Příprava na svatou Tajinu pokání
Poučení ke zpovědi a pomůcka ke zpytování svědomí
Svatou tajinu pokání ustanovil Pán Ježíš po svém zmrtvýchvstání, když přišel mezi apoštoly a pravil jim: „Přijměte Ducha svatého; kterýmžkoliv odpustili byste hříchy, odpouštějí se jim, a kterýmžkoliv zadrželi byste, zadrženy jsou.“ (Jan 20, 22-23.) (Katechismus, čl. 694–695) Ve svaté tajině pokání uděluje se odpuštění hříchů, kterých jsme se dopustili po křtu svatém.
Součástí křesťanské duchovní praxe je pokání. Začátkem pokání, a tím křesťanského duchovního života je vidět své hříchy. Hřích je projevem vzpoury proti Bohu, takže hřích je to, čím porušujeme Boží přikázání nebo čím ubližujeme jinému člověku. Je to popření lásky. Pokání znamená těchto hříchů litovat, usilovat o nápravu a prosit Boha o jejich odpuštění. Bůh jako milující Otec nám chce odpustit, ale žádá po nás spoluúčast na tomto díle očištění. Zvláště období půstů má být věnováno vnitřnímu ztišení, zpytování svého nitra a rozpoznávání toho, co nám brání ve sjednocení s Bohem. "Kdo uviděl svůj hřích, je větší než ten, kdo uviděl anděly," říkají svatí otcové.
Svých hříchů máme litovat proto, že jsme se jimi provinili proti lásce předobrého a přesvatého Boha.
Katechismus praví: Hřích jest vědomé a dobrovolné přestoupení přikázání božího. (Čl. 748, 754, 768)
Hříchy hlavní - umrtvující duši - jsou:
1. pýcha,
2. lakomství,
3. smilstvo,
4. závist,
5. nestřídmost,
6. hněv,
7. lenost.
Člověka svádí obyčejně ke hříchu pokušení a příležitost. Dále lehkomyslnost, vlažnost ve víře, špatné zvyky a zlé příklady.
V pokušení je třeba:
1. vzpomenout si na smrt a soud Boží,
2. znamenat se svatým křížem,
3. prosit Boha o pomoc, abychom pokušení zaplašili,
4. věnovat se práci.
Při pokušení je nutno vzývat Pána, přesv. Bohorodici a další svaté. Pomáhá vzývat sílu uctívaného Kříže a pamatovat na čtyři poslední věci člověka (viz níže), je-li možno tak změnit prostředí a snažit se upřít svou pozornost na něco užitečného.
Hřích odděluje člověka od Boha. Kořenem hříchu je pýcha. Proti vášni pýchy bojujeme opačnou ctností a tou je pokora. Tomuto způsobu smýšlení nás učí např. svatootcovské modlitby, které jsou součástí souboru večerních a jitřních modliteb. Do těchto textů uložili svatí otcové svou vysokou duchovní zkušenost - pokorné myšlení a poznání pravdy: o člověku, o Bohu a o světě. Čtením těchto modliteb se pozvolna otiskuje způsob uvažování těchto Božích mužů i do naší mysli. Získáváme schopnost pokorného myšlení, a pak poznáme svůj hřích. Následně pochopíme, proč potřebujeme Krista jako lékaře našich duší.
Posvátná svatootcovská tradice praví, že za svůj hřích, který odsoudím sám, mě už nebude soudit Bůh. Zpověď začíná tím, že kajícník vykoná nad sebou soud: sám sebe z hříchu obviní, usvědčí a odsoudí. Na základě jeho sebeodsouzení, lítosti, touhy po nápravě a slibu bojovat se svým pokušením nebo s hříšným návykem ze všech svým sil mu kněz může udělit rozhřešení. Přečte nad kajícníkem modlitbu, skrze niž Pán Ježíš Kristus očišťuje a zpět přijímá člověka odpadlého kvůli hříchu. Předpokladem je víra kajícníka v neviditelnou přítomnost Pána při zpovědi a kanonická jednota věřícího s knězem.
