Geron Paisios Agiorita (+ 1994)

Z knihy rozmlouvání

Starec Paisios Athonský v této kapitole vypráví o egoismu, nesprávné důvěře ve vlastní myšlenky a o knězi, který dělal zázraky, a přesto se nechal poučit, a tak ukázal pokoru.

-Starče, je normální, když nějaký mladík věří své myšlence?

-Mladík, který věří své myšlence, má mnoho egoismu.

-Jak to pozná?

-Jestliže např. si vzpomene na nějaké události z jeho dětských let, které ukazují, kolik egoismu měl jako malý, tak to pochopí. Sledoval jsem jednou dvě děti. Jedno vzalo polštář a zcela přirozeně ho zvedlo. Přišlo i to druhé, aby ho zvedlo, a dělalo, jako by zvedalo pytel cementu. Toto druhé dítě mělo egoismus. Avšak až trochu povyroste a pochopí, že to byl egoismus, a vyzná to při zpovědi, tak k němu přijde blahodať Boží, zachrání ho a pomůže mu. Bůh není nespravedlivý!

-Jestliže, starče, na základě zkušenosti, kterou mám, vidím přibližně, jak se bude rozvíjet stav mého já, tak se jedná o sebevědomí?

-Nedělej si o sobě samé závěry. Apoštol Petr, když ho Kristus vyzval, tak šel po vodě. Avšak když mu myšlenka řekla, že se utopí, tehdy se začal topit. Kristus ho nechal. "Když si říkáš, že se utopíš, utop se."

Vidíš, ten kdo je pokorný, i kdyby konal zázraky, tak neuvěří své myšlence. V Jordánii žil jeden velmi prostý kněz, jenž konal zázraky. Modlil se za nemocné lidi a nemocná zvířata a oni se uzdravovali. Přicházeli k němu i muslimové, když onemocněli, a on je také uzdravoval. Tento kněz, ještě před tím než začal sloužit bohoslužbu, tak pil kafe, jedl trochu sucharů, ale pak už celý den nejedl nic. Jednou se o tom dozvěděl patriarcha a pozval ho kvůli tomu na patriarchát. Šel tedy, aniž by věděl, kvůli čemu ho o to žádají. Před tím, než si ho k sobě patriarcha zavolal, čekal společně s jinými v jedné místnosti. Venku bylo veliké horko; okenice byly zavřené a jednou škvírou pronikal dovnitř sluneční paprsek. Tehdy si ten kněz pomyslel, že je to provaz. A jelikož se zpotil, sundal si svoji řízu a pověsil ji na paprsek. Jakmile to spatřili ostatní, jež tam seděli, byli z toho v rozpacích. Poté šli k patriarchovi a řekli mu: "Kněz, který jí před Božskou liturgií, si pověsil svoji řízu na sluneční paprsek!" Patriarcha si ho pozval k sobě a začal se ho ptát: "Jak se ti vede? Jak často sloužíš? Jak se připravuješ k Božské liturgii?" "Čtu hodinky, konám poklony, pak si dám kafe a trochu se najím a sloužím." "Proč to děláš?" zeptal se ho patriarcha? "V případě, že jím chvilku před Božskou liturgií," řekl kněz, "tak když spotřebovávám to, co zbylo v svatém kalichu, tehdy zůstává Kristus se navrchu (tj. eucharistie je v útrobách nahoře). Avšak, jestliže jím po Božské liturgii, tehdy přichází Kristus ze spodu!" Měl dobrý důvod! Patriarcha mu řekl: "Ne, toto není správné. Nejdříve spotřebuješ svaté Dary, a pak se trochu najíš." Kněz učinil pokání a přijal to, co mu řekl patriarcha.

Chci tímto říci, že byl ve stavu, kdy konal zázraky, ale zůstával prostým; neměl svoji vůli. Avšak kdyby věřil svému rozumu, mohl si říci: "Modlím se za lidi a zvířata a oni se uzdravují, konám zázraky; co mi patriarcha bude říkat? To, co si myslím já, je lepší, jinak by přece Kristus skrze mne nekonal takové divy.

Domnívám se, že poslušnost velmi pomáhá. I když to někomu moc nemyslí, jestliže je poslušný, tak se stává filosofem. Ať je moudrý nebo hloupý, zdravý, nemocný duchovně i tělesně a trápený myšlenkami, jestliže je poslušný, tak se osvobozuje. Poslušnost zachraňuje.

Největším egoistou je ten, kdo následuje své myšlenky a nikoho se neptá; vlastní vinou upadá do zkázy. Může být moudrý, velmi moudrý, ale, jestliže má svou vůli, je sebejistý a egoistický, tak se stále trápí. Je ošklivě zamotaný a vznikají mu problémy. Aby nalezl svoji cestu, musí otevřít své srdce nějakému duchovnímu a pokorně prosit o jeho pomoc. Někteří však, než aby šli k duchovnímu, jdou k psychiatrovi. Jestliže se jedná o věřícího psychiatra, spojí takové lidi s duchovním. Jestliže ne, bude jim jenom dávat prášky. Pouhé léky však neřeší problémy. Je zapotřebí ještě duchovní pomoci, aby ti lidé mohli správně obstát, vylepšit svůj stav a netrápit se.

Zpět na rozcestník „Rady a výroky svatých Otců“

Skok na seznam „za dveřmi"    Skok na Homepage