Nebezpečné zapomínání
K otázce svatořečení biskupa Vojtěcha (Slavníkovce)
Proč vlastně pravoslavná Církev nikdy nepovažovala za potřebné kanonizovat biskupa Vojtěcha? Vždyť jeho mučednická smrt nastala ještě před definitivním odpadnutím římské církve od Pravoslaví r. 1054 a v důsledku toho by mohl být formálně připočítáván ke svatým pravoslavné Církve. Už při letmém pohledu na život a dílo Vojtěch (Adalberta) se můžeme snadno přesvědčit, že tento člověk je jedním z představitelů latinství, jehož působení bylo základem pro tragické odpadnutí západních křesťanů od Církve. Vojtěch byl horlivým stoupencem a následníkem tohoto latinsko-německého duchovenstva, které zuřivě útočilo na sv. Cyrila a Metoděje a všemi silami se snažili zničit výsledky jejich zbožné činnosti ve slovanských zemích. Sv. Cyril a Metoděj nazývali tyto latinské kněze hlasateli "trojjazyčné herese", neboť tito latiníci uznávali za bohoslužebný jazyk pouze latinu, řečtinu a hebrejštinu. Horlivým přívržencem této herese byl i biskup Vojtěch. Ihned poté, co se stal pražským biskupem, se Vojtěch projevil jako nesmiřitelný nepřítel slovanské bohoslužby, která v jeho dobách zapustila již v Čechách kořeny.
Svou činnost v tomto směru neomezil tento latinský misionář jen na Čechy, ale rozšířil ji i do všech slovanských zemí. V Chronografu sestaveném v 15. stol. žalmistou z Dubkova se hovoří o tom, že Konstantin Filosof (sv. Cyril) vytvořil slovanskou abecedu, která se rozšířila mezi Moravany, Poláky a na Rusi, ale Vojtěch "zničil pravou víru, jedny biskupy a kněze upálil a jiné vyhnal..." (Monumente Historica Polonica, t. I. str. 89-90). Jiná starobylá Kosmova kronika hovoří o tom, že strašné pronásledování pravoslavných křesťanů ze strany polského knížete Boleslava Chrabrého, o němž se hovoří i v životě ctihodného Mojžíše Uhřína (Kyjevsko-pečerský paterik), bylo výsledkem vlivu biskupa Vojtěcha, který v letech 996-997 přišel k Boleslavovi do Krakova.
Z výše uvedeného není těžké usoudit, zda byl biskup Vojtěch dobrým pastýřem Kristovy Církve, anebo zda spíše rozháněl Boží ovečky shromážděné osvětitelskou prací sv. Cyrila a Metoděje a jejich žáků. Ve skutečnosti byl ještě před formálním odpadnutím Říma od Církve (r. 1054) Vojtěch Slavníkovec již nástupcem pronásledovatelů svatého Pravoslaví v Čechách, Polsku, Moravě, Uhrách. V Uhrách vůbec nedovolil, aby tam vznikla církevně-slovanská bohoslužba.
Nutno si povšimnout i toho, že pisatel životopisu Vojtěchova byl známým zakladatelem latinského obřadu v Polsku a západoruských oblastech arcibiskup Otta III. Bruno-Bonifác. On i jeho přívrženci si ne náhodou zvolili za svého patrona právě biskupa Vojtěcha.
Jejich stoupenci jsou i dnešní papežští misionáři přinášející latinství do východní Evropy a do pobaltských zemí. Např. v městě Kaliningrad působí "římskokatolická farnost sv. Vojtěcha", která se stala zakladatelem římskokatolického a rusky tištěného Věstníku, jehož titulní strana je ozdobena fotografií obrazu pronásledovatele Pravoslaví - Vojtěcha. V jedné z poznámek tohoto Věstníku se např. oznamuje, že nedávno se v katedrálním kaliningradském chrámu "věřící křesťanských konfesí… modlili za mír… Modlitby četli: pobaltský biskup Pantelejmon (Moskevský patriarchát), abbat Teutonského řádu Arnold (toho samého řádu, který ohněm a mečem zničil Pravoslaví na severozápadní Rusi), protestantský pastor a jiní duchovní (Kaliningradskij katoličesij vestnik, č. 5/12). Je to výstižná ilustrace o metodách misijní činnosti vykonávané držiteli Vojtěchova dědictví.
Jistě si neumíme představit začlenění nepravoslavných (či dokonce proti pravoslaví bojujících) osob mezi světce pravoslavné Církve. Jisté je i to, že kdyby se někdy chtěli římští katolíci obrátit a připojit se cestou pokání ke svaté všeobecné apoštolské pravoslavné Církvi, museli by se zříci uctívání svých falešných svatých, jejichž kult je z hlediska křesťanské autenticity nepřijatelný. O falešnosti římskokatolické "svatosti" psal znalec svatootcovské tradice biskup sv. Ignatij (Brjančaninov) (Kompletní sborník, díl V.) Za takové falešné svaté považoval např. Františka z Assisi, Tomáše Kempenského, Ignáce z Loyoly (viz o tom v přednášce prof. Alexije Osipava), k nim je možno počítat i zakladatele římské unie na západní Rusi Jozafata Kunceviče a konečně i nelítostného pronásledovatele pravoslavných Slovanů - Vojtěcha.
Valaams; Pravosl. Rus č. 22/95
(Otištěno jako úvodník v časopisu Pravoslavné církve na Slovensku:
Odkaz sv. Cyrila a Metoda 7/97)
Zpět na cyrilometodějský rozcestník