O zpovědi učí svatí otcové, že je druhou křtitelnicí, v níž se skrze viditelné či vnitřní slzy lítosti obnovuje naše křestní čistota. Je to jedna z hlavních sedmi svatých Tajin. Kněz může uložit kajícníkovi epitimii - duchovní lék - čili skutky pokání, či nápravy spáchaného činu, nebo ho zpovědník případě velice vážného hříchu na nějaký čas oddělit od svatého přijímání. Epitimie není trest, pokuta ani „zadostiučinění“, ale léčivý prostředek napomáhající uzdravení duše a jejímu upevnění v dobru.
Přijetí svaté tajiny pokání nemáme odkládat proto, že odkládáním by se hřích v našich srdcích ještě více zakořenil, nebo na spáchaný hřích časem zapomeneme, a mimo to vydávali bychom se v nebezpečí, že bychom mohli nečekaně zemřít před tím, než vykonáme pokání. (Katechismus, čl. 707) Svatí otcové říkají, že lidská zapomnětlivost je jedním z největších nepřátel našeho díla získávání spásy.
Hřích není to, co my sami považujeme za špatné, ale co je skutečně zlé. Musíme se ptát Písma svatého a přemýšlet nad názory svatých lidí, abychom poznali, co nám v našich životech brání dosáhnout svatosti. Následující seznam je pomůckou křesťanu při zpytování svědomí.
Jedná se skutečně pouze o praktickou pomůcku křesťana, který se chce podívat na svůj život takový, jaký je, a najít cestu k pokání. V žádném případě nejde o vyčerpávající seznam "dobrého a zlého". Polož si tedy následující otázky:
Hříchy proti Bohu
-Nepochyboval jsem o Bohu nebo o jeho lásce k člověku? Nepochyboval jsem o Písmu svatém?
-Nezanedbával jsem vzdávat Bohu v Trojici vděčnost za vše?
-Nepochyboval jsem o tom, že Bůh mne v mém životě vede? Nepochyboval jsem o Boží lásce?
-Snažil jsem se vždy přijmout Boží záměry ve všem, co ke mně přichází? Nepochyboval jsem o Boží prozřetelnosti?
-Nejsem lhostejný ve víře? Nezapíráš svou víru? Nemluvil jsi lehkovážně nebo posměšně o Bohu a věcech víry.
-Dbal jsi o upevňování a rozhojňování své pravoslavné víry? Nepropásl jsi vhodnou příležitost vydat své svědectví o Bohu a pravoslavné církvi člověku, který byl připraven ti naslouchat?
-Hájil jsi na veřejnosti svatou pravoslavnou církev před útoky protivníků? Hájil jsi čest našeho Boha a jeho svatých před rouhači?
- Nezanedbával jsem se modlit k Bohu pravidelně každé ráno a každý večer a před hlavními jídly?
- Nedovoloval jsem svým myšlenkám, aby při modlitbě putovaly, kam se jim zlíbí?
-Nepřežehnával jsem se znamením kříže nedbale a bezmyšlenkovitě?
-Nestyděl ses na veřejnosti učinit na sobě kříž (např. před jídlem v restauraci)? Nezapřel jsi někdy víru?
- Nesnažil jsem se být se svou modlitbou co nejdříve hotov?; nedrmolil jsem ji?
- Nezanedbával jsem číst denně Písmo svaté či jiné duchovní texty? Vzdělávám se ve víře a církevním učení?
- Nečetl jsem se zálibou knihy, které obsahují nepravoslavné nebo dokonce protipravoslavné a duchovně škodlivé myšlenky?
- Nepronášel jsem Boží Jméno bez náležité úcty, lehkomyslně nebo dokonce posměšně?
-Nezanedbával jsem prosit Boha o pomoc vždy před započetím jakékoliv činnosti?
-Nepřísahal jsem ve jménu Božím nebo ve jménu svatých? Splnil jsem slib, který jsem dal Bohu či lidem?
