Geron Paisios Agiorita (+ 1994)

Rozmluvy III. - Duchovní zápas

Svazek 1. - Zápas s myšlenkami

Díl I.: Dobré a špatné myšlenky

Kap. 7.: Myšlenky člověka ukazují jeho duchovní stav

Když člověk, který chodí rozdávat almužnu v noci kvůli tomu, aby ho někdo nespatřil, uvidí někoho pozdě večer venku, tak si nikdy nepomyslí nic špatného. Avšak spatří-li toho samého nočního chodce ten, kdo tráví noci v hříších, řekne si: "Kdo ví, kde tráví noc to zvíře," protože má tyto zkušenosti. Stane-li se, že ten, kdo má dobré myšlenky, uslyší přes strop z místnosti nad ním dunění, takový člověk si řekne: "Dělá poklony," ale ten, kdo nemá dobré myšlenky, řekne: "Celou noc tancuje."

-Starče, jak je možné, že se dva lidé dívají na stejnou věc tak rozdílně?

-Všechny oči se dívají na to stejné čistě? Aby někdo viděl čistě, musí mít zdravé oči duše a tehdy má vnitřní čistotu.

-Proč, starče, tu samou událost někdy jeden považuje za požehnání a druhý za neštěstí?

-Každý si to vykládá shodně se svým myšlením. Každou věc je možné nahlížet z dobré a špatné strany. Slyšel jsem následující vyprávění:

V jednom monastýru, jenž se nalézal v oblasti zastavěné domy, měli zvykem sloužit večerní a ráno půlnočnici. Do tohoto monastýru, protože byl obklopen domy, které byly okolo postupně vystavěny, chodili také světští lidé. Jednou jakýsi mnich zapomněl zavřít svoji kelii, nechal ji otevřenou a vstoupila do ní jakási žena. Když se to dozvěděl mnich, tak to bylo pro něj neštěstím a zlem! Poskvrnila jeho kelii! Hrůza, konec světa! Vzal líh, nalil ho na podlahu své kelie a zapálil, aby ji očistil! Stačilo by málo a shořel by celý monastýr.

Ten mnich spálil podlahu své kelie, ale svojí myšlenku - tu nespálil. Jenže právě tu bylo zapotřebí spálit, protože zlo se nalézalo v jeho myšlence. Kdyby uvažoval dobře a říkal si, že žena vstoupila do kelie ze zbožnosti, aby získala užitek, blahodať a aby pak duchovně zápasila doma, tak by se duchovně proměnil a oslavoval Boha.

Podle kvality myšlenek člověka se ukazuje jeho duchovní stav. Lidé soudí o věcech shodně s tím, co je obsaženo v lidském nitru. V případě, že v nich není duchovní obsah, tak dělají chybné závěry a křivdí druhým. Např.: když člověk, který chodí rozdávat almužnu v noci kvůli tomu, aby ho někdo nespatřil, uvidí někoho pozdě večer venku, tak si nikdy nepomyslí nic špatného. Avšak spatří-li toho samého nočního chodce ten, kdo tráví noci v hříších, řekne si: "Kdo ví, kde tráví noc to zvíře," protože má tyto zkušenosti. Stane-li se, že ten, kdo má dobré myšlenky, uslyší přes strop z místnosti nad ním dunění, takový člověk si řekne: "Dělá poklony," ale ten, kdo nemá dobré myšlenky, řekne: "Celou noc tancuje." Jestli zazní melodie, jeden řekne: "Jaké krásné zpěvy," ale další si řekne: "Co je tohle za písničku?"

Vzpomínáte si na to, jak se chovali ke Kristu dva lotři, kteří byli ukřižovaní spolu s ním? Oba dva viděli Krista na kříži, vnímali otřásající se zemi atd. O čem však přemýšlel první a o čem druhý! Jeden -- z levé strany -- se rouhal a říkal: "Jsi-li Ty Kristus, pomoz sobě i nám." A druhý -- zprava -- říkal: "My zajisté (jsme tady popravováni) spravedlivě, neb co náleží za skutky naše, béřeme; ale tento nic zlého neučinil." Jeden se spasil a druhý se zmýlil.

Zpět na rozcestník „Rady a výroky svatých Otců“

Skok na seznam „za dveřmi"    Skok na Homepage