Zesnutí přesvaté Bohorodice
a vždy Panny Marie
(15. / 28. srpen)
Když sestoupil Svatý Duch s nebe na svaté apoštoly v den Padesátnice, rozešli se kázat evangelium a zakládat Církev po celém světě. Přesvatá Bohorodice a vždy Panna Marie putovala stejně tak do jiných měst, ale když se svatý apoštol Jan stal biskupem v Efezu, odešla k němu a po nějaký čas žila v jeho domě.
Většinu času však Bohorodice žila v Jeruzalémě, kde byla velice milována a ctěna všemi členy Církve. Panna Marie byla nejsvětější osobou na zemi, protože Kristus, Spasitel a věčné Slovo Boha, Logos, druhá osoba nejsvětější Trojice, přebýval v jejím lůně a ona byla přirozeně naplněna větší vírou a pochopením svého syna Ježíše Krista, než mohl být kdokoli jiný; ona byla jeho pozemskou matkou a on ji požehnal mnohými milostmi.
Přišel čas, kdy byla svatá Panna povolána do nebe a prošla tělesnou smrtí jako každý smrtelný člověk. Kristus již překonal smrt skrze svou smrt, pohřbení a vzkříšení třetího dne, a my víme, že každý vstane z mrtvých právě jako Kristus na první Paschu. Z tohoto důvodu už neříkáme, že věřící pravoslavný křesťan »zemřel«; říkáme, že »zesnul« nebo se »uložil k odpočinutí«, protože víme, že smrt je jenom spánek, jen na čas, a každý znovu vstane ve strašný den Kristova návratu, kdy bude soudit živé i mrtvé. To je tedy to, co znamená slovo »zesnutí« - jít na čas spát. Proto svátek, kdy si připomínáme smrt Panny Marie, nazýváme "Zesnutí přesvaté Bohorodice a vždy Panny Marie".
Archanděl Gabriel se zjevil Bohorodici tři dny před její smrtí (podobně, jako když jí přišel zvěstovat, že se stane matkou Boha) a pověděl jí, co se má stát. Když svatá Panna uslyšela o svém blížícím se odpočinutí, zaradovala se, neboť toužila být se svým synem a Bohem, Pánem Ježíšem Kristem v nebi. Pozvala k sobě všechny křesťany z Jeruzaléma, aby se s nimi mohla rozloučit. Ženám, které žily v jejím domě jako monašky, rozdala na památku své oblečení. Byla poslána zpráva svatému apoštolu Janovi a Bohorodice mu řekla, kde má být pohřbena. Všichni její příbuzní a věrní svaté Církve se začali shromažďovat. Plakali a truchlili, ale svatá Panna je utěšovala s vysvětlením, že bude lepší, aby se s ní radovali místo zármutku, protože Kristovi následovníci se smrti nebojí. Svatí apoštolové spěchali k jejímu lůžku, aby se s ní rozloučili a poprosili ji o její svaté modlitby.
Přesvatá Bohorodice pokojně zesnula, s nadějí a radostí, o deváté hodině dne. Její svaté tělo bylo s úctou neseno svatými apoštoly v průvodu k jejímu rodinnému hrobu poblíž Olivové hory v Getsemanské zahradě. Z Boží vůle jenom apoštol Tomáš, který šel kázat na Východ, nepřišel včas k pohřbu, ale dorazil do Jeruzaléma jakmile dostal zprávu. Bůh to tak dopustil, protože chtěl dát Církvi zvláštní zjevení. Svatý Tomáš prosil ostatní apoštoly, aby otevřeli hrob Přesvaté Bohorodice, aby ji mohl naposledy spatřit. Když její hrob otevřeli, byl prázdný. Kristus vzal tělo své svaté Matky na nebesa, jako zvláštní svědectví Církvi o jistotě vzkříšení našich těl. Tak víme, že žije na nebi, vzkříšena z mrtvých, a neustále se modlí za kněze, mnichy a mnišky, i za všechny věrné svaté pravoslavné církve a dává nám pomoc a útěchu v dobách soužení.
Pro toto zjevení od Boha svatí apoštolové i první křesťané pochopili zvláštní čestné místo, které je Panně Marii v Církvi dáno. Pochopili, že k ní mohou v modlitbách volat o pomoc a ona uslyší své děti a přijde jim na pomoc. Staletí křesťanského života ve Svatém Duchu nám potvrdila jistotu tohoto zjevení.
Přesvatá Bohorodice a vždy Panna Marie je pro nás zjevením slávy dané těm, kdo se skutečně sjednocují s Ježíšem Kristem. Jako zvláštní vybraná nádoba Boží má milost větší, než kolik můžeme získat my; je »nad cherubíny ctěnější a nad serafíny bez přirovnání slavnější«. Nicméně učí nás o bohatství milosti a plnosti Svatého Ducha, které mohou dosáhnout všichni, kdo usilují žít zbožný život v Kristu.
Mluvíc o moci Svatého Ducha svatá Panna prorokovala:
»Všechna pokolení mne budou blahoslavit« (Lukáš 1,48).
Skutečně, když ji svatý archanděl Gabriel pozdravil radostnou zprávou,
že se stane matkou Pána Ježíše Krista (který je Bůh, a proto nazýváme
svatou Pannu Boží Matkou, Bohorodicí), zvolal: »Raduj se, plná milosti,
Pán je s tebou, ty požehnaná mezi ženami« (Luk 1,28). Svaté
Písmo jasně ukazuje, že ti, kdo neblahoslaví svatou Pannu, nečiní
vůli Boží. Běda jim ve strašný den soudu!
přeložil otec Marek Krupica
Zpět na rozcestník »O přesvaté Bohorodici«