-Nereptal jsem proti Bohu?
-Nezapomínal jsem na Boha?
-Nezanedbával jsi účast na bohoslužbách? Nechodil jsi pozdě? Neztrácel jsi svou pozornost při bohoslužbách?
-Nezanedbával jsem světit sváteční dny, zvláště neděle a Dvanáctero? Nekonal jsi v tyto dny práci, kterou by bylo možno odložit? Činil jsem vždy všechno pro to, abych se účastnil v tyto dny bohoslužeb, nebo jsem v nich hřešil více, než ve dny všední? Pokud jsem skutečně nemohl přijít do chrámu, snažil jsem se poctivě věnovat se ve sváteční dny modlitbě a duchovnímu studiu?
-Neúčastnil jsem se aktivně nepravoslavných nebo dokonce nekřesťanských obřadů? Nevzýval jsi či neuctíval jsi pohanská božstva?
-Nechodil jsi k psychotronikům či léčitelům, kteří používají magií, virgulí, kyvadélek apod.? Nevěnoval ses čtení horoskopů, studiu pohanství, okultismu, nebo vyvolávání duchů zesnulých? Nevěřil jsi pověrám?
-Nezanedbával jsem dodržování Církví stanovených půstů?
-Nechoval jsem se nedůstojně v chrámu nebo v přítomnosti duchovních osob (biskupů, kněží, mnichů)?
-Nesmál jsem se, nehovořil jsem zbytečně v chrámu či jsem snad jinak nevyrušoval bratry a sestry v modlitbě?
-Nebyl jsem v chrámu nevhodně oblečen?
-Nezanedbával jsem účastnit se Božích služeb aktivně (modlitbou, přežehnáváním se atd.)?; nestál jsem tam "jen tak" a nenechával jsem myšlenky bloudit kdovíkde?
-Nezanedbával jsem přípravu na účast na bohoslužbě povzbuzováním své duše v lásce k Bohu?
-Nevěnoval jsem se někdy po bohoslužbě, zvláště po přijetí svatých Tajin, po odchodu z chrámu světským či hříšným hovorům, pomluvám, tlachání?
-Nestyděl jsem se někdy na veřejnosti učinit znamení Kříže či se jinak přihlásit ke křesťanské víře?
-Nedával jsem někdy svou údajnou zbožnost demonstrativně na odiv? Nechlubil jsem se svými dobrými skutky?
-Nepoužil jsem někdy naši víru, citace z Písma či výroky svatých otců k tomu, abych druhého zastrašoval nebo ponižoval?
Hříchy proti bližnímu
-Neprohřešil jsem se proti respektu a poslušnosti vůči svým rodičům (stejně jako vůči duchovním otcům, učitelům a starším lidem)? Nechoval jsem se k nim hrubě, přezíravě?
-Neurazil jsem někoho? Nechoval jsem se k lidem neuctivě? Nepovyšoval jsem se?
-Nehádal jsem se s někým? Neublížil jsem někomu zlým slovem? Neudeřil jsem někoho?
- Nepřál jsem někomu něco zlého? Neproklel jsem snad někoho?
-Nebyl jsem rozlobený? Neztěžoval jsem druhým život svou špatnou náladou, rozmrzelostí, či zhýčkaností?
-Nenadával jsem někomu?
-Nepoužíval jsem hrubé výrazy?
-Nevysmíval jsem se starým nebo postiženým lidem (chudým, nemocným, slabým…) nebo neodstrkoval jsem je nějakým způsobem?
-Jako rodič nezanedbával jsem výchovu a výživu svých dětí? Vzdělával jsem je ve víře, v mravnosti a ve všem dobru? Nebyl jsi vůči dětem nebo v rodině krutý, bezcitný?
-Nezanedbával jsem činit vždy vše pro to, abych vycházel s druhými v pokoji? Omluvil jsem se, pokud jsem někomu ukřivdil?
-Nelhal jsem? Nesnažil jsem se někomu tajně škodit?
