Cesta k šťastnému manželství

Blažený muž, který nechodí po radě bezbožných, nestojí na cestě hříšníků… ale zákon Hospodinův je jeho vůlí, v Jeho zákoně se poučuje dnem i nocí. Takový bude jako strom zasazený u vod tekoucích, který dává plod svůj v čase svém a listí jeho neopadá; cokoliv činí, daří se mu.Ne tak je tomu se svévolníky: jsou jako plevy hnané větrem po tváři země. Proto svévolníci neobstojí na soudu… Zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných končí záhubou (žalm 1.)

Ženu statečnou, kdo nalezne? Je daleko cennější než perly… Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály(Přísloví 31,10).

Manželství je Boží řád i ustanovení. Jeho určením je zachovávání lidského pokolení, obohacení a zkrásnění lidského života; především je ovšem jednou z cest získávání věčné spásy. Bůh pravil: „Není dobré býti člověku samotnému. Učiním jemu pomoc, kteráž by při něm byla.“

Přichází doba v životě člověka, kdy se ohlíží po trvalém a vroucím a celoživotním obecenství s milovanou osobou, po spojení v manželství. Všechny Boží řády, ať v přírodě, ať ve vesmíru, mají své zvláštní zákony, podmínky a předpoklady. Tak je tomu i s manželstvím. I ono je podřízeno Boží správě a kontrole, Božím požadavkům a podmínkám. Kdo jich dbá, dožije se požehnaného blaženství, které Bůh člověku v manželství připravil a poskytuje. Tento článek chce posloužit mladým lidem určitými radami, které by napomohly, aby uzavřeli manželství požehnaným způsobem.

1.) Nespěchej s uzavřením manželství. Važ si doby čekání! Neukvap se. Neboj se, že zmeškáš svoji příležitost! Stačí jeden chybný krok a člověk si může pokazit celý svůj život. Písmo praví: „Kdo věří, nebude kvapiti!“ Mladý, křtem znovuzrozený člověk má Pánu naprosto důvěřovat, že ho dobře vede a co mu připraví, že bude pro něho tím nejlepším.

Je pravda, že ne každého musí Pán vést do manželství. Jsou věřící, které Pán vede jako sv. apoštola Pavla, aby sloužili Pánu ve stavu svobodném (nebo vdovském). Pán Ježíš mluví o takových svobodných: „Jsou zajisté panicové nebo panny, kteří se sami oddali v panictví či panenství pro Království nebeské. Kdo může pochopiti, pochop.“ Pán dá zajisté takovým lidem určité vystrojení, aby mohli žít zdrženlivě a Jemu oddaně až do smrti (viz Matouš 19,12).

Čím jsou dnes manželství, která jsou uzavřena z nedočkavosti a spěchu, bez náležitého rozvážení? Často jsou snoubenci velmi nezralí. Nejde jen o vyspělost tělesnou, nýbrž o zralost duševní, charakterovou. Adam a Eva nebyli dětmi, ale mužem a ženou. Manželství totiž přináší celou řadu těžkých úkolů, zkoušek, závazků, změn, rozhodování a problémů, ať je to otázka existenční, bytová, výchova dětí, zvýšená zodpovědnost za svěřené životy a tak dále. To vše vyžaduje vnitřní vyspělost, náboženské založení, duchovní proměnu srdce -- náležitou připravenost do života.

Mladý člověk, který chce vstoupit do manželství, by se měl modlit, po případě se i postit, aby mu Pán sám připravil za partnera ženu či muže, který se němu, nebo k ní, bude hodit. Neboť ani dva věřící lidé se nemusejí vždy povahově či jinak k sobě hodit. Pán sám zná nejlépe srdce každého člověka. Jen Mu důvěřujme! Je velkou chybou, že mnozí mladí lidé, žel i věřící, se nechají v první řadě upoutat zevnějškem, postavením, dokonce i majetkem svého partnera či partnerky. To však je léčka satanova. Proto není divu, že někde i ve věřícím manželství to nevypadá tak, jak by si to náš Pán přál; není tam vidět posvěcený život. Bývá to vždy ovoce neposlušnosti.

