Geron Paisios Agiorita (+ 1994)

Rozmluvy III. - Duchovní zápas

Svazek 1. - Zápas s myšlenkami

Díl I.: Dobré a špatné myšlenky

Kap. 3.: Největší nemoc: špatné myšlenky

V této kapitole starec říká: "Lidé dnes mohou mít všechno - kromě dobrých myšlenek." O těch, kteří mají pokažené smýšlení: "Ani sám Bůh nemůže pomoci takovému člověku, i když si to velmi přeje. Jestliže někdo miluje sebe samého, tehdy vše vysvětluje podle sebe, tak jak se to jemu líbí. Někteří vše vysvětlují hříšně, jiní podle toho, jak je to uspokojuje, a tak pomalu tyto své nenormální názory začínají považovat za cosi normálního a přirozeného. A pak dělají skandály."

-Starče, když mám vyřešit nějaký problém, tak jsem tím znepokojena a nemohu spát.

-Tvým největším problémem je mnoho myšlenek. Kdybys neměla tolik myšlenek, tak bys mohla být daleko více úspěšnější ve své službě i ve svém duchovním životě. Poslechni si jeden způsob, jak se vyhnout mnoha myšlenkám: Když ve své mysli uvazuješ o něčem, např. co je zapotřebí zítra udělat, tak si v myšlenkách říkej: "Tuto práci nebudu dělat dnes, a proto o ní budu přemýšlet až zítra." Také, když se pro něco rozhoduješ, netrap se myšlenkou zvolit to, co je nejlepší, a tak své rozhodnutí stále odkládat. Něco si vyber a postupuj. Nechej Boha, aby se postaral o to další. Snaž se vyhnout scholastice, aby jsi nezamotala svoji mysl. Udělej to, co můžeš s horlivostí, jednej prostě a s velikou důvěrou v Boha. Bůh je povinován nějakým způsobem nám pomoci, jestliže budoucnost a naši naději skládáme v Něho. Skrze mnohé myšlenky i zdravý člověk ztrácí sílu. Ten, kdo je nemocný a trpí, má omluvu, jestliže je kvůli tomu zarmoucený. Avšak ten, kdo je zdravý, ale znepokojený a strádá od špatných myšlenek, ten je (vhodný) na svěrací kazajku!

V naší době jsou pomíjivé myšlenky největší nemocí světských lidí. Lidé mohou mít všechno - kromě dobrých myšlenek. Strádají, neboť nevnímají věci duchovně. Např. někdo se vydal někam na cestu a dojde k malému poškození jeho automobilu, takže se trošku na své cestě zpozdí. Jestliže uvažuje správně, tak si řekne: "Tuto překážku způsobil dobrý Bůh, jinak by zcela jistě došlo k nehodě, nebýt tohoto zdržení. Jak se ti za to odvděčím, můj Bože?", a oslavuje Boha. Avšak, ten kdo nemá dobrou myšlenku, nevnímá situaci duchovně, tak to obrátí proti Bohu a bude se rouhat, osočovat, lkát atd.: "Jel bych dříve, zpozdil jsem se, jaké neštěstí! Ten Bůh..."

Člověk, když o tom, co se ním stalo, uvažuje správně (tj. má dobrou myšlenkou), tak mu to pomůže. Avšak, jestli přijme špatnou myšlenku, tak se trápí, chřadne a ztrácí rozum. Jednou, před lety, když jsme cestovali z Uranopole do Thesalonik, tak jsme nasedli do jednoho nákladního automobilu, jehož sedadla byla z desek. Vnitřek byl zavalený: kufry, pomeranči, rybami, přepravkami špinavými od ryb. Spolu s námi cestovali studenti z Athoniády, někteří z nich seděli, jiní stáli a také mniši a laici... Jeden laik přišel a sedl si vedle mě. Byl otylý a poněkud tísněný davem, a tak křičel: "Co je to!..." Opodál byl jeden mnich, ubohý, celý obklopený přepravkami, takže mu z nich koukala pouze hlava. Leč tím, jak se automobil pohupoval, cesta byla špatná, tak nahromaděné přepravky začaly padat. Ubohý mnich se je snažil házet doprava, doleva, aby ho neudeřily do hlavy.

Tomu, jenž křičel, kvůli tomu, že seděl poněkud namačkán, jsem řekl: "Nevidíš tamtoho, kde je, a ty křičíš?" A pak jsem se otázal mnicha: "Jak se ti vede, otče?" A on mi se smíchem odvětil: "V pekle je to horší, starče, tady je to ještě dobré!" Jeden se trápil, i když seděl, a druhý se radoval, přestože na něj padaly přepravky. Cestovali jsme dvě hodiny, nebylo to blízko. Mysl laika se zaobírala pohodlím, které by měl, kdyby cestoval autobusem, a tím, že se pomlátí. Avšak mnich, když přemýšlel o zármutku, jenž by měl, kdyby se dostal do pekla, tak cítil radost. Uvažoval: "Za dvě hodiny dorazíme a vystoupíme, ale nešťastníci v pekle se budou trápit věčně. Tam nejsou přepravky zamazané od ryb, namačkaní lidé atd., ale je tam peklo. Sláva tobě, Bože, tady je mi lépe."

-Pou ofeílete, starče, i diaforá empistosýnis l. ch. dvou podřízený k jejich starci? *

- K myšlence. Někdo může mít pokaženou myšlenkou o čemkoliv a o komkoliv. Jestliže člověk nemá dobrou myšlenku, nebrání se před působením špatné myšlenky a jedná ziskuchtivě, tak mu nepomůže ani svatý. I v případě, že by měl svatého starce nebo svatou starici, svatého Antonia za starce, ale i všechny svaté, nemůže mu to pomoci. Ani sám Bůh nemůže pomoci takovému člověku, i když si to velmi přeje. Jestliže někdo miluje sebe samého, tehdy vše vysvětluje podle sebe, tak jak se to jemu líbí. Vidíš, někteří vše vysvětlují hříšně, jiní podle toho, jak je to uspokojuje, a tak pomalu tyto své nenormální názory začínají považovat za cosi normálního a přirozeného. A pak dělají skandály.

Jsou někteří lidé, kterým - když jsi trochu pozorný - a řekneš jim nějaké dobré slovo, tak "lítají" (tj. mají z toho radost). Jestliže si jich ale nevšimneš, tak se tím velmi trápí, upadají do extrémů, tj. pokušení. Vidí např. že se něco děje a říkají si: "Á!, stane se to a to," a později přicházejí k závěru a jsou přesvědčeni, že se to stalo. Vidí někoho, že je vážný, a hned si začnou myslet, že proti nim něco má. Avšak on může být zaražený kvůli tomu, že ho něco znepokojuje. Před několika dny ke mně přišel kdosi a říkal: "Proč ten a ten se mnou dříve mluvil a nyní se mnou nemluví? Měl jsem vůči němu jednu námitku, možná proto?" "Dívej, říkám mu, možná tě viděl, ale nevšiml si tě, nebo měl starost o někoho nemocného a v mysli uvažoval o tom, že vyhledá lékaře, nebo sháněl peníze, aby mohl cestovat do zahraničí atd." A tak to je, jeden měl starosti o nemocného člověka, mnoho povinností a ten druhý zase měl mnoho myšlenek, touhu se zastavit a pobesedovat si.

Zpět na rozcestník „Rady a výroky svatých Otců“

Skok na seznam „za dveřmi"    Skok na Homepage