-Nesnažil jsem se někdy pomstít se někomu, kdo mi ublížil?
-Nechováš ve svém srdci nenávist, zlobu nebo zášť?
-Odpustil jsi všem, kteří se proti mně jakýmkoli způsobem provinili? Modlíš se za ně?
-Nezanechal jsem potřebného bez pomoci, ačkoliv jsem pomoci mohl?
-Nezanedbával jsem navštívit podle svých možností nemocné, staré, uvězněné atd., kteří stáli o mou přítomnost a posilu?
-Nezanedbával jsem být k lidem vždy laskavý a pozorný s vědomím, že to je postoj, který po mně Bůh žádá?
-Měl jsem s ostatními dost trpělivosti? Snažil jsem se všechny zahrnout do své lásky, zvláště ty, kteří se ke mně nezachovali dobře?
-Neodmítal jsi narození dětí do manželství ze svých sobeckých důvodů, kariéře, pohodlí, zálibám, komfortu?
-Nepřispěl jsem k zabití či ztrátě života? Nebyla jsem na umělém potratu? Neradil jsi k potratu, nebo dokonce nenaléhal jsi na provedení potratu?
-Neukradl jsem něco? Nepoužil jsem věc někoho druhého, aniž jsem požádal o dovolení?
-Neošidil jsem někoho, neukradl jsem něco? Jsem poctivý?
-Nepoužíval jsem půjčené věci nebo peníze, které jsem měl už dávno vrátit?
-Vrátil jsem, co mi bylo zapůjčeno?
-Plníš své závazky vůči druhým?
-Nepoužil jsem bez dovolení služební věc (auto, telefon, xerox atd.) pro vlastní potřebu? Zacházíš se svěřenými věcmi, nástoji či majetkem šetrně a hospodárně?
-Konáš v zaměstnání své povinnosti svědomitě? Odvádíš poctivou práci? Nebereš úplatky? Nepožadoval jsi za svou práci nebo věc přemrštěnou cenu?
-Nejsem lakomý? Nejsem rozhazovačný či marnotratný?
-Pomáháš těm, které za tebou Boží prozřetelnost pošle? Pomáháš darem, prací, dobrou radou nebo udělením svého času apod. jak je potřeba?
-Nezanedbával jsem čas k práci a čas k odpočinku?
-Nechoval jsem se tvrdohlavě a nemuselo být vždy po mém?
-Nežárlil jsem? Udělal sis čas pro rodinu, rodiče a přátele.
-Neopomíjel jsem brát vždy vážně cítění nebo bolest druhých?
-Nejsi hněvivý? Neoddáváš zlosti, když se ti něco nelíbí?
-Neřekl jsem něco, co není pravda?
-Neoklamal či neobelstil jsi někoho?
-Neodsuzoval jsem druhé? Nepomlouval jsem?
-Nezávidíš někomu? Nezlobíš se, daří-li se jinému dobře, a nepřeješ bližnímu, aby se mu vedlo špatně?
-Nechoval ses pokrytecky? Nechválil jsi někoho, abys ho obelstil? Nepřetvařoval ses?
-Nesváděl jsi někoho k hříchu?
-Neobtěžoval jsem okolí bezohledností nebo náladovostí či jiným egoismem?
-Neubližoval jsem bezdůvodně zvířatům nebo neopomenul jsem věnovat jim náležitou péči? Šetřil jsi jako Bohem ustanovený správce přírodu, tvorstvo a přírodní zdroje a životní prostředí? Nevěnoval jsi zvířatům přílišnou lásku, jako by to byly téměř lidské bytosti?
-Neopominul jsem učinit vše, co bylo v mých silách, aby se před tímto vyznáním hříchů smířil se všemi?
Hříchy proti sobě samému
-Nebyl jsem pyšný? Nechlubil jsem se nějakou svou dovedností, svými úspěchy, rodinou, známostmi či majetkem?
-Nepovažoval jsem se za tak dobrého, že jsem hoden Boží milosti?
-Dokázal jsem přijmout dobře míněnou radu?