2. Varuj se lehkomyslných známostí. Velkou vinu na lehkomyslných známostech mají taneční zábavy -- vnadidla nepřítele duší. Zpravidla se tam pijí alkoholické nápoje. Člověk pod vlivem alkoholu ztrácí nad sebou kontrolu, probouzejí se v něm nízké vášně a často člověk klesá pod úroveň zvířete! Dívka pod vlivem alkoholu se stává hříčkou lehkomyslného mladíka, nebo mladík se může stát obětí mravně zkažené a vypočítavé ženy. Co je do manželství, které se uzavírá proto, že se dva musejí brát … Takové manželství často nemá dlouhého trvání. Jak smutný je pohled na mládež, která je v době dospívání duševního a tělesného ponechána ulici, taneční síni (klubu, diskotéce, restauraci) a pochybným partám ... Také je potřeba být bdělý, aby se televize, video, kino, divadlo, vysedávání v kavárnách nestalo překážkou duchovního života ... Sport a tělesná cvičení mohou být zdravá, ale i jejich přemíra může být škodlivá věřícímu člověku. Nic se nesmí stát modlou! Jestliže někoho něco svazuje, i když se to může zdát ušlechtilé, zabírá mu to čas, který by měl být věnován čtení Božího slova, návštěvě shromáždění věřících v chrámu, modlitbě. Mladý člověk je v nebezpečí, vždyť satan usiluje ovládnout jeho duši! Různé zábavy, střídání chvilkových obveselení a honba za stále dalšími a dalšími „rozptýleními“ mnohdy vezmou mladému člověku možnost se vnitřně ztišit, uvažovat a soustředit se na rozvažování o pravých hodnotách a smyslu života. To všechno jsou důležití činitelé při tvoření charakteru mladého člověka. Vidíme zde jedinečný úkol křesťanského sdružení mládeže a křesťanského shromáždění věřících v chrámu. Jediná pomoc, která může mladého člověka uchránit od mravní zkaženosti v tomto světě a od jeho nástrah, je obrátit se včas k Pánu Ježíši, odevzdat Mu svoje srdce a svůj život, svoji budoucnost, vírou přijmout Ducha Svatého a řídit se poslušně jeho pokyny. Pán Ježíš může dát čisté srdce. Může zachovat mladého člověka čistého uprostřed světa, který, jak praví Písmo, „všechen ve zlém leží...“ Svět nikdy nerespektuje Boží Zákony, žije v nevěře, v duchovní tmě. Přestupuje Boží přikázání. Za krádeže a podvody, lsti a věrolomnost se vůbec nestydí; smilstvo a cizoložství, dokonce i prostituce a homosexualita se omlouvá, a tak bychom mohli pokračovat ještě dál … Vraždy nenarozených, nevinných mnohými už neotřesou, stávají se zvykem. Kam tedy spějeme, kam spěje svět? I příroda lká, jak je mnohde zničená … Člověk ji zkazil...

Zvrácený poměr muže a ženy se často stává terčem nechutných vtipů, námětem k románům, televizním, divadelním nebo filmovým komediím apod. (I tzv. „krásná literatura“ je nezřídka plná nečistoty a četba takových knih postupně hubí duši.) Děti si často neváží svých rodičů a pro mnohé rodiče je dítě modlou, leč mnohdy naopak zase přítěží.

3. Pro věřící lidi v otázce důvěrné známosti platí Boží přikázání. Netáhněte jha s nevěřícími! Písmo svaté praví: „Jaké je spojení světla s temnotou a chrámu Božího s modlami?“

Proto věřící člověk má uzavírat sňatek jen se stejně věřícím partnerem! Neuposlechnutí tohoto Božího přikázání přivedlo již mnohého věřícího člověka do nešťastného manželství. I to bývá léčka satanova, když šepce, že se partner či partnerka může v manželství obrátit (jistě, jsou i výjimky, ale na to nelze spoléhat). Svatý apoštol Pavel praví a varuje: „Zdaliž víš, ženo, jestli získáš (pro svou víru) muže svého, nebo ty, muži, ženu svou?“ Co je do manželství, kde si muž a žena nemohou spolu kleknout, otevřít si spolu Písmo svaté, vzájemně se duchovně vzdělávat, podpírat a společně vést děti k Bohu? Jaké je to manželské sjednocení, když manžel s manželkou nemohou jít spolu v neděli do chrámu a společně přijímat svaté Tajiny, a tak dávat příklad svým dětem?! Být mužem a ženou, otcem a matkou, je vznešená Boží pocta! Vychovávat dítky správně, vést příkladný rodinný život, -- jaký to posvátný úkol! To předpokládá manžele nábožensky vyspělé, uvědomělé, duchovně smýšlející, charakterově pevné, Duchem Božím naplněné a vedené. Jaká je to smutná skutečnost, jaké neštěstí pro nastávající generace, že dnes leckdy uzavírají manželství lidé bez Božích ideálů, v srdci nepevní, neduchovní. Jak nesmírně záleží na duchovní a mravní výchově nastávajících manželů! Bez mravní a duchovní výchovy nemůže být ani správná sexuální výchova, ani správný vztah mezi dívkou a chlapcem, mezi snoubenci, mužem a ženou.

