Svatý kníže Rostislav
Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku
právě uskutečnila oficiální kanonisaci velkomoravského knížete Rostislava.
Slavnostní kanonisace se konala dne 29. října 1994 v Prešově a dne
30. října téhož roku v pravoslavném chrámu svatého Václava v Brně.
Vždy, když se zamýšlíme nad východní misií svatého Cyrila a Metoděje na Velké Moravě, neměli bychom zapomínat na Duchem Svatým vedeného panovníka svatého Rostislava, jenž společně se svatými bratry stojí u počátku duchovního, kulturního i politického života slovanských národů. Právě osvícený kníže Rostislav pozval do země velkomoravské „episkopa i učitělja takovaho, iže by ny v svoj jazyk istuju viru christianskuju skazal, da byša i iny strany toho zrjašče podobily sja nam.“ Svým, na svou dobu nesmírně osvíceným záměrem kníže Rostislav inicioval vypravení vzdělaného „filosofa“ svatého Cyrila a schopného organisátora svatého Metoděje byzantským císařem Michalem III. a učeným cařihradským patriarchou svatým Fotiem na území našich předků.
Svatý Rostislav se ujal vlády na Velké Moravě kolem roku 846 a brzy si uvědomil, že má-li být křesťanství plně přijato velmoži i lidem, nemůže být do země uváděno misionáři, kteří zneužívají vznešené poslání apoštolů pro politické cíle a káží v nesrozumitelném jazyce. Po neúspěšné žádosti o pravé učitele víry u římského papeže požádal sv. Rostislav v roce 862 o misionáře v Cařihradu. Svatí bratři poslaní z Nového Říma byli na svoji dobu neobyčejně vzdělaní mužové modlitby s bohatými misionářskými zkušenostmi a nezlomným charakterem, kteří plně pochopili Rostislavovy záměry. Vytvořili slovanské písmo a přeložili do jazyka Slovanů Bibli, liturgii svatého Jana Zlatoústého i svatého Basila Velikého a další důležité bohoslužby. Jejich misijní dílo a příklad svatého života se setkal s velikou odezvou a podporou ze strany velkomoravského panovníka i slovanského lidu, který mohl konečně porozumět radostné zvěsti Evangelia a definitivně odvrhnout pohanské pověry.
Tato slibně se rozvíjející práce pro Krista a Církev byla však brzy zkomplikována misionáři z franské říše. Ti si brzy uvědomili, že dílo svatých Cyrila a Metoděje podporované zbožným knížetem Rostislavem klade základy velkomoravské nezávislosti. Latinští a franští misionáři falešně obvinili svaté bratry z používání „neposvěceného“ jazyka a pokoušeli se šířit novotářské učení o Duchu Svatém. Svatý Konstantin (později Cyril) zvítězil svými argumenty nad „trojjazyčníky“, když se s nimi setkal při otevřené disputaci v Benátkách, kde čekal na loď, která ho měla spolu se svatým Metodějem a nejlepšími žáky přepravit do Cařihradu. V Cařihradě měli být tito žáci vysvěceni na biskupy a kněze pro velkomoravskou církev. Situace se zkomplikovala převratem v Byzanci a skutečností, že svatí bratři dostali pozvání od papeže Mikuláše I. do Říma. V Římě věrozvěsti opět obhájili svou misijní práci a slovanský bohoslužebný jazyk. Svatý Cyril v Římě zemřel dne 14. února 869. Před smrtí složil mnišské sliby a prosil Metoděje, aby pokračoval v misii mezi Slovany.
Mezitím se situace na Velké Moravě v mnoha ohledech změnila. Sv. kníže Rostislav úspěšně bránil svou zemi před ozbrojenými útoky Franků. V roce 870 byl však zrazen nitranským knížetem Svatoplukem, který ho uvěznil a vydal nepříteli. Kníže Rostislav byl odvlečen do Řezna a za přítomnosti franského krále Ludvíka souzen a mučen pro svoji lásku k lidu a věrnost apoštolskému učení. Nakonec byl Franky odsouzen k smrti, oslepen a uvržen do žaláře. Zemřel po hrozném utrpení, podle všeho ještě koncem roku 870 v některém bavorském vězení.
Svatý Metoděj byl zajat na své zpáteční cestě z Říma na Velkou Moravu. Byl souzen a surově bit franskými biskupy. Velká Morava se i s přičiněním Svatopluka dostala pod franskou nadvládu, ale kníže Svatopluk v krátké době Franky přestal podporovat a začal usilovat o opětnou samostatnost státu, který předtím zradil. Z historických pramenů se dovídáme, že to byl panovník bez zásad politických i mravních. Když bylo zřejmé, že Svatoplukova politika proti Frankům na čas zvítězila, římský papež se rozpomněl na uvězněného svatého Metoděje a zasadil se o jeho propuštění. Svatý Metoděj se mohl vrátit ke svému slovanskému lidu a apoštolskému dílu, které mohlo před léty vzniknout jedině díky osvíceným plánům a podpoře sv. knížete Rostislava. Avšak vliv franských a latinských duchovních, kteří na rozdíl od svatého Metoděje nekárali Svatoplukův neřádný život, nadále již zůstal na Velké Moravě silný.
Blahověrný kníže Rostislav pracoval spolu se svatým Cyrilem, trpěl spolu se svatým Metodějem a nakonec zemřel pro svůj lid a pravé učení Kristovo. Ti, kteří později ovládli velkomoravské území, usilovali, aby Rostislavův svatý život a apoštolské dílo Rostislavem pozvaných soluňských bratří bylo zde navždy zapomenuto. Žáci svatého Metoděje byli po smrti svého učitele vyhnáni a prodáni do otroctví. Boží prozřetelnost však zachránila jejich životy pro požehnanou apoštolskou práci mezi jižními a východními Slovany. Plány svatého knížete Rostislava umožnily ve středověku vznik vzkvétajících slovanských církví a kultur u Bulharů, Rusů a Srbů. Tím bylo jeho zbožné životní přání alespoň částečně naplněno.
Zřejmě nejstarší zobrazení sv. Rostislava ve starobylé znojemské rotundě sv. Kateřiny. Symbolická tzv. „oráčská scéna“, ve které kníže povolává sv. Cyrila a Metoděje k pluhu. Jde o použití podobenství z evangelia - pluh je symbolem misionářské činnosti, zúrodnění země národa pro Boží setbu.
Oficiální kanonisací svatého knížete mučedníka Rostislava Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku splácí tisíciletý dluh památce osvíceného panovníka, který stojí u počátku naší křesťanské duchovní kultury a naší národní nezávislosti.
Roman Juriga
Zpět na cyrilometodějský rozcestník
