Libá vůně oběti ohnivé
Již starému Israeli zjevil Bůh, že si přeje, aby mu byla
přinášena neustálá oběť za Boží lid. Tajemství setkávání Hospodina
s Jeho vyvoleným lidem je spojeno právě s touto nepřetržitou obětí.
Každé ráno a každý večer byl obětován beránek, který byl spalován
tak pomalu, aby oběť trvala 12 hodin -- od rána do večera a od
večera do rána -- tedy aby obětování probíhalo nepřetržitě. Tato
neustálá oběť je předobrazem spásonosné oběti Ježíše Krista, která
proběhla v čase -- před dvěma tisíci lety -- na golgotském Kříži,
ale proniká z věčnosti a do věčnosti; v listu apoštola Petra
totiž čteme: „On (Ježíš Kristus) jako beránek bez vady byl k tomu
(k obětování) vyhlédnut před stvořením světa“ (1. Petr
1,19-20). Ke Spasitelově oběti se vztahuje oběť přinášená při svaté
liturgii; v každý okamžik každého dne i noci je na některém místě
světa Bohu přinášena svatá liturgie. Každá právoplatně sloužená Božská
Eucharistie má účast na oběti Kristově, přinesené Spasitelem Bohu
Otci za hříchy všeho lidu. Tak je Bohu neustále přinášena oběť čistá,
jak prorokoval před narozením Ježíše Krista starozákonní prorok Malachiáš:
„Na každém místě budou přinášet mému jménu kadidlo a oběť čistou“
(Mal 1,11). Pro tuto oběť trvá Boží milosrdenství nad jeho
vyvoleným kněžským lidem a potažmo nad celým světem, který dosud
trvá jen proto, aby mohl být ještě doplňován zástup svatého lidu Hospodinova,
čili počet spasených.
Jak jsme výše naznačili, svatý pravoslavně-křesťanský Boží lid -- nový Israel -- je lidem kněžským. Všichni pravoslavní křesťané tedy mají účast na neustále probíhající čisté oběti přinášené za celý kosmos. Pán Ježíš nás povolal do této služby a tím nás vrátil ke konání duchovního díla, k němuž byl kdysi ustanoven Adam -- ten od něj pak ovšem, jsa sveden hadovou lstí, odpadl. Božský Spasitel přišel jako člověk a napravil Adamův pád; skrze Krista tedy vstupujeme opět do podivuhodné služby Hospodinova kněžstva, Božích proroků a králů pečujících modlitbou a duchovním zápasem o celé stvoření. Neustálý duchovní zápas proti hříchu, zápas za dosažení křesťanské dokonalosti, to je další rozměr neustálé oběti přinášené Bohu. Ap. Pavel nás žádá, abychom sami sebe přinášeli Bohu jako oběť živou, svá těla abychom odevzdali jako živou oběť příjemnou Bohu skrze rozumnou službu Hospodinu (Řím 12,1). Zdrženlivostí od hříchů, zlých skutků a od otročení vášním přinášíme neustálou oběť Bohu příjemnou. Tím, že ani v mysli nedržíme nic zlého, nepředstavujeme si věci nešlechetné (Ž 101), to je oběť rozumu. Když udržujeme v čistotě své tělo i mysl, přinášíme Pánu sami sebe jako celopalnou oběť -- čistou a vydávající vůni příjemnou Stvořiteli.
Kde je Bohu přinášena oběť, která je Mu příjemná a kterou přijímá na nadnebeský duchovní oltář svůj jako vůni líbeznou, tam je i Boží přítomnost. Oběť našich myslí a těl Bohu nás naplňuje Duchem Svatým -- Boží přítomností v nás, posvěcuje nás a proměňuje, takže získáváme ztracenou podobu Kristovu (viz závěrečnou modlitbu kánonu kajícího) a tím i věčné spasení.
Starý židovský Israel znal kromě neustálé oběti spalování beránka ještě jednu formu nepřetržité oběti Bohu -- spalování oleje na posvátném sedminásobném svícnu v Božím chrámu; již ve Starém zákoně je přikázáno, aby neustále hořel plamen věčného olejového světla v chrámu, což židé svědomitě dlouhodobě dodržovali. Umíme si tedy představit, jaké bylo zděšení sloužících v Jerusalemském chrámě, když při ukřižování Ježíšově jim tento věčný oheň sám od sebe zhasl! Přinášení neustálé oběti, stejně jako Hospodinovo kněžství, tehdy opustilo židovský Jerusalemský chrám. Božský velekněz, Ježíš Kristus, si povolává nový vyvolený lid, nový Israel, nové kněžstvo, které Mu od nynějška má přinášet neustálou oběť. Světlo z jerusalemského sedmisvíčníku se přestěhovalo do srdcí věřících křesťanů a tento svatý plamen z jejich duší zažíhá svíčky a lampády před ikonami Spasitele, Boží Matky a svatých.
jer. Jan
Zpět na rozcestník „Liturgický život Církve“
