Během desátého a jedenáctého století, kdy byla Byzantská říše na svém vrcholu, stupňovala se i aktivita saracénských pirátů. Přepadali ostrovy v Egejském moři, loupili i vypalovali a brali do zajetí lidi, kteří pak byli prodáváni na trzích jako otroci. Lesbos byl ostrov bohatý a pro piráty atraktivní. V kraji Mantamados se tam tyčil mužský monastýr zasvěcený archandělům Gabrielu a Michaelu a všem andělům. Původ monastýru je neznámý, jakákoliv památka o tom je už ztracena v průběhu staletí.
Přiblížíte-li se k monastýru archandělů v Mantamados, všimnete si, že jeho vzhled připomíná dobře opevněnou tvrz s vysokými hradbami a věží. Podle tradice, to byl opravdu požehnaný monastýr a chránil mnoho památek ze zlata, ikony, dary a další chrámové poklady. Mniši, kteří tam žili, se prý chovali jako andělé. Jemně mluvili a pokorně vystupovali. Monastýr měl své ozbrojené a odvážné strážce, takže piráti se báli na něj zaútočit. Během několika pokusů o přepadení monastýru narazili na silný odpor.
Nakonec však piráti vymysleli zlomyslný plán, jak jej vydrancovat. Jednoho jarního večera se připlavili na Lesbos. K monastýru se blížili o půlnoci a schovávali se za stromy. Znali již pravidlo monastýrského života a čekali, až mniši půjdou v noci do chrámu na bohoslužbu. Jakmile si ověřili, že jsou všichni mniši v chrámu, a uviděli, že mniši, kteří drželi stráž, se se také modlí spolu s andělským sborem svých bratrů, - lotři zaútočili. Nejdříve pozabíjeli mnichy na stráži, a pak tiše zmasakrovali mnichy v chrámu, jednoho po druhém. Tak postupovali až ke svatyni a zabili sloužící duchovní; nakonec byl zabit igumen u posvátného oltáře.
Uvnitř svatyně byl také mladý bratr Gabriel, který sledoval tu hrůznou událost. Snažil se rychle vylézt na střechu monastýru, a tak se zachránit. Piráti ho však spatřili a začali ho pronásledovat, aby ho také zavraždili. V tu chvíli však uslyšeli hrozivý hluk a střechu zázračně obklopilo jakoby rozbouřené moře! Na bílé pěně vln se objevil velký a udatný voják s plamenným mečem. Postupoval proti pirátům, kteří upustili své zbraně i uloupenou kořist a prchali zachváceni děsem.
Gabriel, jediný přeživší tuto tragédii, se chvěl úžasem nad tím zázrakem. Otočil se směrem k ikoně archanděla Michaela a padl na kolena. Když se dostal z šoku, vzhlédl na ikonu. Co však spatřil za tvář? Místo toho, aby viděl namalovaný obraz, zdála se mu tvář archanděla Michaela živou a naplnila ho božskou rozkoší.
Bratr tam ležel a pocítil touhu zpodobit tvář, kterou viděl. "Archanděli Michaeli," modlil se, "pros našeho Pána, aby se smiloval nad dušemi mých bratří a aby mě učinil hodným zpodobit tvůj krásný zjev!" Ihned nato, jako kdyby ho archanděl osvítil, vzal bratr Gabriel houbu a s úctou do ní nasával z podlahy prolitou krev svých bratří, kterou pak vymačkával do nádoby, v níž ji smísil s hlínou, a začal z této hmoty formovat tvář archanděla.
Od začátku Gabriel cítil, že mu v jeho díle pomáhá archanděl. Jeho ruce jakoby vedla neviditelná síla, a tak utvářel tvář archanděla Michaela z hlíny smísené s krví velice rychle a s jistotou. Byla to stejná tvář, jakou viděl nad střechou chrámu. Byl zcela soustředěn na formování tváře archanděla, takže si neuvědomil, že krví napojená hlína už dochází a že mu již nezůstane nic na vytvoření těla archanděla Michaela. A tak posléze místo toho učinil ze zbytku vlhké hlíny jen tenkou čáru představující tělo a krátké čárky jako nohy a ruce (jak to vídáme na kresbách malých dětí).
Za úsvitu Gabriel obraz archanděla dokončil a obyvatelé Mantamados začali přicházet do monastýru. Pohled na hrůzně zabitá těla je tak polekal, že málem utekli. Spatřili mrtvé piráty ležet kolem monastýrské zahrady. Všichni byli pozabíjeni jediným úderem mečem, která je rozsekla od hlavy až k břichu a rozpoltila jejich těla ve dví. Rána po smrtícím meči byla u každého piráta stejná! Nikdo z vesničanů se neptal, kdo to udělal. Všichni sami uhádli totožnost mstitele.
Ta ikona je nyní uvnitř chrámu. Mnozí ostrované říkají, že mají osobní zkušenost se zázraky, jež se jim staly, když se modlili v Mantamados. Je to patrné i z mnoha votivních darů archandělovi, které jsou v chrámu uchovávány. Dokonce i dnes působí tento reliéf na poutníky, kteří navštíví kostel, velice silně a hledí na tento obraz se smíšenými pocity. Někdy - dle svědectví - vyhlíží ikona vážně či smutně jindy zase radostně, a to podle toho, co chce archanděl sdělit věřícímu poutníkovi.
(Připraveno z různých internetových zdrojů)
Všechny odkazy na naše stránky týkající se ostrova Mytiliny:
Článek o mučednících Rafaelovi, Nikolaovi a Ireně z ostrova Mytiliny.
Reliéf archanděla Michaela a ostatky sv. mučedníků Rafaela, Nikolaose a Ireny může vidět na našem krátkém videu poetické filmové pohlednice z ostrova Mytiliny.
Svatí mučedníci Rafael, Mikuláš a Irina z ostrova Mytiliny (starší článek s přiloženým videem starého filmu)
Zázračný reliéf archanděla Michaela (svátost v mytilinském monastýru svatých archandělů)
Anglicky psaný článek:
A Miracle of St. Raphael of Lesvos
Zpět na rozcestník „Vyprávění o pravoslavných zemích“
Skok na seznam „za dveřmi“
Skok na Homepage