 1994)

Rozmluvy III. - Duchovní zápas

Svazek 1. - Zápas s myšlenkami

Díl II.: Rouhavé myšlenky

Kap. 8.: Jaké jsou rouhavé myšlenky

Vnuknutí rouhavých myšlenek a hříchů je od ďábla; nejsou naše. Proto není zapotřebí, abychom se trápili ďáblovými hříchy. Od okamžiku, kdy se člověk trápí kvůli špatným myšlenkám, které létají jeho myslí, o svatých věcech, je to důkazem toho, že nejsou jeho, ale přicházejí z venku.

Starče, nepochopil jsem, v jakém případě se jedná o rouhavou myšlenku.

-Když nám do naší mysli vstupují ošklivé představy o Kristu, přesvaté Bohorodici, svatých nebo o něčem Božském a svatém, nebo o našem duchovním otci atd., to jsou rouhavé myšlenky. Takové myšlenky nesmí člověk dokonce ani vyslovovat.

-Ani před duchovním otcem?

-Duchovnímu stačí, jestliže řekneme: "Mám rouhavé myšlenky o Kristu nebo o Svatém Duchu, přesvaté Bohorodici, svatých, o tobě můj duchovní otče." Tato veškerá rouhání a hříchy jsou všechny od ďábla; nejsou naše. Proto není zapotřebí, abychom se trápili ďáblovými hříchy. Když jsem byl ještě začínající mnich, tak mi v jednom období vnukával ďábel rouhavé myšlenky dokonce i v chrámu, což mě velice rmoutilo. Ďábel mi vnukával do mé mysli to, co říkali druzí, jejich špatná slova atd., jež jsem zaslechl, když jsem byl na vojně. Duchovní mi řekl: "Toto jsou myšlenky od ďábla. Od okamžiku, kdy se člověk trápí kvůli špatným myšlenkám, které létají jeho myslí, o svatých věcech, je to důkazem toho, že nejsou jeho, ale přicházejí z venku." Znovu jsem se jimi trápil. Šel jsem do kapličky ctihodného Předchůdce (tj. Jana Křtitele), abych se modlil, a když jsem se klaněl před jeho ikonou, tak z ní zavanula libá vůně. Jestliže se stalo, že jsem měl špatné myšlenky, tak jsem šel opět do kapličky a zase z ní zavanula vůně! Jednou na Božské liturgii, při Trojsvaté písni, kdy jsem i já pomalu zpíval: "Svatý Bože," spatřil jsem, jak od dveří přichází veliké a strašlivé zvíře se psí hlavou. Z tlamy a z očí mu šlehaly plameny! To zvíře se ke mně s opovržením otočilo, protože jsem zpíval: "Svatý Bože!" Díval jsem se okolo, jestli je také někdo spatřil, ale nikdo jiný to neviděl. Pak jsem řekl duchovnímu "stalo se to a to." "Viděl jsi ho? Řekl mi duchovní, to je on. Nyní ses uklidnil?"

-Člověk, starče, vždy pozná rouhavou myšlenku?

-Jestliže jeho rozum, jenž mu Bůh dal, pracuje, tak pozná. Např. někteří mi říkají: "Jak je možné, že existuje peklo? Nás zarmucuje i to, když je někdo ve vězení, a co teprve, kdyby byl v pekle." Toto je rouhání, protože ze sebe dělají spravedlivější, než je Bůh. Bůh ví, co činí. Vzpomínáte si, na tu událost, o které se zmiňuje svatý Grigorios Dialogos? Jednou biskup Furtunátos vyhnal démona z jednoho posedlého člověka. Tento běs pak bloudil městem v podobě chudého člověka a odsuzoval biskupa: "Nelítostně mě vyhnal," volal. "Ach, co to udělal, říká mu kdosi, proč tě vyhnal? Jak to udělal? Pojď do mého domu." Ďábel vstoupil dovnitř. Za chvíli mu řekl: "Je mi zima; rozdělej oheň v kamnech." Tak on dal dříví do pece a rozdělal oheň. Jakmile se oheň v peci dostatečně rozhořel, tak ďábel chytil k dítěti toho člověka a hodil je do ohně, kde shořelo. Tehdy ten člověk pochopil, koho biskup vyhnal a koho on přijal. Biskup veděl něco o tom, proč ho vyhání. (Svatý Grigorios Dialogos, Evergetinós, díl I., Otázka 35.).

(Pozn. překl.: ten člověk nepřijal maskovaného démona z milosrdenství, nýbrž z pýchy, považoval se za spravedlivějšího a lepšího než jsou druzí, proto na něho Bůh dopustil tak hrozný trest.)

Zpět na rozcestník „Rady a výroky svatých Otců“

Skok na seznam „za dveřmi"    Skok na Homepage