Úvahy o manželství
Poučení k posvátnému obřadu svaté Tajiny sňatku
Poučení o závažnosti rozhodnutí sňatek uzavřít, o manželském
životě, povinnostech manželů k sobě navzájem, o nutnosti zachování
manželské věrnosti, o požehnání i strastech života manželského,
o rození a výchově dětí, což je neodlučitelnou součástí manželství,
o vytváření a pěstování křesťanské rodiny.
Připomeňme, že účelem manželství je mystické spojení
muže a ženy, spojení to duchovní, duševní i tělesné v jednu
duchovní bytost, ve které se sdílejí dva lidé -- muž a žena, společně
se radují a společně i trpí; přirozeným důsledkem tohoto spojení
je početí a rození dětí; o ty je třeba se tělesně a duchovně
postarat -- dát je pokřtít, pečovat o jejich duchovní výchovu a co
nejčastěji je vodit do chrámu; dbát, aby děti žily v Církvi; ti,
kdož se chystají k zasnoubení a uzavření manželského svazku tím
berou na sebe slib vzájemné oddanosti, zachování věrnosti a vytvoření
pravoslavné křesťanské rodiny. Uzavření manželství je slib zavazující
k zachování vzájemné věrnosti a oddanosti i k projevování patřičné
úcty, cti, lásky a pomoci. Sňatkem na sebe manželé berou povinnost
žít spolu nerozlučně po celý svůj pozemský život v souladu, pokoji
a lásce, vyhýbat se vzájemným sporům, obviňování, ubližování slovy
i skutky. Je to náročný úkol, ke kterému je nutno si stále vyprošovat
Boží požehnání a pomoc. Již při zásnubách však Bůh posílá svého
anděla, aby předcházel manžele, chránil jejich svazek a vedl je
do Království Božího.
Písmo svaté praví: „Proto muž opustí svého otce i svoji matku a přilne ke své ženě a budou jedním tělem“ (1.Mojž. 2,24), „takže ti dva už nejsou dvě těla, ale jedno. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ (Mat 19,5-6).
Tvoříce jedno tělo, mají manželé i (v jistém slova smyslu) jednu duši a vzájemnou láskou probouzejí jeden v druhém horlivost, úsilí ke zbožnosti. Neboť manželství, jak praví sv. Řehoř Theolog, připoutává více k Bohu, protože lidé žijící v manželství mají více pohnutek obracet se k Němu … Kdo má povinnost starat se o milovanou manželku a děti, ten zápasí v mnohem širším moři života, potřebuje tedy větší pomoc Boží a zároveň on sám začíná víc milovat Boha.
V křesťanském manželství bere muž na sebe kříž rodinného života, aby následoval Krista. I žena činí to samé, když se stává jeho pomocnicí a přítelkyní. A žena tomu odpovídá svým organickým, vnitřním, nerozděleným principem, jednotou s mužem podle požadavků svého rozumu, náklonnosti srdce a zaměřením vůle.
Muž, podle sv. Jana Zlatoústého, skutky i slovy zasívá v domě zbožnost; a žena nechť dohlíží na dům, ale kromě této povinnosti má ještě náročnější úlohu, aby rodina pracovala pro Boží Království. Muž si má uvědomit, že musí projevovat péči o spásu duše své manželky. Žena má stejnou odpovědnost jako muž za to, aby se vše v rodině dělo ke slávě Boží. Péčí o tyto věci nedovolují manželé, aby se k nim přiblížily rozpory, nepřátelství, nenávist. Za to i pro to vše posílá Bůh svoji milost a slibuje chránit místo jejich přebývání. Prostřednictvím manželství jsou manželé povinni vniknout do života Církve láskou k pravdě (2 Tes 2,10), tj. proniknout tak, aby světlo této lásky zazářilo pro ně v celé plnosti a svítilo jim stále.
Manželé budují svůj život na Božích přikázáních, které je učí novému životu, pomáhají správně řešit životní úkoly a problémy.
Prostřednictvím obřadu bohoslužby Tajiny (svátosti) manželství povyšuje svatá Církev manželský svazek na stupeň svaté Tajiny (mysteria). V průběhu jejího konání ženich a nevěsta skládají před knězem a Církví svůj svobodný slib setrvat vždy ve vzájemné manželské věrnosti. A Církev jejich přání stvrzuje. Jejich svazek je požehnáván jako duchovní svazek Krista a Církve, jako obraz tohoto duchovního sjednocení. Pro ty, kteří vstupují do manželství, vyprošuje Církev milost čisté jednomyslnosti k požehnanému rození a křesťanské výchově dětí.
Jak jen vyjádřit štěstí manželství, potvrzeného Církví, posvěceného jejími modlitbami a požehnaného Bohem!
Svojí bohoslužbou Církev zvěstuje novomanželům blahodatné síly k setrvání v jednotě společného života tak, aby byli vzájemně „jedním tělem“ (1 Mojž. 2,24) a s Církví byli „jedno srdce a jedna duše“ (Sk 4,32). Počátek svého života novomanželé spojují se zjevenou pravdou: „Neboť kde se dva nebo tři shromáždili v mém Jménu, tam jsem mezi nimi,“ pravil Kristus (Mt 18,20). Tato pravda podle víry těch, kteří vstupují do manželství, jim odkrývá tajemství přítomnosti samého Ježíše Krista mezi nimi, který je korunuje slávou a ctí.