-Snažil jsem se o hlavní dobré skutky: modlitbu, půst a almužnu?
-Nebyl jsem marnivý nebo ctižádostivý?
-Netoužil jsem získat slávu a chválu?
-Neoddával jsem se třem hlavním hříšným vášním: touhou po majetku, touhou po slasti a touhou po slávě?
-Snášel jsem smířlivě urážky, ponižování a nespravedlivé zacházení?
-Nepropadal jsem malomyslnosti?
-Nezhřešil jsem myšlenkami, slovem či skutkem, pohledem nebo jiným způsobem proti sedmému přikázání: nesesmilníš (sem patří: mimomanželský pohlavní styk, sebeukájení, nepřirozené sexuální praktiky, chlípné fantazie, pornografie, nemravné filmy, homosexuální chování atd.)? Nevystavoval ses lehkomyslně či rozpustile (nebo puzen nemravnou touhou) zbytečnému pokušení?
-Vyhýbal ses lidem, kteří svádějí k hříchu?
-Neponoukal jsi někoho jiného k hříchu? Neschvaloval jsi hřích?
-Nezáviděl jsem cokoli někomu? Nebyl jsem mstivý?
-Nebyl jsem přecitlivělý či nedůtklivý? Nemyslel jsem jen sám na sebe?
-Nebyl jsem líný? Nezanedbával jsem vykonat řádně všechny své povinnosti?
-Nepromarnil jsem svůj čas, energii a schopnosti činností, která není užitečná pro spásu duše ani pro dobro bližního?
-Neupnul jsem se na něco pomíjivého? Nemiluješ cokoliv z toho světa více než Boha?
-Nechoval jsem se někdy lhostejně, malomyslně nebo rezignovaně?
-Nevydával jsem svůj život zbytečně v nebezpečí? Nehazardoval jsem? Neriskoval jsem? Pečoval jsem řádně o své zdraví? Nepoškozuji je? Nepřepínám své síly?
-Nerozvíjel jsem sebevražedné myšlenky?
-Neopil jsem se nebo neupadl jsem dokonce do závislosti na alkoholu?
-Neužil jsem nějakou drogu či nezneužíval jsem léky? Nekouřil jsem? Nehraju v loteriích či hazardní hry?
-Sledoval jsem televizi či počítač umírněně - jen co bylo potřebné? Nesledoval jsem zábavu založenou na hříchu? Nenaslouchal jsem nemravným řečem?
-Nestal jsem se závislý na zábavě? Dokážu si odříci zábavu, filmy apod. odříci v době půstu?
-Nebyl jsem příliš chtivý dobrého jídla nebo majetku?
-Dělím se o to, co mám? Dávám dary? Pomáhám bližním v jejich potřebách i zadarmo, je-li to možné?
-Podporuji (prací, financemi i morálně) svou církevní obec? Přispívám na bohulibé charitativní aktivity, léčení a nasycování chudých ve vzdálených zemích či pravoslavné misie?
-Neliboval jsem si v honosném jídle, drahých šatech nebo v luxusu? Vedu střídmý život?
-Nebyl jsem v jídle vybíravý či marnivý a nezapomínal jsem, kolika lidem se nedostávají základní potraviny či pitná voda?
-Neplýtval jsem zbytečně čímkoliv?
-Neovládla mne touha zalíbit se za každou cenu všem lidem? Nepředváděl jsem se před druhými lidmi? Naprahnul jsem po jejich obdivu?
-Nepromrhal jsem rodinné prostředky či zděděné jmění - lehkomyslným utrácením či marnotratným životem?
-Nenechal jsem se ve svém chování a konání vést marnivostí? Nejsem nafoukaný, hrdý na to, co mám (ať už je to majetek, nebo tělesná krása či síla, zručnost nebo dovednost či intelektuální schopnosti a vědomosti)?
-Mám stále na paměti, že to, co jsem od Boha dostal, nemám jen pro sebe, ale obdržel jsem dar majetku, či tělesné přednosti, dovednosti nebo intelektuální schopnosti proto, abych mohl být užitečným i pro druhé?