4. Předpokladem šťastného manželství je čistý vztah snoubenců před svatbou. Zasnoubení není dovolenkou k porušení mravní čistoty, k nepatřičným důvěrnostem nebo ke společnému bydlení. V tomto směru musí být věřící člověk bdělý, nanejvýš uctivý, vůči hříchu nesmlouvavý, žijící v naprosté pohlavní zdrženlivosti až do svatby. Dbá na Boží přikázání, které praví: „Nesesmilníš!“ Bojuje i proti každé zlé myšlence s urputnou tvrdostí. Zdrženlivost a sebezapření je posíleno modlitbami. Někdy i postem se stálým patřením a Pána. Oba snoubenci mají též spolu klekat k modlitbám a společně prosit Boha o radu a požehnání pro nastávající vstup do manželství. Je též dobré společně se vzdělávat v Písmu svatém, vyprávět si zkušenosti s Bohem, které obohacují duchovní život snoubenců.

5. Ani na praktickou stránku se nesmí zapomínat. Dívka by před manželstvím měla umět vařit alespoň jednoduchá jídla. Oba snoubenci by si měli přečíst knihu o manželství psanou ze zdravotního hlediska a knihu o péči o dítě. Protože tyto knihy většinou nepíší věřící lékaři vedení Duchem Svatým, musejí mít věřící lidé k některým věcem určité výhrady (ať neváhají poradit se s knězem při zpovědi). Budou-li ale mít snoubenci bázeň Boží, Bůh jim sám ukáže, co je v těchto zdravodědných příručkách proti Božímu zákonu a Jeho svaté vůli. Proto je velmi třeba se nechat ve všem vést Duchem Božím i v manželství.

Opravdu věřící snoubenci považují manželství za svazek na celý život, tedy nerozlučitelný. Věřící manželé přijímají své děti jako Boží dar. Jak praví Jan Amos Komenský -- jako „svěřené jim poklady od Pána“. Bůh formuje dětské tělíčko již v mateřském lůně. Žalmista praví: „Ruce tvé stvořily a učinily mne. Dej mi rozum, abych se naučil přikázáním tvým.“ Kdo tento nenarozený život usmrtí, nebo si usmrtit dá, dopouští se hříchu proti Božímu přikázání: „Nezabiješ!“

Ale i ty, které Bůh vyvolil pro stav bez manželství, mohou žít duchovně bohatým životem. Pán si je k tomu stavu sám vystrojí, že jim Boží láska v Pánu Ježíši postačí pro celý život (je to určité charisma). Pán Ježíš je přeci jen ten nejkrásnější, nejčistší a nejvěrnější, „je krásnější nad všechny syny lidské“, jak praví Písmo. On jediný nikdy nezklame! Je jediný bez hříchu a bude své věrné dítko provázet jednou i údolím stínů smrti, kde nás nikdo, ani ta nejmilovanější osoba, nemůže doprovázet. On vynahradí tomu, kdo mu zůstane věrný až do smrti, vše v bohaté míře a dá mu korunu Života. Bible praví: „Čeho oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na mysl lidskou nevstoupilo, připraví Bůh těm, kteří jej milují.“ Ani samoty se nemusí bát upřímné dítko Boží, protože má Boží zaslíbení, které je neklamné: „I kdyby otec tvůj a matka tvá tě opustili, Hospodin tě nezanechá!“

Svou práci konej...

Svou práci konej, již Bůh ti svěřil,
pomáhej z radosti, dokud je čas.
Co zbude ti z věku, jenž jsi zde prožil?
Jen dílo lásky jak bohatý klas.
Nic ti nezbude, nic ti nezbude,
všechno, byť krásné, vše jednou zajde.
Co jsi však vykonal z lásky ke Kristu,
přetrvá věky, uznání dojde.
Nemař čas starostí, jež srdce tíží,
pomáhej nešťastným mírnit jich bol,
sviť jako Jitřenka v noc jejich bídy,
jak maják ke Kristu, všem lidem kol.
Tvá práce pro Krista, strádání, hoře,
nebylo nadarmo v úsilí tvém.
Jednou tam za hrobem Pánu se koře,
najdeš cos rozsíval zde v potu svém.

Autor neznámý (napsáno asi v prvé pol. našeho století) (upraveno)

Zpět na rozcestník „Liturgický život Církve“

Skok na Homepage