Tato slavnost se děje na místě pravoslavného chrámu Vzkříšení v Jerusalemě takovým způsobem, že vyvádí z míry duše křesťanů.
O velikonoční sobotě v poledne pravoslavný patriarcha nebo nějaký jiný pravoslavný arcibiskup vejde do svatého Hrobu, odříkává zvláštní modlitby a setrvá v čekání. Někdy čeká déle jindy krátce. Zástup věřících v setmělém chrámu nepřetržitě hlasitě opakuje: "Pane, smiluj se" (Kyrie eleison). V určité chvíli svatý Oheň zasvítí z hlubin svatého hrobu nadpřirozeným způsobem - zázračně - a zažehne lampičky s olivovým olejem umístěné na jeho okraji. Patriarcha (nebo arcibiskup) po přečtení modliteb zapálí dva svazky 33 svící, které drží, a začíná rozdělovat svatý Oheň davu poutníků, kteří ho přijímají s velkými emocemi, což doprovází zvonění zvonů, provolávání slávy a neomezované nadšení.
Svatý Oheň není rozdílen pouze arcibiskupem, nýbrž se to děje též samo od sebe. Vychází ze svatého Hrobu a má záři a barvu zcela odlišné od přirozeného ohně. Září a jiskří, blýská jako blesk, létá jako holubice kolem svatostánku svatého Hrobu. Zapaluje zhasnuté lampy s olivovým olejem visící v řadě za sebou. Krouží (víří) z jedné strany chrámu na druhou. Vstupuje do některých kapliček, které jsou uvnitř chrámu, např. do kaplí křížové cesty a utrpení Páně (jsou na vyšším terénu než Boží hrob) a zapaluje tam lampičky. Také zažehuje svíce některým poutníkům. Skutečně, jsou tam někteří velmi zbožní poutníci, kteří - pokaždé, když se účastní této slavnosti - zaznamenají, že se jejich svíce zapálí společně najednou.
Toto božské (duchovní) Světlo má též tyto zvláštnosti (příznaky): v tom okamžiku, kdy se objeví, má namodralou barvu a nepálí. V první momenty poté, co se zjeví, dotkne-li se tváře nebo úst nebo ruky - nepálí. To je důkaz jeho božského (duchovního) a nadpřirozeného původu. Musíme též vzít v úvahu, že se svatý Oheň zjevuje pouze na vzývání pravoslavného arcibiskupa. Pokaždé, kdy se nepravoslavní biskupové pokoušeli jej získat (obdržet), neuspěli.
Jednou Arméni podplatili Turky, kteří tenkrát okupovali Svatou Zemi, aby získali povolení pro jejich patriarchu ke vstupu do svatého Hrobu. Pravoslavný patriarcha (nemohl vstoupit do chrámu a) stál zarmoucen se svým stádcem (venku) před východem z chrámu poblíž levé stěny, když svatý Oheň učinil v této stěně svislou puklinu (trhlinu) a zazářil poblíž pravoslavného patriarchy.
Muslim Muezin, nazývaný Tounom, který viděl tuto zázračnou událost z přilehlé mešity, opustil neprodleně muslimské náboženství a stal se pravoslavným křesťanem. Tato událost se stala v r. 1549 za doby sultána Murada IV., když jerusalemským patriarchou byl Sofronios II. (Zmíněná trhlina stále existuje. ...)
Objevování se svatého Ohně je událost, která se děje každý rok dle řady tísícovek svědectví očividců. Nikdo to nemůže popřít. Naopak, tento zázrak může posílit ty, kteří jsou slabí ve víře.
Stal se velice dojemný nedávný případ s jakýmsi židem, který uvěřil v Krista poté, co uviděl svatý Oheň. Svým krajanům řekl: "Proč stále čekáte Mesiáše? Mesiáš již určitě přišel."
Viz
u nás též český překlad článku o blahodatném ohni ze současného ruského tisku
Zpět na rozcestník „Kalendář“
Skok na seznam „za dveřmi“
Skok na Homepage