-Nezanedbával jsem mít vždy na paměti spásu své duše, duchovní život a Boží království, nebo jsem polevil touze po pomíjivých hodnotách?
-Měl jsi poslušnost před Božím ustanovením, učení pravoslavné církve a duchovenstva? Nebyl jsi ve věcech víry a duchovní praxe svévolný?
Je ještě nějaký jiný hřích, který tíží mé svědomí a ze kterého chci činit upřímné pokání?
U zpovědi
Dále může kajícník zpytovat svědomí podle jednotlivých přikázání Božího desatera, nebo podle Kristových blahoslavenství. Užitečné je přemýšlet nad jednotlivými prosbami Otčenáše. Především však zkoumá, zda opravdově miluje Ježíše Krista, a poté zpytuje nitro, je-li v něm trpělivá láska k bližním.
Může také studovat učení církve o hříších (Otčenáš str. 232); samozřejmě se připraví modlitbou (kajícný kánon apod. 50./51. žalm), kajícím smýšlením, dobrými skutky.
Nezapomínejme, že hřešíme nejen konáním zlého, ale i opomíjením dobrého (viz smutný případ boháče v evangelijním podobenství o boháči a Lazarovi). Hříchem, kterým se od nás vzdaluje Boží posvěcení, je odsuzování druhých lidí.
Svou zpověď začni slovy: Vyznávám se tobě, všemohoucí Bože, před Vámi, důstojný otče, ze všech hříchů svých, kterých jsem se dopustil po všechny dny svého života, vědomě i nevědomě, úmyslně i neúmyslně, skutkem, slovem a myšlenkou a všemi smysly svými. Všech vyznávaných hříchů upřímně lituji, kaji se, slibuji se snažit o svou nápravu a prosím Pána Ježíše Krista o jejich odpuštění skrze Vaše, duchovní otče, rozhřešení.
Nyní vyznávej konkrétní hříchy, jichž ses dopustil od poslední svaté zpovědi, nebo které jsi na předchozí zpovědi zapomněl či nestihl říci. Úmyslně zamlčet při zpovědi těžký hřích však činí zpověď neplatnou. (Katechismus, čl. 700) Pokud ti byla minule udělena epitimie, nezapomeň to na začátku zpovědi připomenout a uvést, zda jsi ji svědomitě splnil.
Svatou tajinu pokání máme přijímat takto:
1. musíme pozorně a opravdově se rozpomínat, kterých hříchů jsme se dopustili od posledního svého pokání a Ducha svatého prosit, aby přispěl na pomoc naší paměti;
2. máme hříchů svých z celého srdce litovat;
3. máme si pevně umínit, že se polepšíme;
4. máme před knězem s pevnou vírou v Pána Ježíše ze všech hříchů upřímně se vyznat neboli vyzpovídat;
5. máme vykonat svědomitě vše, co nám kněz uloží.
Je-li to možné, přečti před zpovědí kající modlitby nebo kánon kajícný. Pokud možno, připrav se i postem. (Katechismus, čl. 696)
O přikázáních, ctnostech a hříších
Desatero Božích přikázání:
1.) Já jsem Hospodin, Bůh tvůj; nebudeš míti jiných bohů kromě mne.
2.) Neučiníš sobě modly; nebudeš se jim klaněti ani jim sloužiti.
3.) Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo.
4.) Pomni, abys den odpočinku světil; šest dní budeš pracovati a konati všecky práce své, sedmého dne však jest
odpočinutí Hospodina, Boha tvého.
5.) Cti otce svého i matku svou, aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.
6.) Nezabiješ.
7.) Nesesmilníš.
8.) Nepokradeš.
9.) Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.
10.) Nepožádáš ničeho, cožkoli je bližního tvého. (2. Mojž. /Exod./ 20,2—17; zkráceno)
Dvě hlavní Boží přikázání: 1.) miluj Pána Boha svého celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí; 2.) miluj svého bližního jako sebe samého.