Ohledně rození a výchovy dětí: svatý Jan Zlatoústý srovnává manželský svazek křesťanů s hnízdem, ve kterém matka krmí mláďata, aby se naučila bezpečně létat, aby se jim zpevnila křídla a objevila se síla a nezůstávaly v hnízdě navždycky. „Hospodin,“ říká sv. Jan Zlatoústý, „nás od věčnosti vedl k nebi a ukázal nám cestu, která tam vede … A když to ukázal, zanechal nás na dlouhý čas v tomto světe a v manželství jako v hnízdě. Když nám po čas toho dlouhého času vyrostla křídla ctností, tehdy přišel On, začal nás tiše a pomaličku vyvádět ze zdejšího příbytku, uče nás vznášet se k hornímu (nebeskému) sídlu. Tímto způsobem … ti ušlechtilí, světlo milující, opouštějí s velkou lehkostí hnízdo, vzlétají do výšin a dosahují nebeské, zříkajíce se pozemského“.
Svatost křesťanského manželství je činí takovým, že se nesrovnává s žádným manželstvím uzavřeným mimo Církev, neboť Boží milostí se stává „skálou“, na které se z rodiny buduje, jak již bylo řečeno, „domácí Církev“ (Kol 4, 15), „Církev podle podstaty svého života.“ Právě církevnost dává rodině křídla, pomocí kterých je možno se vznést do horního světa a živit rodinný život blahodatnou láskou k Bohu a k sobě navzájem. Církevnost jim dává klíč ke zbožnému přání čistoty a pečeť oddanosti, která je naprosto nutná k naplnění manželského tajemství a k pokroku ve zbožnosti. Čistota a oddanost křesťanského manželství otevírají dveře k proměně živočišného těla rodiny na tělo duchovní.
V důsledku blahodatného působení bohoslužby Tajiny manželství dostávají manželé sílu stát se „přístavem čistoty“. S pomocí Boží napomáhá manželský svazek lidem sílit ve víře a v jednotě křesťanského života, aby dosáhli „míry vzrůstu Kristova“.
Manželství je posvěcením a současně svatou Tajinou. V něm se uskutečňuje proměna člověka, rozšíření jeho osobnosti. Člověk získává, objevuje, nachází nový pohled na život, nové životní pocity a zkušenosti, rodí se pro svět v nové plnosti. Pouze v manželství je možné plné poznaní člověka, vidění jiné -- druhé -- osoby. V manželství se člověk ponořuje do opravdového života, vstupuje do něj skrze druhou osobu. Toto poznání a nový život nám dávají zakusit završující plnost a uspokojení, které nás činí bohatšími a moudřejšími.
Tato plnost se prohlubuje ještě tím, že ze dvou lidí, spojených jedním životem, vzniká třetí -- jejich dítě. Dokonalý manželský pár porodí i dokonalého člověka -- dítě, a bude se i nadále rozvíjet podle zákonů dokonalosti; avšak když mezi manželi -- rodiči -- existuje nesoulad a spor, který nejsou schopni překonat, tehdy také dítě bude plodem tohoto sporu a prodlouží jej, bude v něm pokračovat.
Prostřednictvím Tajiny manželství je udělována manželům Boží milost i k výchově dětí, které křesťanští rodiče jen napomáhají, jak se o tom vyslovil apoštol Pavel: „Nikoliv já, ale milost Boží, která je se mnou“ (1 Kor 15,10).
Andělé ochránci přidělovaní dětem při svatém křtu na celý život, tajemně, ale při tom citelně napomáhají rodičům při výchově jejich dítek, když od nich odvracejí různá nebezpečí.
Pokud se ovšem manželství stalo jen pouhým vnějším spojením a nikoliv vnitřním vítězstvím u obou manželů nad svojí sebeláskou a pýchou, pak se to projeví též na dětech, a bude to mít za následek jejich neodvratné odcizení od rodičů -- rozkol v domácí Církvi. Proti tomu lze bojovat jen každodenním budováním manželství, přemáháním svých vášní a marnivostí, individualismu a sobectví čili sebelásky, která podrývá skutečnou oddanost a lásku. Manželé nejsou vlastníky jeden druhého. Tajemství šťastného křesťanského manželství spočívá ve společném plnění Boží vůle, které spojuje jejich duše navzájem a s Kristem. Každý den nechť je svátkem, každý den nechť jsou si manželé navzájem novými. Jedinou cestou k tomu je stálé prohlubování duchovní života, práce na sobě a stálé chození s Bohem. Je třeba učit se být náročný k sobě a laskavý k druhému, být velkorysý a dokázat odpouštět. Vše je třeba nasměrovat k jedinému cíli -- zachování lásky a duchovnosti v rodině; vše ostatní přijde samo. Zdá se to být snadné, ale je ve skutečnosti velice těžké nést odpovědnost za vzájemný svazek, dokázat zaujmou v rodině své místo -- muž místo odpovědnosti za rodinu a její zabezpečení a ochranu, žena pokorné místo pomocnice, vnitřní péče o potřeby rodiny a výchovy dětí. Bůh pomůže tam, kde je na jedné straně zbožnost a pokora a na straně druhé odhodlání a touha budovat křesťanské manželství. Manželství je nesení kříže. Trpělivé snášení těžkostí přináší svým časem sladké duchovní plody. Ne nadarmo se při sňatku zpívá: „Svatí mučedníci...“
Vybráno z připravované liturgiky prot. Thdr.
P. Kormaníka (kapitola: Svatá Tajina sňatku)
Zpět na rozcestník „Liturgický život Církve“