Tři ctnosti: víra, naděje, láska.
Sedm darů Ducha Svatého: moudrost, rozum, svědomí, síla, poznání, zbožnost, bázeň Boží.
Devatero ovoce Ducha Svatého: láska, radost, pokoj, trpělivost, dobrota, milosrdenství, víra, tichost, zdrženlivost.
Hlavní dobré skutky: modlitba, půst, almužna. (Tělesné milosrdenství: hladové sytit, o pocestné se postarat, chudé odívat, nemocné ošetřovat a navštěvovat, zesnulé pochovávat. Duchovní milost: za živé i zesnulé se modlit, chybující napravovat, nevědomé poučovat, bezradným dobře radit, zarmoucené utěšovat, za příkoří se nemstít, urážky odpouštět.)
Sedm vážných hříchů umrtvujících duši: pýcha, lakomost (zištnost), smilstvo, závist, nezdrženlivost (břichopasnost), hněv, lenost (sklíčenost).
Hříchy do nebe volající: úmyslné zabití člověka; utiskování chudých lidí, vdov a sirotků; neoprávněné zadržování nebo snižování mzdy.
Čtyři poslední věci člověka: smrt, Boží soud, peklo, Boží Království.
Několik modliteb
Vzývání síly uctívaného Kříže
Ať povstane Bůh a rozptýleni budou nepřátelé Jeho; ať utekou před tváří Jeho ti, kdož Jej nenávidí. Jako pomíjí dým, tak ať pominou; jako rozplývá se vosk od ohně, tak ať zhynou běsové před tváří těch, kteří Boha milují, žehnají se Kříže znamením † a radostně praví: Buď pozdraven, přečestný a životodárný Kříži Páně, jenž vyháníš běsy silou na tobě rozpjatého Pána našeho, Ježíše Krista, který do pekla sestoupil, moc ďáblovu přemohl a daroval nám tebe, uctívaný Kříž svůj, k vyhánění všech škodících nám nepřátel. Ó přečestný a životodárný Kříži Páně, pomáhej mi se svatou Paní, Bohorodicí Pannou, a se všemi svatými. Amen.
Ohraď mne, Pane, mocí uctívaného a oživujícího Kříže svého † a ochraňuj mne tak od všelikého zla.
Všeobecné vyznávání hříchů:
Vyznávám se tobě, Hospodinu, Bohu a Stvořiteli mému, jedinému ve svaté Trojici, jehož oslavujeme a jemuž se klaníme, Otci i Synu i Svatému Duchu, ze všech hříchů svých, jichž jsem se dopustil po všechny dny života svého, v každou hodinu, v přítomném čase i v předešlých dnech a nocích, skutkem, slovem, pomyšlením; přejídáním, opilstvím, mlsáním; prázdnomluvností, sklíčeností, leností; odmlouváním či hádkou, neposlušností, pomlouváním, odsuzováním; nedbalostí, samolibostí; hamižností, krádeží, nepravdomluvností, lakotou, zištností; žárlivostí, závistí, hněvem, pomstychtivostí, nenávistí, podvodem; a všemi smysly svými: zrakem, sluchem, čichem, chutí i hmatem. Vyznávám i všechny ostatní své hříchy – duševní spolu s tělesnými – jimiž jsem tebe, Boha a Stvořitele mého, rozhněval a bližnímu svému ukřivdil. Lituji všech těchto svých prohřešení, uznávám, že jsem viníkem před tebou, a mám vůli káti se. Toliko, Hospodine, Bože můj, pomoz mi, se slzami pokorně prosím tebe. Předešlé hříchy mé odpusť mi v milosrdenství svém a rozhřešení všech, jež jsem vypověděl před tebou, mi uděl, neboť jsi Dobrý a Lidumil.
Tento text je na stránce download.pravoslavi.cz k dispozici v PDF (případně i s kladem listů pro tisk brožury).
Zpět na rozcestník „Velký půst“
Zpět na rozcestník „Liturgický život“
